Jak kdysi řekl Vladimir 518 v jedné z hymen PSH: „Českej rap byl magickej svět.“ Dlouho ale nebyl zmapován tak, aby se v něm fanoušci dokázali lépe zorientovat. Ačkoliv je Česko malou zemí, kde rap v minulosti nikdy neměl příliš velké zastoupení, za uplynulá tři desetiletí se toho stalo tolik, že by to vydalo na řádnou knihu. A tak taková kniha vznikla. Postaral se o ni Ladislav Zeman, který ji dnes večer, rok po jejím vydání, slavnostně pokřtí.

„Z několika popsaných papírů A4 se stala kniha, která český rap mapuje od jeho prvopočátků až po dnešek,“ říká autor Českýho rapu Ladislav „Poeta“ Zeman, který s encyklopedií české rapové scény přišel už loni na podzim – a už tehdy díky svému obsahu hlasitě zarezonovala. V knize se totiž objevuje snad vše, co by si fanoušek žánru mohl přát.

Od PSH přes Huga Toxxxe a Jamese Colea až po Ca$hanovu Bulhara, Viktora Sheena nebo Steina27. Zeman se snažil vykreslit vývoj tuzemského rapu přes desítky rozhovorů, pečlivě sestavené profily a exkluzivní fotky. V rozhovoru pro CzechCrunch se teď za svým dítětem ohlíží, hodnotí aktuální stav české rapové scény a láká na večerní křest v pražském SaSaZu, během něhož vystoupí i Supercrooo.

Od vydání knihy uplynul už rok. Považujete ji stále za aktuální?
Určitě ano, protože tolik informací o českém rapu a českých rapperech prostě jinde nenajdete. Jasně, někdo má mezitím nové album, někdo změnil styl, ale pokud si budete chtít udělat obrázek o zásadních českých umělcích, zřejmě není lepší zdroj.

Nutkání ji doplnit o nové, klíčové údaje nemáte?
Já bych nejraději jen přidával a doplňoval. Kolegové z týmu si ze mě kvůli tomu dělali srandu, protože jsem směřoval ke knize o skoro osmi stech stranách… Historie českého rapu je prostě dlouhá a nepopsaná. A já jsem jeho nadšeným fanouškem dvacet pět let. Jsem na ni stále hrdý, ale jediné, co mě mrzí, je, že se mi kvůli zachování délky nepodařilo obsáhnout všechny rappery. I proto pracuji na druhém díle.

Co byl vůbec první impuls ke vzniku Českýho rapu?
Byla to kombinace toho, že jsem takovou knihu chtěl sám číst a pořád nepřicházela. Pak byl covid, který jsem jako DJ dost pocítil. Když jsem dospal deset let párty života a zjistil, že deprese mi nic nepřinese, došlo mi, že to je přece signál, o kterém mluvím už dlouho.

Takže jste se vrhl do psaní něčeho, k čemu máte prakticky celý život blízký vztah.
Je to tak. Kdykoliv mi někdo naznačoval, že bych měl něco napsat a vydat, říkal jsem, že až budu mít půl roku volno od hraní, tak to dám. Asi jsem úplně nečekal, že se to stane. Z několika popsaných papírů A4 se stala kniha, která český rap mapuje od jeho prvopočátků až po momentální dobu. Nechtějte ale po mě, abych vám říkal, jak proces probíhal. (smích)

Proč?
Pořád mi totiž hlavou běhá tolik vzpomínek, že se to jen těžko popisuje. Na knize jsem pracoval dva roky, během kterých se nabalovaly poznámky, tabulky s rappery, témata jednotlivých kapitol – a především schůzky s rappery. Asi nepřekvapí, že právě domlouvání sessions s rappery bylo mnohdy náročné… Muselo to často chodit přes manažery, což je nějaká bariéra. Do toho jejich vytíženost…

Nakonec to ale vyšlo tak, jak jste si představoval?
To ano, byť jak jsem řekl na začátku, úplně nejlepší by bylo, kdybych do té knížky zahrnul více jmen. To už by pak ale nemusela vážit dvě a půl kila, ale o něco více.

Co vás vedlo k tomu, abyste v knize využil formu, kterou má? Měl jste to tak v hlavě od samého začátku?
V podstatě ano, protože scéna byla vždycky citlivá na to, když měl někdo potřebu ji nějak vykládat nebo cpát do nějakých škatulek. Sám to nemám rád. Proto jsem zvolil formu rozhovorů, aby mluvili samotní tvůrci. I pár mých přátel bylo překvapeno, ale já nechtěl být nějaký vykladač jediné pravdy a tvářit se, že neexistuje jiný pohled.

Předpokládám, že rozhovory jsou právě ta část, která vás bavila nejvíce.
Jsem tvor zvídavý, proto formáty rozhovorů mám z celé knihy nejraději. Skvělé jsou ale i historické fotky, které nám často dodali různí dobrovolníci. Stejně tak mám rád i nové fotky od Lukáše Matouška, což je momentálně rapový fotograf číslo jedna a pro knihu udělal obrovskou práci, stejně jako korektorka Martina Overstreet. Je těžké něco vybrat, bavíme se o děťátku.

Inspiroval jste se někde v zahraničí?
Mám docela slušnou sbírku zahraničních knih, kterou neustále rozšiřuji, takže tam určitě nějaká inspirace musí být. Ale ne přímo vědomá. Původně jsem se chtěl inspirovat nádhernou Hip Hop Raised Me, za kterou stojí DJ Semtex, nakonec to ale v průběhu tvorby přestalo dávat smysl a jsem rád, že máme originální dílo. I když bych to býval klidně přiznal a Hip Hop Raised Me určitě doporučuji každému rapovému fanouškovi.

