Je to tak trochu fascinující úkaz českého internetu. Bazoš.cz se během sedmnácti let vypracoval v absolutní jedničku v online inzerátech, a to i přesto, že kdybyste na něj přišli v prvním roce fungování a dnes, příliš velkých změn byste nenašli. Nadále si ho celý programuje jeho zakladatel Radim Smička, jemuž pomáhá jen pár kolegů, a obrat Bazoše by již brzy mohl mít v korunách devět cifer.

Přitom kdybyste si chtěli o jednačtyřicetiletém internetovém podnikateli z malé obce poblíž Olomouce něco najít, příliš nepochodíte. Radim Smička vybudoval Bazoš, na který denně přijde jen v Česku přes půl milionu lidí, zcela mimo záři reflektorů. „Nikdo o nás nikdy neměl příliš velký zájem,“ usmívá se, když se scházíme nad šálkem kávy v Praze, kde se jinak objevuje jen zřídka, protože hlavní město pro svůj byznys prakticky vůbec nepotřebuje.

Když mi pak začne vyprávět příběh, který je vlastně postaven na tom, že za 17 let prošel Bazoš pouze minimem změn, což je na dnešní rychlou (nejen internetovou) dobu takřka neslýchané, pochopím, že rozhodně stojí za jeho předání dál.

Jste majitelem největšího bazarového portálu u nás, a přitom o vás prakticky nikdo neví, na internetu je jen pár vousatých rozhovorů. Jak je to možné?
Nikdo o nás nikdy neměl příliš velký zájem. Je to možná i tím, že jsem z Olomouce, a sám jsem to nikdy nevyhledával. Navíc jsem si vždy říkal, zda má publicita smysl, protože jsem obvykle dost ukecaný a konkurence vždy opisuje. V minulosti jsem často vytáhl něco, co se mi vymstilo, protože to všichni okopírovali. Do Olomouce ale za námi zkrátka nikdo příliš nejezdil a my jsme mezitím nepozorovaně vyrostli.

K tomu se ještě dostaneme, ale ještě k vašim začátkům. Vy jste vystudoval VŠE a po škole nastoupil do banky. Tam jste ale, pokud se nepletu, vydržel jen pár dní. Kdy jste věděl, že kariéru v bankovnictví nakonec neuděláte?
V bance jsem vydržel jen deset dní. I když deset dní je možná silné slovo. Manželka vždy říká, že jsem tam byl tak šest dní, protože jsem do toho měl promoci a pak jsem si vzal den dovolenou, takže pracovních dní bylo dohromady opravdu asi šest. Řekl jsem si, že nechci celý den sedět zavřený v kanceláři a dělat něco, co nikdo nevidí. Dělal jsem v datovém skladu velké banky a byť mě to bavilo, vadilo mi, že za mnou navenek není vidět žádný produkt.

Tak jste s tím sekl a šel jste dělal online bazar?
Ještě jsem se hlásil do Centrum.cz, které tehdy rostlo, ale tam mě nevzali, tak jsem začal dělat na sebe. Pro rodiče jsem programoval menší systém pro jejich knihkupectví, to mi zabralo asi tři měsíce. V té době jsem dělal hodinku dvě denně na Bazoši a brzy jsem zjistil, že mi to vydělává třeba 5 tisíc měsíčně.

O jakém datu se tu bavíme?
To byl zhruba prosinec 2003. Bazoš vznikl na začátku roku, kdy jsem ho oddělil od svého původního webu Rafs.cz, kde jsem psal o počítačovém hardwaru.

Počítám, že právě na počítačích a dalším hardwaru Bazoš vznikl.
Na podzim 2003 měl Bazoš dvě sekce – počítače a zvířata. Ta kombinace možná vypadá podivně, ale lidi mi říkali, jestli tam nemohou vedle počítačů inzerovat i kočky, tak jsem přidal pár dalších sekcí a najednou to začalo vydělávat několik tisíc měsíčně. Řekl jsem si, proč těch sekcí nemám dvacet, abych pokryl základní kategorie a místo pěti tisíc vydělával třeba dvacet? Jakmile jsem přidal další sekce, za pár měsíců jsem už opravdu těch 20 tisíc měsíčně vydělával. To už bylo v podstatě stejné, jako kdybych chodil do práce, a tak se začal rodit vlastní byznys.

