„Ještě včera tu ležel sníh,“ říká mi Šimon Cipro v momentě, kdy se dostáváme na otevřenou planinu plnou bláta a studených kaluží. Prší a je zima, ale psi, kteří jsou s námi, jsou vyloženě nadšení. Radostně poskakují a štěkají, protože ví, že za chvilku je čeká to, co mají vůbec nejraději. Poběžíme totiž canicross, sportovní disciplínu, při které člověk uhání se psem připnutým k pasu. Právě tento sport a láska ke psům přivedla Šimona Cipra a jeho manželku Karolínu k rozhodnutí opustit lékařskou profesi i Prahu.

Obliba canicrossu v posledních letech v Česku i dalších evropských státech roste, jak mi potvrzuje sám Šimon Cipro, který se svou ženou Karolínou patří mezi největší odborníky na tuto sportovní disciplínu u nás. „V Česku je zhruba tisícovka lidí, kteří se aktivně účastní závodů. A podle množství prodaných postrojů se psem běhají další desítky tisíc lidí,“ vysvětluje mi Cipro.

Co je na běhu se psem tak lákavé, jsem se rozhodl zjistit na vlastní kůži, a to ve Smržovce, tak trochu zapomenutém městečku v podhůří Jizerských hor, které si Ciprovi se svými psy vybrali za svůj nový domov.

Soukám se proto do speciálního opasku, bez kterého se tato disciplína neobejde. Na první pohled vypadá trochu složitě, ale stačí jen nohy provléknout těmi správnými otvory a dotáhnout pár popruhů a hned je vše na svém místě. Zajímavé je, že sedák je koncipován tak, aby byl tah psa přenášen do pánve, nikoliv zad, přičemž sílu přenáší speciální pružné vodítko.

Zatímco já při pohledu na opasek nejspíš vypadal trochu zmateně, fenka Løype (norský výraz pro cestu), která byla pro daný moment mým přídavným motorem, do svého postroje zaplula naprosto zkušeně. Následně jen stačilo zacvaknout karabinu na opasku k vodítku – a člověk a pes se stali jedním. A pak už přišlo odpočítávání 3…2…1… a věci se daly do pohybu.

Přestože má Løype už svůj věk, okamžitě se v ní probudil potenciál evropského saňového psa, který byl vyšlechtěn křížením německého ohaře s dalšími plemeny, jako je například pointer či chrt. „To plemeno není oficiálně uznané, takže to je vlastně takový ořech,“ smál se při běhu Šimon Cipro, přičemž tuto větu pronesl jako zkušený běžec s naprostou lehkostí. To mé vyjadřování se čím dál tím víc zavzdušňovalo s tím, jak se zvyšovala spotřeba kyslíku.

Løype chtěla běžet kupředu a bylo jí úplně jedno, že má ke své lokomotivě připojený těžký ufuněný vagón. Přesto byly chvíle, kdy ji Šimon Cipro musel popohnat, aby se dle jeho slov „neflákala“. Jeden takový moment přišel při výběhu do kopce, ve kterém jsem si naplno uvědomil, jak mi fenka nahoru pomáhá. Přirovnal bych to k jízdě na elektrokole, nicméně zde vám pomáhá živé stvoření, které můžete po výběhu pochválit, podrbat a sdílet s ním radost ze vzájemného výkonu. U elektrokola to jde samozřejmě také, ale budete u toho vypadat trochu podivně.

Jak už jsem naznačil na začátku, běželi jsme v opravdu nepříjemných podmínkách, nicméně o to větší zábava to byla. Løype navíc šikovně hledala cestu, vyhýbala se kalužím, a tak ji stačilo jen následovat. Náš běh trval chvilku, něco okolo 15 minut, ty ale v daných podmínkách bohatě stačily k tomu, aby se člověk napumpoval adrenalinem, byl šťastný a pochopil, proč je běh se psem taková radost.

