Češi jsou rozmazlení, ale za kvalitu si rádi zaplatí. Čína je na ústupu, říká šéf mobilní divize Samsungu

„Už tu jsou jen dva dominantní hráči, my a Apple. Levné čínské telefony lidé moc nekupují,“ popisuje Tomáš Balík z české pobočky korejské firmy.

Michal MančařMichal Mančař

tomas-balik-samsung-boxed-01Rozhovor

Foto: Jan Branč / Samsung

Tomáš Balík, šéf české mobilní divize Samsungu

0Zobrazit komentáře

Proč jsou čeští zákazníci tak trochu rozmazlení? Jak ještě doléhá na trh s elektronikou čipová krize? Může se v době inflace a zdražování dařit novince Galaxy S23, jejíž nejlepší model doprovází cenovka pětačtyřicet tisíc korun? V rozsáhlém rozhovoru pro CzechCrunch odpovídá Tomáš Balík, ředitel oddělení mobilních zařízení české a slovenské divize společnosti Samsung.

Svět se potýká s problémy, ale na telefonech Češi nešetří. Naopak. Smartphony jim sice vydrží o něco déle než dřív, ale utrácí za ně výrazně vyšší částky. „Chrlit kusy je totiž sice hezké, ale ono je lepší se soustředit na kvalitu,“ říká Tomáš Balík. A přidává třeba i svůj pohled na laciné čínské telefony. Anebo na specifický český trh, který je v lecčems hodně napřed i oproti západním zemím.

Jak dnes vypadá trh s telefony?
Oproti dřívějším rokům jsou v Česku už pouze dva dominantní hráči. Jsme to my a je to Apple. Co se týče čínských značek, které měly dříve také silnou pozici, tak tu pochopitelně figurují a nějakým způsobem to je konkurence, ale už ne taková.

Co se změnilo?
Máme jednu probíhající krizi s Ukrajinou, předtím byla výrobní krize, ať už kvůli čipům, nebo jiným součástkám. Trh se proměnil, prodává se méně kusů, ale zvyšuje se jejich cena. Lidé investují do dražších telefonů. A jelikož čínské značky byly silnější v tom levnějším segmentu, tak ztrácejí nejvíc.

A naopak posilují Samsung a Apple.
Ano, my se právě soustředíme na střední nebo vyšší cenový segment. Zato telefony hlavně do pěti tisíc korun už lidé moc nekupují.

Čím to je?
Můžeme o tom spekulovat, možná se zákazníci, kteří takové telefony kupují, dnes mnohem víc soustředí na šetření. Nebo to berou tak, že raději pořídí kvalitnější telefony, které déle vydrží do budoucna. To vidíme i na životním cyklu telefonů, který se prodloužil.

Jak dlouho nyní českému zákazníkovi smartphone vydrží? A kolik za něj průměrně zaplatí?
Před rokem to byly dva roky u mladší generace, u té starší necelé tři roky. Nyní se průměrná doba mezi novými telefony o tři až čtyři měsíce prodloužila. Průměrná cena nového přístroje se zvedla zhruba o dva tisíce na deset a půl tisíce korun.

Jak se to projevuje na vašich číslech?
V dražším segmentu telefonů s cenou nad 600 eur (zhruba 14 tisíc korun) máme třetinu trhu, hodně úspěšní jsme ale i v kategorii pod touto částkou, kde se dostáváme k polovičnímu podílu. V Česku a na Slovensku jsme za rok prodali 1,5 milionu telefonů.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Říkáte, že se prodává méně kusů dražších telefonů. Bude tento trend pokračovat ještě dál?
Začali jsme s tím už v loňském roce a i letos se soustředíme na ten dražší segment, na flagshipy, na vlajkové telefony. Daří se nám to, a to i s ohebnými telefony. V tom je směr a je to správně. Flagshipy tvoří patnáct procent objemu prodaných kusů, ale 40 procent jeho hodnoty. Chtěli bychom i ten poměr v objemu zvrátit v jejich prospěch. Chrlit kusy je sice hezké, ale ono je lepší se soustředit na kvalitu. Nezanedbatelný faktor je i to, že čím více vyrábíte, tím více zatížíte životní prostředí. V tomhle ohledu byl posun třeba nový Galaxy S23, který nejen do balení, ale i do konstrukce zakomponoval recyklovatelné materiály, třeba z plastů vylovených z moře.

