Slovo fua znamená v samojské polynéštině ovoce. Fua Fua pak opravdu hodně ovoce. A v češtině? V té je to nová značka imunitních nápojů, které vyčnívají nejen svým složením a chutí, ale i tím, kdo za nimi stojí. Protože elitního krizového manažera a průmyslníka by ve výživovém byznysu čekal jen málokdo. Zdeněk Šmejkal, majitel investiční skupiny M.L. Moran, do toho ale jako vždy jde s pečlivou přípravou, sadou čísel a nově také s rodinou.

To, jak vznikl nápad na jeho novou firmu, vlastně není překvapivé, jen se to vymyká jeho dosavadním zkušenostem – nikdo se na něj neobrátil, aby přišel něco zachraňovat, ani ho neoslovili poradci či známí z byznysu. „Za vším stojí ženy,“ směje se. Ne nějaké obecné, efemérní ženy, ale tři zcela konkrétní: jeho manželka, dcera a spoluzakladatelka projektu, bývalá ředitelka Evropy 2 Jitka Fürst.

„Naše dcera nikdy nechtěla jíst ovoce. Nestrčila ho do úst. Jediné, jak jej byla schopna vzít na milost, bylo, když jsme jí z něj udělali smoothie. A tak jsme pravidelně každý víkend krouhali a mixovali,“ vypráví jednapadesátiletý podnikatel ve své moderní kanceláři ve Šporkově paláci u pražského Náměstí Republiky.

Kdo někdy pracoval s odšťavňovačem, ví, že to není nikterak zábavná práce. A když ji musíte opakovat pořád dokola (pokud tedy chcete, aby vaše dítě konzumovalo ovoce, což obvykle chcete), rádi sáhnete po nějakém zlepšováku. „A já ho našel, když jsem se byl podívat v jedné továrně na psí žrádlo. Zvažoval jsem do ní investici, která nakonec neproběhla, ale v tomto směru mi vlastně pomohla.“

Ve výrobně narazil na zařízení, které do té doby neznal, a to na lyofilizační komoru. Takovou mohutnou kovovou nádobu připomínající batyskaf, která se používá na sušení mrazem. Ve světě zdravé výživy jsou takto sušené jahody nebo maliny docela známé, ovoce při procesu neztrácí nic ze svých vitamínů a hodnotných látek, jen se zbaví vody. Jako mlsání je nabízejí firmy jako Mixit nebo Emco.

Šmejkalovi ale došlo, že by se z takto usušeného ovoce dala jeho rozemletím vyrobit sypká směs a z ní míchat dceřiny ovocné dávky. Byl to čistě rodinný pokus, jak si ulehčit práci. Manželku, která se dlouhodobě hodně zajímá o zdravé stravování, to zaujalo taktéž a začala vymýšlet, jak nápoj, který se rozmíchává jen ve vodě, kromě ovoce ještě doplnit o další superpotraviny, extrakty z ovoce a zeleninu, aby z toho vznikla opravdová vitamínová bomba plná vlákniny.

„Trvalo nám to hodně měsíců, než jsme to naladili. Problém zdravých látek je, že nejsou moc dobré, ale my jsme potřebovali, aby to chutnalo skvěle. Chtěli jsme vyvinout stoprocentně přírodní nápoj, který nebude obsahovat žádné přidané cukry, barviva, aromata nebo stabilizátory. Zkrátka, tím, že jsme to dělali pro naši dceru, tak to finálně muselo být nejen zdravé, ale i bez jakékoliv chemie a opravdu dobré. To se asi povedlo, protože to každý den sama vyžaduje,“ říká Zdeněk Šmejkal s tím, že režisérem pokusů byla manželka, která prý doma, co se stravování týče, aplikuje laskavý diktát. „Je na nás holt přísná,“ směje se.

Protože mají oba se ženou zkušeností z byznysu na rozdávání (ona dlouhé roky působila na manažerských postech v IT společnosti SAP, on s kolegou Václavem Novákem zachraňoval ostravské Vítkovice, státní aerolinky ČSA nebo ústeckou chemičku Setuza), došlo jim, že by mohli drinky, které po rozmíchání hodně připomínají smoothie a chuťově jsou opravdu příjemné (redakce CzechCrunche je mohla otestovat), nabídnout i trhu.

