Je to necelý týden, co se na internetu objevily první novinářské reakce na jeden z nejočekávanějších filmů roku – sci-fi Duna: Část druhá. Ačkoliv je zpravidla nelze brát za zcela směrodatné, bylo z nich zřejmé upřímné nadšení a splnění řady slibů ze strany tvůrců i upoutávek. Plnohodnotné recenze, které začaly vycházet ve středu večer, potvrzují to, v co se dlouho doufalo: Duna bude jedním z hlavních zástupců žánru sci-fi pro současnou generaci.

Příběh zasazený do velice vzdálené budoucnosti se zrodil už v 60. letech minulého století v hlavě spisovatele Franka Herberta. Vypráví o konfliktech v galaktickém impériu, kolonialismu, útlaku a genocidě původních obyvatel nebo nebezpečí víry v charismatické vůdce. V centru stojí Arrakis, extrémně nehostinná písečná planeta, která je jediným místem přirozeného výskytu koření melanž, nejcennější suroviny ve známém vesmíru.

Těžbu melanže měl dlouho na starost rod Harkonnenů, brutálních válečníků posedlých bohatstvím, kteří systematicky vyhlazovali původní obyvatele Arrakisu, fremeny. Galaktický imperátor Shaddam IV. ale rozhodne, že novými správci planety se stanou Atreidé – vážený a oblíbený rod, který Shaddam považuje za potenciální hrozbu a chce ho rozbít. Jeho zákeřný plán ovšem překazí mladý šlechtic Paul Atreides. Na Arrakisu se připojí k fremenům a pomáhá zorganizovat odboj proti Harkonnenům a impériu.

Právě v tomto bodě začíná Duna: Část druhá, kde se více rozvíjejí zmíněné tematické motivy a přibývají další. Paul se bude muset postavit své touze po pomstě, aby neohrozil budoucnost známého vesmíru. Zároveň se zamiluje do fremenky Chani, což věci dále zkomplikuje. Režisér a spoluscenárista Denis Villeneuve nicméně dlouho sliboval, že druhá část Duny bude více přímočará – mluvil o ní jako o epickém válečném filmu.

Recenze jeho slib v zásadě potvrzují. „Duna: Část druhá nabízí v mnoha ohledech klasickou blockbusterovou podívanou s intenzivními válečnými scénami, komplexními světy a postavami, na které pohlížíme jako na hrdiny,“ píše Karl Delossantos v recenzi pro sever Smash Cut Reviews. Redaktor serveru AV Club zase popisuje, jak pokračování svým zpracováním navazuje na první část: „Vizuálně druhá Duna staví na tom, co nabídl první film. Vypadá podobně, ale vše je trochu opulentnější a výraznější. Bitvy jsou větší, písečné bouře intenzivnější.“

Jak Villeneuve a jeho hlavní kameraman Greig Fraser demonstrovali už v prvním filmu, mají skvělé oko pro vytváření dojmu obrovského měřítka, ať už jde o vesmírné lodě nebo nekonečné oceány písku. Mnoho novinářů se shoduje, že tento aspekt je u novinky ještě silnější a snímek tak vizuálně působí jako velkolepé dílo, v němž se odehrává až mytický příběh, něco skutečně důležitého.

V některých momentech se prý tvůrcům dokonce daří v divácích vyvolat až zvláštní pocit sledování zneklidňující psychedelické halucinace. Robbie Collin v textu pro britský deník The Telegraph jako příklad popisuje scénu v začátcích filmu, kde skupina harkonnenských válečníků pomocí jet packů stoupá po hraně kamenitého kopce – místo aby prostě vzlétli vzhůru, zvláštně plavou prostorem. Jako astronauti ve stavu beztíže, ale v geometricky přesné sestavě. „Okamžitě ten pohyb rozeznáte, ale jeho kontext je cizí, a nesoulad, co z toho vychází, vám nažene husí kůži,“ píše Collin.

Největším úspěchem filmu ovšem nemá být jen vizionářské využití prvků blockbusteru, ale jejich aplikace ve vyprávění komplexního příběhu s mnoha tématy. Zápletka, v níž se točí celá řada důležitých postav, je poměrně složitá, a přesto se podařilo více než pětihodinový celek udržet pohromadě. Ať už jde o motivy kolonialismu, útlaku, ekologie nebo převrácení konceptu hrdiny na hlavu, dostává se jim uspokojivého vyvrcholení.

Duna: Část druhá přesto není bez výhrad. Ačkoliv podle některých je snímek pocitově příliš dlouhý, spíše se objevují argumenty, že obě části měly být naopak buď delší, nebo měl Villeneuve předlohu rozdělit na tři části. I když má v současné formě celá Duna 321 minut, velké množství postav, dějových linií a motivů znamená, že většinou musí plnit přesně vyhrazenou funkci v přesně vyhrazeném čase a příběh nemá prostor „dýchat“. Například recenze serveru Observer hovoří o postavách princezny Irulán nebo Lady Margot Fenring, které se v příběhu jen krátce objevují, aniž by na dění měly výraznější vliv.

To jde ruku v ruce s poznámkami, že sestava plná hvězd jako Timothée Chalamet, Zendaya, Rebecca Ferguson, Austin Butler, Javier Bardem, Léa Seydoux, Florence Pugh, Christopher Walken a další předvádí skvělé výkony, bez nichž by vyprávění ztratilo všechnu přesvědčivost. Působilo by příliš povrchně. „Film má problém plně přijmout nuance Herbertova antiimperialistického a ekologicky dystopického textu,“ píše například Lovia Gyarkye pro The Hollywood Reporter. „Mnohem lépe ukazuje zjevnější násilí imperiální moci a předvádí více známý a jednodušší boj dobra a zla,“ dodává.

Duně nechybí krásné detaily, spíše než o propracované myšlenky či složité charaktery jde o momenty a záběry dávající vyniknout unikátní poetice na pomezí blockbusteru a uměleckého filmu. Díky tomu snímek působí jako výjimečné dílo, na které jen tak nepůjde zapomenout. I ty kritičtější recenze se nakonec přiklánějí k pozitivnímu názoru a ty nadšené zase hovoří o shakespearovské tragédii, ohromujícím úspěchu nebo jednom z nejlepších blockbusterů století.

Druhou částí Duny, která do českých kin vstoupí přesně za týden 29. února, Denis Villeneuve zakončuje adaptaci Herbertova nejslavnějšího románu, na Arrakis ale má v plánu se vydat ještě jednou. Už teď pracuje na scénáři pro Spasitele Duny, adaptaci stejnojmenné knihy sledující pozdější osudy Paula Atreida. Pro HBO vzniká také minisérie Dune: Prophecy (dříve Dune: The Sisterhood), která se vydá deset tisíc let do minulosti k počátkům náboženské sekty Bene Gesserit. Vyjít by mohla už koncem letošního roku.