Uzavřete tradičně nejsilnější vánoční sezonu, většinu peněz pošlete do přípravy nových titulů na tu další a v tom přijde rána. Knižní trh se v důsledku koronaviru prakticky ze dne na den zastavil. Jakmile se totiž nemohly knihy prodávat v kamenných knihkupectvích, byl velký problém na světě. Vrásky na čele to navíc vyvolalo úplně všem, ty největší hráče nevyjímaje, protože se ukázalo, že knižní byznys sice může být velký, ale ve své podstatě je velmi křehký.

Aby zmatků na trhu nebylo málo, hned na začátku krizových týdnů vydalo vydavatelství Euromedia nešťastné prohlášení, že pozastavuje úhrady třetím stranám. Šéf největšího knižního vydavatelského domu v Česku Lukáš Novák se nyní v rozhovoru pro CzechCrunch za turbulentními měsíci ohlíží, přiznává některé chyby a zároveň upozorňuje, že knihy by měly obecně zdražit, protože tak, jak je současný knižní trh nastaven, je dlouhodobě neudržitelné.

Vy jste způsobili tak trochu zemětřesení na knižním trhu, když jste v polovině března oznámili, že jste nuceni do odvolání pozastavit úhrady třetím stranám. Bylo to šťastné rozhodnutí?
Zpětně to zřejmě bude znít blbě, ale nešlo o oficiální rozhodnutí společnosti. Tehdy, kdy nikdo nevěděl, co se bude dít, nám začaly volat firmy, zda jim budeme dál platit, ale nám přestali platit naši partneři a trh se zastavil. Tak jsme si interně řekli, že potřebujeme zhruba dva dny, abychom vše zanalyzovali. Bohužel z firmy odešel dopis z finančního oddělení. Přiznávám, že to bylo velmi nešťastné. My jsme přitom jen chtěli vyslat informaci, že vše přepočítáváme a potřebujeme pár dní na to, abychom si to ujasnili. Proto jsem obratem korigoval informace, že platit dál chceme a budeme.

Co se tedy u vás vlastně dělo?
Potřebovali jsme si propočítat různé scénáře a řekli jsme si, že do té doby nebudeme posílat peníze tak, jako kdyby se nic nedělo. Platby jsme pouze trochu rozvolnili, což udělali i všichni ostatní. Možná jsme byli první, kdo to ohlásil, ale ve skutečnosti neplatil celý knižní trh. U nás je to navíc v první řadě druhotná platební neschopnost. Kdyby nám všichni obchodní partneři platili, je naše situace jiná.

Pojďme si vysvětlit, jak vlastně knižní trh funguje. Je tu několik velkých distributorů jako například vy či Albatros a pak stovky středních či malých nakladatelství. Chápu to správně, že jeden bez druhého by nemohl na trhu fungovat a dochází teď k dominovému efektu?
Zjednodušeně lze říct, že celý knižní trh jede až do podzimu na dluh. To znamená, že na sebe vydělává až v posledním prodlouženém kvartálu zhruba od září. Zároveň v březnu, kdy přišla krize, dochází na knižním trhu tradičně k největšímu propadu, protože jsou nejmenší prodeje, ale náklady zůstávají stejné. Naopak jsou často ještě větší, protože se připravují knihy na podzim. Takže všechny peníze, které vám přijdou za Vánoce, obratem pošlete do celého trhu.

Takže ta krize z pohledu stavu financí na knižním trhu přišla v nejhorší možnou chvíli?
Přišla v nejslabším období v roce, kdy se všichni soustředí na přípravu knih, která trvá zhruba šest měsíců. Knižní trh je zvyklý, že, byť třeba zpomaleně, peníze stále nějak tečou. Ale když se najednou tržby úplně zastavily, celý trh se zadrhl. Je obecný úzus, že knihkupci platí distributorům a distributor pak platí nakladatelům, ale to celé se zastavilo.

