V internetovém byznysu jsou z nich už dávno známá jména. Jan Barta a Dušan Šenkypl vybudovali a úspěšně prodali portál ePojištění.cz a dnes jsou partnery investiční skupiny Pale Fire Capital. Oba jsou ale čím dál aktivnější i na filantropickém poli a jejich záběr je hodně široký: od ekologie a školství přes boj s korupcí až po sponzoring politických stran nebo nového prezidenta Petra Pavla, kterého dnes čeká inaugurace. „Cítíme euforii,“ říkají v rozhovoru o politice.

Před pěti lety pozval Miloš Zeman na svou prezidentskou inauguraci například majitele TV Barrandov a jejího výhradního moderátora Jaromíra Soukupa, podnikatele s politickým vlivem Tomáše Hrdličku nebo tenisového byznysmena a sportovního lobbistu Miroslava Černoška. Jako hudební doprovod pak vsadil na nomenklaturní hvězdy typu Michala Davida či Heleny Vondráčkové. Tento čtvrtek budou na Pražském hradě k vidění hodně odlišná jména.

Zahraje Spirituál kvintet a že jim přišla pozvánka a že se plánují zúčastnit, už na sociální sítě napsali třeba známý lékař Tomáš Šebek nebo Danuše Nerudová, která se o funkci prezidentky sama ucházela. Dopis s osobním pozváním do Vladislavského sálu pak od předsedkyně sněmovny Kateřiny Pekarové Adamové dorazil do schránky většině výrazných sponzorů Petra Pavla: majitelům Livesportu Martinu Hájkovi a Jiřímu Marešovi, šéfovi finanční skupiny RSJ Liboru Winklerovi nebo Václavu Muchnovi, zakladateli Y Softu.

A také dvěma partnerům investiční společnosti Pale Fire Capital, Janu Bartovi a Dušanovi Šenkyplovi. „Je to tak, pozvánka dorazila,“ potvrdil pro CzechCrunch Barta. Právě on s Šenkyplem se v posledních dvou letech stali výraznými hybateli na politické scéně, protože kromě toho, že od začátku finančně podporovali Petra Pavla, rozdělili desítky milionů i mezi strany nynější vládní koalice.

O tom, jak přemýšlejí o politice a správě věcí veřejných, jsem si s nimi povídal v obsáhlém rozhovoru pro časopis Umění darovat, který vznikl ve spolupráci Nadace Via a Nadačního fondu Via Clarita. Magazín vyjde ve druhé polovině března a CzechCrunch u příležitosti prezidentské inaugurace uveřejňuje exkluzivně tu část interview s Bartou a Šenkyplem, která se dotýká politiky.

Máme za sebou prezidentské volby, v nichž jste výrazně – i finančně – podporovali Petra Pavla. Předloni jste zase mnoha miliony sponzorovali nynější strany vládní koalice. Dokonce jste je ponoukli, aby se proti Andreji Babišovi spojily. Máte z toho opojný pocit?
Jan Barta: Výsledky obou voleb jsme oslavili. Nevím, jestli je to přímo opojný pocit, ale říkáme si, že se posouváme správným směrem. Pořád jsme ovšem na začátku mnoha výzev, které jsme si vytyčili. Po prezidentských volbách mám splněno možná deset procent, čeká nás devadesát procent práce ve školství, v regionech, v kvalitě státní správy.

Dušan Šenkypl: Cítím euforii. U parlamentních voleb sehrálo přece jen velkou roli štěstí a fakt, že řada stran se těsně nedostala do sněmovny. Dali jsme tehdy určitý impuls, ale ten nebyl zdaleka to hlavní. U prezidentské volby mám lepší pocit, přece jen jsme to sledovali víc zblízka a je to výsledek dobře poskládaného týmu a dobře odvedené práce. Naplňuje mě to nadějí, že když se politika dělá zodpovědně a dobře, kvalitní názory mají šanci převážit totálně populistickou propagandu Andreje Babiše a hnutí ANO.

Mohou filantropové nějak pomoct sjednotit společnost, která speciálně po těchto volbách může mít dost jizev a příkopů?
Jan Barta: Mám takovou teorii, že společnost funguje jako kyvadlo, které se vychýlí, ale pak má zase tendenci se vracet k equilibriu. A zhruba před dvěma roky jsem říkal, že populismus a jeho podpora v české společnosti dosahují vrcholu. Podle mě to platí, těmito volbami se nic nezměnilo, respektive nezhoršilo se to. Poptávka po snadných, křiklavých řešeních je zhruba stejná a bude se postupně mírně snižovat.

Lidé totiž zjišťují – a ještě zjišťovat budou –, že standardní vláda není takový průšvih. Navíc sami viděli, že ta populistická byla chaos, což v součtu otupí některé hrany. Myslím, že kyvadlo se začíná vracet ke středu. Toto je ale téma, které se dá filantropicky hůř uchopit, protože musí vyrůstat opravdu zespoda, klíčem je sociální soudržnost, aktivita lidí, určitá občanská angažovanost.

S tím může pomoct kvalita vzdělání a odolnost proti dezinformacím, ne?
Dušan Šenkypl: Přesně, souhlasím. Ještě bych dodal, že já za vrchol populismu považuji až tu právě skončenou prezidentskou kampaň. Ale jinak jsem optimista, viděli jsme extrémní propagandu, ale Petr Pavel bude společnost opravdu spojovat, on bude úplně jiný typ lídra než Andrej Babiš nebo Miloš Zeman. Sjednocení a otupení hran může fakt hodně pomoct.

