Dostat sem lidi z ciziny je nemožné, úředníci jsou nastavení na Čechy Čechům, zlobí se Michopulos

Podle hostů CzechCrunch Podcastu Petrose Michopulose a Pavla Drobila je český pracovní trh v těžké situaci a nutně potřebuje otevřít.

Luboš KrečLuboš Kreč

drobil

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Petros Michopulos a Pavel Drobil

0Zobrazit komentáře

Nezaměstnanost byla v Česku na konci srpna 3,6 procenta, rok předtím to bylo 3,4 procenta a předloni stejně jako letos. V Evropské unii není mnoho dalších zemí, které by se mohly pochlubit podobně nízkými čísly – vlastně jsou jen dvě, a to Německo a Malta. Je to ale opravdu skvělá zpráva, jak často opakují politici? Ne tak docela. „Zlomí nám to ekonomicky vaz,“ prohlásil v posledním dílu CzechCrunch Podcastu podnikatel a spolutvůrce populárního podcastu Kecy & politika Petros Michopulos.

Za celou EU jsou zatím data jen za červenec, ale průměrná míra nezaměstnaných je v celé sedmadvacítce 5,9 procenta, v zemích, kde se platí eurem, ještě o trochu víc, a to 6,4 procenta. Protože Eurostat nezaměstnanost počítá trochu jinak než zdejší úřady, u České republiky tam dlouhodobě svítí hodnota oscilující kolem 2,5 procenta. Slovy hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka: „Nezaměstnanost je dnes prakticky dobrovolná.“

Zatímco ještě na přelomu milénia atakovala míra nezaměstnanosti desetiprocentní hodnotu, posledních pět let se stabilně pohybuje na faktické nule – ve společnosti je vždy určité množství lidí, kteří nemohou nebo nechtějí pracovat, přirozená míra nezaměstnanosti se odvíjí od stavu ekonomiky, její produktivity či výše inflace, obecně se ale její hodnota udává v rozmezí dvou až pěti procent. „To, co se děje u nás, je ale šílené,“ doplnil Michopulosova slova spolumajitel skupiny Anacot Capital a bývalý místopředseda ODS Pavel Drobil, který byl druhým hostem CzechCrunch Podcastu. Můžete si ho pustit na odkazu níže nebo na Spotify, Apple Podcastech, Google Podcastech a na YouTube.

Oba byznysmeni narážejí na to, že pracovní trh v Česku je dlouhodobě přehřátý – zkrátka na něm chybí lidé, což roztáčí spirálu neadekvátního růstu mezd, které ale následně neodpovídají produktivitě. Řešením, jak upozorňují podnikatelé a odborníci už mnoho let, je otevřít se víc lidem ze zahraničí a zjednodušit najímání cizinců. To je v Česku pořád byrokratické martyrium.

Michopulos to pak dal do souvislosti s plánem premiéra Petra Fialy, že se z Česka stane technologický hub Evropy: „Fialův plán je obsahově v pořádku, nemůžete ho ale dělat bez toho, aby tady žilo dost lidí. Snít o průmyslu 4.0 a umělé inteligenci je nesmysl, když to nebude mít kdo dělat. Když sem chcete přivézt někoho mimo EU, je to taková komplikace, že se vám spíš vyplatí přeplatit někoho, kdo tu už je.“

Pavel Drobil, který je zároveň členem širšího vedení ODS, připustil, že vláda si kritickou situaci na pracovním trhu uvědomuje a že by mohlo dojít k rozvolnění podmínek, po nichž byznys tak hlasitě volá. Ostatně sám moc dobře ví, jak velký problém to je. „Tlak na platy je obrovský. Byrokratická neprůchodnost systému je větší problém než blábolení Babiše s Okamurou,“ dodal v CzechCrunch Podcastu někdejší ministr životního prostředí. S Michopulosem si notoval právě v kritice úředníků, kteří jsou podle obou hlavní brzdou toho, aby se v tomto směru věci začaly hýbat. Jejich myšlenkové nastavení prý odpovídá heslům typu Čechy Čechům.

Podle obou hostů reálně hrozí, pokud by se nic neudělalo, že česká ekonomika začne výrazněji zaostávat za zeměmi, které se nebály jednak investovat dynamičtěji do infrastruktury, jednak mají otevřenější pracovní trh, takže přivézt do nich programátora z Indie trvá čtvrt až půl roku jako v Německu, nikoli rok a půl jako v Česku. „Odmítáme přijímat lidi, ale chceme mít německou ekonomiku a německou životní úroveň. Co udělají firmy, až uvidí příliv nových zakázek, ale ne šanci je kvůli nedostatku lidí zrealizovat? Půjdou tam, kde lidé budou,“ řekl Michopulos.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Na jaká všechna témata v našem podcastu s Pavlem Drobilem a Petrosem Michopulosem došlo?

