Český elektrický letoun Zuri vylepšil aerodynamiku i kabinu. Chce stihnout nástup sítě heliportů
Tuzemský projekt Michala Illicha směle konkuruje velkým společnostem. Podnikatel věří, že malá letadla mohou fungovat podobně jako taxíky.
Stačí mu pár centimetrů nebo třeba i metr, víc než pět to ale nebude. A přeci je to důkaz, že vysoké cíle jsou tu na místě. Když v létě na letišti ve Zbraslavicích získal stroj Zuri trochu volnosti – zatím s kontrolou dvou lan – nemusel nijak vysoko, aby se dokázalo, že systémy, které tu pět let vyvíjejí, mají správnou trajektorii. Český letoun s kolmým startem se zase o něco více přiblížil trhu. Teď odborníci přidali změny v konstrukci, které zmenšují odpor vzduchu a pomáhají aerodynamice.
Prostor je tu zásadní. Letadlo musí být tak malé, aby jej unesl jeho hybridní pohon, tedy elektromotory a turbína s generátorem. A přitom aby dokázalo vzlétat a přistávat kolmo, tedy bez rozjezdu, a zároveň dolétlo proklamovaných 700 kilometrů daleko. Navíc je potřeba nechat ho tak velké, aby se do něj vešli čtyři lidé i pilot. A případně tu byl dostatečný prostor pro náklad.
Projekt Michala Illicha na takzvané VTOL letadlo (tedy stroj s kolmým vzletem i přistáním) tak v posledních měsících spočíval mimo jiné i v testování, kolik se toho do něj vejde a jak by tu měl být uspořádaný prostor. Je to něco, co nejde dost dobře zjistit v grafických programech ani ve virtuální realitě. Tvůrčí tým se potřeboval do letadla v reálné velikosti posadit na opravdové sedačky.
Tak si je vyřezali z kartonu. Stejně jako celé tělo stroje, vrtule, které se zvládnou točit, část ovládaní i maketu ovládacího panelu. Je to první reálný model kabiny – byť papírový. „Má to proti modelování na počítači několik výhod. Například sem můžeme pozvat piloty a probrat s nimi rozměry kokpitu, umístění ovladačů, východů a dalších věcí,“ říká Jakub Polesný, designér Zuri. Teď se sem podařilo nacpat o sedadlo víc než v předchozí verzi a víc místa najít i pro náklad ve variantě stroje určené právě pro jeho převážení.
Český letoun už několik konstrukcí menších modelů a testů na nich má. Při těch si konstruktéři zkoušeli, jak je možné zachovat geometrii, tuhost či tahy motorů. Jednou má tento stroj přepravit až pět osob na vzdálenost sedmi set kilometrů, při tom by měl dosáhnout rychlosti až 300 kilometrů za hodinu.
Teď je jasné mimo jiné to, že ať půjde o základní nebo dražší verzi letadla, budou za pilotem lidé sedět ve dvou řadách po dvou. Tak je to prý nejkomfortnější. Z vnějšku se letadlo nejvíc změnilo vzadu, ocasní plocha získala tvar písmene „V“.
Taková konstrukční změna umožní použití větších vrtulí a zvětšení vzdálenosti mezi jimi a zemí, sníží odpor vzduchu a pomůže i s dalšími aerodynamickými vlastnostmi letounu.