Jak chcete navýšit podíl flagshipů a dražších telefonů, když zákazník v průměru utrácí deset tisíc korun? Přičemž právě zmíněný Galaxy S23 stojí klidně čtyřikrát tolik. To je celkem skok.
Skok to je. A je to těžké. Dvojnásob v dnešní situaci zatížené inflací a cenami energií a vším možným. Nicméně my jdeme hlavně po službách a snažíme se zákazníkovi odstranit cenovou bariéru. Takže například nabízíme výkup starého telefonu a ponížení ceny nového, třeba i s nějakým bonusem navíc. Nebo platby na splátky či další služby třeba poskytované přes náš e-shop Samsung.cz či partnery. Nemáme za cíl dělat jenom slevy, to není naše strategie. Za nás je lepší dávat nějakou přidanou hodnotu, servis, pojištění.

Bude to stačit k nalákání více zájemců o vlajkové telefony?
Na trhu pomáhají uspět také tři další věci. Mít dobré jméno u co nejvíce spolehlivých a kvalitních partnerů. A mít dobrou logistiku. Český zákazník je rozmazlený. To je správně, ale někdy si říkám, jestli není rozmazlený až moc. (smích) Totiž pohodlí při nákupu, rychlost dodání jsou obrovsky důležité. Kdo dokáže pracovat se zákazníky a vybudovat u nich loajalitu, ten bude nejlepší.

A ta třetí?
Co nejvíc lidé dělají s telefonem? Fotí, přehrávají videa, hrají hry. Na to chcete výborný foťák, perfektní displej, velmi kvalitní zvuk. Všechno, co uživatelský pocit zdokonalí, to u lidí zvítězí. A dražší telefony jsou v tom nejlepší. Moje generace byla v kontaktu na diskotéce, v parku a ve škole. Dneska jsou mladí lidé v kontaktu online. Chtějí, aby to bylo kvalitní a rychlé. A když jste někde, kde je krásně, tak se chcete pochlubit fotkami nebo čím dál častěji videem. Chcete tu krásu co nejlépe přenést. Jak říkají moje děti, chcete flexit. (smích)

tomas-balik-samsung-01

Foto: Jan Branč / Samsung

Tomáš Balík už dříve propadl kouzlu skládacích telefonů

Je nicméně cesta čím dál většího poměru flagshipů oproti levnějším modelům opravdu reálná, nemůže narazit na limit, který už lidé nejsou ochotní zaplatit?
Možné je všechno, nikdy nevíte dopředu, jak se zákazník zachová. Vždycky říkám, podívejme se ven. Z Prahy nevidíte tak daleko jako z Londýna, z Londýna nevidíte tak daleko jako z New Yorku. Ale trend flagshipů v západním světě je a jde i k nám. Telefon je totiž s nadsázkou středobod žití, je to spíš nezbytná věc než zbytná, lidé ho používají denně. A jistě, i akce jedou, ani nejnovější telefon se nebude prodávat za jednu cenu celou dobu, lidé si na něj třeba počkají.

A co nižší kupní síla českých zákazníků?
Nebojím se toho. Zákazník chce kvalitu. Chce mít to lepší. A využívá všechny nástroje nebo možnosti k tomu, aby si to mohl koupit. Ani nemám strach, že bychom narazili na nějakou hranici, kterou už lidé nebudou chtít zaplatit. Může se třeba zvýšit životnost mobilu, příští rok se může opět o něco prodloužit. A myslím, že to platí nejen u telefonů. Řekl bych, že Česko a Slovensko jsou víc na Západě. Náš byznys model je velmi podobný Německu. I chování zákazníků je podobné. Tedy třeba s tím rozdílem, že u nás jsou zvyklí na mnohem lepší servis než u německých obchodníků. U nás jsme v tom opravdu jedničky. Myslím tím obchodníky a naše partnery – a služby nebo rychlost dopravy, jakou zákazníkům nabízejí.

Nakousl jste telefony nižších řad, v případě Samsungu to jsou „áčka“. Jsou stále nejprodávanější?
Ano, teď je to A53. Ta je cenově právě kolem těch deseti tisíc, což úplně odpovídá průměrné ceně, o které jsme se bavili.