  • Nepřichází premiérova vize moc pozdě?
  • Proč se mezi podnikateli zvedla vlna nespokojenosti?
  • Jak se vydařila integrace Ukrajinců?
  • Jak zvládá Petr Fiala svou roli?
  • Lze vůbec ještě provádět reformy?

To vše a ještě mnoho dalšího se dozvíte v novém díle CzechCrunch Podcastu, který si můžete pustit ve vašich podcastových aplikacích včetně Spotify, Apple Podcastů, Google Podcastů a také na YouTube.

Ztrácíte se v tom, kdo je kdo? Rychlý a předpojatý přehled slovenských politických stran

Ze všech stran, hnutí, tváří, lídrů i kapitánů slovenské politiky se motá hlava i Slovákům. Vysvětlujeme to nejnutnější, co musíte vědět.

Peter BrejčákPeter Brejčák

czechcrunch_-slovenske-volby2-1Komentář

Foto: CzechCrunch/Midjourney

Slovensko dnes čekají ostře sledované volby (vytvořeno umělou inteligencí)

0Zobrazit komentáře

Komentář Petera Brejčáka: Slovák, který již přes deset let žije na pražském Žižkově. Reportér, který zároveň žije v karlínské startupové a technologické bublině. Novinář, což je povolání, kvůli kterému si slovenská mafie objednala vraždu Jána Kuciaka. Homosexuál, což je menšina, vůči níž byl loni v Bratislavě namířený teroristický útok se dvěma oběťmi. A k tomu vysokoškolsky vzdělaný inženýr ekonomie. Umíte si představit víc předpojatého člověka, který by mohl komentovat slovenskou politiku? Jen těžko. A přesto vám k dnešním volbám něco napíšu.

Na Slovensku se v sobotu konají předčasné parlamentní volby. Zdá se, že již dlouho žádné tamní volby nezajímaly tolik Čechů jako zrovna tyto. Slovenští politici jsou přitom jeden velký bizár a satirou na sebe samotné. Snaha zorientovat se ve všech jménech, stranách či hnutích může nezaujatému zahraničnímu pozorovateli přinést velký bolehlav. Dovolil jsem si proto sepsat rychlý, komentovaný přehled.

Strany jsou seřazené podle posledních předvolebních průzkumů z tohoto týdne. Až na dva speciální bonusy seznam obsahuje deset relevantních stran, o těch dalších vědět vůbec nepotřebujete. Tedy, možná ne. Na základě historických zkušeností se slovenskými volbami jeden nikdy neví. Pro postup do parlamentu je na Slovensku, stejně jako v Česku, potřebné získat více než pět procent hlasů voličů, v případě koalice stran (v těchto volbách jde o koalici OĽaNO, KÚ a Za ľudí) pak sedm procent.

* Poznámka: Uváděný lídr nemusí být nutně číslem jedna na kandidátce strany do současných voleb.

Smer, lídr Robert Fico: Strana, která měla premiéra v letech 2006 až 2010 a následně 2012 až 2020. Strana, která v aktuální kampani ukazuje, co všechno je na Slovensku špatně, co všechno nefunguje a jak hrozně se tam žije – samozřejmě bez reálných řešení. Během posledních tří let bylo podle Denníku N z éry Smeru odsouzených čtyřicet zločinců z nejvyšších politických pater, dalších 130 lidí je v politicky citlivých kauzách stále vyšetřovaných. Robert Fico dělá všechno proto, aby se chopil moci a mohl tuto práci policie, prokuratury a dalších orgánů zastavit. Obžalovaný je totiž i on sám. Rozdíl v rétorice Smeru a fašistů již nenajdete.

PS (Progresívne Slovensko), lídr Michal Šimečka: Středoví liberálové, velká naděje bratislavské „kavárny“, že právě oni budou spásou Slovenska. Podle průzkumů teď bojují o první místo, v posledních volbách jim ke vstupu do parlamentu (kam kandidovali v koalici se stranou Spolu) chyběla necelá tisícovka hlasů (celkem bylo platných 2 881 511 hlasů). V parlamentu a v reálné politice tak PS nikdy nebylo, což bylo znát i v debatách.

Hlas, lídr Peter Pellegrini: Bývalí členové strany Smer. Poté, co byl Peter Pellegrini premiérem a viděl, že mu roste popularita, rozhodl se se svými příznivci vytvořit novou stranu. Zdálo se totiž, že Smer je za zenitem, takže opustili potápějící se loď. Nevyšlo to. V konečném důsledku tak jde o stejnou zkorumpovanou partu, jako je Smer, jen v novém kabátku.

