Amazonský deštný prales sahá přes devět států, sám přitom zabírá 5,5 milionu kilometrů čtverečních. Také proto se Amazonii přezdívá plíce planety. Ukazuje se ale, že prales je mnohem víc – vědci jej nyní přirovnali k srdci, protože se zdá, že také rozvádí vodu po celém regionu.

Vědci z univerzity v anglickém Leedsu poprvé dokázali, že odlesňování v Amazonii má přímou souvislost s tím, jak tam prší. O tom už se nějaký čas hovoří. Poukazovali na to především lidé, kteří žijí v odlesněných částech pralesa. Vědělo se také, že kácení má vliv na celkový výpar ze zemského povrchu do atmosféry. Předpokládalo se tedy, že tam je i méně srážek.

Teď k tomu ale vědci dodali důležitý důkaz o tom, že obojí má na sebe přímý vliv. Použili k tomu satelitní a meteorologická data z let 2013 až 2017 v regionech okolo rovníku. Méně deště jednoznačně zaznamenali tam, kde byla vykácena nějaká část lesa. Britský deník The Guardian píše, že rozdíl je znát i při malém úbytku, rozhodující je ale rozloha velká 50 kilometrů čtverečních.

Největší rozloha, na kterou se vědci zaměřili, bylo 200 kilometrů čtverečních. Ukázalo se, že při ztrátě jednoho procenta lesa dochází pokaždé také k tomu, že prší o 0,25 procenta méně. „Mezi 25 až 50 procenty deště, který spadl v Amazonii, mělo původ ve srážkách způsobených stromy. I když je někdy prales nazýván plícemi planety, mnohem více by se hodilo přirovnání k srdci, které pumpuje vodu do celého regionu,“ popsal Dominick Spracklen, jeden z autorů studie, která byla zveřejněná v časopisu Nature.

Ta přinesla obavy, že kácení deštných pralesů dosáhlo kritického bodu, kdy prales už nebude schopný sám generovat déšť. To by znamenalo, že místní vegetace bude trpět suchem. Zároveň ale studie přinesla také naději – místní komunity i vlády byly léta varovány, že kácení pralesa bude mít negativní vliv na pohlcování oxidu uhličitého.

The Guardian ale upozorňuje, že na to nechtěli v Amazonii slyšet zejména proto, že emise chápají jako problém západní společnosti. K nedostatku deště by ale mohly přistupovat úplně jinak, protože bezprostředně ovlivňuje místní obyvatele.

Pohlcovat emise přestaly i české lesy

Na to, že Amazonie přestává pohlcovat oxid uhličitý, upozorňovali vědci v roce 2021. Tehdy zveřejnili studii, rovněž publikovanou v Nature, která uváděla, že mezi lety 2010 až 2018 už pralesy vypustily více oxidu uhličitého, než zadržely. Problém se týká především brazilské Amazonie – v její severozápadní části bylo tou dobou zatím vše v rovnováze. Platí nicméně, že za snížení schopnosti pohlcovat uhlík může lidská činnost, především pak kácení pralesa.

Ostatně lesy zdecimované kůrovcem na něco podobného ukázaly i v Česku. Zatímco od devadesátých let až do roku 2017 pohltily lesy zhruba pět procent celkových emisí skleníkových plynů v Česku, v roce 2018 se to změnilo a lesy včetně následných produktů ze dřeva představovaly čtyři procenta k celkovým emisím navrch. Celková bilance je tak devět procent emisí, které by tu jinak nebyly.

Vzhledem k rozloze lesů v Amazonii si závažnost odlesňování uvědomuje celý západní svět. Už v roce 2021 se dosáhlo dílčího úspěchu. Na klimatické konferenci COP26 v Glasgow se více než stovka zemí světa připojila k závazku, že do roku 2030 zvrátí odlesňování. Na ochranu a obnovu lesů má jít také přes 420 miliard korun. K závazku se přitom přihlásila i Brazílie.