Ze střechy pražských kanceláří na Vinohradech má Richard Valtr parádní rozhled na celé město. Kochat se může panoramaty s Pražským hradem nebo se při pohledu na stověžatou metropoli jen tak zasnít. Třeba o tom, kam až to dotáhne se svým startupem Mews, s nímž roste do ještě větších výšin, než kde stojíme – na střeše šestipatrového Paláce I. P. Pavlova.

Budovat kariéru a mít vlastní byznys přitom šestatřicetiletý Richard Valtr nikdy nechtěl. Jeho ambice vůbec nebyly z podnikatelského světa, přestože třeba v matematice a ekonomii byl vždy dobrý. Valtr chtěl být spisovatelem a jelikož tíhl k filozofii, rozhodl se ji také studovat. A tak v devatenácti odjel do Londýna na prestižní University College London.

„Tátovi se to moc nelíbilo, ale já si šel za svým,“ vzpomíná dnes s úsměvem Valtr, kterému tím začaly poměrně turbulentní roky. Do podnikání se nakonec přeci jen pustil. V Londýně se pokusil založit galerii, ale to nevyšlo. Ve světě kultury však zůstal, když nastoupil jako recepční k jedné filmové společnosti, protože i kinematografie ho vždy přitahovala.

Jelikož si jeho schopností brzy všiml majitel, začala Valtrova filmová kariéra rychle nabírat na otáčkách. Podílel se na produkci různých uměleckých filmů a na spadnutí bylo stěhování do Hollywoodu, kde by ho čekala práce pro mnohem významnější filmové projekty. Jenže v tu chvíli se ozvalo volání domova.

Osudový telefonát

V Česku, kam se v té době vášnivý čtenář vracel jen sporadicky, potřeboval pomoct rodinný byznys Valtrových rodičů, kteří od začátku 90. let podnikali v hotelnictví a developmentu. „Před odletem do Los Angeles mi zavolal táta a říkal, že má pro mě nabídku – když se na pár let vrátím do Prahy a pomůžu mu s byznysem, získám podíl na zisku a vydělám si na to, abych se mohl stát v Americe producentem,“ popisuje klíčový telefonát své kariéry Valtr.

V Londýně tak nakonec nenasedl na letadlo přes Atlantik, ale naopak se vrátil do Prahy, kde na něj čekala nová výzva. Původní plán byl, že bude rodinný podnik řídit jen tři roky, jenže pak přišla ekonomická krize, několik klíčových zakázek, ze tří let se stalo sedm a Richard Valtr se ke své původní vysněné profesi už nikdy nedostal. Naopak přišel zásadní projekt, který ho postrčil úplně jiným směrem.

V samém srdci pražského Starého Města začal Valtr budovat luxusní pětihvězdičkový hotel Emblem, který se nakonec stal symbolem jeho budoucího podnikatelského plánu.

„Původně jsme měli v plánu, vybudovat z Emblemu superhotel, ve kterém vše poběží na moderních technologiích, ale pak mi došlo, že bude lepší postavit univerzální řešení, díky kterému dokážeme udělat superhotel z každého hotelu na světě,“ říká Valtr, jemuž luxusní hotel a Platnéřská ulice, kde se nachází, dodnes připomínají začátky velkého nápadu.

Pro Valtra to byl skutečně přelomový projekt. Hotel Emblem měl na starosti úplně celý. Řešil architekty, design, vybíral a nakupoval materiály i vybavení, a když přišlo na technologické řešení pro provoz celého hotelu, narazil. Valtr měl představu, že bude vše od rezervací přes check-iny až po objednávání pokojové služby fungovat moderně a online, ale žádné dostupné řešení na trhu mu příliš nevyhovovalo.

Jelikož si navíc kdysi sám na brigádách vyzkoušel práci recepčního, moc dobře věděl, co taková činnost obnáší a kde se dá zlepšit. Paradoxně mu však pomohlo, že jinak do hotelového byznysu nakukoval jako nováček, který často nechápal, proč se věci dělají tak, jak se dělají. A jelikož měl svou hlavu, nechtěl se přizpůsobit a hledal nové, efektivnější cesty, jak celý hotel postavit. Příkladem za všechno je jeho oblíbená historka, jak nakupoval mramor.

