Měli bychom se umělé inteligence bát? Mnozí si pod tímto pojmem představí destruktivní sílu ve sci-fi filmech, realita je ale (zatím) diametrálně odlišná – umělá inteligence by nám naopak měla pomáhat měnit svět k lepšímu. Ať už jde o jednoduché, každodenní úkony nebo komplexní změny na úrovni státních ekonomik. Vnímá to tak i Lenka Kučerová z organizace prg.ai, která má za cíl proměnit Prahu v evropské centrum umělé inteligence.

Lenka Kučerová je mimo jiné také spíkrem na blížící se konferenci Moonshot, kterou pořádá kreativec Yemi A.D. spolu s Aspen Institutem a CzechCrunch je jejím mediálním partnerem. Na ní bude hlavním tématem právě umělá inteligence a digitalizace, a proto Kučerová v rozhovoru pro CzechCrunch mluví o tom, jak by měla být umělá inteligence vnímána, kde je v této oblasti pozice Prahy a v čem může být přínosná pro ekonomiku státu.

Lidé využívají nástroje založené na umělé inteligenci každý den, často si to přitom ani neuvědomují. Je to špatně?
Vedle filtrování spamu, chytrých domácích zařízení nebo plánování nejrychlejší trasy má umělá inteligence v našich každodenních životech i stinné stránky, ať jde o strojově generované a šířené dezinformace, kamerové systémy rozpoznávající obličeje nebo algoritmy, které nám servírují obsah na sociálních sítích. Čím dál více se také poukazuje na předpojatost, kterou vědci a vývojáři nevědomky promítají do datových sad svých modelů.

Výsledný software pak může vést například ke znevýhodňování různých skupin na základě jejich etnické příslušnosti a pohlaví v situacích, jako je shánění zaměstnání nebo žádání o hypotéku. Umělá intelingence může být neocenitelný sluha, ale také hodně zlý pán, a s ohledem na její narůstající všudypřítomnost to platí dvojnásob. A to si většina lidí stále neuvědomuje, což určitě není optimální.

Je tedy nutné o technologiích založených na umělé inteligenci více mluvit?
Rozhodně ano, musí se ale jednat o odpovědnou komunikaci vůči veřejnosti. Místo senzace nebo hrůzy jímajících titulků, které se často objevují v médiích, by se měla vést v duchu demystifikace a vysvětlování, co umělá inteligence je a není, co umí a neumí, jaká s sebou přináší pozitiva a rizika a jaké budou její ekonomické a společenské dopady.

Vedle našich všeobecných popularizačních aktivit jsme ve spolupráci s Úřadem vlády přinesli českou verzi bezplatného a populárního online kurzu Elements of AI (artificial intelligence, umělá inteligence – pozn. red.), který dává široké veřejnosti odpovědi na tyto otázky. Představuje také základní metody, jako jsou strojového učení a neuronové sítě, a nabízí vhled do etických témat spojených s umělou inteligencí. K jeho absolvování nejsou třeba žádné technické znalosti a díky přívětivé jazykové i vizuální formě ho zvládne šikovný středoškolák.

V současné chvíli je v české verzi registrováno přes 3,5 tisíce lidí a na Univerzitě Karlově je kurz od minulého semestru celouniverzitním předmětem – rezonoval zejména u studentů filozofie, společenských věd, pedagogiky a medicíny. V prg.ai momentálně připravujeme fundraisingovou kampaň zacílenou na firmy, abychom společnými silami dostali kurz do co nejvíce středních a vysokých škol, firem a institucí veřejné správy po celém Česku. Ve Finsku, kde kurz vznikl, si vytyčili, že jím v nadcházejících letech projde jedno procento domácí populace. My máme stejný cíl.

Vizí prg.ai je naplno využít potenciál a proměnit Prahu v evropské centrum umělé inteligence. Jakým způsobem chcete vizi naplnit?
Naše programy a aktivity jsme rozdělili do tří klíčových oblastí: Lidé, Dopad a Ekosystém. V první oblasti se hodně činíme ve vzdělávání a spouštíme již třetí ročník meziuniverzitního programu prg.ai Minor, v němž je přes sto studentů z pěti fakult Univerzity Karlovy a ČVUT. Ve spolupráci s Prahou a Jiřím Maternou z ML College jsme letos vytvořili zcela nové vzdělávací materiály o umělé inteligenci a strojovém učení pro technicky zdatné středoškoláky, které během léta prošly pilotní fází a momentálně se podle nich učí zhruba osmdesát středoškoláků v Praze. V příštím roce to už budou vyšší stovky po celém Česku.

