V roce 1933 se Walt Disney rozhodl vytvořit první celovečerní animovaný film svého studia. Po mnoha měsících zvažování možností volba tématu padla na Sněhurku a sedm trpaslíků a projekt byl oficiálně oznámen s odhadovanou cenovkou 250 tisíc dolarů – desetinásobek tehdy typické Disneyovy tvorby. Postupně se ale rozpočet vyšplhal až na 1,5 milionu dolarů a film byl mnohými považován za velkou chybu. Nebyl. Rychle vydělal 4,2 milionů a firma si za to postavila nové velké studio.

Není úplně snadné zodpovědět, zda je to příklad Disneyho vizionářství, nebo spíše štěstí. Ostatně sám animátor a zakladatel studia, které včera oslavilo sto let od založení a těší se větší popularitě než kdy jindy, sám nebyl vždy dokonale sebevědomý. Když bankéři z Bank of America, kterou žádal o půjčku přes čtvrt milionu dolarů na dokončení Sněhurky, ukazoval rozpracovaný film, byl nervózní. Oddechl si až v momentě, kdy mu bankéř na poslední chvíli před odjezdem poznamenal: „Tahle věc vám vydělá fůru peněz.“

Tak prý alespoň onu historku později vyprávěl sám Walt, jak popisuje jeho životopis od Neala Gablera. Nakonec i tato legenda pro něj přes určitou osobní nejistotu představovala hlavně důkaz, že jeho nápady fungují – většinou se mu to dříve nebo později potvrdilo.

Reprofoto: Disney Parks/YouTube

Walt Disney

Ačkoliv Sněhurka byla velký risk, Disney se snažil udělat vše pro to, aby fungovala, a mnohokrát rozdělaný film ve studiu promítal a žádal o zpětnou vazbu. Když uspěla, byl to přelomový moment, který tehdy ještě stále poměrně mladému animátorovi potvrdil, že jeho až dětská fascinace kreslenými obrázky má velkou budoucnost.

Jako mladík Walt pracoval coby kreslíř v několika reklamních firmách, brzy si ale s kolegou v americkém Kansasu založil vlastní firmu, produkující krátké animované filmy. Naneštěstí neměla dlouhý život. Laugh-O-Gram Studio nevydělávalo dostatek a pokus situaci otočit dvanáctiminutovou adaptací Alenky v říši divů, která animaci kombinovala s živou herečkou, nepřišel dostatečně rychle. Laugh-O-Gram Studio zkrachovalo asi dva roky po založení.

Disney si v průběhu své cesty na vrchol zažil mnoho selhání, hladových večerů, bezesných nocí a nutnosti téměř žadonit o peníze. Bankrot jeho prvního animačního studia byl v tomto ohledu zvlášť podstatný, zanechal ho prakticky bez peněz a s pocitem, že zklamal svoje kolegy i investory. Rozhodl se opustit Kansas. Neodradilo ho to ale. Ani zdaleka.

 „Nikdy jsem neslyšel Walta říct něco, co by znělo jako porážka,“ cituje životopisec Gabler Adolfa Kloeppera, byznysového manažera, který s Disneyem pracoval. „Vždy byl optimistický, co se týče svých schopností, hodnoty svých nápadů a možností kresleného filmu v zábavním průmyslu. Nikdy jsem ho neslyšel vyjádřit nic jiného než odhodlání pokračovat,“ dodal Kloepper.

Ze selhání v Laugh-O-Gram Studios nakonec – díky štěstí i Disneyho odhodlání – vedla cesta ke vzniku nového animačního studia. V roce 1923 se přestěhoval do Hollywoodu a nějakou dobu se bez úspěchu snažil distributorům nabízet Alenku v říši divů, pak ale narazil na jednu společnost, která právě přišla o práva na svůj dřívější obsah a potřebovala něco nového. Podepsali spolu smlouvu na šest krátkých snímků podle Alenky. Aby je vyprodukoval, Walt spolu se svým bratrem Royem založil malé nové studio – Disney Brothers Studio, později přejmenované na Walt Disney Studio.

