Na střední škole prodával elektroniku z Číny, pak ho okouzlilo nádobí, a tak se pustil do výroby vlastních kolekcí. Nové značky ve světě hrnců, pánví a poklic přitom nevznikají každý den, a to nejen u nás. Stále ještě dvaadvacetiletý Jan Fabini se však náročného úkolu nezalekl a po prvním roce hlásí, že je o jeho značku zájem. „V obratu jsme skončili na 7,5 milionu korun, původně jsme měli v plánu o dva miliony méně,“ říká. A letos chce čísla ještě několikanásobně zvětšit.

Aby vůbec mohl svůj sen o prémiové značce kuchyňského vybavení, která je současně dostupná široké veřejnosti, roztlačit, musel se nejprve Jan Fabini vydat do Číny. Tamní manufaktury mu pomohly s výrobou prvních kolekcí, ale mladý podnikatel od začátku věděl, že jednou chce vyrábět v Evropě. V průběhu loňského pandemického roku se mu nakonec podařilo přesunout výrobu do Itálie, kde má vše pod větší kontrolou, a do světa vypustil další kolekce.

V rozhovoru pro CzechCrunch nyní Fabini popisuje, jak se vlastně takový hrnec navrhuje a vyrábí, proč se pustil i do nožů a jaké další novinky chystá. Za důležitou považuje skutečnost, že jeho zákazníci relativně bez problémů přijali poměrně razantní zdražování, stejně jako to, že se hodně z nich vrací. V dalším rozvoji navíc firmě Fabini pomohli andělští investoři Martin Rozhoň a Jiří Hlavenka, kteří rozšířili své úvodní investice.

Jak se celá vaše značka Fabini za poslední rok posunula?
Stalo se toho hodně. Pro mě osobně bylo důležité, že se nám povedlo přesunout celou výrobu do Evropy, což jsme plánovali od začátku. Vydali jsme také dvě další kolekce a ve spolupráci s francouzskými nožíři z městečka Thiers také dvě sady nožů. Měli jsme na ně poptávku od zákazníků a rovněž jsme si chtěli vyzkoušet, jak se nám podaří nože vyrobit a komunikovat. Neméně podstatné bylo, že jsme dostali od Jiřího Hlavenky a Martina Rozhoně navazující investici.

Jak vaše výroba vypadá teď? Čína pro vás původně dle tvých slov byla jediná cesta, jak vůbec začít vyrábět. Teď je tedy vše v Evropě?
Díky tomu, že jsme měli hotové první kolekce, mohli jsme potenciálním evropským výrobním partnerům něco ukázat, a tak byli otevřenější. Předtím to bylo úplně nemyslitelné. Zaujali jsme v Itálii jednoho tradičního výrobce nádobí, kterému se zalíbila naše myšlenka a vize. Byl ochotný upravit výrobu tak, jak potřebujeme. Primárně vyrábíme nádobí z vícevrstvé nerezi a z toho vše právě v Itálii.

V čem jsou největší výhody a nevýhody výroby v Evropě a Číně?
Největší výhoda je pro nás rozhodně v tom, že v té výrobě jsme víceméně pořád a mnohem hlouběji. Jednak tam můžeme být i fyzicky, což je nyní komplikovanější, ale jsme minimálně v každodenním kontaktu a pořád něco řešíme. Druhá výhoda je, že se bavíte a pracujete s lidmi, kteří mají velmi podobnou kulturu a přemýšlí nad vším podobně. Pro mě je velmi důležité komunikovat naši myšlenku a přesvědčit o ní i další. To se lidem v Evropě předává mnohem jednodušeji. Ti lidé jsou pak de facto součástí týmu a spolupráce je mnohem intenzivnější.

Zásadní také je, že máte lepší kontrolu nad kvalitou materiálu a nad tím, co vám vlastně přijde. Souvisí to nejspíš také s kulturou, ale pro lidi v Evropě to často není jen obchod, je to mnohem osobnější. Otevřely se nám díky tomu i nové možnosti, například materiály, a dokázali jsme zvýšit kvalitu, v tom jsme teď mnohem dál.

