I když obor cloudových technologií v Česku nepatří mezi ty nejsledovanější, rozhodně by se neměl opomíjet – zdárným příkladem je mimo jiné Adam Skotnický. Ten už dříve stál u rozběhu jednoho startupu, který z Písku prodali za miliardu korun, a nedávno si společně s týmem připsal další exit: jejich startup Taikun odkoupil americký obr Cloudera. „Je to super deal, nejen pro zakladatele a investory, ale pro celý tým,“ pochvaluje si pětatřicetiletý Skotnický. Pro CzechCrunch přibližuje svůj osobní příběh, kdy se k technologiím jako takovým dostal téměř náhodou, ale otevřeně i náročné peripetie, které se na budování nejistých projektů vážou.

Než se během povídání v kancelářích Taikunu v pražském Karlíně dostaneme k samotnému příběhu, rodák z Vysočan zdůrazňuje, že ve startupech je člověk neustále pod hodně vysokým tlakem. „Nebudujte vlastní startup, pokud nejste schopni být na hraně vyhoření 99 procent času a dělá vám to problém spát. Je třeba si uvědomit, že je to běh na dlouhé roky, zkratky téměř neexistují,“ vypráví.

Skotnický má již zkušeností na rozdávání – kromě zmiňovaného prodeje společnosti TCP Cloud za miliardu korun do rukou amerického Mirantisu si nedávno připsal další podobný úspěch, když další americké společnosti Cloudera prodali osmiletý startup Taikun. Aby jej postavili a měli peníze na provoz, Skotnický zastavil i vlastní dům jako záruku.

„Kdybychom skončili, přišel bych o majetek. O sebe jsem se ale tolik nebál, nějak se uživím, k tomu ale máte odpovědnost za lidi ve svém týmu. Člověk je tak pod vysokým tlakem,“ říká Skotnický a přiznává, že i jim se několikrát stalo, že firma na účtu reálně měla peníze jen na pár týdnů. Co mu ale obecně v budování startupu pomáhalo, bylo vždy se snažit mít alespoň tři cesty, kam se projekt může vydat dál a pokračovat.

„Když máte možnosti, kam se posunout, pomůže vám to spát. Víte, že zítra to není konec. Samozřejmě se cesty různě otevírají a zavírají, někdy se i nám vše zavřelo a zbyla jedna možnost, která prostě musela dopadnout. To jsou ale kritické chvíle, nemůžete tak fungovat neustále,“ vysvětluje Skotnický.

Tři možné scénáře

Jak tři cesty vypadají v praxi? První je interní, jak si firma může půjčit peníze a udržet se naživu s minimální zátěží, tedy s minimem lidí i růstem – ale s tím, že současné investice se jí v budoucnu vrátí. Druhá cesta je externí a nedluhové financování, tedy například venture kapitál. Třetí cesta je strategie exitu, tedy již během růstu připravovat firmu na to, že se jednou může prodat.

A co se ještě relativně často v médiích opomíjí, je správný tým. „Vždy je to práce skupiny, i když pozornost se váže hlavně na zakladatele nebo ředitele, až se z nich někdy stávají modly, jako by všechno udělali sami. Ale není to realita,“ popisuje Skotnický. Jeho slova doplňují i statistiky: jedním z nejčastějších důvodů, proč startup neuspěje, bývají neshody mezi samotnými zakladateli.

Foto: Taikun

Tým Taikunu v roce 2019: Pavel Matějíček, Michal Novák, Pawan Dwivedi, Cedric Hnyda, Hemant Sonawane a Adam Skotnický

Jak tedy správný tým najít? „My jsme najímali globálně, ne na základě schopností. Pokud byl někdo opravdu seniorní, raději jsme dali přednost jiným. Chtěli jsme lidi, které něco baví, mají chuť se rychle učit a hlavně dokážou spolu normálně vyjít,“ říká Skotnický, jenž od začátků budoval tým mezinárodně, jednotlivé členy pak ale stěhoval do Prahy. „Člověk dostal první měsíc na to, aby se bavil s kolegy, tři měsíce na dokázání fitu do kultury a šest měsíců na to, aby dokázal, že je schopný práci dělat samostatně a přinášet výsledky.“

V čele startupu byl ale Skotnický jako ředitel „sám“, což vytváří o to větší tlak. „Musíte se udržet psychicky v pohodě, to je ze všeho nejtěžší,“ míní. Jemu samotnému mimo práci pomáhal hlavně sport – od svých osmi let hraje ragby a pět let byl i členem české reprezentace. Když mu bylo dvacet, dal ale přednost byznysu.