A jak se daří ohebným telefonům? Už se ze zajímavosti pro nadšence dostávají do mainstreamu?
Meziročně se jejich prodeje zdvojnásobily. Jsou to vyšší desítky tisíc kusů. Opravdu to roste. Zákazníci se rozdělili na dvě poloviny, jedna chce velký Fold, telefon s velkou obrazovkou, dotykovým perem a v manažerském stylu. Ačkoliv dobře se na tom sleduje i Netflix. Ti druzí dávají přednost Flipu, ten je malý, kompaktní. Obě skupiny jdou nahoru, ale co je zajímavé, tak menší Flip není nějaká kabelková záležitost. Chlapi ho mají rádi stejně jako dámy, je to tam půl na půl.

Český zákazník je hodně náročný. Ale na Američany nemá.

Kromě telefonů, ať už skládacích, nebo klasických, nabízíte i další zařízení. Jak moc o ně roste zájem?
Výrazně. Telefony jsou jádro byznysu, ale jsou tu hodinky, sluchátka, tablety, celý Galaxy ekosystém. To je navíc další možnost rozšiřování naší nabídky, nejen „nahoru“ k lepším modelům, ale i „do strany“, přidávat k telefonům další přístroje.

Kolik procent lidí si kromě telefonu pořídí i jiné zařízení Galaxy?
Je to zhruba čtvrtina zákazníků. A to máme opravdu hodně prodaných kusů telefonů. Každý čtvrtý si k němu koupí tablet, sluchátka nebo hodinky. Právě hodinky, takzvaná wearables zařízení, jsou fenomén. Rostou opravdu rychle, ale to je dané i tím, že mají větší potenciál. Jsme v tom trochu pozadu oproti zemím, kde jsou běžně zavedené eSIM. Tam, kde se rozšířily, prodeje hodinek vystřelí. Díky eSIM můžou hodinky fungovat zcela samostatně, je to takový malý telefon zmáčknutý do zařízení na zápěstí.

Zmínil jste, že v eSIM jsme pozadu, ale ve službách pro zákazníky naopak napřed. V čem je český mobilní trh ještě podobně specifický?
Český trh je fenomén ze dvou důvodů. Jeden z nich je to, že větší část byznysu tu dělají nezávislí obchodníci, ne operátoři. Prakticky všude okolo nás vidíte, že větší podíl tvoří operátorský byznys. U nás je to naopak, všichni na nás koukají, co to tady předvádíme. (smích) To neznamená, že jsme pozadu, tak to prostě je. Ale možná i proto třeba jinde více investují do eSIM řešení.

A druhý důvod?
Rychlost dodávky. U nás očekáváte dodání ve stejný den. Kdo ho nemá, u něj si ťukáte na čelo. Někteří obchodníci nabízejí vyzvednutí do pár minut. To pohodlí všech různých odběrných boxů a možnost být pánem svého času je k nezaplacení. V komfortu a rychlosti jsme hodně napřed i oproti západním zemím.

tomas-balik-samsung-03

Foto: Jan Branč / Samsung

Český mobilní trh už má jen dva velké hráče, Samsung a Apple, říká Tomáš Balík

Také jste, byť v nadsázce a se smíchem, označil českého zákazníka za rozmazleného. Je to právě tím, že je zvyklý na pohodlné a rychlé dodání zboží?
Český zákazník je hodně náročný. Tedy, nemá na Američany, kteří si po třech měsících od nákupu dojedou do obchodu, že se jim telefon nelíbí a že chtějí vrátit peníze. (smích) Nicméně logicky obchodníci chtějí nabízet něco, aby zákazníka přesvědčili. Aby si je lidé zapamatovali a opět u nich nakoupili. Srovnejte to se situací před deseti let. Doprava zdarma byla speciální akce jednou za rok, navíc jen za první dveře a nazdar, paninko, vezměte si rudlík a pračku si odvezte sama. To se během pár let neuvěřitelně posunulo. Stejně tak se ale změnilo vnímání situace, že lidé si rádi zaplatí za servis navíc. Aby jim třeba tu pračku přivezli, vybalili a odvezli tu starou. V tomhle se teď obchodníci perou o zákazníka.