Výrobu jste přesouvali uprostřed pandemie. Jak na vás dolehla?
V něčem byly dopady pozitivní, v něčem negativní. O přesunutí výroby do Evropy jsme naštěstí jednali už dlouho předtím, celý proces se povedlo dokončit v první polovině loňského roku. Na jednu stranu nám pandemie pomohla v prodejích, jelikož lidé začali kupovat kvalitnější nádoby a víc online, což je naše doména. Na druhou stranu se ale na čas zastavily dodavatelské řetězce, podražily materiály a výsledkem byla velká zpoždění. Nestíhali jsme v minulém roce dodávat tolik, kolik bychom chtěli. Částečně s tím bojujeme dodnes. Výroba se nám kvůli růstu cen surovin celkově o dost zdražila.

Cena výroby v Evropě je velké téma, protože Čína bývá zpravidla levnější. Jak moc velkou roli to hrálo ve vašem rozhodování, zda výrobu přesunete do Evropy, nebo ne?
Pro mě bylo od začátku hodně důležité, abychom jednou vyráběli v Evropě, takže cena nehrála při rozhodování tak velkou roli. Výroba v Evropě je samozřejmě dražší, pohybujeme se minimálně o zhruba čtvrtinu výš, což je zejména v koncové ceně pro zákazníka dost, ale je to hlavně velký zásah do našich marží, protože velkou část navýšení absorbujeme. Jelikož ale pro nás bylo důležitější, kde vyrábíme, šli jsme do toho.

Takže jste zdražovali? Jak na to reagovali zákazníci?
Musím říct, že zdražení bylo v průběhu roku poměrně razantní. Ve zvyšování cen se odrazil přesun výroby, dražší materiály i náš pokračující vývoj. Teď jsme na hranici cen, kterou už nechceme zvyšovat. Neplánujeme se pouštět třeba do mědi, aby se z nás stala firma, která dělá luxusní nádobí. Myšlenka zůstává stále stejná, tedy vyrábět dostupné, avšak kvalitní nádobí, a tak si na cenu dáváme velký pozor. Nedokážu říct, zda by se nám dařilo lépe, kdybychom nezdražili, ale dělali jsme to opatrně, postupně a vše celou dobu komunikovali se zákazníky.

Když už jsme u prodejů, jak se vám v loňském roce dařilo?
Prodali jsme kolem 6,5 tisíce jednotlivých kousků nádobí nebo produktů. V obratu jsme skončili na 7,5 milionu korun bez DPH, původně jsme měli v plánu o dva miliony méně. Přestože nepracujeme s příliš vysokou marží, držíme se v lehkém zisku. Důležité pro nás zároveň je, že se nám hodně zákazníků vrací. V lednu byla asi pětina nákupů opakovaných, což je skvělé. Se zákazníky neustále otevřeně komunikujeme a necháváme je nahlédnout pod pokličku a oni nám to svou důvěrou vrací.

Jaký máte výhled na letošní rok?
Rádi bychom čísla minimálně zdvojnásobili, ideálně ztrojnásobili. Věříme, že se to povede.

Když se vrátíme k samotné výrobě, jak to u nádobí funguje?
Nový produkt vzniká typicky s tužkou a papírem, kdy na základě diskuzí, rešerší a předešlých zkušeností navrhujeme produkt, který nám na trhu v našem provedení chybí. Už od samého začátku řešíme průběžně i technickou stránku věci, tedy jaký materiál zvolíme, jak bude vypadat výrobní proces a podobně. Když jsme s návrhy spokojení, začneme produkt prototypovat na 3D tiskárně, na základě čehož jej ještě ladíme. Následně se snažíme vyrobit pár kusů funkčních prototypů, které testujeme. Jakmile jsme opět spokojení, řešíme formy – u nádobí potřebuješ formy na rukojeti a formy na tělo nádobí.

Jakmile jsou formy připraveny, tak se odlévají rukojeti a naobjednává se materiál na tělo nádobí. To je v našem případě pětivrstvá ocel. S materiálem se následně různě pracuje. Lisuje se, opracovávají se kraje, nýtují se rukojeti, kartáčuje se nebo leští podle typu povrchu. Pak se laserem přidají rysky, logo a je hotovo. V naší výrobě je tedy velký podíl ruční práce.

Takže vy to tady celé připravíte a pošlete to do Itálie „jen“ na výrobu?
Ano, ale hodně na tom spolupracujeme i s Italy. Celý proces vychází od nás, nicméně s nimi neustále komunikujeme a řešíme, jak to provedeme výrobně, jaké materiály využijeme a tak dále.

Stále platí, že v Česku pro vás takové nádobí nikdo vyrobit nedokáže?
Přesně tak. Tento typ nádobí se tady vůbec nevyrábí. Nejen v Česku, ale vlastně ani v Evropě či po světě takových továren tolik není.