Samozřejmě to zdaleka neznamenalo, že věci spěly jen k lepšímu, ba naopak. Společnost si v prvních deseti letech prošla řadou náročných období, kdy přišla o většinu animátorů nebo práva na některé ze svých výtvorů. Walt Disney kvůli velkému náporu i problémům v osobním životě v roce 1931 utrpěl nervové zhroucení. Postupně ale vznikly dodnes ikonické postavičky jako Mickey Mouse a první zvukové animované filmy jako Tanec kostlivců, který odstartoval úspěšnou sérii kraťasů Silly Symphonies.

Zlatá éra animace i průmyslová mašinérie

Sněhurka pak odstartovala zcela novou éru jak pro Disney samotné, tak pro animaci obecněji. Studio na popud svého šéfa začalo produkovat velkolepé celovečerní filmy s psychologicky (pochopitelně vzhledem k zaměření na dětské publikum) hlubokými postavami, komplexním dějem a složitou animací. V průběhu jejich tvorby se výrazně posunuly všechny technické aspekty, byly vyvinuty nové kamery i animační techniky a práce se rozdělovala mezi mnoho lidí v různých odděleních.

Postupně vznikly klasiky jako Pinocchio, Fantazie nebo Bambi, které pomohly definovat obraz studia živý dodnes. V kratším časovém horizontu to ovšem vedlo také k finančním problémům kvůli jejich nákladnosti a jednomu z řady momentů, kdy se Walt Disney projevil jako člověk vzdálený hodnému tvůrci milovaných obrázků.

V roce 1941 ve studiu proběhla stávka animátorů, způsobená snižováním platů i způsobem, jakým šéf s umělci mnohdy jednal. Očekával od nich až brutální pracovní morálku a vůbec nešel daleko k veřejným urážkám, když se mu něco nezdálo – dokonce ani vůči svému bratru Royovi, bez jehož byznysových schopností by si firma nejspíš vedla výrazně hůře.

Stávku animátorů pak označil za komunistickou konspiraci, což pro Disneyho nebylo ničím zvláštním. Často a aktivně se podílel na snahách potírat levicové politické smýšlení, mluvil o údajně komunistických plánech ovládnout Hollywood, na animátory usilující zformovat odbory poslal ozbrojenou ochranku a po FBI chtěl vyšetřit, zda jeho společnost neinfiltrovaly tajné levicové organizace.

Foto: Depositphotos

Ulice jednoho ze zábavních parků v Disney World nedaleko floridského Orlanda

I to je součást historie dnes druhé největší mediální firmy na světě, která se v jisté formě promítá až do současnosti. Stávající ředitel Disneyho Bob Iger na stávku odborů scenáristů a herců řekl, že požadavky umělců, co mnohdy nedosáhnou ani na dostatečný příjem pro zajištění zdravotního pojištění, jsou nerealistické a znepokojivé. V průběhu letošního roku nechal propustit sedm tisíc zaměstnanců, aby zlepšil ekonomický stav společnosti a uspokojil investory opatrné kvůli nejasné finanční budoucnosti streamovací služby Disney+.

Disney za svoji stoletou historii prošlo mnoha změnami, od vzniku prvních animovaných celovečerních filmů přes rozšíření do oblasti zábavních parků v 50. letech, natáčení hraných filmů, až po nakupování a vytěžování velkých značek jako Marvel nebo Star Wars v posledních pár dekádách. Na jedné straně za tím stojí velká průmyslová mašinérie, složitá vnitrofiremní politika a negativní aspekty s tím spojené, ať už jde o špatné zacházení se zaměstnanci nebo negativní vliv na uniformizaci a jisté otupení globální kultury ve snaze spolehlivě vydělat.

Na druhé straně je i ve firmě jako Disney stále prostor pro kreativitu, která podnítila malého Walta a dovolila mu vytvářet svoje vlastní snové příběhy a podmanit si jimi svět.