Projevuje se to nějak konkrétně u telefonů?
Náš trh je enormně flexibilní právě tím, že je řízený nezávislými obchodníky, ne operátory. Takže to, co trh obecně kultivuje, se projeví i u telefonů. Když někdo přijde s nějakou novinkou, za pár měsíců je z toho standard a je potřeba vymyslet novou službu. Ale nalijme si čistého vína, pro obchodníky je to strašně nákladné.

Nedávno jste odhalili nový flagship, Samsung Galaxy S23. Jakou měl premiéru?
Loni byl dvoufázový prodej, jednotlivé modely šly na trh postupně. Letos se ale S23, Plus i Ultra objevily najednou a zákazníci to obrovsky kvitovali. Ve srovnání s předchozí generací byl nárůst zájmu o dvacet třicet procent. A byť je náročné několik měsíců před spuštěním prodeje vymyslet, kolik a čeho objednat, zvládli jsme to dobře.

Galaxy S23 má tři modely, ten nejdražší vyjde v nejlepší výbavě na pětačtyřicet tisíc korun. I o něj byl takový zájem?
Šedesát procent předobjednávek bylo právě na S23 Ultra. A během několika dní byly zásoby modelu s terabajtovým úložištěm v rámci předobjednávek ve všech značkových obchodech i na e-shopu Samsungu zcela rozebrány. Lidé opravdu chtějí tu kvalitu a to nejlepší.

samsung-galaxy-s23-ultra

Přečtěte si takéSamsung představil Galaxy S23, své nejnovější a nejlepší telefonySamsung představil novou vlajkovou loď Galaxy S23. Narostla ve výkonu, ceně i v megapixelech

To zní, jako by ekonomická krize české zákazníky úplně netrápila. Když zájem o dražší telefony stále roste, ačkoliv třeba lidem déle vydrží.
My jsme to trochu očekávali. Ten trend tu byl. Problémy tu byly už v roce 2022, ale my už jsme zájem o dražší telefony viděli. Někdo nás tehdy osočil z arogance, ale tak to je, ani já si nemůžu koupit Porsche nebo Maserati, když je nad moje finanční možnosti. Na základě svého rozpočtu se rozhodnu, co koupit. Už jsme to vlastně zmínili, telefon je věc nezbytná spíš než zbytná. Má ho drtivá většina obyvatel. Na druhou stranu hodinky jsou věc, kterou bych naopak spíš měl chtít, ty už jsou více zbytné. Každopádně bereme to s pokorou, nikdy nevíte, kdy to může jít dolů. My chceme růst v hodnotě, ne v kusech. Někdo si odpustí Maserati, někdo dražší mobil, někdo jí stejky pětkrát týdně, každý to má jinak. My se snažíme co nejvíce zákazníkům jít naproti kvalitou, akcemi a službami.

Jak na vás dopadly současné krize, ať už ta ukrajinská, nebo obecně ekonomická?
Chtěl bych zmínit, že jsme v loňském roce nezdražili. Tento rok už ano, o pět až deset procent, ale to je důsledek dlouhodobého plánování, zdražování energií a všech vstupů do výroby. Zvyšování nákladů na nás samozřejmě doléhá, ale pak jde o to, jak si s tím firmy poradí. Kde najdou úsporu. Jestli dovedou lépe plánovat. Právě plánování se musí zlepšit, není nic horšího než vyrobit hromadu zboží, které pak někde stojí. V celém tom výrobním a dodavatelském řetězci je v důsledku současné situace správné plánování čím dál důležitější.

Překvapil vás ještě nějak loňský rok?
Loňský rok dopadl nad očekávání dobře, ačkoliv jsme neměli přehnané ambice. Překvapením bylo, že některé značky trochu vyklidily pole. O čínských mobilech a telefonech pod pět tisíc korun už byla řeč. Já říkám, že nikdo není tak bohatý, aby si kupoval levné věci, to platí nejen o telefonech. (smích) Jsem ale životní optimista, nepříjemně mě nic nepřekvapilo. Vždy může být hůř. Myslím to se vším respektem a pokorou, je mi jasné, že mnoho lidí řeší složité situace.

