Crowdfunding do Česka sice nepřivedli, zato byli první, kdo si tu uvědomil jeho byznysový potenciál a využil ho. Crowdfunding, tedy hromadné sbírky, při nichž za vybrané odměny jednotlivci menšími obnosy investují do nových projektů, jsou pro zakladatele Hithitu producenta Aleše Burgera a novináře Pavla Eichlera denním chlebem už deset let.

Za tu dobu jim tuzemská crowdfundingová jednička Hithit značně vyrostla pod rukama a pomohla vybrat čtyřem tisícovkám projektů přes 380 milionů korun. Spoluzakladatelé přitom stále narážejí na obrovskou spoustu lidí, kteří neví, co to crowdfunding je a proč je možná lepší začít s ním než shánět peníze u banky.

Celé odvětví crowdfundingu posiluje a nadstandardně skončil loňský rok i pro Hithit. Historicky firma rostla v průměru o dvacet procent ročně, pandemie však vystřelila čísla výrazně nahoru a Hithit s obratem sto milionů vyrostl za loňský rok skoro o padesát procent. Na českém trhu přitom noví crowdfundingoví hráči moc nepřibývají.

„Jsme malý trh. Museli by vstoupit do prostředí, kde Hithit kontroluje až sedmdesát procent peněz, a postavit se jedné investiční skupině. To udělá málokdo,“ myslí si Burger a naráží přitom na službu Donio. Tu založil před dvěma lety David Procházka, který po čtyřech měsících pustil do firmy investiční skupinu Miton. Služba Donio se tak stala jediným faktickým konkurentem, který Hithitu sebral takřka monopolní postavení.

Když v roce 2012 Hithit začínal, spoluúčast zákazníků na vznikajících projektech již nějaké dva tři weby v Česku testovaly. Podle Eichlera však nepochopily základní princip, tedy že nestačí mít lidi, kteří potřebují peníze a mají dobrý nápad, ale že za tím musí být silná externí komunikace. „Někdo se o tom nápadu musí dozvědět. Když to bude jen u vás na webu, budete si říkat, proč to nejede, vždyť je to tak dobrý nápad,“ říká bývalý novinář a komunikační expert Eichler.

„Byly to spíš hobby weby, neviděli v tom ten byznys. Umělci dělali něco pro umělce, my v tom viděli od počátku nevyužitý potenciál a neomezené možnosti,“ říká jednatel Hithitu Burger, který současně působí jako CEO eventové agentury Next Level. Burger, byť vystudovaný strojírenský technolog, se odjakživa angažoval v pořádání hudebních akcí. „Aleš byl jedním ze tří největších promotérů taneční scény,“ říká Eichler, který mu akce pomáhal mediálně zpropagovat. A právě tehdy pochopili společnou sílu.

„Pavel byl jediný, koho jsem v PR znal. Když jsme zakládali Hithit, vymínil jsem si ho,“ poodhaluje Burger, který se pro myšlenku crowdfundingu nechal nadchnout majiteli softwarové firmy AspectWorks Pavlem Müllerem a Norbertem Nagy, kteří jsou majoritními vlastníky Hithitu. „Jsou to byznysmeni, měli neomezené softwarové možnosti, já jako producent měl kolem sebe spoustu kreativních lidí, kteří potřebovali peníze. Přišlo mi to jako skvělé spojení,“ vzpomíná Burger. Už tehdy ale věděl, že dobré myšlenky je potřeba zviditelnit.

V Burgerově okolí tvořivých lidí, kteří sháněli možnosti seberealizace, se povědomí o novém způsobu nastartování vlastní činnosti rozšířilo organicky. Díky Eichlerovým mediálním kontaktům se rozšířilo plošně. „Od prvního dne jsme měli devět projektů a přes tři a půl tisíce návštěv,” říká Burger a doplňuje, že od začátku je firma v černých číslech. „Nikdy jsme si nepůjčovali, každý do toho vložil svůj čas a možnosti,“ upřesňuje jednatel.