Následoval proces, v jehož rukopisu už je Šmejkalovo know-how hodně znát: sestavení byznys plánu, najmutí kreativních agentur, příprava e-shopu, testování produktu na friends & family, spolupráce s výživovými poradci, lékaři a vědci na optimálním složení. Chuť vyvíjeli se známými tuzemskými i zahraničními kuchaři, cukráři, barmany a odborníky, z nich někteří mají i svůj pořad na britské BBC Food.

Přípravy zabraly téměř rok a půl a nyní už značka Fua Fua několik týdnů žije naplno. V týmu je zapojených sedm lidí, hodně se v něm angažuje jak Šmejkalova žena, tak i jeho dcera, v nabídce e-shopu je sedm příchutí a několik ochutnávkových sad, designová láhev na pití a zákazníci si drinky mohou dokonce předplácet. Časem přibudou i takzvané boostery zaměřené na určitou oblast, jíž mají prospět, například trávení, viróza, krása, kolagen, a také individuální programy pro sportovce.

Jeden nápoj, který je ve formě desetigramové směsi na rozmíchání s vodou, vyjde podle toho, v jakém režimu a balíčku si jej klient koupí, od 49 korun výš. Není to příliš? „Vezměte si, že to je cena kafe v kavárně, ale ve skutečnosti dva sáčky Fua Fua pokryjí celou denní doporučenou dávku ovoce. Ta je podle Světové zdravotnické organizace 200 gramů. Popravdě do sebe dostanete mnohem víc vitamínů a dalších látek, než kdybyste snědl ovoce, které si koupíte v obchodě. Vemte si například, že Fua Fua obsahuje v jednom sáčku lesní borůvky, banán, jablko, maliny nebo datle, guaranu, camu camu, jahody a mnoho dalšího“, odmítá výtku Zdeněk Šmejkal.

Fua Fua je zatím v pilotní fázi, ale její tvůrci s ní mají velké plány. Během příštího roku se chtějí etablovat na českém trhu a dostat se na provozní nulu. Sušené ovoce zatím kupují od velkododavatelů, sami si ho ale následně míchají. „Díky tomu, jak nekompromisně jsme k tomu přistoupili z hlediska maximalizace zdravotních benefitů, chuti a přírodního složení, jsme unikátní i v porovnání s konkurenty ve světě. Proto, pokud se ukáže dostatečná kapacita zákazníků v Česku, bychom rádi měli globální ambice. Ale to ještě chvíli potrvá.“

Právě na tom, jak soustředěně a systematicky popisuje, kam s Fua Fua kráčí, je poznat, že Zdeněk Šmejkal patří k nejzkušenějším a nejoceňovanějším českým byznysmenům. Jeho jméno sice nesvítí z tolika titulků a čelních stránek magazínů, ale za sebou toho má opravdu hodně a jeho skupina M.L. Moran je zavedenou značkou v komunitě expertů na investice a restrukturalizace.

Založil ji spolu s o generaci starším Čechokanaďanem Václavem Novákem, který se následně stal veřejně známější tváří společnosti. Seznámili se při záchraně ostravských Vítkovic, rukama jim ale prošla i ústecká Setuza nebo aerolinky ČSA, kde uklízeli po působení Jaroslava Tvrdíka, nynějšího šéfa fotbalové Slavie.

„Když jsme M.L. Moran s panem Novákem zakládali, to bylo v roce 2001, dali jsme si u toho pár panáku Jägermeistera. Trochu jsme se odvázali a slíbili si, že budeme dělat jenom věci, které nás opravdu baví, a zkusíme vydělat miliardu korun. A to si myslím, že se povedlo,“ krčí rameny absolvent ostravské Vysoké školy báňské, kterého k podnikání směroval už jeho otec.

