Jak dlouhý byl váš vůbec nejdelší let bez mezipřistání? Letět v letadle více než pět nebo dokonce deset hodin může být spoustu lidí poměrně únavnou, až nesnesitelnou záležitostí. Ovšem v porovnání s posledním ultradálkovým letem společnosti Qantas se desetihodinový let bez mezipřistání jeví jako krátký výlet do nedaleké destinace.

Celkem 101 tisíc kilogramů leteckého paliva bylo spotřebováno během extrémně dlouhého letu, který tento víkend provedla australská letecká společnost Qantas. Let Boeingu 787-9 Dreamliner započal ve 3:26 ráno středoevropského času, kdy se letadlo vzneslo z ranveje v New Yorku, aby po 19 hodinách a 16 minutách úspěšně přistálo v australském Sydney. Celkem tak překonalo trasu dlouhou 16 200 kilometrů.

Letadlo vzlétlo přesně tři hodiny poté, co z New Yorku odstartoval jiný letoun Qantasu na pravidelné lince New York–Sydney, který pravidelně přistává v Los Angeles. Obě letadla dorazila do Sydney krátce po sobě, s tím, že testovací Boeing 787-9 Dreamliner přistál jako první.

Qantas však neuskutečnil tento let pouze aby ukázal, o kolik rychlejší je let na dané lince bez mezipřistání. Dalším důvodem byl i sběr informací o tom, jaký dopad na psychiku cestujících a posádky letadla má podobně dlouhý let.

„Víme, že ultradálkové lety mohou přinášet některé výzvy, ovšem technologie nám dovolují létat na delší vzdálenosti. Výzkum, který děláme, by nám měl poskytnout lepší strategie pro zlepšení komfortu a pohody během cesty,“ řekl Alan Joyce, generální ředitel skupiny Qantas, který se sám letu účastnil.

V historii letecké přepravy proběhl pouze jediný let, který trval déle než tento. Taktéž probíhal pod taktovkou Qantasu, který v roce 1989 uskutečnil let z Londýna do Sydney bez mezipřistání – trval 20 hodin a 9 minut. Tehdy ovšem nebyl na palubě přítomný žádný cestující a i posádka letadla byla maximálně omezena.

V případě letu z tohoto víkendu bylo na palubě přítomno 49 osob, z toho 40 cestujících a 9 členů posádky. Aerolinka umožnila letět vybraným novinářům a svým pravidelným cestujícím. Na palubě bylo celkem šest pilotů, přičemž u kniplu se střídali čtyři z nich a dva fungovali jako záloha.

Počet cestujících byl omezen z důvodu optimalizace váhy v rámci co nejdelšího doletu. Žádné ze současných letadel by totiž nebylo schopno přepravit plný počet cestujících na tak dlouhou vzdálenost. Podle Seana Goldinga, který byl kapitánem celého letu, měl Boeing v době přistání palivo na dalších 70 minut letu.

„Let probíhal skutečně hladce. Přes noc jsme se potýkali s protivětrem, což nás na začátku zpomalilo, ale jednalo se o součást plánu. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme letěli, jsme byli schopni optimalizovat let tak, aby co nejlépe vyhovoval podmínkám,“ řekl Golding.

Osoby na palubě se staly součástí experimentu, v rámci kterého byla sledována mozková aktivita pilotů, hladina melatoninů v jejich krvi a také bdělost. Cestující prováděli nejrůznější cvičení a v rámci experimentu jim bylo změněno i osvětlení v kabině a postup podávání jídla. Zatímco u běžných nočních letů je podána večeře a následně jsou ztlumena světla, aby mohli cestující spát, v tomto případě se podával oběd, po kterém byla světla rozsvícena dalších šest hodin.

Toto opatření vycházelo z vědeckých a lékařských poznatků o tzv. jetlagu, který nastává při pohybu napříč několika časovými pásmy. Qantas vše plánoval několik měsíců dopředu a získaná data aerolince pomohou v přípravě jiných dálkových letů. Australská aerolinka chce na základě nich upravit například jídelníček pro cestující, nebo optimalizovat čas aktivní služby jednotlivých členů posádky.

Let z New Yorku do Sydney byl prvním ze tří plánovaných extrémně dlouhých letů. Totožný let se bude opakovat v prosinci tohoto roku a už v listopadu proběhne let na lince Londýn–Sydney, který by měl být ještě o hodinu delší. Prozatím nemůžeme počítat s tím, že by aerolinka tyto ultradálkové lety zahrnula mezi své pravidelné komerční lety. Oznámila však, že by tak chtěla učinit od roku 2022.

Experimentální lety vzbuzují pozornost nejen médií, ale i klimatických aktivistů, kteří upozorňují na to, že během takto dlouhých letů je nedokonale spalováno obrovské množství paliva, které za sebou nechává výrazné emise CO2.

Někteří z nich mluví o produkci až 6 tun oxidu uhličitého na osobu, v případě 80 % naplnění kapacity letadla. V tomto případě bylo cestujících jen 50 z 290 možných, takže se množství tun oxidu uhličitého na osobu ještě násobilo. Qantas ovšem uvádí, že emise ze všech tří výzkumných letů bude plně kompenzovat. Jakým způsobem však neuvedl.