Proč Jurský park, film z roku 1993, dodnes funguje tak dobře a v něčem předčí i moderní pokračování s nejpokročilejšími vizuálními efekty? Dělal věci co nejvíc prakticky, takže kdykoliv vidíme prehistorického tvora zblízka, je to loutka nebo filmová rekvizita. Podobný přístup režisér Steven Spielberg použil už v Čelistech o téměř dvě dekády dříve, k natočení jednoho ze svých nejvlivnějších filmů ho ale inspirovala legenda českého sci-fi Cesta do pravěku. Mistrovské dílo Karla Zemana nyní slaví 70 let od premiéry.

Vypráví příběh čtyř kluků, kteří se při hledání zkameněliny trilobita náhodou ocitnou v časové anomálii. Jak plují loďkou po řece, míří dále a dále do minulosti, nejprve do doby ledové přes třetihory, druhohory a prvohory až k silurskému moři před asi 440 miliony let. Po cestě se setkávají s řadou prehistorických zvířat, vytvořených různými animačními technikami.

„V tom byla určitá genialita mého otce, že přišel s věcí, kdy nikdo ani netušil, že by to mohl být film. Tehdy se o pravěkých zvířatech málo vědělo,“ řekla dcera Karla Zemana Ludmila v rozhovoru pro Český rozhlas. Režisér, jenž měl tehdy za sebou jen pár animovaných filmů, chtěl ale natočit něco realističtějšího. V určitém ohledu. Fascinovaly ho knihy Julese Vernea a ve svém snímku se rozhodl propojit vzrušující dobrodružství s naučným aspektem.

Vedle Vernea se mu tak inspirací staly ilustrace Zdeňka Buriana, s nímž také na Cestě do pravěku pracoval. Oba přitom vše konzultovali s paleontologem Josefem Augustou. Kombinace hraného filmu s animací v 50. letech nebyla nic nového, ani v kontextu s dinosaury – už v roce 1925 v USA vyšel němý Ztracený svět, kde se dobrodruzi vydávají hledat pravěká zvířata do džungle. Zeman ale chtěl věci pojmout jinak, co možná nejrealističtěji.

Jeho film měl pobavit a poučit zároveň, takže bylo důležité, aby vycházel z aktuálních vědeckých poznatků. Podobným pravidlem se mimochodem o téměř čtyřicet let později řídil i Steven Spielberg, jehož Jurský park široké veřejnosti v zásadě představil tehdy poměrně novou teorii, že ptáci jsou potomci dinosaurů.

Od nápadu naučného dobrodružného filmu se Zeman postupně dostal k příběhu cesty napříč geologickými obdobími a potřebě zkombinovat hranou akci s animací. Přestože to dělali už jiní, český režisér jako první používal specifické kombinace zadní projekce a různého vrstvení obrazu, aby mohli herci s pravěkými tvory „interagovat“. Jak vše udělat, si Zeman a jeho tým vymysleli v zásadě sami.

Triky v Cestě do pravěku jsou pochopitelně průhledné a nikoho nepřesvědčí, díky důkladnému zpracování a chytré režii ale dodnes, 70 let od uvedení, okouzlí svými výtvarnými kvalitami. Spielberg Zemanovu práci pochválil a ve svém Jurském parku ji i parafrázuje. Scéna diagnostiky nemocného stegosaura má blízko kontaktu se stejným druhem v českém filmu. Více o jeho vzniku se můžeme dovědět v pražském Muzeu Karla Zemana.

Koncept stylizovaných speciálních efektů, kterým nešlo nutně o přísný realismus, pak inspiroval hned několik dalších výrazných režisérů a umělců. Terry Gilliam, Tim Burton, Wes Anderson i bratří Quayové Karla Zemana označili za jeden ze zdrojů inspirace pro svoji tvorbu.

Cesta do pravěku se před několika lety dočkala nového převedení do digitálního formátu a restaurace obrazu, takže ji lze zhlédnout snad i v lepší kvalitě, než jakou měla na plátnech v roce 1955.