S Filipem jsme se potkali v pražském Florentinu, a než jsme se dostali k práci, pochopila jsem jednu věc. Matematické zákonitosti jsou všude a ve všem. Můžou vám usnadnit třeba i hru na klavír. A taky rozhodně neplatí, že matfyzáci a budoucí pojistní matematici nemají smysl pro humor a nejradši jsou celý den zavření s čísly a daty u počítače. Stačila jedna otázka, aby člověk pochopil: Jak ses vlastně dostal do Ernst & Young, Filipe? „Přišel jsem pěšky z Florence.“

A před tou procházkou z Florence jsi asi poslal do firmy svoje CV, předpokládám…
Po druhém ročníku na Matfyzu jsem chtěl začít nabírat zkušenosti z praxe, tak jsem poslal CV a hned to vyšlo.

Když už známe tvoji trajektorii Florenc–EY, můžeme se na chvíli vrátit zpátky v čase. Co tě přivedlo ke studiu pojistné matematiky?
Jako malé dítě jsem byl hodně fascinovaný čísly, statistikou, snad všechno kolem sebe jsem kvantifikoval a vydrželo mi to i během základky a střední školy, takže Matfyz byl pro mě při výběru vysoké školy poměrně jasnou volbou. A když jsem se rozhlížel po oborech, tak finančně-pojistná matematika mě zaujala hlavně svou praktičností.

Říkáš praktičností. Co si pod tím mám jako člověk, kterému čísla nic moc neříkají, představit?
Už když jsem si poprvé přečetl název toho oboru, tak jsem věděl, že ve financích je dostatek pracovních míst a že se s tímhle oborem ve světě neztratím. A bylo mi jasné, že to opravdu v praxi využiju.

Právě ta praxe mě zajímá. Přeskočíš s plnou hlavou vědomostí ze školy do firmy a chceš to všechno konečně používat v reálu… Přijde uspokojení, nebo spíš náraz?
Na Matfyzu šlo samozřejmě čistě o teorii a překvapilo mě, že se v rámci pojistné matematiky ty věci ze školy v praxi opravdu využívají. Že se to propojí a většina věcí, co se učí, není jen ke zkoušce. A nemusíš se zaměřovat jen na pojišťovnictví, můžeš studovat credit risk, analýzu investic a podobně, to uplatnění je vážně široké.

Co bys za sebe poradil nováčkovi, který naskočí ze školy do praxe? Máš poměrně čerstvou zkušenost…
Nauč se milovat Excel, neboj se ptát seniornějších kolegů, využij čas v práci k učení a k tomu, aby sis něco odnesl, i kdyby to aktuálně nebyla tvoje finální destinace. Nikdy není od věci se naučit programovat v Pythonu. A možná bych poradil i každému studentovi, ať si najde co nejdřív praxi v oboru, bude na trhu práce mnohem cennější, než když má „jen titul“.

Tušil jsi už během studia, jaké máš možnosti uplatnění jako pojistný matematik, nebo až praxe ukázala, že ten rozptyl je poměrně velký a pestrý?
Ty možnosti jsou obrovské. Není to jen o pojišťovnách, kde člověk může počítat rezervy a modelovat rizika, ale uplatnit se můžeš celkově na finančním trhu, třeba při řízení rizika v bance nebo v penzijním fondu. V neposlední řadě je tu i obrovská škála pracovních možností v poradenství. Hodně zajímavá může být i práce v zajišťovně, což je vlastně taková pojišťovna pojišťoven. O jejich existenci běžný člověk ani neví.

Foto: CzechCrunch

Filip Novák

V čem je pro tebe osobně profese aktuára zajímavá? Kdybys měl třeba nalákat spolužáky z fakulty, co bys jim řekl?
Profese aktuára je o predikování budoucnosti. Nepoužíváme samozřejmě věšteckou kouli, ale pomáháme si statistikou a modelováním. A určitě bych jim i řekl, že aktuáři jsou v podstatě základním stavebním kamenem pojišťoven a jsou za to i náležitě finančně ohodnoceni.

Jinými slovy obor, který jen tak nezmizí…
Určitě nezmizí. Myslím, že jak se jako lidstvo a společnost vyvíjíme, tak postupně zpohodlňujeme, což jde ruku v ruce s větší averzí vůči riziku. Pojišťovny určitě v nějakém dohledném horizontu nebudou mít problém se svojí existencí. Není to prostě obor, který by měl zaniknout. Když to hodně zjednoduším a nadnesu, tak stejně jako lékař i pojistný matematik bude pořád potřeba.

A s čím běžně pojistný matematik v práci dělá? Využíváš třeba umělou inteligenci?
Jasně, že při práci využíváme AI. Zúží to podle mě i v něčem rozdíly mezi juniorními a seniorními lidmi. Když něco neumíš, tak se to s pomocí AI rychle naučíš. Samozřejmě základním nástrojem pořád zůstává Excel, pak programy na zpracování většího objemu dat jako třeba SQL nebo SAS. Každopádně se hodí umět programovat v Pythonu. K dalšímu vzdělávání využívám platformy typu Udemy nebo Coursera.

Bavíme se tady vlastně primárně o číslech, datech, analýzách, ale i o nějaké predikci a profesním úsudku. Ten ale člověk musí umět převést z tabulek do nějaké srozumitelné řeči pro vedení firmy, kolegy…
To je pravda. A proto se určitě hodí různá školení na soft skills, prezentaci a podobně. A pak se to člověk prostě za pochodu naučí, mám to tak i já. Obecně už dávno neplatí ta zažitá představa, že matfyzák je někdo schovaný za počítačem, kdo sotva promluví. Já sám jsem třeba nebyl úplně zvyklý komunikovat s lidmi, mluvit před nimi… V tom jsem se díky práci při škole určitě posunul.

A přinesla ti praxe už i nějaký profesní fuck-up?
To víš, že jo. Běžně se stává, že si spleteš tisíce a miliony. Když vyjde při přepočtu tisícinásobná rezerva, tak víš, že je něco špatně. Ale vždycky to naštěstí zachytí zkušenější kolegové. Nebo třeba pomícháš eura a koruny.

Kde sám sebe vidíš za pár let? Filip, spokojený pojistný matematik v consultingu, v pojišťovně, v ČNB, úplně někde jinde?
To je záludná otázka. Nikdy nevíme přesně, co nám budoucnost nadělí, ale s jistotou se vidím alespoň jednou nohou v oboru. Zaječí úmysly v tuto chvíli nemám.

Když máš volno, tak hraješ na klavír, chodíš po horách. Uplatníš čísla nebo třeba predikci budoucnosti i tam?
U toho klavíru určitě ano, hlavně když dojde na improvizaci. Jednoduše řečeno, každý tón a akord mají a priori jistou pravděpodobnost, že v daném kontextu vyzní dobře. Volíš takové, abys tu pravděpodobnost maximalizovala. Co se týče hor, tam se setkávám s pojišťovnictvím jenom jako klient, zatím naštěstí bez nutnosti čerpat pojistné plnění.