„Tehdy jsem asi sedm let nehrál a měl jsem 117 kilo… Když přijel Rohlík s nákupem, do prvního patra jsem to měl dvanáct schodů a v polovině jsem si musel dát pauzu. To byl budíček. Pak jsem se k ragby vrátil. Můžete dát někomu do držky, pořádně do ní i sami dostanete, po zápase si dáte společné pivko… Určitě to proti stresu pomáhá,“ usmívá se Skotnický.

První střední škola v seznamu

K technologiím se přitom dostal v podstatě náhodou. Když si v patnácti vybíral, kam půjde po základní škole, vzal knížku se seznamem všech středních škol v Česku. Seřazeny byly podle polohy od Prahy 1, na prvním místě bylo technické lyceum Panská. A volba byla jasná. „Hledal jsem něco, co mi jde a kde bych se moc nemusel učit, což byly přírodní vědy, k tomu mě bavilo hrát hry na počítači,“ vzpomíná. Nastoupil na obor globální telekomunikační techniky, kde tak získal přehled o fyzice, fungování elektroniky, základech programování, sestavování počítačů, optických kabelech i satelitní komunikaci.

Po maturitě nastoupil na elektrotechnickou fakultu ČVUT. „Byla to přirozená cesta, ale vlastně mě to vůbec nebavilo, vydržel jsem tam jen půl roku,“ přiznává Skotnický, jenž tak začal hledat profesní uplatnění. Našel jej v Písku, kde se v té době začalo z evropských dotací budovat nové Technologické centrum (TCP). „Na ministerstvu měli představu, že takové centrum znamená kanceláře a rychlý internet. Začali jsme ale dělat na tom, aby se tam postavilo datové centrum, byl jsem junior konzultant,“ vzpomíná.

V TCP nakonec měli jeden megawatt výkonu. „Přemýšleli jsme, co s tím vůbec budeme dělat, tehdy to byla fakt dost velká kapacita,“ říká Skotnický. Psal se rok 2013 a jedním z rozmáhajících se trendů byly cloudové technologie, na které se rozhodli v malém týmu vsadit. S rozrůstajícím se záběrem se nakonec v roce 2014 oddělili do samostatného spin-offu TCP Cloud.

Větší zlom přišel v roce 2016, když se týmu ozval neznámý člověk ze společnosti Mirantis. „Přišel za námi do kanceláře s tím, že nás chtějí koupit,“ usmívá se Skotnický. Slovo dalo slovo, za čtrnáct dnů do karlínských kanceláří přicestoval také CEO firmy a společně si plácli na prodej za přibližně jednu miliardu korun. Vyjednávání prý ani moc neprobíhalo: „Byli jsme malý tým asi čtrnácti lidí, z toho sedm studentů, klasicky jsme nikdy neměli na nic peníze, jeli jsme na výpary… Taková nabídka nešla odmítnout.“

V TCP Cloud byli ještě nezkušení, proto si k transakci nepozvali ani mediátory, z dnešního pohledu by ale i tak Skotnický asi nic neměnil. „Myslím, že pro nás všechny to dopadlo fakt dobře, udělali jsme si dobré jméno a dostali se do světa, dělali jsme na obřích projektech,“ pochvaluje si. Ne všechno ale následně bylo zalité sluncem.

Samotný tým se totiž integroval do struktur Mirantisu, kde ale narážel na interní odpor. „Vedení tehdy řeklo: Tady je čtrnáct kluků, kteří nahradí to, co tu dělá tisíc lidí, a sedm stovek z toho již dále nebudeme potřebovat. Z pohledu běžných zaměstnanců to nebyly dobré zprávy,“ popisuje Skotnický, jenž ve firmě zůstal dostatečně dlouho na to, aby dokázal, že jejich řešení obstojí a funguje správně. „Ale nálada tam nebyla taková, abych zůstával moc dlouho,“ doplňuje.

