Komentář Petra Hotovce: Je tomu jen lehce přes dva týdny od pádu Silicon Valley Bank a panika v bankovním sektoru stále trvá. Z nově zveřejněných dat od amerického centrálního bankovního systému Fed vyplývá, že tamní banky se potýkají s opravdu silným odlivem vkladů. Od 8. do 15. března vybrali vkladatelé z amerických bank zhruba 55 miliard dolarů, což pro lepší představu odpovídá asi jedné pětině celkového množství vkladů, které mají u českých bank v současnosti uloženo čeští střadatelé. Je to však hodně, nebo málo?

Ze statistiky můžeme vyčíst, že množství depozit v amerických bankách se od února 2022 do 15. března 2023 snížilo asi o 460 miliard dolarů. Z dat je tedy zřejmé, že trend odlivu vkladů se v uplynulých týdnech opravdu zrychlil. Odliv vkladů však nepostihuje banky rovnoměrně – ty velké z něj profitují, protože střadatelé z malých a regionálních bank hledají v nejisté době bezpečí u bank, které jsou takzvaně „too big to fail“.

V týdnu od 8. do 15. března se tedy vklady u velkých amerických bank dokonce o 120 miliard dolarů zvýšily. Vklady u malých a středních bank a zahraničních institucí působících ve Spojených státech se za stejné období naopak o zhruba 175 miliard dolarů snížily.

Co z toho plyne? Amerika opravdu zažívá bankovní krizi regionálních bank a nevídanou míru paniky mezi vkladateli. K uklidnění situace očividně nepřispěl ani nový nástroj Fedu zvaný Program termínovaného financování bank (více zde), který umožňuje bankám půjčit si od Fedu, pokud mu jako zástavu složí dluhové cenné papíry, které smí Fed držet ve své rozvaze.

Americká centrální banka sice takto bankám od spuštění programu napůjčovala asi 400 miliard dolarů, přesto je zde jeden háček. Ne všechny banky drží velké množství dluhových cenných papírů, které mohou použít jako zástavu a od Fedu si půjčit. Jako nejlepší příklad v tomto ohledu slouží First Republic Bank, která dělala to, co banka primárně dělat má – místo nákupu cenných papírů poskytovala úvěry, a tak nakonec k její záchraně musely přispěchat velké americké banky, které jí poskytly potřebnou likviditu.

Obávám se, že bez toho, aby nyní americké úřady prohlásily, že budou garantovat všechny vklady alespoň u malých a středních bank podobně, jako to udělaly v rámci Programu dočasných záruk za likviditu (TLGP) v roce 2008, k uklidnění situace jen tak nedojde. Odliv vkladů je totiž v americkém bankovním sektoru patrný již dlouho, současná krize ho jen akcelerovala a navíc vytvořila extrémní tlak na regionální banky.

Pokud si chtějí Spojené státy udržet rozmanitost bankovního sektoru, budou muset jednat opravdu rychle. Alternativa k bankovnímu účtu je totiž lákavá. Američané si s přebytečným kapitálem mohou buď koupit fondy peněžního trhu nebo státní dluhopisy přímo od ministerstva financí. Stačí jim k tomu jen číslo sociálního pojištění, bankovní účet a pojištění, jak popisuje web amerického ministerstva financí.

V Evropě tento komfort naštěstí nemáme, přesto se bankovní krize přelila i sem. Nejvýstižnějším příkladem je současná situace kolem Deutsche Bank, jejíž akcie se za poslední měsíc propadly o více než dvacet procent. Celý víkend jsem si lámal hlavu, proč její akcie padají a cena pojištění proti úpadku raketově roste.

Při pohledu na rozvahu Deutsche Bank zjistíte, že má dost kmenového kapitálu, relativně nízkou páku a riziko, že by se dostala do podobných problémů jako Silicon Valley Bank, je jen velice nízké, a to jak z pohledu objemu držených bondů, tak ze struktury vkladatelů. Minulý rok navíc banka vydělala asi 5,5 miliardy eur a nenašel jsem nic, co by mělo ukazovat na jakékoliv problémy.

Dobrý stav Deutsche Bank by mě tedy měl naplnit optimismem, bohužel je tomu přesně naopak. Pád akcií banky ukazuje na to, že trh se již chová dost iracionálně, hledá problémy tam, kde nejsou, a veze se na vlně vyvolané paniky. Investoři se akcií Deutsche Bank zbavují patrně pudově z důvodu toho, že si tato německá banka historicky podobně jako Credit Suisse prošla mnoha skandály a nemá nejčistší historii, nejnověji bude žalována kvůli propojení s Jeffreym Epsteinem a jeho obchodů s bílým masem.

Jediné vysvětlení, které mě k pádu akcií napadá, je, že investoři patrně uvěřili tomu, že když padl „švýcarský úvěr“, tak „německá banka“ je logicky další na řadě. Naštěstí tuzemští investoři a vkladatelé nepodléhají globální panice a namísto sémantismu se řídí spíše fundamentální analýzou, proto se o Českou spořitelnu nemusíme obávat.