Zase není radno podceňovat Andreje Babiše…
Jan Barta: Já už nějakou dobu zvedám téma, že je chyba říkat, že podnikatelé nepatří do politiky. Řada z nich to má zaškatulkované kvůli Babišovi, že to je špína, že se tím nechtějí nijak umazat, ale to je velká chyba. Kdo má pod palcem ty největší zdroje? Přece vláda a stát, nikoliv neziskovky.

Někdy mám strach, aby se tu všichni nevrhli na charitu, možná ještě na prezidentskou kampaň, ale s tím, co opravdu potřebuje změnit, nic nedělali, protože mají strach, že je politika ošklivá. Když budeme pomáhat politické strany zlepšovat, očišťovat, vytvářet na ně tlak, jednou se nám to v dobrém vrátí. Měli bychom přemýšlet, kdo může Babišovi sebrat část elektorátu a jestli by nebylo na místě pomoct s restartem ČSSD.

Co si pod tím představit?
Jan Barta: Mně by se třeba líbilo, kdyby se s ČSSD spojili zelení. Chápu, že v Česku zatím není poptávka po proevropské liberální levici, ale věřím, že v horizontu několik let to přijde.

Dušan Šenkypl: My o tom hodně diskutujeme i doma. Také si myslím, že taková strana tu chybí. Mohla by odsát část voličů zpátky.

Opravdu věříte, že se ČSSD vrátí? Já jsem dost skeptický.
Jan Barta: Kyvadlo se před časem zhouplo jiným směrem, ale může se vrátit. Krize sociální demokracie je celoevropská záležitost, ale jelikož to je tradiční a zkušená strana se zavedenými mechanismy, může přijít s novými tématy a očistit se. Podívejte se na Velkou Británii, kde byli labouristé ještě nedávno na odpis, ale dnes mají ledaskde nad vládnoucími konzervativci náskok i dvacet procent v průzkumech. Věřím tomu, že ČSSD ještě má potenciál a že jeho éra přijde, patnáctiprocentní strana z ní klidně může znovu být.

Dřív jste mi říkali, že u mecenášství zažíváte nejintenzivnější radost a spokojenost. Platí to i pro politická vítězství?
Dušan Šenkypl: Já se dokážu radovat v byznysu, v politice i ve filantropii, skutečný vrchol blaha pro mě ale je, když vidím, že někomu opravdu pomůžu. Nebývá to v systematických věcech, které děláme, protože ty jsou svým způsobem odosobněné. Vím, že jsou správné, vím, proč je děláme, naplňují mě, ale euforii cítím jinde. Totální zadostiučinění přijde, když pomůžeme mimo náš vlastní systém některým konkrétním lidem, u nichž pak přímo a rychle vidíme, co se díky nám povedlo.

Jan Barta: Je to tak, toto jsou opravdu vrcholné pocity. Rád zmiňuji příklad kluka z dětského domova, který se s naší pomocí dostal až na London School of Economics. A totální vrchol přišel, když mi zavolal, že už nechce, abych mu posílal peníze na školu, že má tři práce a nějak to zvládne. Ale že by rád, abych je místo jemu dal na Ukrajinu.

Paradoxně se teď ale snažím tyto pocity blaha minimalizovat. Uvědomil jsem si totiž, že pro společnost je užitečnější, když si nesytím své ego těmito individuálními příběhy, ale podporuji projekty, kde sice přímo nevidím výsledky a nemůžu se nad nimi tak intenzivně radovat, ale mají větší zásah a pomůžou víc lidem.

Je to jako droga?
Jan Barta: Svým způsobem je. Ale hlavní roli hraje pragmatická úvaha, že je zkrátka užitečnější pomoct více lidem.

Zmínili jste, že vítězství Petra Pavla je jen zlomek toho, čeho ve veřejné sféře chcete dosáhnout. Kam tedy hledíte, co plánujete?
Dušan Šenkypl: Letos se chceme nejvíc rozkročit v tématu efektivity státní správy. Je to velmi široká oblast a určitě neplatí, že když nastoupila nová politická garnitura, že to automaticky znamená úspěch i v tomto směru. Naopak, pokud nebudeme mít státní aparát, který je funkční a pracují v něm lidé odborně i hodnotově na výši, bude jakýkoliv společenský posun velmi těžký. Promýšlíme proto, jak třeba vzdělávat lidi, kteří ve státní správě pracují nebo mají chuť do ní vstoupit, zjišťujeme také, jak by se daly přebírat funkční zahraniční modely.

Jan Barta: S tím logicky souvisí téma vzdělávání, kde spolupracujeme s organizací Učitel naživo. Jeden směr je výchova učitelů, ale hodně se teď zaměřujeme i na ředitele, kteří na školách vytváří klíčové mikroklima. Chceme posunout co nejvíc ředitelů škol, a to jak těch stávajících, tak těch budoucích. Je toho ale mnohem víc. Dost třeba spolupracujeme s Člověkem v tísni, snažíme se dlouhodobě zlepšit boj s exekucemi a dluhovými pastmi. Hodně nám mimochodem otevřel oči Dan Prokop z PAQ Research.

Celý rozhovor včetně dalších pasáží věnovaných filantropii vyjde v březnovém vydání časopisu Umění darovat.