A co v poslední době často skloňovaná čipová krize. Jak je to s ní dnes?
Co se týče mobilních telefonů, wearables a podobných zařízení, tak se to nesmírně zlepšilo. Jenže to není jen o čipech. Někde se zavře fabrika a najednou vám chybí nějaká malá plastová součástka. Anebo si vezměte automobilky, tovární parkoviště po Evropě jsou plná nekompletních aut a výrobci se s tím potýkají doteď. Když jsem se jich ptal, tak říkali, že ani jim už ty čipy tolik nechybí. Ale nemají správný plast, výplně sedaček a kdovíco ještě. Ona to nebyla jen čipová krize, ale krize všeho.

Ztráta je v pohodě, ale prachy nemohou dojít nikdy. Jak Pavel Vopařil v krizi zachraňoval Bonami

Online prodejci nábytku loni klesly tržby o pětinu. V druhé polovině roku ale dokázal díky restrukturalizaci, kdy také propouštěl, navýšit svůj zisk.

Peter BrejčákPeter Brejčák

pavel-voparil-23-2-boxedRozhovor

Foto: Bonami

Pavel Vopařil, ředitel Bonami

0Zobrazit komentáře

Byla to jízda. 1,4 miliardy. 1,8 miliardy. Rekordní 2,25 miliardy. A následně propad opět k 1,8 miliardy. Vývoj posledních let byl Bonami jako na horské dráze. Dlouhodobě rostoucí prodejce nábytku v prvních týdnech pandemie koronaviru v roce 2020 téměř nic neprodával, protože ale lidé ve velké míře trávili čas doma, jeho byznys se – podobně jako u jiných online hráčů – rychle nastartoval. Minulý rok ale přinesl zlom. E-shop meziročně prodal o dvacet procent méně zboží. Pod vedením ředitele Pavla Vopařila se tak již na začátku loňska pustil do restrukturalizace.

Změny začalo Bonami plánovat již koncem roku 2021, když pak před rokem začala válka na Ukrajině, tržby začaly klesat o to rychleji. „Počkali jsme měsíc. Pak už nebylo na co čekat,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Vopařil s tím, že restrukturalizaci udělali metodou stržení náplasti. „Šok je ve firmě větší, ale výrazně rychleji se z toho oklepe a může dál fungovat,“ popisuje. Výsledkem bylo, že v druhé polovině roku i navzdory propadům tržeb dokázal e-shop, který spadá do portfolia investiční skupiny Miton, navýšit zisk.

„Hodně jsme si odpracovali a přizpůsobili jsme se nové situaci. Aktuální trend jednou skončí. Funkčně, organizačně a procesně jsme se díky krizi zlepšili. Těším se, až se poptávka obnoví, budeme připraveni,“ líčí čtyřiačtyřicetiletý Vopařil, jenž Bonami vede od poloviny roku 2019. V rozhovoru přibližuje, jak restrukturalizace probíhala, co jsou základní principy krizového řízení i to, proč v současnosti zůstává optimistický.

Co je vůbec ta „nová situace“, kterou zmiňujete?
Bonami i e-commerce celkově se dostává do kleští. Z jedné strany působí ochlazená poptávka, z druhé rostou náklady. E-shopy během covidu hodně investovaly a budovaly infrastrukturu, což jim zvedlo fixní náklady a ty s inflací dále rostly – jednotkové náklady, energie, nájmy a podobně. Tím se ocitly ve zvláštním presu, vyrovnat se s tím musí všichni.

Jak jste na tom v Bonami, jak toto dění dopadlo na vás?
První znaky ochlazení jsme viděli už od třetího kvartálu 2021. V začátcích covidu naše prodeje nadprůměrně akcelerovaly, takže lidé byli předzásobeni. Do naší vertikály navíc vlítla inflace rychleji než do jiných. Je to dáno tím, že trh je na straně retailu i dodavatelů velmi fragmentovaní. Takže když začaly růst ceny komodit, rychle se to projevilo v konečných cenách pro zákazníky. Vedle toho vyletěly ceny kontejnerové dopravy, která je podstatnou složkou nákladů. Proto se u nás inflace projevila již dřív.

Pak začaly první případy jako pád Bohemia Energy, lidé si začali růst cen naplno uvědomovat a přicházely další zlé zprávy. K tomu se loni objevila válka na Ukrajině, inflace dále ochlazovala poptávku zákazníků. Zároveň je zřejmé, že náš sortiment zákazník odloží snáze než jiný, takže jsme tržbově poklesli.