Právě také vaše Euromedia patří k těm největším hráčům na trhu. V jakém jste teď stavu?
Vcelku logicky jsme se jako akcionáři rozhodli, že chceme na trhu, do kterého jsme už investovali obrovské peníze, zůstat. Už když jsme kupovali společnost Luxor, tehdy Neoluxor, tak jsme museli přefinancovat dluh kolem 300 milionů korun. Z našeho pohledu jsme tak již celý trh jednou zachraňovali, protože kdyby tehdy Luxor padl, tak by to byl problém, spoustu nakladatelů by nedostalo své peníze. Jelikož jsme byli jedním z největších věřitelů, rozhodli jsme se Luxor zachránit a díky tomu už loni platil všem ve standardních lhůtách.

Teď ale stejně jako ostatní zachraňujete především sami sebe, ne?
Současná situace se teď skutečně dotkla všech na trhu a my jsme se proto jako akcionáři Euromedie rozhodli, že do společnosti pošleme další peníze. Do celého holdingu jsme vložili přes 100 milionů korun a řešíme, jaké další kroky podnikneme. Čekáme, zda nám nějakým způsobem pomůže stát, ale zatím jsme v podstatě žádné podpůrné programy čerpat nemohli.

Jak jsou na tom teď vaše pohledávky vůči třetím stranám?
Peníze jsme začali opět posílat hned následující týden od té nešťastné komunikace. Máme domluvené, kolik každý týden jednotlivým firmám pošleme. Tím, že jsme do firmy nalili přes 100 milionů korun, jsme zásadně snížili naše závazky, protože nám teď vyjma e-shopů nikdo neplatí. Prodejny běží na úrovni 60 až 75 % procent a vše se teprve pomalu rozjíždí.

Dojel knižní trh zčásti i na to, jak je na něm právě platební morálka a celé vyrovnávání mezi jednotlivými hráči nastaveno?
Může to být i tím, jak jsou nastavené splatnosti, ale celý problém zvětšuje skutečnost, že není dobře nastavené dělení rabatů a provizí mezi celým řetězcem. Nejprve je nakladatel, pak distributor a pak knihkupec, přičemž problém je v tom, že zdražení knihy za posledních deset let je dramaticky nízké proti tomu, jak se ekonomicky vyrostlo a jak se zdražily všechny ostatní služby i zboží. Podmínky na knižním trhu přitom zůstávají stejné, jako byly před deseti lety, a knihkupec z toho není schopen vyžít, už třeba jen proto, že se zásadně zvýšila cena práce a nájmy.

Tedy zjednodušeně řečeno to znamená, že zatímco náklady rostly významně, příjmy tolik ne?
My jsme například na základě toho, jak rostla ekonomika a řetězce typu Lidl a další začaly nabírat lidi a zvyšovat platy, museli investovat kolem 17 milionů korun jen do navýšení mezd. Zároveň nám postupně všechna nákupní centra zdražila nájmy, zvýšily se ceny energií a všech služeb, zatímco hodnota knihy je nadále stejná, a navíc i procento, které vám z ní zůstává, je stejné. Jedna věc tedy je, že si knižní trh musí změnit podmínky ve svém řetězci, aby to bylo udržitelné.

Počítám, že druhou věcí je zdražení knih, ke kterému podle vás musí dojít?
Ačkoliv jsem za to vždy negativně hodnocen, tak říkám už dlouho, že kniha by měla být dražší. Podle mě jde o umění, za kterým je kus práce, takže mi nedává smysl, aby kniha stála 200 korun, když za kávu dnes dáme klidně 130 korun. To je neporovnatelné.

Kdyby se zdražily knihy, pomohlo by to tedy knihkupcům, kteří jsou na konci celého řetězce?
Knihkupci jsou teď rozhodně nejvíce ohrožení. Řešením může být právě zdražení knih, ale co by skutečno pomohlo, je zavedení nulového DPH na knihy, tak jako i jinde v Evropě. Přijde mi zvláštní, když má být na pivo 10% daň z přidané hodnoty, aby stejnou sazbu měly i knihy. Devíza českého trhu je, že se tu každoročně vydává 16 tisíc knih, málokterá země má takovou čtenost jako my, ale stát tomu nedává potřebnou podporu.