Se software housem AspectWorks v zádech se Burgerovi s Eichlerem podařilo vybudovat crowdfundingovou platformu, u které nejenže vyrostl počet uživatelů aktuálně již na čtyři sta tisíc, spolu s nimi roste i počet těch, kteří se nebojí jít se svojí kůži na trh a o peníze žádat. A u těch zase roste pravděpodobnost, že vyberou potřebnou částku. Před třemi lety byla šance na úspěch padesátiprocentní, dnes uspěje téměř šest kampaní z deseti. Jen za minulý rok přispěvatelé poslali přes Hithit devadesát milionů korun.

Ten stojí na úspěšných projektech, provizi v řádu jednotek procent si bere právě pouze z úspěšně vybraných kampaní. Začíná na devíti procentech, s většími částkami se provize snižuje. U neúspěšných kampaní vrací Hithit celou sumu zpět. „Chceme provizi z úspěšných projektů. Jsme s nimi na jedné lodi. Dokud je nedoženeme k zisku, nic z toho nemáme,“ vysvětluje Burger důvody, proč se jim vyplatí projekty podporovat a investovat do nich.

Projekty, na kterých jim záleží, tak nemají problém dostat třeba do ranních televizních pořadů nebo jiných médií. „Lidé se zpropagují sami na svých sítích, my je ale dokážeme dostat dál mezi další stovky tisíc lidí,“ zdůrazňuje Burger. Standardně k tomu však dochází až ve druhé fázi. Nejdřív musí zakladatel kampaně prokázat, že za podporu opravdu stojí. Statistiky ukazují, že pokud se zakladateli podaří vybrat třetinu v začátku kampaně, pak už to nejspíš dopadne dobře.

„Celé to funguje na principu sdílení. Když založíte projekt, oslovíte svou bublinu, získáváte peníze až do bodu, kdy se to zploští a neděje se nic. V tu chvíli začínají lidé panikařit a volají, že vybrali čtvrtinu a zastavilo se to. A my jim vracíme klid, neboť v tu chvíli vstupujeme do hry naplno,“ popisuje Burger. A u takových projektů se pak podle slov spoluzakladatelů v podstatě nestává, že by neuspěly.

Ani neúspěšné kampaně však nevnímají zakladatelé Hithitu jako promarněný čas jejich tvůrců. „Neúspěch je super informace. Trh vám řekl, že nápad není dobrý nebo by se měl dotáhnout. A někomu to nejspíš ušetřilo dost peněz. Místo na Hithit mohl jít pro úvěr do banky a zadělat si na průšvih,“ zmiňuje Burger, který by si přál, aby se Hithit stal první volbou pro všechny, kdo potřebují peníze pro svou tvořivost, nápady a vize. Za konkurenty tak nepovažuje obdobné weby, ale banky a investory.

„Když si půjčíte peníze a zkusíte to rozjet sami, možná zjistíte, že nápad nebyl tak dobrý, jak jste si mysleli. Nebo že jste začali vyrábět v zelené, ale lidi chtějí modrou. Teď toho máte plnou garáž, nikdo to nechce a banka chce zpět peníze,“ rozvádí Burger. Oproti tomu staví příklad budování kampaně na Hithitu, která může vypadat jako víc práce, ale ve finále může dost energie ušetřit.

„Nepůjčujete si, nevyrábíte, jen říkáte, co byste vyráběl, kdybyste měl peníze,“ dokresluje Burger. Zadavatel kampaně si podle majitelů Hithitu sám může vyzkoušet, jaké marketingové cesty mu fungují. „Na Hithitu otevíráte na měsíc e-shop, musíte vystavět architekturu odměn a přemýšlet nad tím, jaké použijete nástroje,“ popisuje Eichler, který crowdfunding označuje jako intimní vztah. „Získáte loajální zákazníky, kteří vás tlačí do bodu jedna a stávají se součástí vašeho příběhu,“ dodává marketér. Po skončení kampaně zasílá Hithit seznam všech podporovatelů.

