K české zimě, a především k českým Vánocům, neodmyslitelně patří díla Josefa Lady. Určitě znáte ony obrázky plné zachumelených krajinek, dětí šťastně si stavějících sněhuláky a sáňkujících ze zasněžených svahů. Můžeme se jen dohadovat, jak by Ladovy obrázky vypadaly, kdyby je tvořil dnes. Dost možná by byly plné zelenožlutých travnatých ploch, dětí umazaných od bláta, které se na sebe marně snaží navrstvit alespoň pár kamenů z vyschlého koryta potoka.

Tradiční bílá česká zima bere pomalu za své a lepší to zřejmě nebude. Průměrné teploty naší planety postupně stoupají a s nimi i nervozita klimatologů, protože méně romantické náměty pro malíře jsou tím posledním problémem, který tento jev přináší.

Globální oteplování je velké téma, o kterém se minimálně posledních 10 let hodně mluví, a jeho reálný dopad začínáme pociťovat i my v České republice. Stačí se podívat ven z okna. Pokud nežijete ve vyšších polohách, sníh venku uvidíte jen těžko. Spíše vás budou obklopovat pučící pupence v doprovodu symfonie ptačích hlásků.

I přesto se najdou tací, kteří jaro v únoru přisuzují jen dočasnému klimatickému výkyvu s tím, že se zase brzy vše vrátí do starých kolejí. Kdo si to však nemyslí, je NOAA (Národní úřad pro oceán a atmosféru spadající pod Ministerstvo obchodu Spojených států), který již 141 let provádí po celém světě pravidelné měření teplot. Tento úřad nyní prohlásil uplynulý leden za vůbec nejteplejší leden ze všech měřených lednových měsíců.

Teploty v tomto měsíci se vyšplhaly o 1,14 stupně Celsia nad průměr 20. století. Nadprůměr hlásila Evropa, Asie, Jižní Amerika i Spojené Státy. Anomálie, říkáte si? Nikoliv. Leden 2020 překonal rekord z ledna z roku 2016 a od roku 2002 byl tento rekord přepisován již desetkrát.

Neomezujme se však jen na minulý měsíc, protože alarmující jsou i výsledky za celý rok 2019. Ten byl prohlášen druhým nejteplejším rokem v historii od dob měření. Ono prvenství si i nadále drží rok 2016, otázkou však zůstává, na jak dlouho. Rok 2020 má totiž díky teplému lednu velmi slibně nakročeno k tomu, aby jeho pozici ohrozil. Což potvrzuje i zpráva NOAA, která roku 2020 předpovídá jedny z pěti nejvyšších teplot od počátků měření.

Problém jménem voda

Postupně se zvyšující teplota má na modrou planetu celou řadu negativních dopadů, které budou do budoucna stále silněji pociťovat i zástupci rodu Homo. Tak například obyvatelům měst, jako je New York, Šanghaj, Bangkok či Singapur, hrozí v blízké budoucnosti reálné nebezpečí trvalého zaplavení velké části jejich měst.

Důvodem je tání ledovcových mas, které má za následek zvyšování hladiny moří a oceánů. Co by taková katastrofa představovala pro běžné obyvatele, nastiňuje unikátní expozice Mitigation of Shock, Singapore. Ta zobrazuje byt jedné rodiny, která se v takovém prostředí snaží (pře)žít.

Paradoxem je, že zatímco hladiny těch největších vodních ploch naší planety budou postupně stoupat, vnitrozemské sladkovodní toky a zásobárny podzemní vody na své síle ztrácejí, což způsobuje sucho. To ostatně začíná trápit i naši republiku a její obyvatele. Málo vody ve studních, toky existující pouze v zimě a na jaře, schnoucí zahrady a stojící voda v rybnících, to je jen krátký výčet problémů, které můžeme očekávat již za několik měsíců.

V některých oblastech, kde se dostatku vody nedostávalo již předtím, zvyšující teploty způsobují ztrátu i posledních zásob vody, a tedy závažné problémy pro místní obyvatele. Právě pro takové oblasti byla vytvořena speciální vzdušná studna, která dokáže nalézt vodu i tam, kde bychom to rozhodně nečekali.

Nedostatek vláhy se samozřejmě podepisuje i na zemědělství. Bonita půdy upadá, zemědělci nemají tak bohatou úrodu, daří se škůdcům a je tedy nutné více investovat do zemědělské chemie. Státy jsou nuceny vyčleňovat stále větší množství finančních prostředků na dotování zemědělců a ceny potravin se postupně zvyšují. S tím mohou v konečném důsledku souviset i změny ve společnosti. Nepokoje obyvatel jednotlivých zemí, změny v jejich politickém uspořádání a migrace, to vše může nedostatek vody způsobit.

Vysychající finanční toky

Mezi jedny z největších studií, které se snažily nastínit možný ekonomická dopad globálního oteplování, patří studie britské vlády, kterou v roce 2006 vypracoval bývalý hlavní ekonom Světové banky Nicholas Stern. Ten se o problémech, které globální oteplování může přinést, rozepsal na 700 stranách. Stern odhaduje, že každoročně by svět měl kvůli globálnímu oteplování přicházet nejméně o 5 % svého HDP, v případě potvrzení těch nejčernějších scénářů až o 20 % HPD.

Každá tuna vyprodukovaného oxidu uhličitého vyjde podle Sterna světovou ekonomiku asi na 85 dolarů (přibližně 2 000 korun). Zároveň upozornil na to, že by se emise daly snížit na 1 % světového HDP, navíc za pomocí nákladů ve výši pouhých 25 dolarů (přibližně 600 korun) na jednu tunu vyprodukovaných emisí. Tyto investice by měly ve finále prospět světové ekonomice částkou 2,5 bilionu dolarů ročně (zhruba 57,5 bilionu korun) a nízkouhlíkové technologie by měly mít hodnotu nejméně 500 miliard dolarů (zhruba 11,5 bilionu korun).

I to je důvod, proč se do investic spojených s uhlíkovou neutralitou v poslední době pouští celá řada velkých společností. Patří mezi ně například Amazon či Microsoft, ale i společnosti, u kterých je to poměrně překvapivé. Mezi ně patří například letecké přepravní společnosti EasyJet, nejnověji také jedna z největších leteckých společností Delta. Že uhlíkově neutrální chtějí být i ti, kdo se na znečišťování podílí nejvíce, dokazuje nedávné rozhodnutí olejářského gigantu BP, který chce dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050.

Přispět ke zpomalování oteplování planety však mohou i jednotlivci. Stačí jen ohleduplněji využívat půdu, lépe hospodařit s vodou, využívat čisté zdroje energie a pokusit se i svou vlastní ekonomiku ohnout do neustále se opakující smyčky. Úkol je to nelehký, ale nesmíme zapomínat na to, že pro dosažení změn je aktivita jednotlivců neméně důležitá, jako aktivita velkých společností.