Kategorie feel good filmů má nového člena, a to velmi silného. Zimní prázdniny Alexandera Paynea, které si vystačí s několika herci a pár místnostmi, jsou nenápadný indie snímek. Minout ho by ale byla velká škoda. Do českých kin přichází na konci února, i když by mu ze všeho nejvíc slušela předvánoční sezóna, a nese si s sebou nadšené recenze i pět nominací na Oscara. A tleskáme mu i my.

Už jsme si tak nějak zvykli, že když vyrážíme do kina, čekají nás tam blockbustery, které lákají na velkolepou výpravu, triky a rádoby nevídané dějové zvraty, v nichž nejde o nic menšího než o záchranu světa. Nebo artové snímky o nelehkých tématech, ze kterých budete mít pocit, že svět už zachránit nejde. Pak ale přijde úplně obyčejný dvouhodinový film o tom, jak spolu tři lidé tráví vánoční prázdniny.

Jediná chyba Zimních prázdnin – a myslíme to bez nadsázky – je to, že do českých kin nepřišly právě v prosinci. Stoprocentně se z nich totiž stane feel good klasika pro kvalitní předvánoční večery u televize. Na co se tedy máte těšit?

Rok 1970 se láme do toho následujícího. Na prestižní internátní škole ve Spojených státech začínají vánoční prázdniny. Mladíci s vlasy delšími, než se líbí jejich tatínkům, míří s rodinami na exotické dovolené. A učitelský sbor se těší na oddych od zbohatlických synků, kteří nedoceňují kvalitu antické klasiky.

Foto: CinemArt

+9

Jenže tři protagonisté Zimních prázdnin mají letos smůlu. Neoblíbený profesor Hunham (Paul Giamatti) musí hlídat studenty, kteří ve škole přes svátky zůstávají. Kuchařka Mary (Da’Vine Joy Randolphová) se o pár mladíků a bručounského pedagoga musí postarat. Ale z party puberťáků bez vánočních plánů zakrátko zbyde jen jediný klučina, problémový Angus (Dominic Sessa).

Mladík, postarší pedagog a černošská kuchařka jsou nesourodá trojka. U které se samozřejmě a očekávatelně ukáže, že mají různá trápení a všichni se navzájem tak trochu potřebují. Jenže i takové klišé lze natočit povedeně, kvalitně a s vtipem. Leckterý český film by se od Zimních prázdnin mohl učit.

Na pět Oscarů nominovaný snímek je v nejlepším slova smyslu normální. Nepřináší přímočarou slaďárnu, kde by se všechny vrtochy vyřešily, všechna traumata kouzelně odčarovala a všechny problémy zmizely, protože si to scénář žádá. Přesto – nebo právě proto – pohladí po duši. Což je otřepaná fráze, ze které nám už při psaní naskakují pupínky. Jenže ona je to pravda. Bez ironie, bez pomrkávání, bez přetvářky. Zimní prázdniny jsou neskutečně příjemný film o obyčejných věcech a obyčejných lidech, ze kterého vám bude ale neobyčejně dobře.

Z velké míry k tomu přispívá i fakt, že se na počátku sedmdesátých let snímek nejen odehrává, ale rovnou jako film natočený v této době i vypadá. Připravte se tedy na jemně zrnitý obraz, absenci v současnosti tak oblíbených zářivých barev i na detaily jako dobové úvodní titulky. Ty vám zajistí okamžitou teleportaci do světa před padesáti lety, která není nijak líbivě stylizovaná. A kde všichni kouří. Budete si připadat, jako byste sledovali třeba tehdejší klasiku Love Story.

Zimní prázdniny nepotřebují ani kdovíjaké exteriéry. Vedle jednoho výletu do Bostonu jim stačí jen pár tříd, kanceláří a školní jídelna, které obklopuje množství sněhu, jež v Česku už asi nikdy neuvidíme. Tomu všemu ale samozřejmě vévodí skvělé herecké výkony představitelů tří hlavních postav.

Mladý Dominic Sessa si za uvěřitelné a utrápené ztvárnění studenta Anguse vysloužil několik nominací a cen. Paul Giamatti jako asociální profesor žijící jen pro antiku a Da’Vine Joy Randolphová coby žena vyrovnávající se se ztrátou syna už zaslouženě bodovali na Zlatých glóbech (oba) i cenách BAFTA (Randolphová). Oba mají také oscarovou nominaci.

Těch Zimní prázdniny posbíraly v letošní nabité sezóně cekem pět, včetně té za nejlepší film. Jejich režisér Alexander Payne už ostatně před dvaceti lety s Bokovkou ukázal, že umí kouzlit s těmi nejvšednějšími náměty. A ačkoliv jsme přesvědčeni o tom, že Zimní prázdniny se stanou novou předvánoční stálicí, rozhodně nečekejte na prosinec a do kina se vypravte už teď. Zlepšit si náladu a neztratit víru v lidstvo, to se hodí kdykoliv.