Stejně jako v 18. a 19. století změnila svět průmyslová revoluce, před pár dekádami zažehl podobně dramatickou proměnu fungování společnosti internet. Na začátku 90. let bylo možné na webových stránkách pomocí velkých počítačů s malými obrazovkami jen číst sdělení, která na ně někdo napsal. Postupně však internet změnil to, jak pracujeme, komunikujeme, jak se bavíme i jak řídíme svět. Není to však pořád ten stejný internet jako na začátku, také on se mění. A podle mnoha odborníků pomalu nastupuje nová éra, která je označovaná jako web3, někdy také Web 3.0. Co to přesně znamená?

Nejprve byl web1, na němž většina uživatelů, která měla k internetu přístup, jen pasivně konzumovala statické informace. Pak přišel kolem roku 2005 takzvaný web2 a s ním spojený obrovský rozmach sociálních sítí a růst internetových gigantů, jako je Facebook. Uživatelé najednou mohli nejen číst, ale také sami tvořit. Většina obsahu se však nakonec shromáždila pod křídla těch největších firem, které na něm začaly ve velkém vydělávat a postupně dominovat. Právě to má změnit web3, byť na první pohled bude možná vypadat stejně.

Centralizované a korporacemi řízené platformy má nahradit decentralizovaná podoba internetu, v níž nerozhodují velké firmy nebo jednotlivci, ale třeba komunity. Rostoucímu fenoménu zvanému web3 jsme se spolu s dalšími novými technologiemi podrobně věnovali také v našem speciálu Průvodce světem krypta. „Web3 je ta nejzajímavější technologie současnosti,“ říká Jiří Zlatohlávek, jenž právě do nové generace internetu investuje v rámci investiční skupiny Miton, která pro tyto potřeby založila specializovaný kryptofond Miton C, v němž má pro svět budoucnosti připravené velké množství kapitálu.

Sám Zlatohlávek sice vzápětí přitakává, že web3 musí ještě překonat mnoho překážek, aby se dokázal naplno prosadit, jako to dokázaly třeba sociální sítě, ale zároveň věří v jeho obrovský potenciál. „Je teď těžké odhadovat, kolik projektů dlouhodobě přežije, ale věřím, že ty, co přežijí, změní svět,“ předpovídá. Klíčovými vlastnostmi jsou decentralizace, absence prostředníků či komunitní řízení.

Pro pochopení toho, jaké možnosti a potenciál nabízí nová generace internetu, je třeba jít na jeho začátek. Probíhají 90. léta minulého století a uživatelé se začínají připojovat k síti, která dnes nese označení web1, respektive Web 1.0. Příchod prohlížečů jako Netscape přinesl statické webové stránky, které hrály prim. „Existovala stránka, kterou někdo vytvořil a jiný si ji mohl prohlédnout, ale šlo o jednosměrné médium,“ popisuje vývoj Zlatohlávek. Dramaticky vše proměnil web2, který do internetu přinesl interaktivitu, sociální propojení a obsah, který mohl jednoduše tvořit kdokoliv.

Jde o vývoj probíhající soustavně posledních patnáct až dvacet let a na exponenciálním růstu internetu a souvisejících služeb měly lví podíl i inovace mobilního připojení, sociálních sítí i samotných telefonů, díky kterým máme online svět neustále doslova na dosah. Stále větší dominanci začaly postupně získávat aplikace či platformy, které rozšiřovaly možnosti a využití původního webu. Šlo o služby jako Airbnb či Uber, ale zejména o sociální sítě jako Facebook, Twitter nebo Instagram. Ze všech uživatelů se najednou mohli stát tvůrci obsahu, kteří tak začali komunikovat nejen mezi sebou, ale klidně s celým světem.

„Uživatelé sice na Facebooku sdílí obsah, jehož jsou autoři, ale jeho faktickým správcem je právě Facebook. Ten díky němu ví, jaký obsah jednotliví uživatelé tvoří a kteří uživatelé ho naopak vyhledávají. Tento datový model včetně přístupu k daným uživatelům pak přeprodává dál marketérům,“ popisuje jednu z hlavních propozic fungování web2 Jiří Zlatohlávek. Proto se v poslední dekádě staly největšími společnostmi světa podle tržní kapitalizace firmy jako Apple, Amazon, Google či Meta (dříve Facebook), které možností internetu využily naplno a postavily na nich byznys modely generující desítky miliard dolarů.