Do toho jsme se zaměřili na zahraniční výzkumníky působící v Praze. Provedli jsem mezi nimi průzkum, který poukázal na mezery v péči ze stran akademických institucí. Připravili jsme ve spolupráci s nimi příručku pro život v Praze, pořádáme pro ně pravidelné meetupy a rozjeli jsme network Prague’s International Researchers. Co se rozvoje pražského ekosystému týče, troufám se domnívat, že jsme se stali klíčovým hráčem. Nestranně informujeme, propojujeme, mapujeme, propagujeme, pořádáme akce pro různé cílovky, spolupracujeme s organizacemi, jako je Brno.AI, Czechitas, Aspen Institute nebo CzechInvest.

Je ale naší každodenní realitou, že jsme malý spolek s ročním rozpočtem pět milionů korun, což je pro dosažení naší vize zcela nedostatečná částka. Nemáme prostředky na podporu světového základního výzkumu, zahraničního marketingu a rozvoje mezinárodního networku nebo lákání odborníků. A to jsou dle mého názoru základní ingredience pro to, aby se z Prahy stalo významné centrum umělé inteligence. Mezitím tak budeme pokračovat v našich stávajících aktivitách a pevně doufat, že si stát co nejdříve plně uvědomí, že bez dlouhodobých investic a rozumné legislativy nebude mít Praha a celé Česko šanci na mezinárodním poli uspět.

Jak si zdejší AI prostředí stojí v mezinárodním srovnání? Existuje konkrétní věc, v níž tuzemsko zaostává ve srovnání s jinými zeměmi?
Umělá inteligence je obor, který se neobejde bez masivních finančních prostředků do lidí a infrastruktury jak ze stran soukromých společností, tak vlád. Nepřekvapivě mezi světové lídry patří USA, Čína a Kanada. V Evropě jsou na předních příčkách Francie a Velká Británie, které se v roce 2018 zavázaly investovat do svých AI sektorů během pěti let 1,5 miliardy eur, respektive 1,4 miliardy liber. Jak už jsem nastínila, přes různé strategie a proklamace našich předních představitelů se v Česku umělá inteligence systematicky nefinancuje.

Mohu jen doufat, že z Národního plánu obnovy vzejde důstojná a dobře koncepčně uchopená alokace na její rozvoj. Chybí nám tu kritická masa průmyslových hráčů s dlouhodobou vizí a prostředky, kteří by naše perspektivní akademiky podporovali granty, fellowshipy a daty, jako to dělají společnosti Microsoft, Google, Nvidia nebo Samsung ve Velké Británii, Německu, Izraeli, Rusku nebo Ghaně. Počet univerzitních spin-offů z celé České republiky je v porovnání s institucemi, jako je například švýcarské ETH, žalostný.

Jaké přednosti naopak má pražský či český AI ekosystém?
Naše vysoké školy sice nepatří mezi světové ani evropské špičky, ale světové vědce rozhodně mají. Za zmínku určitě stojí Jiří Matas z Centra počítačového vidění na ČVUT, Jan Šedivý, jehož tým nedávno získal světové prvenství v Amazon Alexa Prize, nebo Jan Černocký, jehož skupina dostala brněnské VUT mezi pět nejvýznamnějších světových institucí v oblasti rozpoznávání řeči. Ti a spousty dalších kvalitních pedagogů vychovávají šikovné absolventy, kteří jsou zásadní nejen pro růst lokálních firem, ale často nacházejí uplatnění v zahraničí.

Na rozdíl od jiných postkomunistických zemí se know-how a zkušenosti často vracejí, protože se v Praze nejen skvěle žije, ale je tu čím dál tím více příležitosti pro další profesní rozvoj – návrat Tomáše Mikolova nebo Josefa Šivice jsou toho zářnými příklady. Navzdory přílišné byrokracii a nefunkčnosti zaměstnaneckých opčních programů tu máme vzrůstající počet startupů s globálními AI produkty, jako je Memsource, Resistant AI, Recombee nebo Rossum. Domnívám se, že z jejich řad vzejde v nadcházejících letech další český jednorožec, což bude mít multiplikační efekt na celou scénu z hlediska inspirace, reputace Prahy jako AI města a zkušeností, jak miliardovou firmu vybudovat.

Zmiňuje se, že existuje nevyužitý potenciál umělé inteligence napříč společnostmi i ekonomikami. V čem tento nevyužitý potenciál spočívá?
Byť bych pracovníkům u výrobních linek, ve skladech, administrativě nebo v call centrech velice přála méně rutinní a repetitivní práci, je dle mého názoru vlastně dobře, že v Česku potenciál umělé inteligence prozatím nedosahuje ve výrobě a službách úrovně vyspělých zemí. Naše ekonomika – bohužel stále ještě založená na montovnách a nekvalifikované pracovní síle – není na její příchod připravena. Kde ale u nás vidím velké rezervy, to je zdravotnictví, školství a veřejná správa, kde by aplikace umělé inteligence mohla zajistit ohromné úspory financí a času, rozvíjet znalostní ekonomiku, zachraňovat lidské životy a celkově zvyšovat kvalitu života v Česku.

