Ochrana přírody, udržitelný rozvoj či třeba znečištění oceánů je čím dál zvučnějším tématem. Média i širší společnost se environmentálními otázkami zabývají stále častěji a symbolem celé problematiky se stává plastový odpad. Nejvíce pozornosti se dostává PET lahvím, brčkům a dalším jednorázovým produktům, kterých lidstvo denně produkuje enormní množství. Do popředí se ale nyní dostávají také jednorázové kelímky na kávu.

Kelímky z papíru jsou dlouhodobě považovány za menší zlo než kelímky plastové. Jenže ani s papírovými kelímky to není právě jednoduché. Lze je sice vyrábět z recyklovaného papíru, nebo k výrobě papíru využívat dřevo z trvale udržitelných lesů, ale vnitřek kelímku je vždy potažen plastovou folií, která dělá kelímek vodotěsným.

Papírové kelímky se dají i přesto recyklovat. Bylo by ale nutné je shromažďovat zvlášť a dopravit do specializovaných zařízení, ve kterých jsou schopní plast od papíru oddělit. To vede k tomu, že většina kelímků skončí v komunálním odpadu, a to bohužel i v případech, kdy je lidé poctivě vytřídí.

V Evropě se proto začala objevovat řada iniciativ, které proti papírovým kelímkům bojují. Ve Spojeném království například Starbucks za papírové kelímky účtuje poplatek („daň“) ve výši pěti pencí. Britští zákonodárci navíc plánují, že by do pěti let přistoupili k plošnému zdanění kelímků, nebo dokonce jejich celkovému zákazu, pokud nedojde k naplnění vytyčených cílů pro recyklaci těchto kelímků. Aktuálně je totiž v Británii úspěšně recyklován jen 1 z 25 kelímků.

Globální boj

O podobných opatřeních v podobě zdanění či zákazu se mluví i v Evropském parlamentu, píše deník The Wall Street Journal. Na jeho půdě již byl ostatně nedávno odhlasován zákaz jednorázových plastových produktů, jako jsou příbory, brčka či tyčky do uší. Kelímky na kávu jsou tedy logickým dalším krokem.

Ve Spojených státech již také začínají se zákazy plastových brček a počátky boje s plastem lze registrovat i v Číně, která zakázala import plastového odpadu. Eliminaci jednorázových plastů doporučil v červnu tohoto roku také australský senát, který se jich chce zbavit do roku 2023. Tchaj-wan si pak stejný cíl vytyčil k roku 2030.

Možná důležitější než pomalá a těžkopádná řešení na úrovni národních států či jejich společenství ale je, že proti zbytečnému zahlcování planety jednorázovými plastovými produkty začaly bojovat i soukromé firmy. Například skupina Goldman Sachs zavedla zákaz papírových kelímků ve všech svých amerických kancelářích, přičemž v Evropě, na Středním východě a v Asii již zákaz platil dříve. Americkým zaměstnancům skupiny přišel v říjnu e-mail s pokynem, ať si do práce přinesou vlastní hrnečky. Ve zprávě stojí, že region, ve kterém žijí, za rok spotřebuje více než 8 milionů kelímků.

Potíž s jednorázovými kelímky je také v tom, že káva ohromně roste na popularitě. Jen mezi lety 2012 a 2017 se ve Spojených státech zvýšil počet kaváren o 16 procent. Ve Spojeném království se pak dle výzkumné agentury Mintel množství kaváren zvýšilo dokonce o 28 procent, což vede k produkci miliard kelímků.

Půl miliardy recyklovaných kelímků ročně

Kávu lidé hned tak pít nepřestanou a spoléhat se nedá ani na to, že bychom si zvykli nosit s sebou všude hrneček. Například Starbucks proto interně testuje plně kompostovatelný kelímek bez oné plastové vrstvy. Vývoji speciálního kelímku se věnuje i třeba britský startup Frugalpac, který pracuje na tom, aby bylo možné snadno oddělit vodotěsnou vrstvu a byla tedy eliminována potřeba využívat k recyklaci kelímku specializovaná zařízení. Problém ovšem je, že takový kelímek je aktuálně dvakrát dražší než kelímek Starbucksu.

Příjemné je, že kavárny postupně začínají nabízet slevu, pokud si zákazník přinese vlastní kelímek. Konzumenty kávy tak již k využívání vlastních hrnečků nemotivuje jen jejich vlastní ohleduplnost, ale čím dál častěji i finanční pobídka. Například Costa Coffee pak naopak finančně podporuje firmy zajišťující svoz odpadu, aby je motivoval ke svážení vytříděných kelímků, a ve svých kavárnách přijímá i kelímky od konkurence. Od roku 2020 chce navíc tento řetězec, jehož akvizici oznámil v srpnu nápojový gigant Coca-Cola, recyklovat 500 milionů kelímků ročně.

Ačkoli bylo již zmíněno, že se v Británii recykluje jen 1 kelímek z 25, i tak se dá hovořit o úspěchu a rychlém zlepšování situace. Ještě v roce 2016 totiž recyklací prošel jen 1 kelímek ze 400. Nyní je po Spojeném království na 4,5 tisíce míst, kde lze kelímky odevzdávat k recyklaci, a odhaduje se, že příští rok bude již recyklován každý dvanáctý kelímek.

To ovšem nestačí a do budoucna by dle Colleen Chaphamové, šéfky oddělení Starbucks pro globální odpovědnost, bylo potřeba eliminovat jednorázové kelímky úplně. To ovšem není tak jednoduché, protože návyky spotřebitelů se mění jen velice pomalu.

Navzdory ambiciózním slibům, které Starbucks čas od času pronáší, jen 1,8 % nápojů je v amerických kavárnách Starbucks servírováno v jiných než jednorázových kelímcích. Ve Velké Británii, kde se za jednorázový kelímek platí 5 pencí, využije jiný než jednorázový kelímek 5,8 % uživatelů (oproti 2,2 % před zavedením poplatku). Čísla vychází z dat sbíraných ve 35 londýnských kavárnách.