Kersko je díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi dost možná nejznámější osadou v Česku. Stejně jako je pestré složení rekreačních objektů, které se zde nacházejí, je rozmanité i z hlediska jejich majitelů a životních příběhů. V duchu pestrosti vlastní tomuto místu se nese i rodinný dům, který zde nestojí dlouho, ale nedává to najevo. Zatímco jeho exteriér je věrný motivu kruhu, uvnitř vládne pravý úhel. Více české i zahraniční architektury objevíte v pravidelném newsletteru Arch.

Důvodů, proč Bohumil Hrabal Kersko tolik miloval, je hned několik. Zdejší lesy nabízejí klid, místní mu dávali bezbřehou inspiraci pro jeho romány a novely, jak je patrné i v díle Slavnosti sněženek, a možná mu imponovaly chatky a domy postavené mezi stromy, které jsou odrazem lidské tvořivosti a originality. Ostatně i spisovatelova chata, která by se měla brzy otevřít veřejnosti, je toho důkazem.

S podobnou originalitou se proto rozhodli ke svému nejnovějšímu projektu rodinného domu v této osadě přistoupit i architekti ze studia Hipposdesign. Jejich cílem bylo navrhnout takový objekt, jenž si bude rozumět s prostředím, do kterého je zasazen, a svým majitelům nabídne dostatek soukromí.

Okolí stavby tvoří borový les, ve kterém se nacházejí domy a chaty nejrůznějších parametrů a architektonických stylů. Jak popisují sami architekti, orientace v celé oblasti je díky dělení jednotlivých pozemků náročná a není vůbec těžké zde zabloudit. Proto se rozhodli prvek zmatení zapracovat i do samotného návrhu a vytvořit dům, u kterého si bude přihlížející klást otázku, zda se jedná o novostavbu nebo zde stojí již delší dobu. A jistý si nebude ani jeho půdorysem.

Zde pocitu nejistoty nahrává fakt, že zatímco zvenčí působí jednopodlažní dřevostavba oblým dojmem, její vnitřní uspořádání definují pravoúhlé konstrukční moduly. Z nich jsou v interiéru seskládány dvě na sobě nezávislé obytné jednotky, které propojuje vnitřní polouzavřené atrium.

Ve znamení kruhu se tak nese jen obvodový horizontální prstenec, který se do země promítá s pomocí kamenů a vegetace. Architekti tak vytvořili zajímavou optickou iluzi kruhového domu, který má téměř všechny své místnosti přístupné zvenčí a lze se tak do něj vracet z jakéhokoliv směru.

Zajímavým prvkem je také zakomponování surovosti přiznaného skeletu bez povrchové úpravy a dalších konstrukčních prvků, jako jsou modřínové profily na fasádě domu či prkna v atriu a na terasách domu. Díky tomu by se měla podoba stavby časem proměňovat v různě barevném spektru dřeva, dokud se nestane přirozenou součástí lesa v okolí.

Dřevo díky přiznané konstrukci hraje prim i v interiéru. Je přítomno na stropech, některých stěnách a na podlahách, kde jej doplňuje i světlá stěrka. V kontrastu ke světlým tónům dřeva byla použita černá barva, která se opakuje na rámech velkoformátových oken, některých kusech nábytku i stěnách.