Principem restrukturalizace bylo, abychom všechno udělali včas, výrazně a naráz. Nechtěli jsme firmu držet v neustálém napětí.

O kolik?
Naše tržby loni meziročně klesly o zhruba dvacet procent. Zní to dramaticky, pokud se to nezasadí do kontextu. Ten je takový, že prvních asi osm měsíců roku 2021 jsme měli extrémní nárůst, asi o 60 procent, takže prát se s takovou základnou je složité. Zároveň když se podíváme na srovnatelné hráče například v západní Evropě, pokles tržeb zaznamenali i oni. Inflace na trzích západní Evropy není zdaleka tak vysoká jako v té východní, jsou navíc geograficky dále od válečného konfliktu na Ukrajině, takže to na ně možná tak psychologicky nepůsobí. Náš konkurent v regionu střední a východní Evropy, rumunské Vivre, klesl o téměř 50 procent.

Takže sice jsme zaznamenali pokles, ale v širším kontextu jsme na tom pořád solidně. Důležitější pro nás bylo, že celý loňský rok pro nás byla priorita udělat restrukturalizaci firmy. Začali jsme ji plánovat koncem roku 2021, měli jsme základní scénáře a od února, kdy začala válka na Ukrajině, jsme viděli větší pokles tržeb. Počkali jsme měsíc, pak už nebylo na co čekat.

Nevěřili jste, že by se situace mohla vyřešit sama dostatečně rychle?
Nevěřil jsem, že pokles je jen dočasný, ale že bude na roky. Principem restrukturalizace bylo, abychom všechno udělali včas, výrazně a naráz. Nechtěli jsme firmu držet v neustálém napětí, co a kdy zase přijde. Salámová metoda mi přišla krajně nevhodná.

pavel-voparil-23-3

Foto: Bonami

Pavel Vopařil, ředitel Bonami

Raději rychle strhnout náplast?
Přesně tak, šok je ve firmě větší, ale výrazně rychleji se z toho oklepe a může dál fungovat. Opatření jsme zavedli v květnu a do konce léta bylo hotovo. Ve druhé polovině roku jsme díky tomu navzdory nižším tržbám dokázali meziročně zvýšit zisk. Samozřejmě jsme měli zvýšené náklady kvůli restrukturalizaci, ale za celý rok jsme skončili v pozitivní EBITDA (zisk před úroky, zdaněním a odpisy – pozn. redakce).

Zatím neznáme výsledky ostatních srovnatelných hráčů, ale myslím si, že v naší vertikále budeme asi jediní. Jde o tvrdou práci celého týmu, spousta z lidí byla v krizi vůbec poprvé, deset let byli zvyklí, že všechno nějak jde, roste trh a s ním i firmy. Najednou si museli připustit, že se nedaří a že to není osobní selhání, ale jde o cyklus, nebylo to úplně snadné.

Byla krize nová i pro vás osobně?
Já měl výhodu, že krizi jsem si zažil dvakrát. Po 11. září 2001 jsem v Americe studoval MBA a pak pracoval v Sanford Corporation a zažíval následky. Naučil jsem se, že rychlost reakcí a rozhodování je hrozně důležitá. Druhou krizi jsem zažil, když jsem odešel z McKinsey a nastoupil do Centrum Holdings. Několik měsíců na to padli Lehman Brothers a začala hospodářská krize, celý inzertní trh šel dolů. Když teď přišla krize do e-commerce, až tak překvapen jsem nebyl.

Takže jste se pustili do krizového managementu?
Dalo by se to tak nazvat.

Když budeš ve ztrátě, je to v pohodě, ale prachy nemohou dojít nikdy.

Zmiňoval jste rychlost, co dalšího je v podobných situacích důležité?
Nejde o nic překvapivého – hotovost a jednotková ekonomika. Cash je ale na prvním místě. Když dvacet let e-commerce roste, tak se všechno chová stejně, ale když se začne trh otáčet, někdy se mohou věci chovat kontraintuitivně, je nutné se do financí pořádně zahloubat a pochopit je. Když budeš ve ztrátě, je to v pohodě, ale prachy nemohou dojít nikdy.

