Vše jde poměrně rychle kupředu také u jiných značek, ale většina řidičů se zřejmě shodne na tom, že na úpravu hlasitosti nebo teploty klimatizace je zatím stále ještě častěji lepší otočit čudlíkem nebo zmáčknout tlačítko na volantu než prstem klikat na displej. Tesla nicméně – dlouhodobě – ukazuje, že to jde jinak.
První věc je, že její displej funguje jako mobil, který máme všichni v kapse. To znamená, že rychle reaguje, má jednoduché rozhraní a člověk v něm hned vše najde. Když se to takhle napíše, zní to jako banalita, ale největší bolístka většiny infotainmentů v jiných autech je, že fungují přesně opačně. Proto prakticky všude, kam sedám, připojuji iPhone a Apple Carplay. V Tesle taková možnost není a naštěstí není potřeba.
Nemá sice iOS nebo Android, ale celý operační systém je navržen po jejich vzoru, a tak člověk rychle zjistí co a jak. Díky své velikosti a umístění je displej v Modelu Y také velmi jednoduše dostupný a ovladatelný i při řízení, když potřebujete třeba ovládat klimatizaci nebo prakticky cokoliv dalšího. Jelikož nemáte žádný displej za volantem, musíte si trochu zvyknout, že na jakýkoliv údaj, který potřebujete znát, je třeba koukat jinam, ale to byl minimálně pro mě menší problém, než by se mohlo zdát.
V jiných modelech už Tesla na displej přenesla i volič jízdy, tedy zda chcete jet dopředu či dozadu, ale současný Model Y má prozatím pro tyto potřeby stále ještě páčky pod volantem, stejně jako volič blinkrů na druhé straně. To pak bude asi největší nezvyk, že i taková věc se ovládá na displeji, nicméně tipl bych si, že půjde opět hlavně o zvyk. Přeci jen zas tolikrát, vyjma parkování, směr jízdy neměníte.
Po necelé tisícovce najetých kilometrů můžu s klidem říct, že mi hardwarová tlačítka v Modelu Y prakticky nechyběla. Myslím hlavně v komfortu při ovládání čehokoliv. Samotného mě to překvapilo, ale rozdíl v celkovém rozložení ovládacích prvků na displeji i umístění a velikost samotného displeje je v Tesle proti jiným autům skutečně zásadně lepší.
A když už mluvím o něčem zásadně lepším proti jiným autům, trochu odbočím, ale musím zmínit, že skvělé jsou v Modelu Y také dvě dobíjecí a velké přihrádky na uložení telefonu pod displejem. Opět to zní jako banalita, ale mnoho automobilek pořád nepochopilo, že první, co člověk při nástupu do auta řeší, je odložení svého telefonu – a pokud na něj není vytvořené snadno přístupné místo, je to neskutečná otrava.
Málo jako letadlo, více jako gadget
Nakonec jsem začal tlačítka a ovladače mimo displej v Modelu Y tak trochu postrádat z úplně jiného důvodu, který může být do značné míry subjektivní a ne úplně snadno se popisuje. Vracím se tím ale k tomu, že jízda v Tesle vlastně může být celkem velká nuda. Jelikož v Modelu Y máte právě jen volant a displej, vlastně toho za jízdy moc jiného dělat nemůžete než sedět za volantem a točit s ním.
Nechápejte mě špatně, to je samozřejmě správně a řidič by měl být co nejméně rozptylován. Jen mi občas v tomto skutečně ryzím „holoautě“ občas nějaké to rozptýlení chybí. Co mám přesně na mysli? Když si z Tesly sednete do „klasického“ auta, je to vlastně tak trochu jako byste si sedli do kokpitu letadla. Všude nějaká tlačítka, hejblátka, světýlka, svítící displeje.
Tesla ukazuje, že to všechno vlastně k jízdě vůbec nepotřebujete, jen zvyk je železná košile a tak nějak jsme všichni zvyklí, že takové auto má být – něco štelujete na dveřích, něco na volantu, něco na displeji a schránku u řidiče si prostě otevřete tak, že za ní vezmete (v Tesle musíte opět zmáčknout tlačítko na displeji či volantu). A subjektivně je to pak všechno o něco zábavnější, pokud je to vůbec to správné označení pro tento můj pocit.
Zkrátka a dobře, Tesla v tomto ohledu není klasické auto. Je to spíš technologický gadget nebo mobil na kolech, který vás zcela bez problémů a pohodlně odveze z bodu A do bodu B. Pro nejmladší generace, které „tradiční“ auta nikdy neřídily a naopak vyrůstají ve světě mobilních technologií, to bude působit úplně normálně. Nebude jim nic chybět a naopak to spíš bude tak, že když si sednou do staršího auta jiné automobilky, přijdou si právě jako v kokpitu letadla, nepatřičně, že nebudou tušit, jak se vůbec takové auto startuje a ovládá.