Proto jste na konci března napsali otevřený dopis, v němž jste stát žádali o pomoc? Psali jste, že na záchranu knižního trhu je potřeba miliarda korun.
Napsali jsme spolu se Svazem českých knihkupců a nakladatelů, Albatrosem a dalšími hráči otevřený dopis a hned druhý den jsme měli videohovor s premiérem Babišem a vicepremiérem Havlíčkem. Vysvětlovali jsme, proč žádáme miliardu korun, díky které bychom jako celý trh dokázali nadále vydávat 16 tisíc titulů ročně a udržet zmíněnou rozmanitost. Spočítali jsme, že zhruba 400 milionů korun je potřeba na sanace nájmů pro všechny knihkupce a zhruba 600 milionů by byla podpora knih, abychom se dostali na stejný objem. Měli jsme vymyšlený i mechanismus, aby se nemohla podpora zneužít.

Jaká byla reakce vlády?
Byla to konstruktivní debata. Pan Havlíček nakonec během ní potřebnou miliardu korun našel s tím, že nám chtějí pomoci a máme se spojit s ministrem kultury. Jenže když jsme si druhý den volali s panem Zaorálkem, tak nám sdělil, že sice instrukci dostal, ale že ta miliarda je už utracená a dát nám ji nemůže. Místo toho nám nabídl, abychom alespoň už další týden otevřeli obchody (na konci března – pozn. red.), ale to jsme všichni jednomyslně odmítli, protože to bylo v největší exponované době, kdy by do nich nikdo nepřišel, a navíc bychom přišli o tehdy jediný podpůrný instrument vlády.

Takže jste z jednání odešli s nepořízenou?
V médiích se to pak podalo tak, že nechceme otevírat knihkupectví, i když bychom bývali mohli, ale pro nás to nemělo žádný smysl. Raději jsme se stáhli a říkáme, že pokud stát knižní trh nepodpoří, tak sice neskončí, ale už se nebude vydávat 16 tisíc knih ročně, bude to třeba jen polovina. Spočítali jsme si, že jako knižní hráči jsme jen na přímých daních loni státu odvedli zhruba 1,5 miliardy korun a nikdy z toho nečerpáme žádné dotace. Navrhli jsme tedy, ať nám je stát jeden rok vrátí, protože bychom díky tomu mohli od příštího roku zase normálně fungovat a peníze do rozpočtu opět posílat. K tomu se ale vláda neodhodlala.

Když aktuální krizová situace natolik zahýbe s vámi jako největším hráčem na trhu, jehož konsolidovaný obrat byl loni zhruba 2,5 miliardy korun, co to znamená pro všechny ostatní hráče? V jakém stavu celý trh přežije?
Máme teď asi čtyři scénáře, ale klíčové je podle nás především to, jak se k situaci postaví majitelé nákupních center. Zhruba polovina obratů knižního trhu jde právě přes ně, a pokud nevyřešíme otázku snížených či odložených nájmů, pak v nákupních centrech nedokážeme přežít. Pak by mohl celý knižní trh spadnout klidně o více než 30 procent. Je varianta, že by lidé nakupovali z méně vydávaných titulů ve stejném objemu, ale té teď málokdo věří. Každopádně se ukázalo, že lidé chtějí nakupovat knihy v knihkupectví, přijít tam a listovat.

Když jsme spolu mluvili loni, popisoval jste novou vizi právě pro váš Luxor a to, jak by měly kamenné prodejny do budoucna vypadat. Počítám, že to se teď bude zase měnit?
Veškeré investice do zvelebování Luxoru jsme pozastavili. Každoročně jsme do rozvíjení konceptu investovali desítky milionů korun, a pokud se trh nevrátí do původních čísel nebo se jim alespoň nepřiblíží, budeme to muset zastavit úplně a řešit jiné problémy. Jaký knižní trh bude, tedy hodně závisí právě na nákupních centrech, se kterými se musíme dohodnout na našich nájmech. Někteří sice tvrdí, že by lidé mohli začít místo nich nakupovat v ulicích, ale tomu příliš nevěřím.

Ředitel nakladatelství Argo Milan Gelnar prohlásil, že se obává, že knižní trh už se nenastartuje na úroveň před pátkem 13. března. Bude to černý den v historii tuzemského knižního trhu?
Pokud nepřijde ze strany státu větší podpora a knihkupectví nebudou moci vydávat dál ve stejném objemu, tak se obávám, že měl Milan Gelnar pravdu. Zásadně se změní květnatost a diverzifikace trhu, která u nás byla na úrovni západního světa. Jednak se u nás překládalo obrovské množství zahraniční literatury a ve velkém poměru k tomu byla vlastní tvorba, dnes je to až 50 na 50. Hrozí, že tohle skončí.