V čem může jít o kontraintuitivní chování?
Dnešní rozhodování ovlivňuje cash flow za mnoho měsíců. V různých byznysech to bude jiná doba, ale rozhodně je dlouhá. Když uděláš špatné rozhodnutí, peníze ti dojdou za několik měsíců, pak už nic neuděláš. Je potřeba tomu dobře rozumět, plánovat a dělat rozhodnutí, která zamezí, abys narazil do zdi. My jsme loni v prvním čtvrtletí měli fakt pěkný profit, přesto jsme šli dělat úsporná opatření, protože jsme věděli, že jinak bychom měli na konci léta problémy.

Ostatní e-shopy mohou mít problémy s tím, že financím doteď nemusely věnovat velkou pozornost, všechno šlapalo. Jakým způsobem pracujete s predikcemi a tak velkou nejistotou?
Mám finanční background, takže mně osobně je to blízké a v problémech se na finance dívám jako na první věc. Fungujeme tak, že predikujeme cash flow na týdenní bázi na rok dopředu. Pak je to jen o postavení přístupu modelů a pochopení toho, co udělají dnešní rozhodnutí na hotovost v budoucnu, kdy peníze přijdou a odejdou. To je třeba držet v rovnováze – vím, že je to generické doporučení, ale ďábel je samozřejmě v detailu. Na základě toho pak rozhodujeme, kolik koupíme zásob, jaké uděláme investice, komerční akce, co si můžeme dovolit na náboru a tak dále.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Když jste loni začali škrtat, co přišlo na řadu jako první?
Ještě ve třetím až čtvrtém kvartálu 2021 jsme opatrně zastavili investice a do loňska jsme vstupovali s plánem snižovat fixní náklady, které nás tak moc nezabolí. Například jsme měli dva sklady, z jednoho jsme se postupně začali stahovat a postupně jej začali pronajímat. Z toho druhého fungujeme nadále.

Tím pronájmem si také vylepšujete cash flow?
Ano, to generuje další peníze, v podstatě jsme pronájem začali nabízet jako službu.

Co se dělo v květnu, když jste zaváděli větší opatření?
Nejdřív jsme se zaměřili na cash, pak na jednotkovou ekonomiku, tedy ladění variabilních nákladů v rámci procesu objednávky – produktivita na skladu, marketing, jak rozdáváme slevy, což se řeší přes různé projekty. Třetí klíčová věc byla další snižování fixních nákladů, je to „překážka“, kterou musí každá firma překonat, a jde o nejtěžší rozhodování.

Jedna věc v rámci toho byly sklady. Pak jsme zavřeli dvě prodejny, v Bratislavě a v Praze, které ale z pohledu zákazníků měli alternativu ve smysluplné vzdálenosti. Trošku se mohl snížit komfort, ale relativně málo. Zároveň jsme v Bukurešti a ve Varšavě zavřeli naši službu na doručení na poslední míli, protože jsme tam neměli rentabilní objem. Poslední věc byla, že jsme museli snížit počet lidí, asi o 20 procent. Bylo to těžké. Všem jsem se snažil vysvětlit, že si to jinak nemůžeme dovolit. Byl to nezbytný krok pro firmu, aby měla lepší šanci do dalších let.

Restrukturalizace a její oznamování byly nejtěžší diskuze, které jsem zažil. Na to je potřeba mít odvahu.

Jak se dělá rozhodnutí o tom, s kým se rozloučíte? Chápu, že část souvisela se zavřením prodejen, ale jak to probíhá dále?
Byla to dohoda a spolupráce mého nejbližšího týmu, museli jsme se nějak rozhodnout, zároveň jsme věděli, kam se potřebujeme dostat v rámci snížení nákladů. Bavili jsme se o tom, jak to udělat… někde jsme si pomohli technologicky díky digitalizaci procesů, jinde se musela zvýšit produktivita týmu.

Můžete být konkrétnější?
Jeden z našich základních procesů je listování nových produktů. Předtím to fungovalo tak, že po zadání do systému někdo napsal popisek, vymyslel název, pak se to přeložilo do osmi jazyků. Trvalo to dlouho, zapojovalo se do toho hodně lidí, které bylo třeba koordinovat. Proces jsme otočili, produkt jen zadáme do systému, na základě parametrů nám sám vyrobí název, a když napíšeme popisek v jednom jazyce, automaticky se přes různé nástroje přeloží a ihned jde na web. Editujeme až zpětně. Výsledkem je výrazné zrychlení a méně manuální práce.