Jak může umělá inteligence proměnit zdravotnictví nebo veřejnou správu?
V našem zdravotnictví by mohla zpřesňovat diagnostiku a předcházet chybám v léčbě pacientů nebo umožňovat operace na dálku. Ze zahraničí známe celou škálu příkladu, kde umělá inteligence umožňuje přístup ke vzdělání lidem se zvláštními potřebami nebo v odloučených lokalitách, personalizaci edukačních materiálů, automatické opravování testů nebo doučování pomocí chatbotů. A některá taková řešení jsou použitelná i ve veřejné správě.

Chatboti by mohli občanům odpovídat na různé dotazy a analýzy velkých dat pomáhat politikům a úředníkům ke správným rozhodnutím při změnách zákonů či plánování nových infrastrukturních projektů. Nehledě na to, že dnes už jsou na trhu velké množství AI nástrojů, které umí odhalovat podvody. Ze zřejmých důvodů je používají banky a pojišťovny, tak proč by se nemohly využívat při kontrole veřejných financí?

Jak dle vaší zkušenosti využívají umělou inteligenci malé a střední podniky v Česku?
Zavedení umělé inteligence do výroby či do služeb vyžaduje komplexní přípravu od jasného pojmenování potřeb přes získání relevantních dat až po zajištění odbornosti zaměstnanců. Jedná se tedy o časově a finančně náročný proces, na který není připravena ani značná část velkých českých podniků, natož těch menších. Jistě se u nás v různých sektorech nacházejí menší firmy, které díky tomu, že jsou relativně data-driven či mají progresivní management, využívají nástroje založené na umělé inteligenci v marketingu, ve vývoji nových produktů nebo při péči o zákazníky.

Pravdou ale zůstává, že úroveň digitalizace, natož AI transformace našich malých a středně velkých podniků, neodpovídá jejich důležitosti pro naši ekonomiku. Vracím se tak k potřebě osvěty, informování o přínosech technologií pro jejich rozvoj a konkurenceschopnost, prezentování existujících řešení a případových studií. Proto maximálně kvituji iniciativu Moonshot Platform, jejíž nadcházející konference se zaměří právě na segment malých a středních podniků.

Máme se umělé inteligence bát?
Ne. Drtivá většina nástrojů dnes využívá tzv. úzkou umělou inteligenci, která se umí adaptovat na nové skutečnosti, ale může být využita jen ke specifickému účelu – třeba nástroj na třídění spamu není možné použít k personalizovanému doporučení výrobků na e-shopu. Ona obecná umělá inteligence, tedy něco podobného lidskému vědomí, kterou známe ze sci-fi filmů, je zatím svatý a pro nemálo odborníků těžko dosažitelný grál. Spíše než umělé inteligence jako takové bychom se měli bát lidí, kteří jí zneužívají, jako jsou už zmínění dezinformátoři, ale třeba i hackeři, kteří přes umělou inteligenci automatizují phishing, distribuci virů a další kyberútoky. Prvky umělé inteligence se samozřejmě uplatňují i v teroristický aktivitách, kde hrozí třeba využívání autonomních dronů ke vzdálených útokům.

V debatách o umělé inteligenci se mluví o tom, že zanikne hodně pracovních míst, což je často zdrojem obav některých skupin lidí. Jak bychom měli s těmito obavami pracovat?
Dle oficiálních údajů robotizace a automatizace připraví do pěti let o práci více než jeden milion Čechů. Je na čase přestat spoléhat se na stát, který má sice velké plány rekvalifikačních programů a rozvoje sítě moderních vzdělávacích center, ale víme, že v těchto aktivitách jakožto v reformě školství dlouhodobě selhává a bylo by bláhové očekávat, že výhledově začne pružně reagovat na stále rychlejší změny a potřeby trhu práce.

Obavy většinou pramení z pocitu neznáma a bezmoci. Je proto třeba vzít osud do svých rukou, začít se zajímat, celoživotně se vzdělávat, sledovat trendy – umělá inteligence začíná být transformativní napříč všemi sektory, nedotkne se pouze méně kvalifikovaných pozic, ale i právníků, lékařů, finančníků, markeťáků, novinářů, nebo, jak poukazuje nedávný release OpenAI Codex, programátorů. Díky umělé inteligenci bez debaty zmizí vysoký počet různých zaměstnání, ale nespočet nových také vznikne.

Ne všichni jsme se narodili pro to, abychom excelovali v analytickém uvažování a pokročilých technických dovednostech, po kterých přicházející revoluce začíná volat. Ale všichni, a to zejména rodiče a mladí lidé, by měli dbát na rozvoj dovedností, jako jsou kreativita, empatie, kritické a růstové myšlení nebo schopnost učit se učit a spolupracovat, díky kterým nás i hodně sofistikované stroje jen tak nenahradí.