Plně automatizované drony se v posledních letech testují ve stále více odvětvích. Nedávno proběhly například první lety v přístavu, v Austrálii začaly drony doručovat balíčky a začínají se používat také v zemědělství nebo v záchranářství. Zdá se, že možnosti užití malých bezpilotních letounů, jsou prakticky neomezené. Potvrzuje i to první let dronu doručujícího orgány, který do lékařského centra Marylandské univerzity k transplantaci dopravil ledvinu.

Trina Glispyová, 44letá ošetřovatelka z amerického Baltimoru, v roce 2011 zjistila, že jí selhávají ledviny, a od té doby musí třikrát týdně chodit na dialýzu. Ta jí sice umožňuje přežít i s nefunkčními ledvinami, ale je to pro tělo velmi náročný proces a očekávaná délka života se v takových případech odhaduje průměrně jen na pět až deset let. V době, kdy dostala zprávu o kompatibilním dárci, už v možnost transplantace po osmi letech čekání přestávala Trina Glispyová věřit.

Roli hraje každá minuta

Její případ byl ovšem ojedinělý ještě něčím jiným. Trině totiž ledvinu k transplantaci doručil dron na vzdálenost pouhých necelých pěti kilometrů a jeho tvůrci první takový případ na celém světě považují za zásadní krok ve snahách o zrychlení procesu extrémně citlivého na čas a efektivitu. Před prvním ostrým pokusem bylo provedeno 44 testovacích letů s celkovým časem 700 hodin. Doprava reálného orgánu zahrnovala překlenutí logistických a regulačních překážek s tím spojených a další vývoj se tak může zaměřit na zvyšování vzdálenosti a rychlosti přepravy.

Dron pro dopravu orgánů k transplantaci vytvořil tým pod vedením doktora Josepha R. Scaley z Marylandské univerzity, který je při jeho vývoji veden hlavně frustrací z neefektivní přepravy orgánů. Jakmile je totiž jakýkoliv orgán extrahován z lidského těla, okamžitě začne ztrácet kvalitu a čas, o který může prodloužit život svému příjemci. Nejextrémnější případ v jeho paměti je doručení ledviny z Alabamy, jež trvalo 29 hodin. Podle slov Scaley by příjemce ledviny mohl mít až o několik let delší život, kdyby doprava trvala o dvacet hodin méně.

I když se orgány dostanou k příjemcům včas a dárců je v současnosti zatím nejvíce v americké historii, stále poptávka vysoce převyšuje nabídku. Je tedy nutné zajistit, aby se každý darovaný orgán dostal ke svému příjemci nejen co nejrychleji, ale také co nejbezpečněji. Dron jednak nemusí dbát na přehlcenou pozemní dopravu a nebezpečí spojená s jejím rychlým projížděním a jednak je model vyvinutý univerzitním týmem opatřen záložními vrtulemi, motory, bateriemi a také padákem pro případ katastrofálního selhání. Má také monitorovací systém umožňující doktorům v průběhu cesty udržovat přehled o stavu orgánu i letu dronu.

Další výhodou dronu je tak dobrý přehled o stavu cesty a spolehlivý odhad času doručení. To klasický systém přepravy orgánů obvykle neposkytuje. „Umíme vše sledovat v reálném čase, je to jako Uber pro orgány,“ uvedl Joseph R. Scalea pro deník The New York Times. Podle něj je první testovací let důležitým ověřením konceptu a důkazem, že tento nedokonalý systém s doručováním orgánů může projít zásadní inovací. Právě fakt, že drony a s tím související technologie přinesou lékařům aktuální data o stavu převozu, může být klíčový.

Foto: Joseph R. Scalea

Dron pro doručování orgánů