OĽaNO, lídr Igor Matovič + KÚ, Za ľudí: Koalice tří stran, z nichž dvě již nejsou vůbec podstatné a ta první více než reálnou názorově ucelenou stranu připomíná shluk náhodně seskupených lidí z ulice. Hezky to zrcadlí samotného bývalého premiéra Igora Matoviče, jenž byl jako šašek dlouhodobě dobrým opozičním politikem, ve vládě jej to ale nepřešlo a byl nejlepší opozicí sám sobě. Při nástupu do funkce premiéra od něj byla očekávání nulová, každý týden ale dokázal laťku podlézt. Kvůli němu je nyní Slovensko v takové situaci, v jaké je = totální bizár.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

SaS, lídr Richard Sulík: Pravicoví liberálové, kvůli kterým v roce 2012 padla vláda Ivety Radičové, což vydláždilo cestu Smeru a Robertu Ficovi, aby další čtyři roky vládli v jednobarevné vládě. Kdyby nějaké měl, pravděpodobně by si Richard Sulík doteď trhal vlasy z toho, že to byl on, kdo dotáhl Igora Matoviče do politiky na kandidátce své strany. I když byli oba v poslední vládě společně, žádná dvojice se nehádala tolik jako právě oni – a i díky tomu je Sulík spoluviníkem pádu poslední neúřednické vlády.

KDH, lídr Milan Majerský: Křesťanští demokraté, kteří poměrně překvapivě vstali z popela a mají šanci dostat se do parlamentu, což se jim v posledních dvou volbách těsně nepodařilo. V duchu tradičních slovenských křesťanů nenabízí téměř nic jiného než nenávist, a to vůči různým – zejména sexuálním – menšinám, které jsou podle Milana Majerského „pliagou“, ve volném překladu do češtiny morem.

SNS, lídr Andrej Danko: Slovenští národovci, jejichž vzorem je maďarský Viktor Orbán a pochopitelně také Vladimir Putin. Jejich lídr si během toho, co byl ve vládě s Robertem Ficem, nechal udělit vojenskou hodnost kapitána – jen tak, protože proč ne. Od té doby jej nikdo jinak nenazve. Vždy, když otevře pusu, se kapitán přeřekne nebo poskládá souvětí, které je na dešifrování náročnější než některá vyjádření Andreje Babiše.

Republika, lídr Milan Uhrík: Parta fašistů, kteří se oddělili od v Česku známější party fašistů ĽSNS Mariana Kotleby (ti už nyní relevantní nejsou). Říkají o sobě, že nejsou fašisté, ale demokraté. Když se ukázalo, že Uhrík byl historicky členem demokratické strany SDKÚ Milukáše Dzurindy, opět otočil a tváří se, že demokratem není, ale je fašistou, jen to neřekne přímo. Brojí proti Evropské unii, zatímco Uhrík je poslancem Evropského parlamentu.

adam-blasko-sme-hl

Přečtěte si takéSatira se na Slovensku dělá těžko, protože sami politici jsou úplný bizár, říká komentátorSatira se na Slovensku dělá těžko, protože sami politici jsou úplný bizár, říká komentátor

Sme rodina, lídr Boris Kollár: Když máte třináct dětí s jedenácti různými ženami, jak jinak můžete nazvat svoji stranu než Sme rodina? A jakou lepší image si můžete budovat než to, že bojujete za tradiční slovenské (a křesťanské) hodnoty? Zkuste se zeptat posledního předsedy parlamentu Borise Kollára, který výrazně zbohatl během devadesátých letech, a to, že přitom měl blízko pomalu ke všem mafiánům na Slovensku, je jen jedna obří náhoda.

Demokrati, lídr Eduard Heger: Strana bývalého premiéra, jenž na tomto postu vystřídal Igora Matoviče. A od té doby jste neslyšeli o tom, že nějaký slovenský premiér vůbec existuje. Původně strana fungovala pod názvem Spolu a společně s PS se jen těsně nedostala do parlamentu. Pak se přejmenovala na Modrá koalícia, protože chtěla spojovat demokratické strany. Ale to nevyšlo, tak se přejmenovala opět. Motá se vám hlava? Nevadí, realita je milionkrát komplikovanější.

Bonus I.: Čechům známý bývalý premiér Mikuláš Dzurinda se po vstání z politicky mrtvých opět snaží zaujmout voliče. Že prý ví, co má dělat, aby porazil Fica. Právě on a jeho strana se původně měla připojit k výše zmiňované partě Demokratů, protože ale všem zástupcům těchto miniaturních politických stran přijde rozumnější síly nespojovat a místo toho bojovat o stejné voliče a přitom se vzájemně hádat, Dzurinda nyní vede stranu Modrí, Most-Híd, která má podle nejlepšího posledního průzkumu preference na úrovni 2,1 procenta a podle nejhoršího 0,7 procenta.

Bonus II.: Věděli jste, že Pirátská strana působí také na Slovensku? Nebojte, to nevíme ani my Slováci. Zatímco v Česku Piráti patří mezi koaliční vládní strany, na Slovensku podle průzkumu preferencí, který byl publikovaný se seznamem všech stran, získali 0,2 procenta.