Do proslulých amsterdamských kanálů vyplují autonomní čluny. Budou převážet turisty i plnit funkci odpadkových košů

roboat-full-scale_mit-ams_web-1-min

Foto: Roboat

Roboat se chce utvářet novou, zelenější tvář amsterdamských kanálů

0Zobrazit komentáře

Budoucnost lidské mobility je nejspíše elektrická, možná vodíková, s velkou pravděpodobností je však i autonomní. To dokazují horečnaté snahy automobilek stoupat se svými novými modely na žebříčku úrovní autonomie stále výš. Není to však jen segment automotive, kde bude hrát schopnost samovolného pohybu stále větší roli. Autonomie je řešena u letadel a také lodí, jak demonstruje amsterdamský projekt Roboat s plavidly, která by měla brázdit vody tamních kanálů.

Kanály hlavního města Nizozemska mají celkovou délku bezmála 100 kilometrů a jsou využívány jako dopravní infrastruktura, představují lákadlo pro turisty a bohužel si je někteří pletou i s odpadkovým košem. To je problém, který může značně ubírat na romantičnosti celého města. Již brzy by se však na kanálech měla začít pohánět speciální plavidla, jež se postarají jak o přepravu osob, tak o problematiku odpadového hospodářství v úzkých vodních koridorech.

To vše navíc tyto moderní čluny zvládnou v plně autonomním režimu, tedy bez jakékoliv posádky. Projekt Roboat už má dokonce za sebou první ukázkovou plavbu, během které čtyřmetrová loďka proplula kolem repliky historického trojstěžníku Stad Amsterdam, aby co nejlépe demonstrovala progres, jímž by měly vodní kanály projít.

roboat1

Foto: Roboat

Testování prototypu plavidla Roboat na kanálu v Amsterdamu

roboat4

Foto: Roboat

Podoba aktuálně vyvíjeného protypu plavidla

Čluny jsou poháněny elektrickým ústrojím, které jim umožňuje plout rychlostí asi šesti kilometrů v hodině, přičemž provozní doba je odhadována na 12 až 24 hodin dle nákladu a také typu baterie. Při navrhování plavidel byl totiž kladen velký důraz na modularitu, díky čemuž je lze libovolně upravovat pro specifické potřeby přepravy zboží a osob, ale i pro celou řadu dalších účelů.

Roboat tak díky modulárnímu designu plánuje na vodu vypustit například i „popelářské“ čluny, které pomohou kanály udržet o něco čistší než dosud. Ať už pak budou převážet odpadky, nebo pasažéry, pohyb člunů bude řízen softwarově na základě dat poskytovaných z kamer a senzorů umístěných na plavidle. Ty permanentně skenují prostor okolo sebe a tím člunu umožňují vyhnout se překážkám, jako jsou soukromá plavidla, plovoucí taxíky či pevné objekty.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Stephan van Dijk, ředitel pro inovace Amsterdamského institutu pro pokročilá metropolitní řešení, který na projektu pracuje spolu s Massachusettským technologickým institutem (MIT), uvedl, že tato technologie najde své uplatnění i ve vysoce složitých provozních situacích v přístavu. Autonomní řešení by mohlo tyto situace pomoci efektivněji řešit a případně je i zcela eliminovat.

V této souvislosti připomíná fakt, že lodě bez posádky by mohly brázdit kanály 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, čímž by rozptylovaly jejich vytížení. To se však nestane ze dne na den. Podle slov vývojářů, kteří pracují na vývoji autonomního systému, je stále zapotřebí dvou až čtyř let, než budou lodě skutečně do kanálů vpuštěny.

roboat6

Foto: Roboat

Díky modularitě lze čluny využívat i pro vytváření nových infrastruktur

roboat5

Foto: Roboat

Lodě mohou sloužit i jako plovoucí odpadkové koše

„Je to hlavně proto, že chceme mít naprostou jistotu, že se v kanálech můžeme pohybovat bezpečně. Právě teď máme autonomii, ale jedním z dalších kroků je ujistit se, že skutečně zvládneme jakoukoli situaci, která nás v kanálech může potkat,“ řekl mechatronik Rens Doornbusch, jak uvádí deník The Guardian. Mimo technických překážek má navíc projekt před sebou ještě překážky legislativní.

V tomto ohledu by již představitelé Roboat měli vést aktivní jednání s ministerstvy a zákonodárci, aby došli k závěru, které z právních předpisů musí být změněny pro skutečně autonomní provoz lodí. V této otázce totiž hraje úlohu nejen bezpečnost provozu, ale také bezpečnost a soukromí osob, které se ocitnou před kamerami a skenery člunů.

Tři rotory, dolet až 1 200 kilometrů a rychlost přes 500 km/h. Hybridní letoun TriFan se chce stát králem nebes

trifan-6003

Foto: XTI Aircraft

XTI Aircraft představil podobu svého letounu, který by se mohl zapsat do historie

0Zobrazit komentáře

Již v roce 2024 by se mohl do vzduchu vznést hybridní letoun s kolmým vzletem a přistáním, který chce všechny ostatní stroje podobného typu strčit do kapsy. TriFan 600 od společnosti XTI Aircraft by totiž mohl spojovat až 1 200 kilometrů vzdálené heliporty, mezi nimiž chce osm pasažérů přepravovat v rychlostech atakujících 560 kilometrů v hodině.