Navzdory smluvním podmínkám, kdy byl výměnou za získání akcií vázán pracovat v Mirantisu čtyři roky, tam nakonec zůstal asi rok a půl. „Odepsal jsem asi tři čtvrtiny možného vestingu,“ říká Skotnický. O jakou částku asi mohlo jít, ale nyní konkretizovat nechce: „Suma je to samozřejmě velká, ale to není až tak důležité. Převážilo to, že jsem chtěl opět něco dělat.“

Po odchodu z Mirantisu si ještě dopřál pauzu, kdy hrál na počítačích nebo stavěl LEGO, k tomu občas jako konzultant pomáhal dalším firmám. „Byla to taková dekomprese ze stresu. Za každý odpracovaný rok byl měsíc volna, takže jsem dohromady odpočíval asi půl roku,“ popisuje. K tomu pochopitelně přemýšlel nad tím, čemu se bude věnovat v dalších letech. „Věděl jsem hlavně, že nechci dělat to stejné.“

Druhá štace

V roce 2017 tak spojil síly s Pavlem Matějíčkem a dalšími kolegy, čímž položili základy dalšího startupu – nejdřív pod názvem Itera Technologies, později Taikun. „Původně jsme neměli konkrétní nápad. Dali jsme dohromady tým šikovných lidí z oblasti cloudu, infrastruktury a Kubernetes,“ říká Skotnický s tím, že cílem bylo „hrát si“ a objevovat nové možnosti, jaké produkty by mohli dělat.

Projektů v průběhu let vyvinuli několik, často šlo ale o věci do kapsy či slepé uličky. Zlomovým se stal rok 2020, kdy vymysleli nástroj Taikun pro co největší zjednodušení obsluhy multicloudových řešení – podle zakladatelů totiž problémem firem nejsou technologie jako takové, ale absence lidí, kteří by je uměli ovládat. A právě tento problém startup řešil pro nadnárodní společnosti z oblastí jako telekomunikace nebo bankovnictví.

„Ze zkušeností už jsme věděli, že to nemůžeme dělat jako rodinnou firmu a růst jen organicky. Abychom neztratili technologickou výhodu a produkt pořádně naškálovali, potřebovali jsme investory,“ popisuje Skotnický. V roce 2022 proto do firmy vložila desítky milionů korun trojice českých fondů Nation 1, Impulse Ventures a Gi21.

Skotnický ale přiznává, že se týmu nepodařilo nabrat původně plánované čtyři miliony dolarů, tedy asi sto milionů korun. „To byla chyba, kdyby se nám to povedlo, celý vývoj mohl vypadat jinak. Nepovedlo se nám pořádně vybudovat obchod. Jsme dobří v technologiích, prodávat nám moc nešlo,“ říká. Jde totiž o náročnou disciplínu: jako malý startup konkurovali běžně i největším světovým gigantům, obchodní vyjednávání zabere měsíce i klidně více než rok, k tomu se tým potřebuje ukazovat na globálních konferencích…

A Skotnický situaci evropských startupů srovnává i s těmi zpoza oceánu. „U nás se investuje do technologie a do produktu, v Americe hlavně do obchodu. V tom je největší rozdíl a asi hlavní poučení: pokud nabíráte investici, minimálně polovinu z toho alokujte do salesu, ideálně ale tak dvě třetiny,“ radí.

Navzdory tomu byznys Itery, respektive Taikunu postupně rostl a získával klienty po celém světě. A malému startupu se vyplatilo i to, že objížděl různé veletrhy. Když totiž viceprezident společnosti Cloudera hledal řešení svého problému, při researchi vložil do ChatGPT seznam všech vystavujících z jednoho eventu, z nichž AI vyfiltrovala asi pět firem – tři z nich ale byly příliš velké.

Jednou z těch, co zůstaly, byl právě Taikun. „Tak se nám ozvali, náš produkt zapadal do jejich řešení jakožto další pilíř,“ vzpomíná Skotnický. Startup měl na výběr několik cest, jak se dále vyvíjet, včetně nabídky od dalších zájemců. Nakonec si ale společně plácli a v srpnu oznámili, že se připojí pod křídla Cloudery. Jaká byla cenovka transakce tentokrát, ale ani jedna ze stran nekomunikovala.

„Je to super deal, nejen pro zakladatele a investory, ale pro celý tým,“ komentuje Skotnický. Nový americký majitel přitom plánuje současný tým asi pětadvaceti lidí do roka zdvojnásobit a z pražské kanceláře tak vybudovat evropský vývojářský hub. Ve firmě plánuje zůstat i samotný Skotnický, jenž tento tým povede z pozice s oficiálním názvem VP of Engineering.

„Určitě tu zůstanu alespoň pár let, bude to hodně zajímavé,“ říká. A bude si dávat osm měsíců volna, vzhledem k posledním osmi letům, které strávil budováním Taikunu? „Dekomprese není jen o volnu, ale aby se uvolnila hlava. Teď si hlavně potřebuju zvyknout na nové prostředí, kdy už existenciální stres mizí a máme se o koho opřít. Spíš to bude o hledání příležitostí, kam až společně můžeme dojít,“ uzavírá.