Před deseti lety v Helsinkách vznikl nápad, který měl zefektivnit fungování rozvozů ve finském hlavním městě. O rok později šest zakladatelů přivedlo k životu první verzi aplikace Wolt, která se měla stát základem budoucí platformy – a ještě ten rok získali první investici ve výši 2,5 milionu eur (62 milionů korun). Brzy na to začali s expanzí do dalších evropských zemí a po několika vlnách rozšiřování do severských států přišlo na řadu v roce 2018 i Česko.

Do doby před šesti lety u nás nebylo o Woltu příliš slyšet a Brian Kajtor, zkušený slovenský manažer, se k této příležitosti dostal díky náhodě. Být u takto zajímavé výzvy si ale nechtěl nechat ujít. Potom, co se Wolt stal vedle Foodory (tehdy ještě Dáme jídlo) jedním z lídrů českého trhu s rozvozy jídel, své obchodní zkušenosti zužitkoval při rozjezdu Woltu na trzích například v Japonsku, Lucembursku, Rakousku nebo Německu.

Na woltí mapě od té doby přibyly také dvě desítky českých měst, kde dnes modrobílí kurýři rozváží nejen jídla z restaurací, ale téměř rok i nákupy potravin, léky nebo drobnou elektroniku. Počet aktivních kurýrů se přehoupl přes sedm tisíc a dál roste. Celosvětově už Wolt působí ve třiceti zemích a generuje celkové tržby přesahující 75 miliard korun.

Kajtor se v současnosti stará o obchod a rozvoj služby Wolt for Work, která firmám nabízí zajímavou alternativu zaměstnaneckých benefitů. V rozhovoru ale také třeba popisuje divoké začátky Woltu na tuzemském trhu.

Vzpomenete si, jak jste se o práci pro tenkrát nepříliš známý startup dozvěděl?
Byl jsem v té době business developerem jednoho českého startupu. Všechno začalo zprávou na LinkedInu, kde mě oslovila Marianne Vikkula s tím, že by se mnou chtěla probrat jednu příležitost. Tehdy vedla ve Woltu expanze, dnes je Marianne na pozici globální COO.

Jaká je vaše první vzpomínka na Wolt v Česku?
Určitě kanceláře, které v té době byly čistokrevný punk. Sídlili jsme na Václavském náměstí a zajímavé na tom bylo, že se do nich chodilo přes jakousi pochybnou cestovní agenturu. To se naštěstí po roce změnilo, jak začal tým růst a my se museli přestěhovat.

Foto: Wolt

+1

Bylo v něčem jiné, jak tenkrát zákazníci přistupovali k objednávání jídla domů?
Objednání jídla bylo v době před covidem vnímáno jako něco svátečního, ostatně jsem to tak měl i já. Jednou za měsíc si o líném víkendu objednat jídlo domů, užít si tu možnost a neřešit vaření. To se v průběhu let posunulo, rozvozy jídel se zdokonalily a zprofesionalizovaly, takže si dnes necháváme vozit pravidelně třeba obědy do práce a bereme to jako něco úplně normálního.

Jak vypadal trh s rozvozy jídel v roce 2018?
Před tím, než přišly rozvážkové aplikace, byl český trh roztříštěný a jednotlivé restaurace si spravovaly rozvoz samy. A když rozvozy zajišťují podniky, které se zaměřují na vaření, je jasné, že ne všichni současně zvládají být i experty na logistiku. Tím vznikl prostor pro disrupci trhu – první ji využilo Dáme jídlo a následně na český trh vstoupil i Wolt.

Naším cílem od začátku bylo nabízet bezkonkurenční zákaznickou zkušenost, protože věříme, že ta vždy zvítězí. Tlačili jsme jednoduchost objednání, nízké doručovací časy i celkovou transparentnost. Primárním úkolem v začátcích bylo ale zapojení co největšího množství restaurací do naší platformy, protože to přímo koreluje s množstvím objednávek.

Z jaké restaurace bylo první jídlo a kolik objednávek se rozvezlo v prvním měsíci provozu?
To neumím úplně říct, protože start nového trhu je komplikovanější proces. Začíná takzvaným soft launchem, kdy systém nejprve spustíme pouze interně. Následně přidáváme restaurace, kurýry, ale v první fázi objednává pouze interní tým a vybraní testeři mezi kamarády a rodinou. Zákazníky do aplikace pouštíme až po tom, co odladíme zákaznickou zkušenost.