V posledních letech na sebe Šmejkal s Novákem upozornili vydařeným exitem – prodali společnost Technistone, kterou převzali na hranici bankrotu, uzdravili ji a jako nejvýkonnější firmu na světě ve svém oboru ji prodali strategickému partnerovi, globální americké firmě Wilsonart. Na transakci podle odhadu CzechCrunche vydělali kolem dvou miliard korun.

M.L. Moran ale současně prochází čímsi, co by se dalo nazvat evoluční proměnou, a z firmy, která se soustředila primárně na krizový management, se víc a víc věnuje i managementu rozvojovému a tedy budování firem, nejen jejich záchraně. A s tím souvisí i příběh značky Fua Fua. „V určité chvíli jsem si uvědomil, že se nacházím v jakémsi mém byznysovém poločase. Podnikání se věnuju zhruba 20 let a věřím, že ještě dalších 20 pořád budu. A potřebuju něco, co mě bude pohánět dál, nějakou vnitřní, opravdu hlubokou motivaci. A tu jsem si definoval projekty s pozitivním společenským přesahem, které mají silný produkt, který mohu dále vyvíjet, vidí přímo na zákazníka a dají se budovat globálně.“

Součástí transformace skupiny je i to, že její spoluzakladatel Václav Novák, který je o 17 let starší a s nímž si Šmejkal dodnes vyká (a nic na tom měnit nechtějí), se kvůli zdravotním potížím před časem stáhnul z denního angažmá. Má ve skupině i nadále podíl, byť už jen menšinový, sedí v dozorčí radách a dohlíží na některé investice.

Fua Fua je zatím co do velikosti byznysu minifirma, v portfoliu M.L. Moran jsou mnohem větší kusy. Hodně je poslední dobou slyšet o developerovi Urbanity, který staví průmyslové kampusy, jejichž součástí jsou i školky, spousta zeleně nebo obchody. Jde o jeden z trendů komerčního developmentu, který jde vstříc požadavkům nadnárodních firem a jejich ESG strategiím.

„Nejde jen o to. Chceme ostatním průmyslovým developerům ukázat, že se kromě šedých krabic dá dělat kvalitní industriální architektura, která zároveň dává ekonomický smysl. V tom jsme určitě průkopníkem minimálně na českém trhu. Navíc se silným zaměřením na zaměstnance, kteří se tam necítí jen jako výrobní prostředek, ale jako člověk, na kterém někomu záleží. Z toho pak benefituje jak zaměstnavatel, tak obec,“ zdůrazňuje Šmejkal.

V Tachově už jeden takový areál Urbanity začali budovat, dokonce s ním vyhráli průmyslovou stavbu roku v soutěži Best of Realty a jako první na světě s ním získali ocenění BREEAM Communities v průmyslu. Další kampus chystají například v Bruntálu.

Jinou výraznou firmou z rodiny M.L. Moran je Woodplastic, která vyrábí kompozitní terasová prkna a spoluinvestorem v ní je Ondřej Fryc, zakladatel Mallu a majitel investičního butiku Reflex Capital. Fryc dostal letos od CzechCrunche cenu pro nejlepšího investora roku 2022 na Startup Awards.

A pak má Šmejkal ještě jedno překvapení v rukávu, o kterém ale zatím nechce tolik mluvit. A které dobře dokumentuje, jak světovýma očima na byznys kouká: je spolumajitelem podniku, který na Aljašce vlastní několik rybářských lodí a úlovky prodává jak velkovýrobcům, tak přímo českým zákazníkům. „O tom ale až někdy příště,“ říká.

Když se loučíme, ještě narychlo vytahuje iPad a pouští reálná a docela drsná videa, na nichž jeho aljašské lodě v minus třiceti stupních a v šestimetrových vlnách uprostřed Beringova moře loví aljašské divoké ryby. Chvíli poté zase nadšeně ukazuje vytištěné vizualizace elegantních průmyslových kampusů, které chystá s kolegy z Urbanity.

Zdá se tedy, že i když se – jeho vlastními slovy – nachází v poločase byznysového rozpadu, energie má ještě dost. Nebo ne? „Jo, myslím, že se to ubírá dobrým směrem.“