Pokud by se TriFanu 600 podařilo tyto technické parametry dostat z čísel na papíře do skutečných výkonů v oblacích, jednalo by se o nejrychlejší letoun svého druhu na světě. V dnešní době prezentované stroje s kolmým vzletem a přistáním pracují povětšinou se sedmkrát menší doletovou vzdáleností, což je také důvod, proč jsou koncipovány především pro provoz nad městy.

Na jejich obranu je však důležité podotknout, že se jedná o modely využívající čistě sílu elektromotorů, zatímco TriFan 600 má mít hybridní pohonný systém. Ten se skládá z baterií s elektromotorem a z klasického turbovrtulového motoru. Elektřina se bude v tomto případě hlásit o slovo během vzletů a přistání, konvenční pohon se postará o pohyb stroje ve výškách.

trifan-6002

Foto: XTI Aircraft

Díky své technologii je letoun schopen přistávat i vzlétat z poměrně malých heliportů

Právě taková konfigurace pohonu je hlavním důvodem, proč by měl být letoun schopen přepravovat pasažéry z Londýna do Berlína či z Los Angeles do San Franciska. Aby se XTI podařilo dostat svůj stroj co nejrychleji do vzduchu, spojila své síly s další leteckou společností Xeriant. Účelem tohoto partnerství je získat pro letoun co nejrychleji potřebné certifikace, aby projekt mohl skutečně postoupit do dalších fází vývoje.

„Jedna z hlavních věcí, kterou bych rád zdůraznil, je to, že abychom mohli létat, nepotřebujeme celou řadu nových předpisů. Budeme certifikovat podle aktuálně platných předpisů Federální letecké správy USA,“ nechal se dle magazínu New Atlas slyšet generální ředitel TXI Aircraft Bob LaBelle v souvislosti s certifikačním procesem.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Také nepotřebujeme nabíjecí infrastrukturu ani nové vzletové a přistávací dráhy. Můžeme dokonale fungovat v rámci současného systému vzdušného prostoru této nebo kterékoli jiné země,“ dodal LaBelle, jenž dříve vedl například americkou pobočku výrobce helikoptér AgustaWestland.

Jeho současná firma XTI Aircraft chce provozuschopný prototyp TriFanu postavit už v příštím roce a o dva roky později dosáhnout potřebných certifikací a začít s výrobou produkční verze letounu. K tomu by měl pomoci i vysoce zkušený tým, který je složený z bývalých zaměstnanců společností jako Cessna.

Nenápadný třírotorák

Díky svým křídlům letoun působí jako poměrně běžné letadlo, ovšem jeho schopnost přistávat a vzlétat z heliportu prozrazuje dvojice masivních pohyblivých rotorů umístěných právě ve křídlech. Ty doplňuje ještě třetí rotor umístěný v trupu letounu za kabinou pro pasažéry. Tento rotor je po vzletu zakryt, aby se maximalizovala aerodynamika stroje. A kromě podoby zná letoun i svou přibližnou cenu.

Ta by u verze pro pilota a pět cestujících měla startovat na částce 6,5 milionu dolarů (přibližně 140 milionů korun), což je cena více než konkurenceschopná. O tom ostatně svědčí i 202 objednávek v celkové hodnotě 1,3 miliardy dolarů (28 miliard korun), které již XTI na letoun drží. „Jsme přesvědčeni, že se staneme prvním komerčním letadlem s vertikálním vzletem a přistáním, s dlouhým doletem a pevnými křídly. Trh na to čeká už dlouho,“ řekl LaBelle.

trifan-6006

Foto: XTI Aircraft

Tři rotory TriFanu daly také jméno

Na trh by se měl letoun dostat pod novou značkou Eco-Aero, kterou má Xeriant spolu s XTI v plánu vytvořit. Toto jméno bylo vybráno z toho důvodu, že chce v budoucnu nabídnout nejen TriFan 600, ale také plně elektrické letouny, které budou z tohoto stroje vycházet. Každá ze společností bude v podniku držet 50 %, přičemž Xeriant má v plánu jeho chod v příštím roce rozjet investicí ve výši 10 milionů dolarů (tedy více než 200 miliony korun).

Obdobná investice by zajisté přišla vhod i českému startupu Zuri, jenž je jedním z mála projektů pracujících s konceptem letounu s kolmým vzletem a přistáním a s několikasetkilometrovým doletem. Na ten čekají v příštích měsících první letové testy. Šéf firmy Michal Illich, který brzy vystoupí na konferenci CzechCrunch Onlajn, se navíc nedávno nechal slyšet, že by ještě v tomto roce rád přidal k nedávným investicím další, díky kterým by mohly plány celého startupu nabrat daleko reálnější obrysy.