Jak tehdy, kolem roku 2003, vypadaly bazary na českém internetu? Existovalo vůbec něco? Bylo se kde inspirovat?
Existoval snad Bazar.cz, který existuje dodnes, a to byl tehdy jediný schopnější portál. I to byl zčásti důvod, proč jsem začal Bazoš dělat, protože mi přišlo, že jinde je tolik chyb a přidání inzerátu je tak obtížné, že je velký prostor pro zlepšení. Zkoušel jsem tedy různé volné domény, až jsem narazil na Bazoš.cz, což byl bazar takovou moravštinou, a proto jsem se hned přesunul na vlastní doménu.

Celý Bazoš jste si vyvíjel sám, takže máte nějaký IT background?
Na VŠE jsem studoval IT a bankovnictví. Bazoš jsem si od začátku vyvíjel sám a kromě mobilních aplikací, kterou pro nás externě vyvíjí studio Ackee, si ho vyvíjím sám až doteď.

A ve chvíli, kdy se to rozjelo a začal jste vydělávat 20 tisíc měsíčně, jste se do toho pustil naplno.
Ano. Zhruba za rok jsem přibral ještě manželku.

V jednom rozhovoru jste řekl: „Bazoš byl vždycky takový antisociální.“ To mě zaujalo. Co to znamená?
Nemáme žádné facebookové stránky, žádný Instagram. Jsme jedině Bazoš.cz. Když nás chce někdo kontaktovat, musí napsat e-mail. Vypadá to sice hrozně staromódně, ale já nechci, aby lidi své problémy s Bazošem řešili někde na Facebooku. Je to jen další kanál na podporu, který vám přidělává práci.

Zároveň jsem nikdy nechtěl, aby se z Bazoše stalo nějaké sociální médium, na kterém by se lidé propojovali a tvořili kluby. Nemáme ani interní chat, se kterým přišlo Letgo, které zase odešlo. Možná na to i částečně dojelo, protože jim věčně nefungoval a zprávu jste dostal třeba za tři dny. Když člověku zavoláte, hned víte, na čem jste. Proto nejvíc podporuji, aby se v inzerátech objevovala telefonní čísla.

To však nechce každý sdílet, obzvlášť právě v době všech komunikačních služeb, které všichni využívají.
Z pohledu ochrany osobních údajů může znít zveřejnění telefonního čísla hrozivě, ale když napíšete e-mail, třeba dva dny se nic neděje. Telefonicky dokážete inzerát vyřídit okamžitě a všichni jsou spokojení. Hodně věcí dělám na Bazoši podle toho, jak sám funguji, a snažím se to prosadit i u uživatelů, což je možná někdy špatně, ale mám to tak nastavené.

A nelze říct, že to nefunguje. I přes tlak konkurence a sociálních sítí jste pořád největším hráčem, přestože Bazoš vypadá celou dobu prakticky stejně, včetně absolutně jednoduchého systému bez složitých registrací. Je to právě ten recept na úspěch?
Jediné, co jsme během let přidali, byla mobilní aplikace. Jejím cílem nicméně nebyla interní komunikace mezi uživateli, ani sledování nebo něco podobného, jako to mají jinde. Představa, že přidám inzerát a najednou mě začne dalších dvacet lidí sledovat, mi přijde scestná. Nelíbí se mi, že by někdo sledoval, co prodávám. Prodám jednu věc, smažu inzerát a nechci, aby mě kdokoliv kontaktoval nebo dál sledoval.

Na druhou stranu ale chcete, aby lidé zveřejňovali své telefonní číslo.
Jasně, ale zároveň k tomu pořád nemusím připojovat své celé nebo pravé jméno. Nikdo tak nemusí vědět, že to jsem já, v tom jsme podle mě pořád dostatečně anonymní. Na internetu už lze dnes navíc najít vaše jméno i telefonní číslo na mnoha jiných místech.

