Ještě před pár týdny řešila fotbalová brankářka Barbora Votíková hlavně to, jestli se jí povede se Slavií obhájit domácí double a udržet formu po návratu ze zahraničí. Tréninky, zápasy, regenerace, správa vlastních sociálních sítí – to byla každodenní rutina profesionální sportovkyně, která se po letech v Paris Saint Germain a londýnském Tottenhamu znovu usadila doma. Ale ne na dlouho. Nově je z ní do konce června hráčka slavného Arsenalu, což jen podtrhuje její skvělý životopis, který se řadí mezi nejblyštivější mezi českými fotbalisty i fotbalistkami.

Klub, který před pár dny oslavil titulu mistryň světa, se na přelomu roku dostal do situace, kdy mu v brance chyběla jistota kvůli zraněním i nabitému programu. V kombinaci s očekáváním fanoušků potřeboval rychle najít řešení, které nebude znamenat dlouhé hledání ani experimentování. Votíková do toho přirozeně zapadala. Měla za sebou angažmá v Paříži i Londýně, zkušenosti z Ligy mistryň a byla zvyklá fungovat v prostředí, kde se hraje o velké věci.

Aby bylo jasné, do jakého světa vlastně vstupuje, stačí se podívat na čísla. Podle Deloitte Money League dosáhly příjmy ženského Arsenalu v sezoně 2024/25 zhruba 620 milionů korun ze vstupenek, televizních práv, partnerství a merchandisingu. Pro srovnání, celá pražská Sparta měla ve stejné sezoně obchodní výnosy 593,5 milionu korun.

Cesta na vrchol přitom začala úplně obyčejně v Plasích na Plzeňsku, kde Votíkovou v osmi letech přivedl k fotbalu děda. Jako jediná holka v chlapeckém týmu začínala v útoku, kde se spíš ztrácela a často panikařila. Sama později vzpomínala, že když dostala míč, sevřel se jí celý svět a nevěděla, co s ním. Do brány se dostala až ve chvíli, kdy odešel původní gólman, a právě tam si poprvé začala připadat jistější. „Hned jsem si připadala jinak, líp. Získala jsem dojem, že tam konečně k něčemu jsem,“ popsala ve svém povídání pro portál Bez frází.

Později se dostala do Viktorie Plzeň a následně do Slavie, společně se Spartou nejlepšího ženského klubu v Česku. Tam se z ní stala jednička a tvář ligy. Vyhrála čtyři tituly, domácí pohár a pravidelně chytala v Lize mistryň. Právě tady se z talentu stala profesionálka, a to nejen sportovně, ale i mediálně.

Už v té době si totiž začala budovat vlastní kanál na YouTube. Zatímco řada sportovců brala sociální sítě jen jako doplněk, ona je začala vnímat systematicky. V roce 2015 začala natáčet videa ze zákulisí, tréninků i osobního života. „Před kamerou se vyřádím, je sranda, pak stříhám u počítače a pak se jdu hýbat na hřiště,“ popisovala tehdy svůj režim.

Už v té době se její kanál stal nejen místem pro fotbalová videa a vtipné skeče, které sbíraly statisícová zhlédnutí, ale postupně i pro osobnější témata. Právě tam se totiž rozhodla otevřeně mluvit i o své sexuální orientaci. Coming out zveřejnila nejprve ve videu a později i v knize Trochu jinak. „Chtěla jsem to udělat, protože videa podobného rázu pro mě byla důležitá. Hodně mi pomohla si to díky tomu v sobě zpracovat,“ vysvětlila později v rozhovoru pro ELLE s tím, že chtěla být oporou lidem, kteří řeší podobné otázky.

Výsledkem tvrdé práce je téměř půl milionu odběratelů na YouTube i Instagramu a stabilní komunita fanoušků, která ji sleduje bez ohledu na to, jestli zrovna chytá v Paříži, Londýně nebo Praze. V roce 2021 ji Forbes zařadil na šesté místo mezi nejlépe vydělávajícími českými youtubery s odhadovaným příjmem kolem šesti milionů korun ročně.

K růstu na sociálních sítích jí výrazně pomohly i nejprestižnější fotbalové adresy, na kterých se během kariéry objevila. V Paříži začala ve velkém točit vlogy z prostředí, do kterého se většina fanoušků nikdy nedostane. Ukazovala tréninkové centrum, byt, cestování i každodenní fungování v klubu, kde se pohybují největší hvězdy světového fotbalu. Natáčela například přímo na trávníku po postupu v Lize mistryň i následně superstar Kyliana Mbappého, který týmu přišel pogratulovat. Symbolickým detailem bylo i to, že v PSG nosila číslo 30, které ve stejné době v mužském týmu patřilo Lionelovi Messimu.

Sportovně se jí v první sezoně v Paříži dařilo, vyhrála francouzský pohár a prosadila se do sestavy. Pak ale přišlo těžké zranění –přetržený křížový vaz. Následovaly měsíce rehabilitace a návrat od nuly. Pochopitelně zdokumentované díky videím. Zachytila návrat, pochybnosti i frustraci a ukazovala, že kariéra ve velkém klubu není jen o lesku a úspěších, ale i o dlouhých týdnech, kdy se člověk snaží dát dohromady tělo i hlavu.

Po Paříži zamířila do Tottenham Hotspur, tedy do nejlepší ligy světa. Byla to však i velká lekce. „Byla jsem tam v pozici brankářské dvojky, dostávala sama sebe pod tlak. Nehrála jsem podle svých představ, byla jsem frustrovaná,“ přiznala. Návrat do Slavie v roce 2024 byl restartem. Znovu našla jistotu, pomohla k ligovému i pohárovému titulu a upevnila pozici lídryně. Zdálo se, že do zahraničí už se podívá jen se Slavií nebo reprezentací, jenže všechno je minimálně na půl roku zase jinak.