Elon Musk se ostatně od začátku připravuje také na to, že jednou jeho inženýři vyvinou tak schopného autopilota, že už řidič ani nebude potřebovat otáčet volantem (a asi ho ani nebude mít) a z auta se skutečně stane jen „schránka“, která člověka přepraví z bodu A do bodu B. Pak už řidiče či pasažéry bude možná zajímat jen dojezd elektromobilu, pokud s ním vůbec budou chtít absolvovat delší cesty. A to je důležité téma právě u Modelu Y Long Range s pohonem zadních kol, protože ten má být ze všech modelů ten s nejdelším dojezdem.
Na papíře, tedy dle metodiky WLTP, má Model Y Long Range s pohonem zadních kol ujet až 600 kilometrů. Rovnou si můžeme říct, že to je nesmysl. Už jen třeba proto, že když stojíte u dobíjecí stanice a necháváte auto dobít do sta procent, svítí vám na displeji maximální dojezd něco přes 500 kilometrů. Při našem testování a necelé tisícovce najetých kilometrů jsme se dostali na průměrnou spotřebu kolem 19 kWh na 100 kilometrů. To by při velikosti akumulátoru o využitelné kapacitě 75 kWh v přepočtu znamenalo dojezd zhruba 400 kilometrů.
Je třeba říct, že jsme při cestě z Prahy do Olomouce a zpět a z Prahy do Pardubic a zpět jeli značnou část po dálnicích či rychlostních silnicích. Vyšší rychlosti (už třeba přes 110 km/h) standardně ženou spotřebu elektromobilů do vyšších čísel, byť Tesla dokáže s celkovou efektivitou svých vozidel díky velké historii i nasbíraným datům pracovat velmi dobře. Při několika našich cestách jsme se v přepočtu dostali na to, že jedno procento baterie se rovnalo tří a půl až čtyřem ujetým kilometrům.
S plně nabitou baterií se v takovém případě dostáváme ke zmíněným zhruba 400 kilometrům na jedno nabití, pokud počítáme i časté rychlejší jízdy na dálnicích a celkově se vůbec neohlížíme na žádné aspekty, které by mohly baterii více ušetřit, jako je nezapnutá klimatizace/topení a podobně. Kdybychom byli mnohem úspornější, jezdili třeba jen po městě, šel by dojezd zásadně nahoru a dle reálných testů jiných uživatelů klidně až k 500 kilometrům.
Zároveň je ale třeba říci, že optimálně se baterie elektromobilů pohybují nabité v rozmezí od 10 až 20 procent do zhruba 80 procent, kdy se i baterie na dobíjecích stanicích nejrychleji nabíjí. Jelikož nejvyšší nabíjecí výkon Modelu Y je až 250 kW, tak pokud tak rychlou dobíječku najdete, nemusíte u ní strávit ani moc času. U pomalejších to je třeba patnáct až třicet minut z dvaceti na osmdesát procent.
Nicméně to znamená, že pokud se budete pohybovat v tomto rozmezí nabití, budete většinu času operovat spíše s celkově nižším dojezdem. Do Olomouce z Prahy vás při nabití lehce nad 80 procent plně naložená Tesla Model Y Long Range s pohonem zadních kol doveze, ale do Brna by to odtamtud už dle našich testů nutně nemuselo vyjít. Nebo byste museli zásadně zpomalit.
Až ale technologie baterií ještě o kousek poskočí, a i takové elektromobily nabídnou reálně ještě o pár stovek kilometrů větší dojezd, nebude to třeba řešit vůbec. A je prakticky jasné, že tímto směrem míříme. Pak už může být, třeba minimálně v Česku, větší problém v nedostatku dobíjecích stanic. Když jsme přijeli na Supercharger do Olomouce, zaujali jsme poslední volný stojan z osmi a pár minut po nás dorazily další dvě Tesly. Měly smůlu, a pokud měly už jen pár procent baterie jako my, musely čekat „dvakrát“.
Sám jsem každopádně zvědav, zda se v budoucnu můžeme – i třeba díky přívalu úplně nových automobilek z Číny – těšit na více „oholených“ aut, které se staví více po vzoru Tesly a méně po vzoru tradičních automobilek, nebo na vozy, která proti nim budou připomínat spíše kokpit letadla, budou stále žádaným zbožím. V nejbližších letech je jasné, že žádný zásadní zlom nepřijde, i proto, že velkou část produkce, a hlavně prodejů budou stále představovat i spalovací auta. A to je úplně jiná písnička.