Přišel jsem si pro mramor

Žádný luxusní hotel se pochopitelně bez mramoru neobejde, a tak začal Richard Valtr řešit, kde potřebné mramorové kusy získá. „Každý mi říkal, že se musím obrátit na toho a toho člověka, který to nějak zařídí. Mně to přišlo jako kravina, a tak jsem šel přímo do lomu a mramor si tam sám vybral,“ říká Valtr, jemuž přišlo přirozené, že jde přímo ke zdroji. Když mu pak nevyhovoval žádný systém pro správu hotelu, rozhodl se, že vytvoří vlastní řešení, a tak našel pár schopných studentů z Matfyzu, mezi nimi i současného CTO Jana Širokého, a zrodil se startup Mews Systems.

V tu dobu se potkal s Nizozemcem Matthijsem Wellem, který měl za sebou několik let na manažerských pozicích ve slavném hotelovém řetězci Hilton a přišel do Emblemu řídit obchod a marketing. Zanedlouho však už spolu oba začali budovat budoucnost hotelového byznysu v podobě Mews. Dali si jednoduchý cíl: zmodernizovat hotelové systémy, které vznikaly před více než dvaceti lety a už dávno neodpovídaly tomu, že se dnes vše řídí přes mobily a nové technologie.

„Mews byla moje raketa, jak si postavit něco svého,“ přiznává Richard Valtr, který už měl svou misi v rodinném podniku splněnou a chtěl jít dál. Hlavní myšlenka Mews byla jednoduchá. Srdcem celého systému se stane zákazník, kolem jehož co možná nejlepšího zážitku by se mělo všechno točit a také odvíjet. Většina hotelů totiž funguje tak, že prodává pokoje jako jednotlivé produkty, ale Richard Valtr si i díky vlastním cestovatelským zkušenostem z celého světa uvědomoval, že je v tom mnohem víc.

„Když jsem v devatenácti přijel do Guatemaly, byl to zážitek na celý život. Jsou to právě momenty, které chtějí i hotely nabízet, ale nevědí, jak na to,“ popisuje Valtr.

Mews tak má umožnit, aby hotel nabídl virtuální místo, kde si může každý zákazník plně personalizovat a přizpůsobit svůj pobyt. Cestovatelský zážitek totiž může začít už ve chvíli, kdy si na Bookingu nebo kdekoliv jinde zarezervujete hotel. V tu chvíli se už s vámi může hotel spojit a začít obě strany na příjezd připravovat. Přes jednoduchou mobilní nebo webovou aplikaci pošlete veškeré potřebné údaje, upřesníte termín příjezdu nebo třeba to, že chcete, aby na vás na pokoji čekaly oblíbené květiny.

Skutečný hostitel místo prodavače

Filozofická změna myšlení, jak hotely prodávají své produkty, což jsou v jejich případě především pokoje, má pak několik přínosů. Jednak když si všechno podstatné s hotelem řeknete dopředu, při příjezdu už na vás může čekat recepční, který nebude potřebovat číslo vaší občanky, ale naopak vás rovnou nasměruje tam, kam potřebujete, a třeba doplní tipy, co by vás mohlo v okolí zajímat. Protože na to prostě bude mít čas.

Všechno, co si v aplikaci host zaškrtne nebo vybere, pak navíc vypadne v podobě úkolů na jednotlivé hotelové zaměstnance, díky čemuž mohou mít všichni mnohem větší jistotu, že se na něco nezapomene. „I když jde o hotel s 60 pokoji, který má pět hostitelů, vypadá to, jako kdyby měl každý z hostů svého osobního asistenta,“ popisuje jednu z předností systému Mews jeho zakladatel. Napojení jsou na něj totiž úplně všichni – od finanční ředitelky přes generálního manažera až po bellboye – a vzkaz tak najde přesně toho, koho má.

„Dokážeme tím hotely přimět, aby se o hosty mnohem více staraly, a všichni dělali svou práci efektivněji,“ říká Valtr, který připomíná, že technologie obecně bere jen jako nástroj, jak na jedné straně udělat lepší zážitek pro hosty a na druhé zlepšit celkové fungování hotelů. Recepční a další zaměstnance nahrazovat nechce, jen mu přijde, že ťukat dnes něco do počítače, když lze vše vyřešit moderněji a efektivněji, nemá být hlavní náplní recepčního.