Pořád apelujeme na vládu, že námi žádaná miliarda je v celém balíku peněz, který teď stát vynaloží, relativně malá částka, a to zejména s ohledem na to, že si jako všichni knihkupci i nakladatelé stojíme za tím, že knihkupectví je dnes především služba, není to byznys. V Česku neexistuje knihkupectví, ani z těch velkých sítí včetně nás, které by generovalo velké zisky, všichni jsou prakticky téměř na nule. To není náhoda.

A není to tedy problém i samotného knižního trhu?
Samozřejmě je třeba, abychom si to vyhodnotili a přenastavili i na naší straně, ale teď to nezvládneme, pokud nás stát nepodpoří. Proto mu říkáme, že buď chce za relativně málo peněz zachovat takto vyspělý knižní trh, nebo ne.

Kde je teď budoucnost knižního trhu? Mluví se o audioknihách, elektronických knihách, nových formátech vydávání. Je to pro vás téma? Posledně jsme se spolu bavili o tom, že audio i elektronické knihy jsou pořád marginálie.
Zcela zásadní bude pořád klasická kniha. Kniha je zbytné zboží a krize nenastartuje, že lidé najednou budou ve velkém číst elektronicky nebo poslouchat audioknihy. Obě kategorie sice narostly v řádech desítek procent, ale jelikož jsou tak marginální, je to nic. Není to jako jídlo, které se najednou začalo prodávat online, a kdyby byly větší kapacity, prodá se ho ještě víc.

Nám se ukázalo, že knihy se dál budou prodávat hlavně přes knihkupectví. Prodeje v e-shopech narostly jen o 20 až 30 procent. Lidé mají nákup knihy spojený se zážitkem, chtějí si ji vzít do ruky, prolistovat si ji, pročíst a bloumat knihkupectvím.

Přinese současná situace další konsolidaci trhu?
Aktuální stav tomu nenapovídá. Spíše to někteří nevydrží. V ohrožení jsou menší i někteří větší hráči, kteří to nemusí udýchat, protože nedostanou pomoc. Bude to podle mě nefér, ale stát se to může. Na knižním trhu teď nevidím hráče, který by měl chuť akvírovat a utrácet další peníze, protože se celý trh zastavil.

Každý tedy hraje o svoje přežití a výsledkem bude, že některé segmenty knižního trhu postupně vymizí.
Bude to pozvolné. Když se neudrží všechny knihkupectví, bude to mít sekundární efekt na počet prodaných knih, a tím pádem nakladatelství řeknou, že jim už nedává smysl je vydávat, a budou tak postupně umírat.

Ze skladu Euromedie bylo během minulého roku naskladněno a vyexpedováno téměř 27 milionů knih. V roce 2019 vyšlo přes 800 nových knižních titulů. Jak očekáváte, že budou vypadat letošní čísla?
Aktuálně počítáme s tím, že vydáme maximálně 700 knih, původní plán byl 850. Pesimističtější scénář je kolem 500 knih. Problém není nové knihy prodat, ale každá kniha musí mít nějaký objem, aby byla rentabilní, takže pokud trh půjde dolů, logicky knihy radši necháme v šuplíku.

Výroba knih takzvaně do šuplíku, kdy celá příprava dál běží, jen se zatím netiskne, je ostatně další problém. Veškerou práci musí někdo zaplatit, a pokud se trh nerozjede, logicky to doběhne nakladatele, kteří nebudou mít potřebnou likviditu z prodaných knih a nebudou moci platit své lidi. Bude to mít setrvačnost třeba šest až dvanáct měsíců, ale to je skutečnost, kterou vláda nevidí – že kultura funguje jinak než knižní trh. Zatímco v divadle přijdu na scénu, odehraju a dostanu zaplaceno za právě prodaný lístek, v knihách vzniká šest měsíců spoustu práce, která je neviditelná, a následně pak dva roky sklízí na trhu peníze.