Architekti Kersku. Ve slavné Hrabalově osadě vyrostl rodinný dům, který zkouší bystrost smyslů
Rodinná dřevostavba se na první pohled tváří jako kruhový dům. Ve skutečnosti je však věrná pravým úhlům, které byly vytvořeny pomocí modulů.
Kersko je díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi dost možná nejznámější osadou v Česku. Stejně jako je pestré složení rekreačních objektů, které se zde nacházejí, je rozmanité i z hlediska jejich majitelů a životních příběhů. V duchu pestrosti vlastní tomuto místu se nese i rodinný dům, který zde nestojí dlouho, ale nedává to najevo. Zatímco jeho exteriér je věrný motivu kruhu, uvnitř vládne pravý úhel. Více české i zahraniční architektury objevíte v pravidelném newsletteru Arch.
Důvodů, proč Bohumil Hrabal Kersko tolik miloval, je hned několik. Zdejší lesy nabízejí klid, místní mu dávali bezbřehou inspiraci pro jeho romány a novely, jak je patrné i v díle Slavnosti sněženek, a možná mu imponovaly chatky a domy postavené mezi stromy, které jsou odrazem lidské tvořivosti a originality. Ostatně i spisovatelova chata, která by se měla brzy otevřít veřejnosti, je toho důkazem.
S podobnou originalitou se proto rozhodli ke svému nejnovějšímu projektu rodinného domu v této osadě přistoupit i architekti ze studia Hipposdesign. Jejich cílem bylo navrhnout takový objekt, jenž si bude rozumět s prostředím, do kterého je zasazen, a svým majitelům nabídne dostatek soukromí.
Okolí stavby tvoří borový les, ve kterém se nacházejí domy a chaty nejrůznějších parametrů a architektonických stylů. Jak popisují sami architekti, orientace v celé oblasti je díky dělení jednotlivých pozemků náročná a není vůbec těžké zde zabloudit. Proto se rozhodli prvek zmatení zapracovat i do samotného návrhu a vytvořit dům, u kterého si bude přihlížející klást otázku, zda se jedná o novostavbu nebo zde stojí již delší dobu. A jistý si nebude ani jeho půdorysem.
Zde pocitu nejistoty nahrává fakt, že zatímco zvenčí působí jednopodlažní dřevostavba oblým dojmem, její vnitřní uspořádání definují pravoúhlé konstrukční moduly. Z nich jsou v interiéru seskládány dvě na sobě nezávislé obytné jednotky, které propojuje vnitřní polouzavřené atrium.
Ve znamení kruhu se tak nese jen obvodový horizontální prstenec, který se do země promítá s pomocí kamenů a vegetace. Architekti tak vytvořili zajímavou optickou iluzi kruhového domu, který má téměř všechny své místnosti přístupné zvenčí a lze se tak do něj vracet z jakéhokoliv směru.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsZajímavým prvkem je také zakomponování surovosti přiznaného skeletu bez povrchové úpravy a dalších konstrukčních prvků, jako jsou modřínové profily na fasádě domu či prkna v atriu a na terasách domu. Díky tomu by se měla podoba stavby časem proměňovat v různě barevném spektru dřeva, dokud se nestane přirozenou součástí lesa v okolí.
Dřevo díky přiznané konstrukci hraje prim i v interiéru. Je přítomno na stropech, některých stěnách a na podlahách, kde jej doplňuje i světlá stěrka. V kontrastu ke světlým tónům dřeva byla použita černá barva, která se opakuje na rámech velkoformátových oken, některých kusech nábytku i stěnách.