„V den D se pak podniká úplně jinak, než když máte jen peníze na účtu a nevíte přesně, co dělat,“ doplňuje Burger a jako příklad uvádí české ponožkoboty Skinners, o kterých mluví jako o americkém snu. Jejich výrobce tehdy přišel na Hithit vybrat 90 tisíc korun na prototyp a odešel s půl milionem a tisíci objednávkami. Na své crowdfundingové začátky přitom tvůrci nezapomněli a v globálním měřítku je využívají na Kickstarteru pro uvádění nových modelů.

Kampaně zavedených firem jsou přitom podle Eichlera standardní věc a firmy je využívají jako marketingový nástroj pro zviditelnění nového produktu či odnože byznysu. Někdy je přitom marketing dokonce důležitější než zisk konečné sumy. „Vydavatelství Echo Media u nás mělo kampaň na novou knihu Proměny světa: 50 rozhovorů. Vybrat chtělo půl milionu, nakonec získalo čtyřnásobek,“ uvádí Eichler.

Pandemický růst

V dobách pandemie se ukázal crowdfunding jako užitečný nástroj, který nejenže zachránil mnoho podnikatelů před krachem, ale otevřel jim i nové cesty. Třeba pražská posilovna Železná koule vybrala na odnož svého dočasně zavřeného byznysu šest a půl milionu korun. Původně přitom na natočení videí s online koučingem potřebovala jen desetinu.

Za speciálních podmínek zjednodušil Hithit cestu k penězům i drobným podnikatelům, aby vůbec přežili. „Do pandemie jsme nebrali projekty do padesáti tisíc kvůli administrativním nákladům, jenže covid nám ukázal, že mezi bytím a nebytím rozhodují i menší částky,“ vysvětluje Burger. Dnes je tak možné na Hithitu založit projekt na jakoukoliv částku. Hithit na malých kampaních sice nevydělá, ale věří, že někomu pomůžou a jednou se možná vrátí s projektem větším.

V pochopení a obecně i využívání crowdfundingových možností vnímají nicméně zakladatelé Hithitu v Česku stále velké rezervy. Plánují proto letos spustit s novým webem i edukační blog. „Občas přednáším na vysokých školách, kde pravidelně půlka studentů neví, co crowdfunding je. Šokuje mě to. Nejsme zdaleka na konci,“ říká promotér a přiznává, že s příchodem Donia lidé váhají i v tom, jakou platformu pro svůj projekt zvolit.

„Myslí si, že je Donio zadarmo. Zadarmo v překladu znamená, že si berou peníze od přispěvatelů a projektům se tak nemusí ani moc věnovat. Z ekonomického hlediska jim může být jedno, jak dopadnou,“ vymezuje se vůči konkurenci Burger. Donio se vedle komerčních projektů profiluje také jako místo pro dobročinné sbírky, které v Česku rovněž zajišťuje například portál Darujme.cz.

Na crowdfundingu je podle zakladatelů Hithitu krásné to, že dokáže propojit nečekané. Třeba na překlad gay pohádky pro děti přišlo hned první den sto tisíc korun, přestože žádná odměna spojená s tak vysokou částkou v nabídce nebyla. Dárce zanechal strohý komentář: „Ta knížka prostě vyjde.“

„Váhali jsme, zda se neuklikl, tak jsme ho kontaktovali. Řekl nám, že četl příspěvek Dělnické strany o tom, že tato kniha nikdy nesmí vyjít. A on chtěl, aby vyšla,“ vzpomíná Eichler. A kvituje také časté nestandardní typy odměn, které jinde než na crowdfundingu neseženete. Třeba autorské čtení knihy u autora doma se sklenkou bourbonu nebo možnost zaběhat si s celebritou na Petříně.