Vyhraje? Rozboří soutěž svými vtípky? Nebo se s náročným životem na ostrově nevypořádá a brzy vypadne? O tom, jak dopadne Mikýř v reality show Survivor, se vedly nekonečné debaty od chvíle, kdy bylo oznámeno, že se na pustý ostrov vydá. Nakonec třicetiletý youtuber, který stojí za satirickým pořadem Mikýřova úžasná pouť internetem (MÚPI), celou soutěž vyhrál a spolu Vilémem Fraňkem, dvorním marketérem všech aktivit kolem MÚPI, popisuje, jak dali dohromady bláznivý nápad s pronajmutím O2 areny, ve které natočili dvouhodinový rozhovor, a nejen to.

„Říkali jsme si, že bychom měli k takové události udělat nějaké důstojné video, které bude tenhle šílený sled náhod oslavovat,“ vysvětluje v rozhovoru pro CzechCrunch Martin Mikyska alias Mikýř, který začal na svých sociálních sítích krátce po oznámení svého vítězství v Survivoru lákat na největší věc, kterou kdy se svým týmem udělal. V prázdné O2 areně natočil podle svých slov – a s narážkou na Leoše Mareše – jediný rozhovor v životě, ve kterém láká i na staredown s Jackem, duel s Pirátem nebo halftime show.

Jelikož celý projekt vyšel na několik milionů korun, má logicky také byznysový rozměr. Primární je, že bude odvysílán ve středu večer na placeném kanále na HeroHero, kde má Mikýř v tuto chvíli přes 7 600 předplatitelů. Při ceně sedm eur měsíčně činí aktuálně jeho příjem v přepočtu 1,3 milionu korun bez započtení poplatků či daní. Jak nápad na pronajmutí největší haly v zemi vznikl? Jak se dával dohromady rozpočet? A proč nakonec nebylo pro Mikýře jiné cesty, než celou soutěž vyhrát? I o tom mluví Martin Mikyska s Vilémem Fraňkem v rozhovoru.

Jak to celé vzniklo?
Mikýř: Začalo to jako všechny dobré příběhy vtipkováním, až se z toho po nějaké době stala realita. Kluci žertovali, že by to mohlo být, jako měl kdysi Leoš Mareš svůj jediný koncert v životě, a pak v naprostém šoku zjistili, že jsem celé to dobrodružství na ostrově opravdu vyhrál. Říkali jsme si, že bychom měli k takové události udělat nějaké důstojné video, které bude tenhle šílený sled náhod oslavovat. A výsledkem je nakonec více než dvouhodinové video, které jsme natáčeli v O2 areně.

Proč právě O2 arena?
Mikýř: Říkali jsme si, co největšího můžeme pro takovou příležitost udělat a co největšího si můžeme pronajmout? Logicky nás napadla O2 arena.

Vilém Franěk: Další varianty byly Pražský hrad nebo Strahov, ale příběhem je O2 arena nejlepší. Šli jsme do toho už jen proto, abychom mohli mít na plakátu, že je to celé právě tam.

Jelikož O2 arena není levná záležitost, počítám, že jste si dali záležet, aby bylo vidět, že jste to natáčeli právě tam?
Mikýř: Upřímně řečeno ani ne. Sice to říkáme hned v první větě celého pořadu, ale kdybychom všechny rozhovory nahrávaly přes Zoom nebo Skype, mělo by to asi podobný efekt. Nakonec z toho ale je O2 arena. Trochu jsme to přestřelili, ale kdy jindy, když ne teď? Taková příležitost už třeba nemusí přijít. Přitom ještě deset dní před startem natáčení to nemělo absolutně žádné konkrétní obrysy. Byl jsem z toho výrazně nervózní, protože se snažím při takových akcích držet více při zemi a jsem averzní vůči riziku. A tohle riziko docela je. Kluci to ale nakonec dali celé velmi rychle dohromady, vzali jako režiséra Markuse Kruga, najali celou produkci a třeba dvě hodiny před natáčením jsme už opravdu všichni věděli, co máme dělat. (smích) Teprve v tu chvíli to pro mě začalo mít reálné obrysy.

