Na vývoj použil padesát kilo hlíny. Český tvůrce vydal hru, jakou jste nejspíš ještě neviděli
Brněnské studio Omnia Ludus je projektem Jana Nechvátala, který stojí za neobvyklou adventurou s jednoduchým názvem – Hlína.
Drtivou většinu videoher tvoří čistě digitální obsah, jedničky a nuly, prostě nehmotná data. Ale tahle právě vydaná česká hra je jiná. Je totiž z hlíny. Však se taky Hlína jmenuje. „A hlíny na ni padlo asi padesát kilo,“ říká strůjce této neobvyklé myšlenky Jan Nechvátal pro CzechCrunch.
I když je jeho výsledek velice neobyčejný, tenhle příběh začal vcelku běžně. Jan Nechvátal chtěl dělat hry. „Rozhodl jsem se proto studovat herní vývoj ve Velké Británii, zamířil jsem tam na vysokou a pokračoval tam i na magisterském stupni,“ popisuje svůj vstup do herního průmyslu. A během studia se začal rodit nápad na hru, jaká se jen tak nedělá.
Ta právě vyšla, jmenuje se jednoduše Hlína a kromě toho, že její tvůrce ručně vymodeloval neobvyklý materiál, vás tahle adventura chce zlákat svou tíživou atmosférou. Coby mladý Oliver v depresivním městě budete čelit těžkostem života od nemocné matky až po práci v továrně… a možná i něčemu děsivějšímu. Hlína na Steamu má i demoverzi k bezplatnému vyzkoušení, plná hra stojí zhruba 150 korun.
Ale zpátky ke vzniku tohoto neobvyklého počinu. „Během studia jsem narazil na první aplikace pro fotogrammetrii a přišlo mi to jako zajímavá technologie,“ popisuje Nechvátal. Fotogrammetrie je zjednodušeně řečeno technika, která z dvourozměrné fotografie umí získat různá data – například převést fotku objektu na 3D model. Třeba jako u hliněných postaviček ze hry.
„Říkal jsem si, že kdyby se to udělalo pořádně, mohlo by to vypadat skvěle. Ale ten nápad jsem si nejprve odložil na později, protože během školy jsem se musel věnovat jiným projektům,“ popisuje český vývojář. Ten čas nicméně zakrátko nastal, navíc právě na univerzitě Nechvátal potkal Adama Parkera, který pomohl s programováním hry, následně se přidal Alex Vakhitov, jenž složil hudbu.
Tahle trojice tak coby nezávislé studio Omnia Ludus Hlínu vydala. A i když vás nejspíš napadne, že v malém týmu musel takový počin být extrémně náročný, realita vás asi překvapí. „Na hře jsme pracovali dva a půl roku, z toho zhruba dva roky spíše jen po večerech. Takže to nakonec nebyl až takový extrém, jak by se mohlo zdát,“ popisuje Nechvátal.
A kolik hlíny na Hlínu padlo? „To se přesně říct nedá, ale odhadem kolem padesáti kilogramů,“ dodává tvůrce, který hru dokončoval i s pomocí brněnského inkubátoru Gamebaze, jenž podporuje nezávislé či začínající vývojáře. A to třeba i ty studentské – jako v případě hry Mourning Tide, která se dostala až k influencerům s desítkami milionů sledujících.
Zkušení znalci herní historie či příznivci kurióznějších a nezávislých her také jistě připomenou, že ačkoliv je originální, úplný unikát Hlína není. Jako první se musí vybavit kultovní Neverhood (či jeho duchovní nástupce Armikrog), ten ale vsadil na tři a půl tuny plastelíny a absurdní komedii spíš než na depku z reálného života okořeněnou hrůzou a děsem. Loňská adventura o kosmickém uklízeči Harold Halibut zase přidala i látku či dřevo.
Zato Hlína zvolila čistě hlínu, tak se do ní zabořte. A jestli vás zajímají zprávy o českých hrách a jejich tvůrcích, ať už jsou z malých studií, či velkých firem, nezapomeňte se přihlásit k našemu hernímu newsletteru. Už v dalším vydání se dozvíte třeba o nové hře, kterou dabuje Ondřej Vetchý.