Bazoš mi ve svém maximálně jednoduchém přístupu připomíná americký Craigslist. Inspiroval jste se tam?
V podstatě ano. Já vždy říkám, že Craigslist je pro mě velký vzor. Co se grafiky týče, jsou asi ještě o level výš než Bazoš. Přitom jim to funkčně stačí. Jsou první, kdo zavedl ověřování uživatelů přes SMS, a jakmile jsem to viděl, hned jsem to nasadil i na Bazoši. Tehdy jsme byli snad první v Evropě. Někdy se vyplatí něco okopírovat, protože člověk všechno nevymyslí sám, a tohle byla skvělá funkce. Craigslist tedy za mě rozhodně není zastaralý, jak se může na první pohled zdát. Staví na tom co Bazoš – není sice úplně nejhezčí, ale jede rychle a funguje. I člověk, kterému Craigslist patří, je svůj.

Takže i v osobě majitele jsou jisté paralely…
Zakladatel Craig Newmark kdysi prodal čtvrtinu aukčnímu portálu eBay, ale pak si to vyčítal a nakonec koupil podíl zpět. Začali mu do toho mluvit, najednou zjistil, že potřebuje dělat věci, které nikdy nemusel, například někomu reportovat, a to je časově velmi náročné. Ostatně já když se nepodívám, ani nevím, jaký máme roční obrat. Řeším jiné, pro mě důležitější věci.

Jak a v čem se vlastně za těch sedmnáct let Bazoš nejvíc proměnil?
Je to spíše evoluce. Jediná zásadní změna byla asi dva roky po začátku, kdy jsme prohodili modrozelený design za oranžový a ten zůstal doteď. To byla v podstatě jediná velká designová změna. Kdybyste ale dnes přišel na Bazoš po sedmnácti letech, tak ho poznáte.

Jak je dnes Bazoš vlastně velký?
Přijde k nám asi 550 tisíc lidí denně, na Slovensku je to 450 tisíc. Měsíčně máme zhruba 2,5 milionu uživatelů, na Slovensku kolem 2 milionů. Nejvíce si však považují denní čísla, protože měsíční mohou být zkreslená a ne tolik vypovídající. Když ale vím, že na Bazoš přijde každý den půl milionu lidí, vím, že máme potřebnou masu, aby to celé fungovalo. Když prodávám kočárek, tak vím, že je na druhé straně půl milionu potenciálních kupců.

Jak vypadá vaše konkurence?
Jediná konkurence, kterou považují za relevantní, je Sbazar, který má denně zhruba 300 tisíc uživatelů a měsíčně asi 2 miliony. V měsíčních číslech nám tak jsou blízko, ale v denních jsou zhruba na polovině. Ostatní hráči už jsou příliš malí.

Jak je na tom Bazoš s tržbami? Jestli jste se ovšem v poslední době díval do tabulek…
Pro jistotu jsem se před naším rozhovorem podíval. (smích) Za rok 2018 to bylo za všechny Bazoše dohromady 85 milionů korun v tržbách. Na to, kolik dělá Bazoš lidí, to není zrovna málo. Zhruba v roce 2013 jsme byli na polovině. Vyděláváme dostatečně peněz na to, co potřebujeme, tedy abych zaplatil reklamu, zaměstnance a zbylo dost peněz pro mě. Teď navíc investujeme hodně peněz do Polska. Cílem ale rozhodně není zasekat Bazoš reklamou a vytáhnout z něj dvakrát tolik. Šlo by to, ale uživatelský požitek by šel dolů.

Reklama sice teď na Bazoši je, ale jen minimálně.
Celou dobu, co Bazoš mám, si navíc říkám, zda ji neodstranit úplně. Na Craigslistu třeba reklama není vůbec, což je skvělé, ale je to prakticky nedosažitelný vzor. Vydělávají jen na placených pracovních pozicích a stačí jim to. My máme z topovaných inzerátů 65 % příjmů, z reklamy plyne zbylých 35 %. Pořád si pohrávám s myšlenkou, co by se stalo, kdybych reklamu úplně vypnul. Přišlo by nám o 10 % uživatelů víc a ta ztráta by nebyla tak velká? Nikdy jsem se k tomu ale nedokopal.