„Lidé, kteří v hotelnictví působí, to nedělají proto, aby seděli na recepci a ťukali do klávesnice. Naopak chtějí pomáhat lidem, bavit se s nimi a zajistit jim co nejlepší zážitek. Bohužel jsou dnes často spíše prodavači než skutečnými hostitely,“ říká Richard Valtr, který se sám kdysi při brigádách na recepci cítil tak trochu jako prodavač v supermarketu.

Zavedení systému Mews tedy může mít blahodárné účinky jak na fungování hotelu, tak jeho hosty – alespoň to tvrdí jeho šéfové. Když se tedy ptám, jak se hotely po nasazení takové moderní technologie mohou proměnit, vytahuje Richard Valtr svůj oblíbený hostel v Dánsku. Tam si totiž řekli, že recepční jako takové vlastně vůbec nepotřebují, a celý check-in převedli do mobilů.

„Nakonec celou recepci zrušili a místo ní tam dnes stojí bar a kavárna a ještě se našlo místo pro tetovací salón. Dvanáct stávajících recepčních může dělat hodnotnější práci a navíc může být tetování velmi výnosný byznys. Hotel tak rázem z místa, které nic negenerovalo a naopak stálo peníze, získal nový zdroj příjmů,“ popisuje jeden z příkladů Valtr.

Pro jeho tým, který dnes čítá kolem 270 lidí a sídlí v několika evropských městech, je nejdůležitější, že lidem umožňuje poskytovat skvělou službu. Každý hotel, hostel nebo jiný ubytovací komplex si díky Mews může vymodelovat pro své hosty zážitek včetně doplňkových služeb, které se do systému snadno napojí, na míru.

Takových hotelů je ve světě již přes tisíc. Mezi nejznámější partnery patří francouzský hotelový řetězec Accor, který má pod sebou značky jako Ibis, Formule 1, Fairmont, Novotel nebo Mövenpick. Přestože již dnes Mews proniklo téměř do padesáti zemí, velká část klientů zůstává v domovské Evropě – a ta začíná být startupu malá.

Stovky zemí a nekonečný trh

„Od začátku máme ambici, být světovou firmou. Chtěli bychom se dostat do více než stovky zemí a nyní jsme se snažili získat amerického investora, se kterým bychom šli do Spojených států. Tam se pro nás otevírá nekonečný trh,“ uvědomuje si Valtr.

O investorech nemluví náhodou. Když se spolu setkáváme, v kancelářích se právě finalizují dokumenty k uzavření velkého investičního kola Series B, které do startupu Mews přilije více než 29 milionů eur, což je tři čtvrtě miliardy korun. Celkem firma získala od svého vzniku na investicích už zhruba 37 milionů eur.

Téměř miliarda korun od investorů řadí Mews k nejlépe zafinancovaným tuzemským firmám. Začátky přitom nebyly tak jednoduché, jak se dnes, kdy firma utrží miliony eur každý měsíc, může zdát. Letos Mews získali v investici zmíněných 29 milionů eur, loni to bylo 6 milionů a v roce 2016 v rámci seedu 1,5 milionu eur. Než se však celý byznys rozjel a začali jim věřit i investoři, stálo to pár let odříkání.

„Nabírat peníze na velké nápady ve střední Evropě je úplně šílené. Neexistuje tu příliš mnoho dobrých investorů, se kterými by šlo od začátku jít dělat globální byznys, a proto jsme se i my hned rozhlíželi za hranicemi,“ přiznává bez okolků Valtr, který nakonec pro úplně první investici zlákal svého dobrého kamaráda, izraelského podnikatele Oryho Weihse.

Byl to právě Weihs, který okamžitě pochopil, kam Mews míří, byl s Valtrem naladěn na stejné vlně a novému startupu poskytl první finanční injekci. Celkem zhruba 250 tisíc eur (6,5 milionu korun) odpíchlo Mews k dalšímu a již významnějšímu růstu. To, že se svým nápadem zřejmě Valtr s kolegy uhodili na hlavičku, potvrzoval i zájem velkých firem.