Nový decentralizovaný internet

Další vývojová fáze webu, zvaná web3, má dominanci těchto firem narušit. Někteří odborníci předpovídají, že může přinést stejně zásadní změnu paradigmatu, jako přinesl v posledních dvou dekádách web2. Přináší totiž koncepty decentralizace a otevřenosti, které chtějí mnoho služeb z rukou velkých centralizovaných korporací přenést do rukou těch, kdo daný obsah skutečně tvoří – tedy samotných uživatelů. To vše za pomoci otevřených sítí, v rámci nichž se musí všechny zainteresované strany dopředu domluvit na pravidlech a podle nich se pak řídit.

O tom, jak moc se takový scénář vyplní, se zatím vedou debaty. Idealistické vize hovoří o tom, že současní dominantní hráči již nebudou mít tak silnou pozici, protože v rámci nové digitální ekonomiky by nemuseli být prostředníci potřeba. Klíčová je v tomto případě zmíněná otevřená síť, přesněji řečeno blockchain, tedy decentralizovaná databáze, která funguje například jako účetní kniha pro zaznamenávání provedených transakcí s kryptoměnami. Ať už jde o bitcoin, ethereum nebo další kryptoměny a protokoly, všechny díky své povaze a filozofii fungování obchází centralizované prostředníky typu Facebook a dávají data či rozhodovací pravomoc do rukou celých komunit.

„Centralizace je, když ruský nebo americký prezident může zmáčknout červené tlačítko, zničit lidstvo a nikdo do toho nic neřekne. Je to extrémní příklad ultimátní centralizace s dalekosáhlými důsledky pro lidstvo. Decentralizace je oproti tomu stav, v němž když někdo zmáčkne červené tlačítko, tak se nic nestane, pokud se na tom neshodnou všichni nebo alespoň nějaká předem určená část lidí,“ říká Jiří Zlatohlávek. V případě sociálních sítí by se tak například mohlo změnit to, kdo samotná data vlastní. Kdyby byl Facebook postavený na decentralizovaných sítích, nepatřil by obsah jemu, ale samotným uživatelům – a ti by s ním mohli nakládat dle libosti.

S decentralizovanými sítěmi a blockchainy jsou úzce provázány i jednotlivé kryptoměny a tokeny, které mohou mít různé funkce. Jednak s nimi jde platit, díky takzvaným chytrým kontraktům pak ně lze navázat také mnoho dalších funkcí. Například automatické platby a pokuty, podepisování smluv či jiné související úkony, a to zcela samostatně ve chvíli, kdy se provede transakce a zapíše se na blockchain. Byť již nyní je na internetu poměrně snadné zaplatit, v rámci web3 by se měly stát tokeny nedílnou součástí mnoha operací, což by mohlo vést k další proměně fungování jednotlivých uživatelů i služeb.

„Stejně jako z nás všech udělal web2 tvůrce obsahu, kdy jsme se naučili psát příspěvky na Facebook či Twitter nebo fotit fotky na Instagram tak, aby zaujaly, tak věříme, že web3 by lidem mohl nasadit od hlavy investorské přemýšlení. Nebude se přemýšlet jen v režimu černá, nebo bílá, ale také o tom, jaká je šance, že se budoucnost takto vyvine, a kolik bych na to vsadil,“ nabízí jeden z možných pohledů Zlatohlávek. Hodnotu by mohla najednou nabrat celá řada věcí, nad nimiž dosud měly výhradní kontrolu zpravidla velké firmy, jež dané služby vyvíjely a monetizovaly je – logicky – ve svůj prospěch.

Sám Zlatohlávek dříve působil v herním průmyslu a také ten by se mohl v rámci web3 razantně proměnit. Mnoho her dnes funguje na bázi takzvaných freemium modelů, kdy je jejich stažení zdarma, ale uživatelům jsou pak nabízeny ke koupi různé předměty a vylepšení, za které se platí malé částky. Herní studia na těchto mikrotransakcích staví obří byznysy a uživatel si daný obsah pouze pronajímá, ale nevlastní jej. V rámci web3 se však online hry mohou postavit na blockchainu – to by znamenalo, že například s tankem nebo kartičkou, které vyhrajete nebo si koupíte, můžete dál nakládat. Pokud vás hra přestane bavit, prodáte všechny své předměty. A třeba na nich ještě vyděláte.