„Popularita určitě spočívá v tom, že se nyní celkově zvedl trend běhání. Díky canicrossu ale můžete do této činnosti zapojit i psa, který vás motivuje k tomu, abyste vyrazili, i když se vám třeba ani nechce. Pes se vyvenčí, utahá, a navíc trávíte čas spolu,“ vysvětluje mi Šimon Cipro s tím, že tento sport se dá provozovat v podstatě s každým plemenem. „Je ale důležité znát své vlastní schopnosti. Pokud začínáte s během jako takovým, je lepší mít k tomu psa, který má třeba patnáct kilo než třicet,“ dodává bývalý lékař, který se věnoval patologii.

Celé to může vypadat jednoduše, prostě jen pořídíte postroj, opasek a odpružené vodítko a jdete běhat. Ovšem tak jednoduché to není. Pes totiž potřebuje trénink, aby s ním byl běh radost, což platí obzvlášť, pokud má člověk i ambice si občas zazávodit. Jak psa na běh vycvičit, se může každý dozvědět například díky projektu Ciprových Běhej se psem. Ciprovi pod jeho hlavičkou pořádají tréninky, závody, ale také online kurzy, které poskytnou kvalitní základ pro samotné trénování.

Zjistíte z nich například to, že by pes měl s canicrossem začít až od roku. „Předtím je to na něj příliš velká psychická zátěž a stres. Je to jako byste na dítě v první třídě hned naložili stovku příkladů, aby je začalo počítat. Brzy ho to přestane bavit a nebude o to mít zájem,“ vysvětluje Cipro. Zároveň připomíná, že běhání se psem je o určitých pudech, které má pes v sobě už od vlka. Žene se za kořistí, kterou chce uštvat, a k tomu je zapotřebí určitá vyzrálost.

To už ale pomalu sestupujeme dolů k bývalé sklárně ve Smržovce, kterou Ciprovi koupili před několika lety, aby si zde plnili své sny. Věnují se všem možným odvětvím péče a aktivit člověka a psa. Při pohledu na komplex s vysokým komínem se nabízí otázky, proč vlastně Ciprovi pověsili svou lékařskou kariéru na hřebík a přestěhovali se sem.

„Karolína vždy dělala agility a měla ke psům vztah. Já jsem ji doprovázel na závody, kde jsme se seznámili s lidmi, od kterých jsme si nakonec vzali štěně ohaře. A tehdy to všechno začalo. Byli jsme ještě na škole a začali jsme závodit. Koníček se však nakonec rozvinul v něco většího. A protože jsme potřebovali sklady a prostory pro výrobu, odstěhovali jsme se sem, kde jsem já vyrůstal,“ vysvětluje Cipro.

Běháním se psem jejich aktivity teprve začínají. Na e-shopu Ciprových si mohou zákazníci pořídit v podstatě vše, co k tomuto sportu potřebují. A nejen k němu. Mají tu také vybavení pro sporty, kdy je pes využíván k tahu při jízdě na kole, na koloběžce, na běžkách, na saních či na káře… a třeba i na dog biatlon.

Ciprovi nabízejí zahraniční, ale i produkty vlastní výroby. Pod značkou Løype dodávají na trh nejrůznější pomůcky pro výcvik i zábavu psů, které se vyrábějí přímo ve sklárně. A také si nechávají vyrábět krmiva vlastní receptury.

Samotná továrna a její sklepení navíc slouží i k výcviku. Na dvoře jsou například i tři velké hromady suti. „Ty jsou tu naschvál a využíváme je při výcviku záchranářských psů,“ vysvětluje mi Šimon Cipro, když je míjíme. „Jezdí nám sem hasiči, policisté i záchranáři z okolí, kdykoliv si řeknou. Samozřejmě zadarmo. A pak tu pořádáme i kurzy pro veřejnost, aby si lidé mohli vyzkoušet výcvik a práci psů při záchranných akcích.“

Největší počet zákazníků Ciprových dnes pochází z Česka a Slovenska a daří se prý oslovovat také zákazníky z Polska. „Chtěli bychom však expandovat na západ, zvlášť s našimi výcvikovými pomůckami. Něco už posíláme třeba do Dánska či Švédska, ale chtěli bychom to rozvinout víc,“ vysvětluje Cipro.