Když se ještě vrátíme k tržbám. Počítám, že většina z toho je vzhledem k nízkým nákladům a malému počtu zaměstnanců i zisk? Kolik vlastně měsíčně stojí provoz Bazoše?
Zisk nezveřejňujeme, nicméně náklady jsou skutečně relativně malé. Něco stojí aplikace, ale pořád je to poměrně malá položka, ani servery nejsou drahé a jelikož vývoj dělám v podstatě sám, je režie velmi malá. Největší náklady jsou za reklamu. V Polsku jsme za ni dali milion eur (přes 25 milionů korun – pozn. red.), který se tak trochu vylil do kýblu, ale to je jiná věc. Na uživení nám to každopádně bohatě stačí.

Jediné peníze navíc, které potřebujeme, jsou buď na akvizice, nebo vstup na nové trhy. Expanzi jsem kvůli malým dětem odkládal, ale teď jsme se po deseti letech rozhodli jít právě do Polska. Když jsme kdysi šli na Slovensko, bylo to rychlé. Udělali jsme slovenskou verzi a už po třech měsících k nám chodilo tolik lidí, že se to uživilo samo. Dnes už je konkurence tak velká, že jen spustit web nestačí.

Jak to vlastně funguje, když expandujete s bazarem? Jak v jiných zemích fungují internetové bazary?
Když to srovnáme třeba s e-shopy, je to mnohem složitější. U e-shopu si přeložíte web, vyřešíte logistiku a naskladníte zboží, které prodáváte. Řešíte pochopitelně problémy jako například jiné platební metody, ale máte funkční řešení, které prakticky jen přenesete ze země A do země B, koupíte reklamu, uživatelé přijdou a nakupují.

V čem je bazar jiný?
U bazaru je problém, že spustíte prázdnou truhličku, kde nic není, a potřebujete do ní dostat obě dvě strany, tedy prodávající i nakupující. Můžete sice za den nakoupit 100 tisíc uživatelů, ale když přijdou a zjistí, že na webu nic není, zase odejdou a už se nikdy nevrátí. Těch 100 tisíc lidí přidá třeba jen deset inzerátů, což je velmi frustrující.

Jak tedy vaše expanze vypadala?
Expanze na Slovensko byla jednoduchá, v té době nebyla žádná konkurence a během měsíce jsme měli spoustu inzerátů a vše fungovalo. V Polsku to jde postupně. Čím více inzerátů získáme, tím jsou uživatelé spokojenější. Za první inzerát zaplatíte třeba 100 dolarů. Když už máte 100 inzerátů, tak za nového uživatele, který přidá jeden inzerát, dáte 50 dolarů a cena se snižuje. Čím více inzerátů máte, tím méně vás stojí nový inzerát, a z tohoto koloběhu se snažíme vyklouznout ven. V Polsku máme po roce asi 20 tisíc inzerátů, což je velmi málo. V Česku máme denně přes 60 tisíc nabídek, v Polsku se za měsíc přidá asi 15 tisíc inzerátů.

A co další země?
Kromě Slovenska se nám prakticky žádná další expanze nikdy nepovedla. Zkoušeli jsme Německo i Rakousko. Z Německa už jsme se dávno stáhli a Rakousko víceméně jen udržujeme. Prosadit se na těchto trzích je nesmírně obtížné, jsou obsazené a lidé jsou již zvyklí používat něco jiného.

Já jsem si tehdy země pro expanzi vybíral podle toho, jaké jazyky jsem uměl, to byla angličtina a němčina. Kdybych tenkrát vytvořil ruskou nebo ukrajinskou verzi, jsem si naprosto jistý, že by vystřelily jako Bazoš u nás. Konkurence ve střední a východní Evropě byla stejně malá.

Pak už byste ale možná měli až moc práce a moc peněz.
A třeba by byl Bazoš třikrát prodaný, kdo ví.