„Jde o další demokratizaci trhu. Prozatím jde o jeden z dalších experimentů, které se testují, ale opět vzniká díky premise, že data jsou všech a nepatří jen jednomu subjektu,“ doplňuje Zlatohlávek. Jedním z nejznámějších herních proponentů tohoto nového směru je hra Axie Infinity, která stojí na nezaměnitelných tokenech zvaných NFT. Těmi jsou hráči odměňováni za své herní úspěchy a mohou je proměnit v reálné peníze. Například na Filipínách už je mnoho hráčů, kteří se do hraní Axie Infinity pustili na plný úvazek a živí se jím.

Stejná pravidla vůči všem

Zmíněná NFT dnes reprezentují především obrázky roztodivných opic či pixelovatých obličejů, které se prodávají mnohdy za extrémně vysoké částky, ale jejich potenciál v proměně nejen zábavního průmyslu je mnohem větší. Někteří mohou v rámci NFT skutečně jen spekulovat na hodnotu obrázku a potenciálně na ní vydělat, ale například umělci mohou díky nezaměnitelným tokenům zapsaným na blockchainu navázat přímý finanční kontakt se svou komunitou. „Někteří umělci jsou z toho nadšení, protože jim sto věrných fanoušků dokáže zaplatit smysluplný život,“ říká Zlatohlávek. Vydělat si tak totiž mohou více peněz, než aktuálně získají například z malých licenčních poplatků, když svou tvorbu distribuují přes velké platformy typu Spotify.

Už dnes ostatně mnoho tvůrců tvoří na platformách, které nabízejí přímější kontakt se čtenáři či fanoušky. Existují služby jako Patreon, kde tvůrci publikují obsah a jejich odběratelé za něj pravidelně platí, ale jde pořád o centralizovaného prostředníka, který má své licenční podmínky. „Když budete například umělec z Íránu, tak vám nedovolí přijímat platby, protože zrovna budou mít Spojené státy, kde Patreon sídlí, vůči Íránu uvalené sankce. Jako jednotlivec jste si přitom nevybral, kde jste se narodil, a ne vždy můžete přesídlit jinam,“ popisuje jeden ze členů Miton C.

Pokud by vše probíhalo na decentralizované síti, kterou nespravuje jediná entita, musely by se na podobných pravidlech shodnout všichni, kteří jsou v dané síti zainteresovaní. „Premisa je taková, že by se tím různá omezení měla eliminovat. Nedívali bychom se optikou segmentu lidí podle toho, kde žijí, ale na lidstvo jako celek s tím, že vůči jednotlivci by měla být pravidla vždy stejná,“ nadhazuje Zlatohlávek možná až utopickou myšlenku a přiznává, že zatím je u toho, kam až se dokáže web3 vyvinout, velký otazník.

Ostatně aktuálně považuje kryptoodborník celý tento nový a rychle se vyvíjející prostor za velmi nepřátelský – obzvlášť pro ty, kteří mu zatím tolik nerozumí a mohou se snadno nachytat či být okradeni. Decentralizace ve svém principu a s tím související dosud prakticky nulová regulace přináší řadu rizik. Kybernetická bezpečnost, dezinformace či různé nenávistné projevy se často nedaří eliminovat už dnes, kdy největší sociální sítě ovládají centrální entity. Na denním pořádku jsou v kryptosvětě útoky na peněženky uživatelů ve snaze obrat je o jejich tokeny.

„Matematika a procesy, které v kryptosvětě odbourávají důvěru, ji odbourávají pro všechny strany. Není tam policie nebo soud, které vás mohou zachránit,“ upozorňuje Zlatohlávek. I tyto oblasti včetně různých ochran či pojištění se sice podle něj rychle vyvíjí a do celého prostoru spojeného s novou podobou internetu proudí stále větší objem kapitálu a stále větší počet lidí, ale i tak doporučuje být obezřetný: „Jsme pořád na začátku. Teprve se hledají případy užití, které budou dávat smysl a které tu s námi zůstanou. Existuje bohužel i velké množství projektů, které jsou podvod nebo se třeba jen snaží využít krátkodobou příležitost na trhu. Na to je třeba dávat pozor. I přesto je optimistická šance podílet se na lepším světě nakažlivá.“