Co vytvoří, to skoro není vidět. Brněnská firma teď chce jako první na světě rozjet nanotisk ve velkém
IQS pracuje na zrychlení a škálování nanotisku. Pokud se zadaří, otevře jí to cestu k větší výrobě mikrostruktur pro čipy nebo umělých lidských tkání.
Představte si katedrálu Notre-Dame, Velkou mešitu v Mekce nebo Tádž Mahal. A teď si je zkuste zmenšit tak, aby se vešly na špičku jehly. Právě takové miniaturní modely dnes dokáže vytvářet brněnská firma IQS Nano díky vlastní 3D nanotiskárně. Jde o efektní demonstraci možností její technologie, která má ambici proměnit výrobu mikroskopických součástek – těch, které pouhým okem téměř nezahlédnete.
Technologii, která je dnes zatím určena pro laboratoře, chce teď totiž firma dostat z výzkumného prostředí do skutečné průmyslové výroby. „Chceme být první firmou na světě, která přijde s velkokapacitním nanotiskem,“ hlásí Tomáš Těthal, šéf holdingu IQS Group, pod nějž IQS Nano spadá.
3D nanotisk umožňuje vytvářet struktury s vlastnostmi, které se v přírodě nevyskytují. „Kdybychom z takového materiálu postavili auto, vážilo by pouhých 400 gramů,“ přibližuje Těthal. Takový vůz by samozřejmě v běžném provozu neobstál. Smysl to nicméně dává v letectví, strojírenství nebo kosmonautice, kde každý ušetřený gram znamená vyšší výkon, delší dolet nebo nižší spotřebu.
Využití ale sahá i do medicíny. Nanotiskárny dokážou s extrémní přesností vyrábět třeba mikrojehly pro bezbolestné podávání léků nebo takzvané orgány na čipu – drobné struktury osazené živými buňkami, na nichž lze testovat nové léky bez nutnosti zkoušek na lidech. „Například jsme se Zentivou za tímto účelem vytvořili imitaci tenkého střeva,“ vysvětluje šéf skupiny IQS, jejíž obrat loni dosáhl 180 milionů korun.
Současné nanotiskárny mají ale zásadní limit – zvládnou vytisknout jen několik kubických milimetrů denně. „Jsou zatím skvělé pro laboratoře, ale pro průmysl je to málo,“ říká Vladimír Schmalz mladší, který v IQS Group působí jako manažer digitálních projektů. Firma proto pracuje na zásadním zrychlení a škálování nanotisku. Pokud se to podaří, otevře jí to cestu k masové výrobě mikrostruktur pro čipy, optických obvodů nebo umělých lidských tkání.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Aktuálně máme hotový koncept, získali jsme granty a navázali partnerství s několika hráči, jako je Ústav přístrojové techniky Akademie věd ČR (ÚPT, pozn. red.) v Brně nebo laserové centrum HiLASE v Dolních Břežanech u Prahy,“ pochvaluje si Těthal. Cílem je mít do dvou až tří let hotovou studii proveditelnosti a následně během dalších dvou let vyvinout komerční stroj.
Vývoj aktuální verze 3D nanotiskárny z dílny IQS a ÚPT už přitom zabral více než deset let. Nyní se prodává za přibližně osm milionů korun za kus. „Ale není to jen ‚krabice se šroubky a optikou‘. Prodáváme celý technologický balíček – tedy samotný stroj, software i spotřební materiál k nanotisku,“ shrnuje šéf IQS Group.
V oblasti ochrany proti padělání pracuje Těthal více než 30 let. Projekt IQS má ovšem oproti minulým firmám, které vedl, daleko větší aplikační šíři a je dnes rozkročen do několika oblastí. Kromě víceúrovňové ochrany proti padělání bankovek a dokladů se věnuje i výrobě 3D nanotiskáren, vývoji inovativní optiky či biologickým aplikacím včetně detekce virů a bakterií z kapky krve.
Těthal si uvědomuje, že taková inovace může evokovat příběh amerického startupu Theranos, který sliboval, že právě z kapky krve dokáže zjistit řadu detailů o lidském zdraví. Jenže ve skutečnosti to byly povídačky, kterým naletěli i věhlasní investoři. „My pohádku prodávat nechceme,“ tvrdí představitel IQS a přirovnání s Theranosem odmítá. Aktuálně Lab on Card, dceřiná firma IQS, testuje své řešení v Jihoafrické republice – na vzorcích s HIV, dengue a malárií. Jde o spolupráci s firmou Genespector, jejímž spoluzakladatelem je Univerzita Karlova.
Skupina IQS dnes zaměstnává více než stovku lidí v Brně a v Řeži u Prahy. Na první pohled to může vypadat, že se věnuje zcela odlišným věcem, ve skutečnosti je ale všechny spojuje jeden jednoduchý princip: nezáleží jen na tom, z čeho je něco vyrobené, ale hlavně na tom, jak je to uvnitř poskládané.
Když se totiž materiály navrhnou do mikroskopických detailů tak, aby fungovaly přesně podle potřeby, získají nové schopnosti – nejdou padělat, dokážou lépe pracovat se světlem nebo přesně reagují na přítomnost určité látky. Právě tenhle přístup je pro všechny části IQS společný. Nanotisk je pak jen jedním ze způsobů, jak takové chytré materiály vytvářet. „A proto nám to celé drží pohromadě,“ uzavírá Těthal.