Vy jste během let říkal, že vám stabilně rostou tržby i počet uživatelů. Nikdy jste žádný významnější nebo dlouhodobější výpadek neměli? Ani když přišla nová konkurence v podobě Letgo nebo Facebook Marketplace?
Rostli jsme pořád, byť třeba v roce 2011 jen minimálním tempem kolem 10 procent za rok, což bylo proti předchozím letem málo. Růst se pak zpomalil i v roce 2017, kdy se to krylo s příchodem Letgo. Pocítili jsme, že přeci jen část uživatelů odlákalo. Vždy jsem sice tvrdil, že Letgo pro nás není konkurence, ale pokud by tu vydrželi ještě pár let a sypali do toho stejně peněz, tak věřím, že by nám byli schopni konkurovat. Když pak skončili, návštěvnost nám vzrostla. U Facebooku to bude podobné.

Letgo mimo jiné přišlo na rozdíl od Bazoše s moderním pojetím, designem, způsobem komunikace, ale přesto to nestačilo. Ani přes zmíněné obrovské investice do marketingu…
Když přišlo Letgo, tak jsem si řekl, že se za žádnou cenu nenechám z našeho domácího trhu vyšoupnout. Podíval jsem se na to, co dělají jinak, a zjistil jsem, že mají aplikaci. Nechali jsme si udělat aplikaci a jakmile jsme ji měli, rozdíl mezi Bazošem a Letgo se zásadně snížil.

Nakonec jste nápor dravé konkurence skutečně ustáli.
Mysleli si, že se nebudeme bránit a že se možná lehce vzdáme, ale když trh dobýváte, je to mnohem dražší, například co se týče reklamy, než když ho chráníte. To jsme se teď naučili i v Polsku. V Česku máme proklikovost na slovo bazar asi 60 %, v Polsku to je jen 10 %, lidé nás tam neznají. Znamená to, že abych byl na stejné pozici i v Polsku, musím za dané slovo zaplatit šestkrát tolik. Pro známou značku je tedy mnohem levnější trh bránit, než ho získávat, protože na to jsou náklady několikanásobně vyšší a za stejného uživatele platíte takovou částku, že se vám to přestane vyplácet.

Takže Letgo to nakonec vzdalo, protože pro ně bylo dobývání českého trhu příliš drahé?
Když je vyplatíte z PPC kampaně, což je pro mě asi můj nejlevnější zdroj uživatelů, nezbude jim nic jiného než offline nebo televizní reklama, která je drahá. A když zjistili, že ani tak nedokáží trh během dvou až tří let dobýt, zařízli to.

Když se vrátíme k vašemu byznys modelu, většina příjmu plyne z topování inzerátů. Když jich denně přidáte 60 tisíc, je to pro mě vlastně jediná možnost, jak být vidět?
V podstatě ano, ale jsou sekce, kde to není potřeba. Když prodáváte dětské věci za 100 korun, tak je zvýrazňovat nepotřebujete, protože se to ani ekonomicky nevyplatí, jelikož topování stojí 60 korun. V sekcích jako auta jste ale bez topování zapadlý. Na druhou stranu prodáváte auto za desítky nebo stovky tisíc, takže je investice za zviditelnění minimální. Obecně je ale u nás klíčové, že je vše zadarmo. Lidi to dnes berou jako samozřejmost, ale třeba v Polsku jsou na největších serverech zpoplatněné všechny inzeráty.

Přemýšleli jste někdy o jiném byznys modelu? Třeba zpoplatnit jednotlivé inzeráty.
To nechceme. Máme výjimky, například sekce práce a služby, ale tam nejsou inzeráty zpoplatněné, abychom na nich vydělávali. Práce je problémová sekce, protože se tam objevují různé podvody, a jedině zpoplatněním vyfiltrujete spam a podvodníky. Jiné sekce u nás nikdy zpoplatněné nebudou, nedává to smysl.

Kolik z těch inzerátů se dnes topuje?
Průměrně to bude zhruba pod 10 procent.

Vlastně jsme se ještě nebavili o týmu. Říkal jste, že jste na začátku do týmu přibral manželku. Kolik vás je dnes?
Dnes je nás devět. Většina týmu je hlavně podpora – kontrola inzerátů, odpovídání na e-maily.

Vy tedy v devíti lidech obsloužíte všechny vaše trhy, na kterých přichází miliony lidí měsíčně?
V podstatě ano. Čistě podpora je šest lidí, ale z toho jsou ještě čtyři administrátoři jen na částečný pracovní úvazek, kteří to dělají při práci, v podstatě jako brigádu. Ve skutečnosti tak děláme Bazoš zhruba v šesti, sedmi lidech, kdybychom to přepočítali na plné úvazky. Nemáme call centrum, protože jde všechno přes e-maily, a více lidí není potřeba.

