Představte si, že si každou neděli dáte k obědu jednu plastovou platební kartu, kterou celou sníte. Nikdo při smyslech by si do ní ani nekousl, ale když to dáte do kontextu s mikroplasty, které do sebe člověk dostává, aniž by o tom věděl, je to zarážející. Některé studie a environmentální organizace totiž uvádí, že člověk sní až zhruba pět gramů miniaturních plastových částic týdně, což je hmotnost právě běžné kreditky. A jestli máte v plánu toto potenciální zdravotní riziko omezit, začněte v kuchyni. Stačí přitom pár jednoduchých kroků.

Je složité si uvědomit, kolik mikroplastů sníte, protože o nich nevíte. V nápojích je nevidíte, stejně tak je neregistrujete ani v jídle. Vzhledem k tomu, že jsou přítomné ve vodě, půdě i vzduchu, potraviny je přijímají už ve fázi pěstování či chovu. Nehledě na to, že velká část surovin přichází s plasty do kontaktu během zpracování, balení, skladování nebo následného připravování.

Ostatně kdo z vás nikdy neohříval jídlo v plastovém boxu? To je pouze jeden příklad z mnoha. Při troše úsilí ale můžete jejich výskyt ve vašem jídle a pití, respektive ve vašem těle, výrazně snížit. A byť zatím podle Světové zdravotnické organizace (WHO) neexistuje jednoznačný důkaz, že mikroplasty představují přímé zdravotní riziko pro člověka, odborníci je intenzivně zkoumají a upozorňují na možné dopady.

Je proto lepší být ve střehu a rovnou třeba s příchodem nového roku, kdy lidé přehodnocují svůj životní styl, začít přemýšlet nad tím, jak v kuchyni hospodaříte. Alternativy totiž existují. A níže zmíněné věci může být vhodné omezit, případně úplně vynechat.

---

Několik studií včetně této uvádí, že zalití klasického kupovaného čaje v sáčcích horkou vodou může uvolnit miliony až miliardy plastových nanoúlomků. Čajové sáčky totiž často obsahují polymerová pojiva nebo vrstvy, které se při působení horké vody rozpadají na částice.

Tip pro rok 2026: Nahraďte čaje v sáčcích kvalitním sypanými čaji, které nejsou v žádné schránce. Případně se zaměřte na takové čajové sáčky, které jsou vyráběné bez plastových vrstev.

Známá věc, ale hodna připomenutí. Plastové lahve a jejich uzávěry často obsahují polymery, které se vlivem tepla při výrobě, tření během přepravy a dlouhému skladování uvolňují do vody. Na litr může jít o nižší stovky tisíc okem neviditelných plastových prvků, zejména v nanorozměru.

Tip pro rok 2026: Soustřeďte se na pití vod ve skleněných lahvích, kde má být výskyt mikroplastů výrazně menší. Případně přes kvalitní membránový filtr (nebo technologii reverzní osmózy) filtrujte vodu z kohoutku, abyste ji zbavili chemikálií.

Plastové krabičky pro skladování jídla jsou naprosto běžné. Protože jsou ale zpravidla tvořeny z polypropylenu a dalších polymerů, při opakovaném ohřevu (typicky v mikrovlnce) a následnému chlazení se rozpínají a smršťují. Díky tomu vznikají mikrotrhliny v materiálu, přes ně se pak mikro- a nanočástice mohou uvolňovat do obsahu. V rámci jednoho ohřevu může jít až o desítky až stovky tisíc částic, v závislosti na typu plastu a teplotě.

Tip pro rok 2026: Nahraďte plastové boxy skleněnými, keramickými nebo z nerezové oceli. Pokud plastové nádoby musíte používat, neohřívejte v nich jídlo a nevystavujte je vysokým teplotám.

Plastová kuchyňská prkénka jsou levnější – a tím pádem dostupnější. Jakmile ale na nich cokoliv krájíte, mechanicky se při kontaktu s nožem obrušují a uvolňují mikroskopické odštěpky, které jdou přímo do pokrmů. Odhady ukazují, že opakované krájení může vést k uvolňování velkého množství miniaturních úlomků s tím, že z jednoho milimetru řezu do prkénka může vzniknout až tři sta nanočástic.

Tip pro rok 2026: Pořiďte si do kuchyně dřevěné krájecí prkénko a po použití ho dezinfikujte (například sodou a octem), ať už kvůli možným mikroplastům z obalů jídla nebo kvůli zápachu.

Podobný scénář jako v případě kuchyňských prkének. Plastové špachtle, ale i vařečky, naběračky nebo stěrky mají tendenci v horkém prostředí, typicky v hrnci nebo na pánvi, uvolňovat mikročástice v důsledku tepelného a mechanického namáhání.

Tip pro rok 2026: Nahraďte plastové varianty za dřevěné a po použití je dezinfikujte (opět octem a jedlou sodou), aby v sobě nezadržovaly pachy.

Polyuretanové a melaminové houbičky na nádobí mohou být účinnější proti nečistotám, rychle se ale během tření rozpadají na malé fragmenty, které padají do dřezu nebo se usazují na površích, což opět zvyšuje šanci, že se dostanou do věcí, které konzumujete. Testy ukazují, že některé houbičky a kartáče mohou uvolnit stovky až tisíce částic během několika minut používání.

Tip pro rok 2026: Najděte si houby a kartáče z přírodních materiálů, ideálně z celulózy nebo bavlny.

Laciná syntetická kuchyňská utěrka jednak nesuší tak, jak byste očekávali, jednak při tření a praní uvolňuje mikrovlákna, která opět mohou končit ve vzduchu a na površích. A tím pádem i v kuchyni.

Tip pro rok 2026: Snažte se vyvarovat levným kuchyňským utěrkám a pořiďte si spíš bavlněné, respektive přírodní varianty, které riziko výskytu mikroplastů snižují.

Klasické plastové obaly, do kterých se balí velká část surovin, obsahují celou řadu příměsí, změkčovadel a aditiv, která se mohou uvolnit do potravin tím, že se při manipulaci, tlakování a tření během výroby materiál drobí.

Tip pro rok 2026: Pokuste se kupovat co nejvíce volných potravin, tedy takových, které nejsou v základu balené do plastových obalů. Snížit výskyt mikroplastů mohou papírové, potažmo skleněné obaly, pokud jsou dostupné.

Teflonové pánve jsou populární, protože se na nich jídlo nepřichytává, nemusí se do nich lít tolik oleje nebo tuku a snadno se oplachují. Jenže jsou tvořené z polymerních vrstev, a proto když se jejich povrch poškrábe nebo přehřívá, dochází k degradaci materiálu a uvolňování milionů mikročástic.

Tip pro rok 2026: Pravidelně kontrolujte, jestli není vaše teflonová pánev poškrábaná. Pokud je, vyměňte ji. A snažte se vařit na středních teplotách, když to jde. V rámci snížení mikroplastů se obecně vyplatí pořídit nerezové náčiní.