Ještě než přišly další investice a startup se definitivně rozmáchl do světa, přišli za Richardem Valtrem Číňané, které moderní hotelový systém zaujal. Jelikož se v tomto odvětví dlouho nic nedělo, každý inovativní nápad pochopitelně lákal pozornost. Kdyby přišla čínská firma, kterou Valtr nechce jmenovat, o pár měsíců dříve, možná by uspěla, jenže bylo pozdě.

Pozdě pro ni, nikoliv však pro Mews. Startup už v tu chvíli chytal trakci a spoluzakladatelé si řekli, že do toho půjdou naplno. „Zrovna se nám narodila dcera a když jsem manželce musel přiznat, že jsme odmítli stovky milionů korun, nebyla moc ráda, ale pochopila to. Nám už v té době přišlo, že to je příliš málo peněz, protože jsme viděli, jak velký máme potenciál,“ říká s úsměvem Valtr.

Milionový byznys

Dnes už počítá tržby každý měsíc v nižších jednotkách milionů eur a v následujících měsících by měly několikanásobně růst. „Máme byznys model postavený na předplatném za každý pokoj. Inkasujeme pak i za další doplňkové služby, ale poplatek za pokoj je to hlavní,“ vysvětluje otec dvou dětí s tím, že celá firma by již mohla být finančně soběstačná, ale veškeré vydělané prostředky se investují zpět do dalšího růstu.

Na celou firmu i samotného Richarda Valtra ale nyní čeká úplně nové dobrodružství. Z Londýna, kde dosud bydlel a Mews tam měl hlavní obchodní sídlo, se stěhuje za velkou louži do New Yorku. Americký trh je po Evropě druhý, který chce se svým hotelovým systémem dobýt, a pak prý přijde na řadu Asie.

Před expanzí do Spojených států proto na palubu v posledním investičním kole přibral velkého amerického hráče. Renomovaný technologický investiční fond Battery Ventures má Mews zajistit jednak potřebný kapitál a pak také neocenitelné know-how, aby byl vstup na velký trh co nejhladší a nejúspěšnější.

Na Mews totiž nečeká nic lehkého. Právě z Ameriky je největší hráč v oboru, Oracle, ale Valtr se této výzvy nebojí. Naopak se těší, protože cítí, že má šanci uspět, a to i přesto, že je v některých ohledech třeba dražší než dekádami zkušeností a reputace ostřílený konkurent.

Zásadní rozdíl však vidí v tom, že Mews funguje tak, že svůj systém poskytuje jako službu. Hotel tak platí každý měsíc stejně a velmi dobře si dokáže na rozdíl od složitých konkurenčních produktů spočítat, kolik ho co stojí a jak moc je pro něj užívání systému efektivní. Pro mezinárodní hotely, které mají desítky, ale spíše až stovky pokojů, dnes existuje jen pár systémů a Mews nad nimi často ční už jen proto, že k celé věci přistupuje jinak, moderně, digitálně.

„V Americe vidíme hlad po něčem novém, protože to je země, kde mají Oracle tři čtvrtiny hotelů a už jsou z toho všichni unavení. Vidí, že se svět i hosté mění, a tak nechtějí systémy z 90. let, ale často nemají na výběr,“ popisuje Valtr stav za Atlantikem, kam nyní létá stále častěji a brzy se tam naplno usadí.

Už teď je ale Valtr a vlastně i mnoho jeho kolegů neustále na cestách. Hlavní vývojové centrum má firma v Praze, kde sedí zhruba polovina z jejích 270 zaměstnanců. Dalších 60 jich sídlí v komerční centrále v Londýně a v dalších městech se budují především obchodní oddělení. Logo Mews tak dnes najdete na budovách ve Francii, Španělsku, Německu, Nizozemsku, Švédsku, ale také Austrálii nebo Jihoafrické republice.

Aktuálně má však brněnský rodák v hlavě především Spojené státy, kde se těší na bitvu Davida s Goliášem. „Oraclu se nebojíme, jsme rádi, že máme takového soupeře. Když se nás někdo zeptá, jestli bychom mohli být třeba takovým obrem koupeni, tak vždy říkám, že ten celý systém raději rozbijeme,“ dodává.