Na zlepšení zákaznické podpory se dnes nasazují různé nástroje, chatboty nebo umělá inteligence. Vy nic takového neplánujete?
Umělou inteligenci zvažujeme neustále, protože nám pořád někdo nabízí software na kontrolu inzerátů. Na základní kontrolu mám čtyři lidi na částečný úvazek, a tak si vždy říkám, zda se mi umělá inteligence vůbec vyplatí. Navíc mám své lidi rád, protože to dělají dobře, a teď bych místo nich nasadil nějaký stroj. (smích)

To byste pak mohl dojít až do stavu, že byste třeba dělali Bazoš jen ve dvou.
Je to pravděpodobné. (smích) Ale teď vážně – dříve nebo později nás to stejně dostihne. Umělou inteligenci můžete nasadit na hrubou práci, která odfiltruje nějaký balast, a na zbytek necháme ruční zásahy, těm se nikdy nevyhnete. Nicméně představa, že administrátoři čtou denně 60 tisíc inzerátů, je scestná, ale některé inzeráty zkrátka musíte podrobně klidně několikrát pročíst.

Můžete vůbec při takovém nastavení vypnout a jet na dovolenou? Pokud to správně chápu, za vámi ve firmě nikdo druhý, kdo by mohl zaskočit, už není.
Když zavřu počítač, tak se nic nestane, ale existuje zákon schválnosti. Takže když jedu do Afriky, kde není signál, za půl dne nám spadne server a nemá to kdo opravit. Jinak ale vše běží víceméně samo, servery administrují na hostingu. Může se toho sice pokazit relativně hodně, ale ročně je takový kritický případ jeden. Samozřejmě mě ale už dvakrát nebo třikrát vytrestal na dovolené.

Je možné, že Bazoš někdy prodáte? Věřím, že nabídek jste už měl během let hodně.
Pořád platí, že Bazoš neprodám. Pokud to budu moct dělat já, nebo to svěřím časem dětem, tak nevidím důvod prodávat. Pro mě jde o srdcovou záležitost a co bych dělal, kdybych Bazoš prodal? Investoval bych peníze na burze? Musel bych začít něco nového, ale proč začínat něco nového, když mě tohle pořád baví?

Prodávat část podílu je druhý nesmysl. Musel bych pak dělat věci, které teď nedělám. Musel bych reportovat. V Google Adwords se mě třeba pořád ptají, jaký mám na reklamu měsíční budget. A já jim říkám: to já vůbec nevím, dnes jsem se probudil a zrovna do toho chci investovat tolik a tolik. Investor by nám mohl pomoci, že bychom dokázali obsadit třeba 10 trhů naráz, ale to nechci, protože je to strašný stres.

Takže větší expanze u Bazoše nehrozí?
Nejsem si ani jistý, kdyby mi dal někdo miliardu korun na expanzi, že bych byl vůbec schopný uspět jinde. Zkouším to teď v Polsku se svými penězi, a když to nevyjde a za dva roky tam zavřeme, budou to jen mé peníze a nikoho nezklamu. Několik nabídek mi sice na stole už přistálo, ale já vždy už dopředu avizoval, že prodávat nechci.

Na kolik si dnes vlastně Bazoš ceníte?
Bude to přes miliardu korun, ale nijak přesně spočítané to nemám. Jak jsem říkal, dokud mě to baví, dává mi větší smysl dělat dál Bazoš, než ho prodat a mít na účtě miliardu. Peníze jsou akorát starosti. Musel bych nejspíš začít investovat, a to je něco úplně jiného. Pořád mě baví i programování, takže ani představa, že bych najal další lidi a jen to řídil, mě neláká. Pak bych to asi musel udělat stejně jako Ivo Lukačovič, který už neměl v Seznamu tolik prostoru, tak si vytvořil Windy, kde ho to opět naplňuje, protože může tvořit. Pro mě je to stejné Bazoš.