Už jsme zmínili, že jste se pustili i do nožů. Proč nože?
Začali jsme s noži, protože jsme chtěli rozšířit naši nabídku a zároveň splnit přání zákazníků. Do nožů jsme se nejprve pustili formou partnerské spolupráce, protože i když vyrábíte jen nože, je to podobné jako u nádobí – potřebujete formu, a když si to chcete udělat opravdu od A do Z, potřebujete investici minimálně několik milionů korun. Proto jsme na to šli opatrně, abychom si osahali, jak to celé funguje.

Jaký jste měli s noži úspěch?
Měly velký úspěch, rychle se vyprodaly. První várku jsme vyprodali během prvního měsíce, celkem jsme prodali zhruba 800 kusů. Máme teď v nabídce naše první kované nože opět ve spolupráci s tradičními francouzskými nožíři, ale ty, které si uděláme úplně sami, ještě budou chvíli trvat. Dáváme dohromady naši ideální představu a zjišťujeme, jak celý proces co nejlépe udělat.

S kým jste nože dělali?
Vybrali jsme si jednoho francouzského výrobce z městečka Thiers, je to něco jako u nás Nový Bor se sklem, jen se specializuje na nože. Našli jsme fabriku, která nám umožnila například zasáhnout do rukojeti, kterou jsme mohli vyrobit z olivového dřeva. Olivové dřevo nás zaujalo natolik, že si s ním dál hrajeme a vytvořili jsme třeba i vařečky, které jsme nejprve dávali jako dárkové poukazy.

Budete v tom pokračovat?
Chceme jít cestou postupného rozšiřování nabídky, ale musíme to dělat opatrně. Postupně sbírat know-how jako u nádobí. Dřevo je každopádně vděčnější, protože ho můžete vyřezat a nepotřebujete drahé formy, takže plánujeme vyrábět i další dřevěné doplňky. Připravujeme teď menší kolekci.

Jak vypadá aktuální nabídka značky Fabini?
Primární je pro nás vícevrstvé nerezové nádobí jako rendlíky, hrnce a pánve, proto hlavní součást naší nabídky tvoří kolekce Neta a nová, velmi pravděpodobně finální, kolekce Lucca, kterou aktuálně nabízíme v předprodeji. Chceme rozšiřovat nerezový sortiment, od doplňků jsme prozatím upustili, takže v nabídce dále máme pouze již zmiňovaný porcelán a nože.

Kolik lidí máte v týmu?
V hlavním týmu jsme tři. Máme kolem sebe ale docela dost různých spolupracovníků, například jsme letos nově začali spolupracovat s externím designérem, čímž se snažíme posouvat pořád dál. Finančně to dá dohromady tři až čtyři lidi na full-time. Ale i tady jsme opatrní, takže co jde, řešíme externě.

Pořád platí, že prodáváte výhradně přes váš e-shop?
Ano, jen e-shop. Nechceme se toho modelu vzdát, protože je to důležitá součást toho byznysu.

Na začátku jsi zmiňoval, že jste získali další navazující investici od Jiřího Hlavenky a Martina Rozhoně. Kolik jste už získali peněz? Nové investory zatím nepřibíráte?
Jsou s námi pořád stejní lidé. Ze začátku nám pomohli Florentina Zatloukalová a Pavel Mezihorák, peníze jsme následně dostávali od Jiřího s Martinem. Šlo o konvertibilní půjčku ve výši 2,5 milionu korun, kterou jsme získali ve chvíli, kdy nastupovala pandemie. Celkově jsme tedy obdrželi investice v nižších jednotkách milionů korun.

Na co se mohou letos zákazníci těšit?
Vydali jsme novou kolekci Lucca a na ni zaměřujeme veškerou pozornost. Spustili jsme ji trochu neobvyklou formou – kombinujeme výhodný předprodej a crowdfunding. Čím více produktů lidé objednají, tím více produktů se ve výsledné kolekci objeví. Jedná se o výrobky, o které si zákazníci dlouho píšou, například pekáč či wok pánev. Pracujeme také na kolekci z olivového dřeva. Přemýšlíme do budoucna o expanzi, láká nás například Itálie, ale uvidíme, jak to vše půjde.

Bude při expanzi výhoda, že máte jen e-shop?
Ano. Rádi bychom ukázali, že i v Česku umíme udělat kvalitní a prémiovější produkt a dokážeme ho prodat na podobně silném nebo těžkém trhu.