První měsíce v Praze tak byly maximálně o stovkách objednávek, po půl roce jsme přidávali už Brno. Vzpomínám si jen, že první oficiální objednávku slavnostně doručila Marianne Vikkula, která měla Česko na starosti. A určitě také na první restaurace, které na Woltu začaly rozvážet. O některé jsem se staral osobně a měl jsem z nich ohromnou radost. Byla to například vyhlášená burgrárna Dish. Tenkrát tam nešlo skoro sehnat místo, ale na Woltu si jejich burger mohl každý objednat domů. Potom například řetězec asijské kuchyně Wokin nebo vinohradská Lasagneria.

Podíleli se zakladatelé Woltu na rozjezdu české pobočky?
Určitě tu párkrát byli, Miki Kuusi měl návštěvu nových zemí jako svou tradici, takže jsme se s ním párkrát potkali. Původních zakladatelů Woltu je jinak šest, s jedním jsem v helsinském fast-foodu do šesti ráno probíral smysl života, s dalším se občas potkám na horách. Wolt si drží hodně uvolněnou atmosféru, takže zakladatelům můžu kdykoli napsat, zůstávají pořád hodně blízko firmě a na nic si nehrají, ačkoli patří k nejbohatším lidem ve Finsku. Pořád ale víme, kdy přepnout do profesionálního módu.

Co se v aplikaci od doby vašeho nástupu do Woltu nejvýrazněji změnilo po grafické stránce?
Myslím, že vizuálně Wolt vystupuje od počátku velmi konzistentně. Menším osvěžením prošla značka před lety, kdy jsme přešli na světlejší modrou a zjednodušilo se logo podle návrhu člověka, který mimochodem stojí i za logem Instagramu. Nově máme také maskota, jelena Yuhu, kterého jsme vytvořili při vstupu na japonský trh. Tam je pro firmu totiž skoro povinností mít nějakou brandovou postavičku.

Jak moc se změnila aplikace Woltu po funkční stránce?
Největší změnou je určitě rozšíření rozvozů jídel o retailové partnery a Wolt Market, takže si na platformě lze domů do 30 minut objednat téměř cokoli. Srdcem zůstává technologická platforma, která neprochází skokovými revolucemi, je to spíš postupně vylepšovaný základ, na kterém Wolt funguje ve všech třiceti zemích, kde aktuálně působí. To je z mého pohledu jedna z největších konkurenčních výhod. Už v roce 2018 naše řešení obsahovalo většinu pokročilých funkcí, o které se algoritmus stará, aby zabezpečil efektivitu logistiky – plánování tras kurýrům, sdružování objednávek a další.

K tomu všemu v průběhu let přibylo několik větších rozšíření, například otevření naší sítě kurýrů externím partnerům v rámci služby Wolt Drive nebo produkt zaměřený na zaměstnance firem Wolt for Work.

Je nějaká oblast, která se z punku za ta léta stala výrazně organizovanější?
Asi jako každý startup, i my se z punku museli posunout. Napadá mě například vyšetřování technických problémů s aplikací, kdy se jakýkoli výpadek řeší velice pečlivě a hledají se způsoby, jak do budoucna předcházet i zcela nepravděpodobným maličkostem. Díky tomuto úsilí držíme dostupnost na úrovni 99,98 procenta času i přes značný růst objednávek, které systém zpracovává.

Vy jste se po účasti na několika expanzích stal šéfem právě produktu Wolt for Work. Jaké jsou vaše další plány?
Do Woltu jsem šel za velkou výzvou. A po rozběhnutí Česka mě podobné výzvy provázely dál. Vstup do pro mě zcela neznámého Japonska, na Slovensko, do Lucemburska, Rakouska nebo asistence při spouštění Německa. To všechno byly náročné projekty, které trvaly několik měsíců. Teď mám před sebou dlouhodobý rozvoj celkem mladé služby. Věříme jí, jen míří malinko jiným směrem – Wolt for Work nabízíme jako zaměstnanecký benefit přímo HR oddělením ve firmách. Zatím je dostupný na 18 trzích a postupně ho chceme dostat do všech států, kde Wolt působí. Zároveň ho ale i vylepšujeme a rozšiřujeme. Na to se teď soustředím a potom se jako vždycky uvidí, co na mě čeká dál.

Kdybyste se mohl vrátit v čase, vzal byste práci pro Wolt znovu? Nebo byste něco změnil?
Šel jsem do toho v době, kdy byl Wolt neznámou firmou a málokdo jí dával šanci na úspěch. Věřím ale, že jsem udělal správné rozhodnutí. Zpětně bych si snad jenom poradil, abych si ve smlouvě vyjednal větší podíl zaměstnaneckých akcií.