Jaké šance jste Mikýřovi dávali, že vyhraje? Byl plán vymyslet něco takhle velkého od začátku?
Vilém Franěk: Když odjížděl, tak jsme tomu dávali jednoznačně nula procent. Nápad vymyslet po skončení Survivora něco šíleného jsme dostali někdy na konci března. Začali jsme dělat první kroky a zkoumat, co a jak by šlo udělat. Pak jsme díky oficiálnímu telefonátu z ostrova zjistili, že je Mikýř v top šetce. To nás motivovalo, protože jsme věděli, že by mohl dojít daleko. Zkusili jsme bookovat O2 arenu, ale zjistili jsme se, že nám ji vůbec nechtějí pronajmout. Chtěli spíše živý event s diváky, jenže to jsme zase nechtěli my, protože bychom museli prodávat na rozhovor lístky za dva tisíce korun. A jít do tak velkého risku jsme si netroufli. Nakonec to tedy několik týdnů spalo.

Zároveň se asi mezitím Mikýř vrátil z ostrova, že?
Vilém Franěk: To bylo 18. dubna, kdy jsme mu o našem nápadu řekli. Nejdřív s ním vůbec nesouhlasil, jenže pak jsme dokázali dostat O2 arenu zpátky do hry a v polovině května jsme dostali finální zelenou. To bylo čtrnáct dní do natáčení. Nakonec jsme se všichni shodli, že do toho jdeme. Za dva týdny jsme dali v čele s Markusem Krugem celou akci dohromady a od té doby jedeme v úplném magor módu.

Jak velký rozpočet celý projekt má?
Mikýř: Řekněme, že je velice podobný výhře, kterou nabízí soutěž Survivor.

Jak přemýšlíte nad byznysem za tím vším? Chápu, že je to celé velká zábava, která vám je vlastní, ale je Mikýř ochoten dát všechny vyhrané peníze do takové akce, pokud by to finančně nevyšlo?
Mikýř: Diváci samozřejmě očekávají, že v momentě, kdy Survivor vyhraje celebrita, která na tom třeba ještě bude stavět další mediální platformu a pomůže jí to v podnikání, tak peníze věnuje na nějakou dobročinnost. A já jsem nevěděl, komu jinému výhru dát než O2 areně. Myslím, že tam s ní bude naloženo nejlépe. Byl to takový můj způsob, jak něco vrátit společnosti. (smích)

Vy jste si tedy nakreslili rozpočet ve výši 2,5 milionu korun, kolik je výhra v Survivoru, a začali jste ho plnit?
Vilém Franěk: Na začátku to nebylo tolik, v prvních tabulkách jsme měli třeba 1,3 milionu korun, ale rychle to začalo naskakovat. Původně jsme navíc vůbec nepočítali s tím, že by Mikýř výhru opravdu přivezl. Byli jsme připraveni jít do toho, i kdyby nevyhrál. Jak jsme začali celou akci dávat dohromady a vymýšlet další a další nápady, najednou jsme byli na 2,5 milionu korun. Naštěstí jsme ale byli poměrně v pohodě, protože ve chvíli, kdy jsme věděli, že do toho opravdu jdeme, jsme vytvořili obchodní nabídku a v pátek ve 21.30 ji poslali šesti našim dlouhodobým partnerům. Za dvacet minut ji pět ze šesti koupilo. Díky tomu jsme věděli, že i kdyby to byl ve finále úplný průšvih a nikdo si záznam nekoupil, tak na tom tolik nevytečeme.

