Už za čtyři roky chce mít Jan Juchelka z Komerční banky uhlíkově neutrální firmu. Sice si asi budou muset nakoupit zelené certifikáty, protože zaměstnanci budou vždycky dýchat a vypouštět z plic oxid uhličitý, ale na nulu se prý dostanou stůj co stůj. V důrazu na udržitelnost a fenomén známý pod zkratkou ESG je Komerčka zdaleka nejhlasitější, a to nejen mezi českými bankami. „Usoudili jsme, že tudy bude proudit nejvíc peněz,“ říká Juchelka v druhé části velkého rozhovoru pro CzechCrunch.

Přestože se mezi českými byznysmeny a politiky neustále diskutuje, jestli je Green Deal čili Zelená dohoda pro Evropu dobré nebo špatné řešení, Jan Juchelka, který stojí v čele Komerční banky od roku 2017, nad tím jen kroutí hlavou. Radši by viděl a slyšel, jak Češi vymýšlí, co nového v tomto směru vyvinou, v čem se stanou globálními průkopníky. A jak na tom pak vydělají. Přesně tak prý vypadá debata o budoucnosti a udržitelnosti ve Skandinávii, pročež Juchelka nedávno napsal na svůj LinkedIn příspěvek o tom, proč by se Česko mělo stát nordickou zemí.

V obsáhlém rozhovoru, jehož první část se věnovala aktuální debatě o mimořádném zdanění bank a velkých energetických firem, ale ředitel Komerční banky vysvětluje i to, proč se před lety pro tak silný důraz na ekologii s kolegy rozhodli. A že ne všechno, co dělají a po svých klientech vyžadují, je z jejich hlavy – evropská nařízení totiž část pravomocí s vymáháním zelenějších opatření přehodila právě na banky. „Popularita nám tím nestoupne,“ připouští Juchelka.

Jako příklad dává povinnost, kterou brzy budou mít všechny společnosti nad 250 zaměstnanců. Svým bankám budou muset reportovat, jak plní ESG kritéria, jak udržitelně a ekologicky se chovají. V budoucnu se od toho budou odvíjet i finanční podmínky a chuť investorů vkládat tam či onam své peníze. Zároveň se podle Juchelky tento tlak časem přenese i na běžné uživatele a také od nich se bude chtít, aby se orientovali v udržitelnosti a ochraně klimatu.

Komerční banka je ve své podpoře udržitelnosti hodně viditelná. Určitě nejvíc z českých bank. Proč na to tak tlačíte? Vyhodnotili jste si, že to je marketingově důležité téma?
Když jsme v roce 2018 vytvářeli strategický plán Komerční banky do roku 2025, vytýčili jsme si deset iniciativ, podle kterých budeme měřit úspěšnost jeho implementace. A jedním z klíčových prvků bylo ESG, které ale není pouze v rukou útvaru komunikace, jak si někteří myslí. Bavíme se o roku 2018, kdy to ve skeptickém Česku nebyla žádná samozřejmá volba. My jsme ale usoudili, že jde o směr, kterým má cenu jít, protože podporuje pozitivní změnu. A že to je směr, ve kterém se objeví největší nové obchodní a investiční příležitosti. Bude do ní zkrátka plynout nejvíce kapitálu.

Takže jste automaticky začali upravovat i svoje vnitřní procesy, abyste byli zelenější?
Abychom mohli sloužit jako vzor, musíme být autentičtí a musíme vědět, odkud a kam jdeme. Proto jsme od roku 2019 začali měřit uhlíkovou stopu Komerční banky z její vlastní činnosti. První rok jsme jako banka vyprodukovali 35,5 tisíce tun oxidu uhličitého, v roce 2020 už to bylo 25,1 tisíce tun, loni pak 23,9 kilotuny. V roce 2026 budeme na nule, takový je plán. Měří nám to nezávislé auditorské společnosti, vstoupili jsme kvůli tomu i do mezinárodních indexů, jako je MSCI nebo FT4GOODs.

A co to znamená prakticky?
Začínali jsme od maličkostí jako třeba, že nekupujeme PET lahve, ale pijeme ze skla. Svítíme úspornými zářivkami. Postupně proměňujeme flotilu 500 aut se spalovacími motory na více než 200 elektromobilů. Stavíme k nim i nabíjecí infrastrukturu, která je primárně určena pro nás, ale v některých městech uvažujeme o možnosti dát ji k dispozici i širší veřejnosti. Do moderní centrály s příslušnými eko-certifikáty ve Stodůlkách sestěhováváme týmy z energeticky náročných budov v centru Prahy.