Když jste zmínil hip hop, jeho součástí přece není jen rap, ale i breakdancing, DJing a graffiti. Nepřemýšlel jste nad tím, že byste popsal kulturu jako celek, ne jen její jeden, byť stěžejní díl?
To je pravda – a přemýšlel jsem nad tím. Opět se ale dostáváme k tomu, že i když jsem psal jen o rapu, musel jsem hodně krátit. Kdybych tam zahrnul všechny elementy, bylo by to až příliš. Potřebovali jsme, aby kniha působila výživně, ale zároveň neměla tisíc stran.

Jak vlastně hodnotíte vývoj českého rapu? To je otázka, na kterou mají všichni odpověď, ale přijde mi, že velmi rozličnou.
Za mě se posouvá správným směrem. Dříve udávaly trend dvě nebo tři kapely a ostatní rappeři zněli dost často podobně. Teď je scéna barevná, vidíme různé styly, a navíc začíná být přijímána i lidmi mimo ni. Možná je konečně také doceňována. Možná jsem jen velký optimista, ale čísla, která předvádí Viktor Sheen nebo Yzomandias, prostě nemůžete ignorovat.

Ostatně se stačí podívat na to, co před nedávnem udělali právě Viktor Sheen a Calin v pražské O2 areně…
Přesně. Viktor Sheen mi zrovna přijde jako skvělý příklad umělce, který se se scénou vyvíjí. Je extrémně pracovitý a věci dělá do detailu promyšleně. Viz to, jak ve vyprodané O2 areně oznámil, že ještě ten den v noci vychází jeho nová deska. Takových příkladů bych našel hodně.

I takové milníky ale jasně ukazují, že rap už nemusí být žánrem, který stojí někde v ústraní, ale čím dál více se spojuje také s popem. A to řadu původních fanoušků možná už tolik nebaví.
Je potřeba si uvědomit, že rappeři rostou a přirozeně zkouší nové cesty a nové spolupráce. Mně se líbí to, že se český rap nikdy moc netlačil do nějakých popových sfér, estrád a bulvárů, ale scéna prostě tak moc roste a boomuje, že to nejde ignorovat. A popové hvězdičky si globálně rády přihřejí polívčičku spoluprací s rapperem. Tak už je to i u nás a já to beru tak, že buď vznikne dobrá hudba, nebo ne.

Český rap tedy roste?
Pořád vidím nová a nová jména, nové přístupy… Nedávno jsem byl poprvé v rapovém baru DCGC a zíral, jaká svěží energie tam panuje. Potkávám mladé lidi, kteří mají přehled také o oldschoolu. Obrovské koncerty v rámci Majálesu, kde rap totálně převálcoval popovou část programu, byly pro scénu také velkým impulsem – a pro fanoušky úžasný zážitek. Scéna žije jako nikdy.

Kde vidíte hlavní filozofickou proměnu scény z přelomu tisíciletí v tu aktuální?
Dříve to byla čistě zábava a nikdo nečekal, že by mu tvorba přinesla finance. Dneska jsou peníze docela silný motiv. Na druhou stranu tehdy trvalo hrozně dlouho, než vydala kapela novou desku. Nebo aspoň single. Dneska se všechno zrychlilo – i vlivem streamovacích služeb a sociálních sítí – a myslím, že fanoušci jsou zásobováni dost intenzivně.

Myslíte, že se tuzemský rap blíží tomu světovému?
Co se týče produkce, tak tam jsme určitě na světovém levelu. Čeští hiphopoví producenti spolupracují s top zahraničními rappery – a to nemluvím o jednom nebo dvou jménech. Co se týče rapu, tak i tam cítím, že se blížíme. A opět musím zmínit Viktora Sheena, který mi přijde velmi současný a světový. Jeho poslední deska je hodně daleko. Těžko říct, jestli čeština může uspět ve světě, ale kvalitativně je na tom český rap dobře.

Z toho, co říkáte, mám pocit, že všechno jde tak, jak má – a vy dostáváte tunu materiálu do nové knihy!
Lépe bych to neřekl!

Nejprve vás ale čeká křest prvního dílu Českýho rapu, který se koná dnes v pražském SaSazu a 1. prosince v brněnském Prvním patře. Proč tak pozdě?
Ono se to zvenčí tak nezdá, ale po vydání knihy práce nekončí – a do toho všichni děláme i další věci. Já jsem vytížený DJ, tvořím podcast Mic Check a pracuji na dalších projektech. Takže nám to prostě trvalo trochu déle, ale o to lepší to bude.

Jak se vám podařilo nalákat hosty? Například Supercrooo vystupují už jen zřídkakdy.
Částečně chci věřit, že to je součást reakce na první díl knihy, ale rovnou také přiznávám, že nám hodně pomohla agentura Bookin. A jsem z programu naprosto nadšený, protože legendy typu Supercrooo, tedy Hugo Toxxx a James Cole, opravdu jen tak někde nevystupují. Navíc Robin Zoot i Dollar Prync přivedou spoustu hostů, takže to nebudou úplně tradiční koncerty. A to jsem si od začátku přesně přál.

Takže očekávání jsou vysoká?
Bude to završení vydání mé první knihy. Release party byla krásná, ale pořád bylo co řešit – a navíc já skoro hned přemýšlel o druhém dílu knihy. Jak ho pojmout, kam ho posunout a tak. Křest, oslava knížky, pro mě bude takovou symbolickou tečkou za jedničkou. Zároveň tam chci oznámit jeden nový projekt, který se ke knihám váže a dost se na to těším.