Mikýř: Přesněji řečeno – že na tom i tak dost vytečeme, ale že to za tu srandu stojí. Každopádně už jsme věděli, že to pro nás není likvidační, to bylo klíčové. Asi bychom do toho šli i tak, ale měli jsme aspoň trochu klid na duši.

Takže jste se prostě chtěli hlavně pobavit a tentokrát ještě s mnohonásobně větším rozpočet než obvykle…
Mikýř: Upřímně si nedokážu představit jinou situaci, která teď samovolně vznikne a spadne nám takhle do klína, abychom si mohli zkusit udělat něco fakt velkého, co je z hlediska naší tvorby mimo naši komfortní zónu, a úplně se utrhnout ze řetězu. (smích)

Debatovalo se, i díky tweetu marketéra Petra Krále, zda se značka Mikýř účastí v reality show nepoškodí. Jelikož jste šli do O2 arény, asi se nezničila?
Mikýř: Celkový efekt ještě nevidíme. Něco nám to možná vezme a něco jiného dá, ale teprve uvidíme, jakým způsobem to bude. Okamžitý růst třeba na YouTube nevidíme, naše videa najednou nemají o půl milionu zhlédnutí více. Zřejmě to trochu změnilo a rozšířilo naši cílovku, ale o některé diváky jsme zase zřejmě přišli. Máme obecenstvo, které teď bude chvíli dávat pozor a budou ho zajímat věci, které budeme v blízké době vydávat. Možná se budeme muset trochu transformovat na jinou tvorbu a dělat to jinak. Brand se určitě nezničil, ale možná nám to dalo něco trochu jiného, než jsme čekali.

To zásadní dění asi přijde až po odvysílání finále Survivora, že?
Vilém Franěk: Uvidíme, co se bude dít, ale interně pro nás především bylo nesmírně důležité zjištění, že jsme vzájemně velmi dobře navnímaní a vše jsme v době Mikýřovy nepřítomnosti tvořili přirozeně a fungovalo to. Uvědomujeme si, že budeme muset lidem vysvětlit, proč děláme to, co děláme, ale přijde mi zrovna u nás jako obhajitelná verze, že většinu peněz vracíme zpět do naší tvorby.

Mikýři, jak jsi to měl ty? Jel jsi Survivor od prvního dne vyhrát?
Od začátku jsem na výhru určitě nehrál, to vůbec ne, naopak jsem byl psychicky dost v háji. Netušil jsem, co na ostrově dělám, hodně jsem se hledal a nevěděl, co se sebou. Měl jsem pocit, že úplně zbytečně ztrácím kdesi na ostrově svůj čas, abych se zviditelnil nějakým dobrodružstvím, místo toho, abych byl se svými blízkými. Chvíli jsem měl dokonce romantické představy o tom, že mým údělem je dotáhnout do finále někoho, komu to fakt přeju, a snažit se, aby vyhrál člověk, kterému výhra pomůže nejvíc. Ve vysílání jsem o tom ostatně hodně mluvil a nakonec se mi to povedlo – byl jsem to já. (smích)

Ale vážně – k takovému scénáři možná nebylo daleko, ne?
Nakonec se mi povedlo, že jsem se do finále dostal s Nikolou a Martinem, a zejména Nikole bych to opravdu přál. Nicméně nakonec jsem od myšlenky „to někomu pustit“ upustil ze dvou důvodů. Jednak jsem zjistil, že všechny lidi na ostrově neznám zdaleka tak dobře a možná bych někomu přenechával výhru trochu zbytečně. Pak jsem postupoval dál a dál, až jsem byl ve finále vedle Nikoly, ale přenechat jí výhru mi nakonec přišlo taky blbý, protože bych tím v podstatě řekl, že to nemá šanci vyhrát, aniž bych jí to pustil. Měla by sice 2,5 milionu, ale tušil jsem, že by za to dostala brutální céres, že jí to Mikýř pustil. Celá soutěž by tím byla znehodnocená. V určitý moment už prostě nebyla jiná cesta.