Navíc covid nás všechny naučil využívat práci na dálku, v čemž pokračujeme. Máme velmi dobrou zpětnou vazbu od kolegů a samozřejmě méně dojíždění do práce šetří planetu. Nakupujeme elektřinu s certifikátem, že byla vyrobena bez emisí, stavíme si solární elektrárnu na střeše. A dokonce i po našich dodavatelích chceme, aby nám dokládali, jak dodržují ESG. Navíc do každého jednotlivého procesu či projektu, které děláme, musí vplout filtr zásad udržitelnosti.

V roce 2026 chcete být uhlíkově neutrální, být na nule. Lze toho vůbec dosáhnout?
Ano, lze toho dosáhnout. Protože lidé nemají schopnost fotosyntézy a potřebujeme dýchat, v roce 2026 se dostaneme na dosažitelné minimum a pomůžeme si tím, že nakoupíme zelené certifikáty, abychom se na nulu dostali. To se ale bavíme o době, kdy už zásadně snížíme naši další produkci oxidu uhličitého.

Jak se ta zelenost promítá do finančních produktů? Jak vypadají zelené finance?
Zvláště hrdý jsem na Fotovoltaiku za korunu, společný produkt se společností ČEZ. Ten je „vyprodán“ do konce roku. Když jste živnostník nebo máte malou firmu, nainstalujeme vám fotovoltaické panely, baterii a další infrastrukturu za jednu korunu a vy si ji od nás pronajímáte. A po určité době si ji převedete na sebe. Naše společnost ALD pracuje na tom, aby podstatná část její nové flotily byla v elektru a aby měla pro elektromobily atraktivní nabídku. Essox má podobný produkt pro ojetá auta.

Největší problém elektroaut ale přece je, že jsou drahá. Parametrické úpravy v leasingu tomu moc nepomohou.
Pořizovací cena auta je jedna věc, celkové provozní náklady druhá. Nenakupovali bychom elektroauta, pokud by nám vycházel negativní byznysový model. Tato auta jsou k dispozici všem zaměstnancům formou interní půjčovny. I na soukromé cesty. Žil jsem pět let ve Francii, nedaleko Paříže. Tam patřilo k dobrému bontonu mít jako druhé auto do rodiny buď hybrid nebo elektromobil. Ale abych se vrátil ještě k těm zeleným financím, máme také program pro cenové zvýhodnění spotřebitelských i podnikatelských úvěrů, pokud jsou použité pro udržitelný projekt.

Stejně to někdy vypadá, že tlačíte na pilu…
Banky nejsou laboratorní zvířata, která by žila odtrženě od zbytku světa. Žijeme v realitě lokálních ekonomik. Vlády na úrovni celé Evropy se upisují, že do určité doby jejich země budou uhlíkově neutrální. Když se podíváte na největší výrobce a prodejce energie, jako jsou ČEZ nebo EPH, tak vidíte celkem přesný harmonogram, jak proměňují flotilu svých elektráren na zelené zdroje. Ale nejde jen o to. Postupně nabíhá spousta regulatorních podmínek, podle kterých banky budou muset vykazovat zelený reporting. A abychom my odevzdávali věrohodná data, musíme je obdržet od svých klientů.

Ostatně na půdorysu České bankovní asociace vznikl pro tyto účely unifikovaný klientský dotazník, který se předkládá korporátním klientům a jsou v něm otázky typu Kolik z vaší energie, kterou nakupujete, pochází z neuhlíkového zdroje? Nebo Kolik spotřebujete měsíčně vody? Je to přibližně 80 otázek tohoto typu. Považuji za malý zázrak, že jsme se dohodli a všechny české banky budou mít dotazník stejný, ve většině zemí EU tomu tak není. Klienti nemusí vyplňovat pro každou banku jiný, bude stačit pouze tento. Zdá se to jako drobnost, ale je to velká inovace.

A to začnou firmy vyplňovat kdy?
Brzy začne reportovací ESG povinnost všem firmám nad 250 zaměstnanců. A banky jsou převodním můstkem mezi firmami a regulátory. Vy to odevzdáte nám a my to musíme odevzdat regulátorovi. Každá firma má nějakou banku, v případě velkých společností to zpravidla bývá bank víc.