Co jste se sám naučil během celé této transformace?
(Přemýšlí.) Být odvážný. Samotná restrukturalizace a její oznamování byly nejtěžší diskuze, které jsem zažil. Na to je potřeba mít odvahu. V takových situacích není dle mého vhodné příliš spekulovat co by kdyby. Prostě si musíte připustit fakt, že je krize, a pak to autenticky a férově odkomunikovat, proč jsme se rozhodli pro dané kroky.

Jaká byla reakce ve firmě?
Je jasné, že někteří byli naštvaní, protože se jich to týkalo přímo nebo s kroky nesouhlasili. Snažil jsem se vše odkomunikovat a odargumentovat, nemlžil jsem kolem toho a mám pocit, že přijetí bylo relativně dobré. Samozřejmě propad v náladě týmu byl velký, ale rychle to naskočilo zpátky.

pavel-voparil-23-1

Foto: Bonami

Pavel Vopařil, ředitel Bonami

Do tohoto roku Bonami vstupovalo v dobré kondici, zmiňoval jste, že jste loni byli v zisku. Co od letoška očekáváte?
Z hlediska poptávky nečekám, že by rok 2023 měl být o moc lepší než 2022. Co mi ale dodává optimismus je, že jsme ten krizový rok přežili a zlepšili si kondici. To nejtěžší jsme si už odpracovali loni. Cítím, že mindset ve firmě se již změnil, opět máme prostor dělat nové věci, něco budovat a spouštět. To je super.

Jaké tedy máte priority?
Pro letošek máme tři hlavní projekty. Chceme vstoupit do segmentu kuchyní, respektive v širším slova smyslu do konfigurovatelného nábytku jako obývací pokoje, koupelny, šatní skříně. Pro Bonami jde o poslední segment, který nám ve srovnání s velkými offline hráči chybí a je to pro nás velký posun důvěry mezi Bonami a zákazníky, protože nás „pozvou“ domů a utratí dost peněz. Nejde jen o produkt, dost velkou část dělají dodatečné služby, které se musíme naučit. Zároveň ve Westfield Chodov budeme otevírat kuchyňské studio, kde si zákazníci budou moci kuchyň navrhnout, ale také fyzicky vyzkoušet. My jim ji tam sestavíme.

Druhá priorita je, že chceme zlevnit. Jak jsem říkal, inflační tlaky jsme v naší vertikále cítili jako první a nyní jako první cítíme, že povolují. Do nabídky zařadíme nové, cenově dostupnější alternativy. A kde to bude možné, budeme na části portfolia snižovat ceny. Něco vypadne z vyjednávání s dodavateli, někde si vezmeme z marže. Třetí priorita je vstup na dva nové trhy.

Od druhé poloviny roku by se už situace mohla začít uklidňovat a od roku 2024 by mohlo přijít oživení.

Kolik jich aktuálně máte a kam se chystáte?
Aktuálně máme devět trhů a chceme otevřít Bulharsko a Estonsko. Na ty západní jsme se ještě neodvážili. O tom diskutujeme dva roky, ale je to trochu jiná disciplína, vstup i marketing jsou tam dražší. A trh teď není příznivý, takže jsme to zatím odložili.

Kdy očekáváte, že bude doba obecně příznivější?
Opravdu nevím. (úsměv) Myslím, že letos to nebude, a doufám, že to bude příští rok. Konsensus, který slyším kolem sebe, je, že od druhé poloviny roku by se už situace mohla začít uklidňovat a od roku 2024 by mohlo přijít oživení.

Zůstáváte optimistický?
Ano, ale i tak neustále pracujeme s různými scénáři. Mám jich teď několik a pořád počítáme, aby nás to nedoběhlo.

Jaké ty scénáře jsou, jak nad nimi strategicky přemýšlíte?
Máme základní scénář, kterému věřím a na který máme nastavenou firmu. Pak přihodím jeden dobrý scénář, který by nám umožnil více investovat, a jeden horší, kde hledám, jaké minimální tržby bychom museli mít, abychom se nedostali do problémů s cashem. To je úplně nejhorší scénář, ale pokud bychom se k němu začali přibližovat, víme, že musíme začít dělat něco jinak. V rozpětí těchto různých scénářů už pak existuje nekonečně možností.