Pár čísel na úvod. Podle studie, kterou sestavila analytická agentura Dealroom ve spolupráci s Googlem a fondem Atomico, přiteklo do Estonska od roku 2010 od investorů 1 967 dolarů v přepočtu na hlavu každého obyvatele. U Švédska, druhého v pořadí, to bylo 1 769 dolarů a u třetího Švýcarska 1 414 dolarů. A Česko? To se v rámci evropského srovnání krčí na patnáctém místě s osmdesáti dolary.

Jiný příklad – když se v létě slavilo, že Rohlik.cz se stal prvním českým dolarovým jednorožcem, Izrael, země s menším počtem obyvatel, evidoval těchto mytických tvorů sedm desítek. Finančníci z Catalyst Investments navíc spočítali, že jen v roce 2020 poslali investoři do izraelských startupů 10 miliard dolarů, tedy přes 200 miliard korun. U nás? Podle právní kanceláře Mavericks, která se specializuje na zdejší technologickou scénu, činil loni objem investic 120 milionů eur, takže zhruba tři miliardy korun.

I kdyby se Tomáš Ditrych a jeho kolegové z Mavericks, kteří se podíleli na většině velkých dealů z posledních let, pletli a realita byla dvojnásobná, stále jde o drastický rozdíl. A nejen oproti Izraeli, ale i vůči Estonsku, které v roce 2020 přilákalo 440 milionů eur, v přepočtu 11 miliard korun. Jde o manko, které se jen tak dohnat nepovede. Máme se o to ale pokusit a nově nastupující vláda takovému úsilí může výrazně pomoct.

Foto: Rohlik Group

Tomáš Čupr, zakladatel online supermarketu Rohlik.cz

Zkušenost velí být před nástupem jakékoli vlády přinejmenším obezřetný. Kabinet Petra Fialy vzbudil v mnoha lidech blízkých zdejší startupové komunitě velká očekávání. A to nejen občansky a společensky, ale také byznysově. Pohled do koaliční smlouvy totiž nabízí pár vodítek, že by konečně mohlo dojít na některé resty, jež by tuzemsko aspoň rámcově posunuly směrem k Silicon Valley.

O co jde? Předně to jsou zaměstnanecké akcie. Jde o téma, které je v posledních měsících hodně skloňované, a to nejen v Česku, ale v celé Evropě. Za Spojenými státy nebo Izraelem v nich totiž pokulhává většina kontinentu. Jde přitom o mimořádně efektivní a funkční model, jak do mladých, rostoucích firem přilákat nadané zaměstnance. Hodně se o medializaci problematiky zasloužil například investiční fond Index Ventures.

V čem by zaměstnanecké akcie pomohly, dobře popsal Tomáš Čupr, do jehož Rohlíku Index Ventures vedený Čechem Janem Hammerem letos poslal několik desítek milionů eur. „Mnoho pozornosti se věnuje fundingu. Pokud ale máte zajímavou společnost, není z mé zkušenosti náročné získat financování, ale přilákat a udržet talenty,“ prohlásil Čupr.

„Pomohlo by zjednodušit přístup k zaměstnaneckým akciím. U nás nebo i jinde v Evropské unii není snadné nabídnout klíčovým lidem podíl ve firmě, v důsledku to mnohdy přináší velkou daňovou zátěž pro společnosti i zaměstnance. Když se podaří tento systém zjednodušit, věřím, že to pomůže přilákat talenty,“ dodal zakladatel Rohlik.cz.

Vládní koalice skutečně ve svém programovém dokumentu píše: „Zatraktivníme vydávání zaměstnaneckých akcií.“ To je sice relativně vágní formulace, nicméně je patrné, že lobbing z posledních měsíců se vyplatil. A jestliže tlak podnikatelů nové generace nepoleví, nejspíš se něco stane. Podle stávající legislativy jsou totiž zaměstnanecké akcie klasický pracovní benefit a podléhají normálnímu zdanění včetně sociálního a zdravotního pojištění.

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Jan Řežáb, spoluzakladatel startupu Time is Ltd.

Když se loni na podzim rozpoutala poměrně vášnivá debata o zdanění kapitálových příjmů z prodeje firem, kterou inicioval nakonec neúspěšný pokus Pirátů zavést nové daňové povinnosti, spoluzakladatel Socialbakers Jan Řežáb publikoval osm tipů, jak můžou politici pomoct zdejšímu podnikatelskému prostředí. Kromě zaměstnaneckých akcií tam zmínil i větší podporu částečných úvazků a snazší zaměstnávání lidí mimo Evropskou unii.

„Jestliže se rozhodnu, že potřebuji zaměstnat někoho ze zahraničí a jsem připravený mu uhradit náklady na bydlení a pomoct vybavit pracovní víza, je to proces na mnoho týdnů, v nejlepším případě na dva měsíce. Přičemž úředníci ministerstva vnitra bývají nezřídka po mnoho dní nedosažitelní,“ napsal Řežáb ve svém příspěvku na serveru Medium.

K tématu částečných úvazků dodal: „Máme na výběr zaměstnat lidi na plný úvazek nebo jako kontraktory, ale využití částečných úvazků je hodně komplikované. V Česku jsou více než dva miliony lidí s živnostenským oprávněním právě kvůli tomu, že systém part-time zaměstnávání je hrozný.“

Všechno tohle se objevilo i v nedávné výzvě špiček českého byznysu volající po nové transformaci české ekonomiky. A píše se o tom i v koaliční smlouvě, byť speciálně podpora částečných úvazků je kolorit českých politických programů. Fialova nastupující vláda uvádí: „Zavedeme administrativně jednoduchý systém zaměstnávání pracovníků mimo EU.“

„Představíme širokou paletu možností zkrácených pracovních úvazků (včetně výhodného zdanění) a celkově zvýšíme flexibilitu zákoníku práce v zájmu zaměstnavatelů i zaměstnanců. Veřejná správa a organizace půjdou příkladem v nabídce slaďování práce a péče pro své zaměstnance,“ stojí pak na jiném místě.

Jsou to všechno body, o kterých se ve zdejších byznysových kruzích mluví už dlouho. Pokud by se Petru Fialovi a spol. podařilo prosadit v nějaké podobě lepší systém zaměstnaneckých akcií, došlo na opravdovou reformu částečných úvazků a výrazně se zpružnilo zaměstnávání cizinců, byla by to báječná zpráva.

A přestože Jára Cimrman říká, že po fázi očekávání vždy následuje fáze zklamání, zkusme se na to těšit a věřit, že tentokrát to vyjde. A že nezůstane jen u vzletných gest a prázdných sloganů typu „Česko, kántry for d fjůčr“.