To je docela chytrá cesta, jak prosadit regulace, když to přehodíte na banky… U těch má účet každý, takže tomu nelze vlastně uniknout.
Ano, je to vlastně ze strany regulátorů velmi chytré. Využívají multiplikační efekt. Pro nás to samozřejmě nejsou vždy úplně pozitivní body, protože budeme vnímáni klienty jako další úřad. Možná se ESG reporting časem zkoncentruje u nějakého jiného úřadu a půjde mimo banky, ale teď to jsme my, kdo dohlíží na tuto povinnost.

Takže když se mě klient ptá, proč taková data po něm chci, tak říkám, že banka naplňuje platnou legislativu, stejně jako například u prevence praní špinavých peněz. Zde mají banky také své povinnosti vyplývající z platných zákonů, aniž by byly policie. Banky zkrátka plní v některých ohledech regulatorně státní povinnost. Vezměte si velmi aktuální seznam sankcí a embarg proti vyjmenovaným ruským občanům a firmám nebo boj s financováním terorismu, tam jsou banky naprosto zásadní.

Bavíme se o firmách, co běžní klienti?
I tam se to ukáže. Například regulace MIFID, kterou znáte, když si v bance chcete otevřít investiční účet a my vám musíme položit dotazník, abychom zjistili, jak rozumíte kapitálovým trhům. Součástí novelizace tohoto nařízení, respektive těchto dotazníků budou i otázky vztažené k porozumění klienta v oblasti udržitelnosti a jeho preferencí.

Takže je to nevyhnutelné a postupně na udržitelnost a ESG přejdeme všichni chtě nechtě.
Ano. Když se vrátíme na úplný začátek, Komerční banka je sice viditelná v tom, jak podporuje udržitelnost, ale nejsme v tom ani zdaleka sami. I ty největší investiční fondy, asset manažeři, kteří spravují peníze lidem a institucím z celého světa, budou postupně ve svých portfoliích muset mít víc a víc aktiv, která splňují ESG požadavky. Budou investovat do společností, co snižují emise. A znovu: skladba jejich portfolií musí být ověřená nezávislými institucemi. I z toho vyplývá, že právě tudy poteče většina kapitálu.

Kdo se tomu nepřizpůsobí, bude mít problém.
Nadchnul mě článek od poradenské firmy McKinsey o tom, jaký je potenciál byznysu taženého udržitelností. Odhadují, že jedenáct největších oblastí světové ekonomiky vytvoří až 12 bilionů eur ročních výnosů v roce 2030. A skandinávské země mají plán, jak do roku 2030 odchytit až 130 miliard eur. A vytvořit tím jeden milion nových pracovních míst. Jedná se o příležitost, která se naposledy zjevila s technologickou a digitální revolucí v Silicon Valley.

Tomu já říkám plán! Skandinávské země si řekly, že budou světovými premianty v této nové ekonomice. Uvažují racionálně – když třeba stavební firmy musí při budování silnice reportovat, kolik využily zelené oceli, bylo by fajn postavit ocelárnu, která takovou ocel bude produkovat. S trochou nadsázky řeknu, že kdybychom si my tři teď postavili takovou ocelárnu, naše poptávková kniha bude plná na dvacet let dopředu. Takhle je o udržitelném byznysu třeba přemýšlet.

Jenže to je přesně přístup, který v Česku zaznívá jen málo. Za to strašení, jak klekne průmysl, je všude kolem dost. Skandinávci mají inovace a pozitivní přístup v DNA, my se to nějak ne a ne naučit.
Vidím to podobně. Vzal jsem proto tu studii od McKinsey a sdílel ji na LinkedInu s nadpisem Let’s Make Czechia A Nordic Country. Copak mají Švédové nebo Finové víc slunečního svitu než my? Nemají. Ano, mají moře a asi jim tam víc fouká. Skandinávci si uvědomili, že udržitelnost přináší několik úplně nových byznysových příležitostí, jako jsou inovativní způsoby dopravy, výroba oceli nebo ukládání oxidu uhličitého do půdy. A řekli si, že z toho chtějí mít 30 procent. Proč by ambice desetimilionového Česka měly být nižší než ambice na počet obyvatel menšího Švédska, Dánska nebo Finska?