Držím hotovost na investice, věřím franku, ne koruně. Abra má na nákupy miliardy, říká Jaroslav Řasa

V Abra Software získal loni většinu německý fond Elvaston. Původní akcionáři v čele s Jaroslavem Řasou ale zůstali a chystají spanilou akviziční jízdu.

Luboš KrečLuboš Kreč

hpRozhovor

Foto: Abra Holding

Monika Vondráková a Jaroslav Řasa z Abra Holding

Jaroslav Řasa se loni postaral o jeden z nejzajímavějších byznysových exitů, když s dalšími akcionáři prodal většinu ve známé skupině Abra Software německému investičnímu fondu Elvaston Capital. Pětapadesátiletý byznysmen si tím uvolnil ruce k tomu, co chtěl vždycky udělat – zkusit se prosadit na západě. „Založili jsme Abra Holding, ze kterého řídíme naše veškeré investiční aktivity. Nejprve musíme zesílit, k tomu vyhledáváme další vhodné firmy. Na nákupy správných společností máme řádově miliardy korun,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch.

I při plánování expanze se Jaroslav Řasa, který Abru založil počátkem devadesátých let a i po prodeji do německých rukou si v ní uchoval jak majetkový podíl, tak manažerské postavení, drží svého podnikatelského vzoru, příběhu společnosti Baťa. Podobně jako její legendární strůjci Tomáš a Jan Antonín Baťové chce vyvážet znalosti a dovednosti a doufá, že v nadcházející krizi bude moct Abra pořádně narůst. Po spojení s Elvaston Capital na to mají dost peněz, navíc je možné, že v ekonomické recesi bude řada firem k mání se slevou.

Klíčovým Řasovým partnerem – a to jak životním, tak byznysovým – je Monika Vondráková, viceprezidentka Abra Holding a spoluzakladatelka nadačního fondu Neuron, který podporuje špičkové české vědce. Právě Neuronu by se dlouholetý šéf Abry rád začal více věnovat. O plánech s Abrou a nadací, ale také o tom, jak přemýšlí o investování, si Jaroslav Řasa s Monikou Vondrákovou povídali v rozhovoru pro CzechCrunch.

Loni jste po třiceti letech budování Abry prodali většinový podíl německé investiční skupině Elvaston Capital. To se vám asi letos ničím trumfnout nepodaří, co? Exit je v životě podnikatele milník.
Jaroslav Řasa: Ano, ale beru to jako start nové etapy. Jako bychom chodili třicet let do školy, složili všechny zkoušky a teď jsou před námi nové možnosti. A právě tak vnímám i rok 2023. První mise, na které pracujeme, je, že se díváme po šikovných firmách, které dělají věci, jež mají šanci obstát v zahraničí. V rámci Abra Holding je chceme dát dohromady, abychom měli společně větší sílu a dostali české IT na západ dveřmi, nikoliv zadními vrátky. A samozřejmě jsme s Monikou otevření novým zážitkům, rádi bychom věnovali nějaký čas i sobě – cestovat, naučit se něco nového, dívat se kolem sebe.

Monika Vondráková: Věříme v sílu a dovednosti našich firem a vývojářů. To, co často vidím jako nedostatečné, je budování silných značek a dobrý marketing. Mohu srovnávat prostředí českých vědců a IT profesionálů – je velmi podobné, tvořivé, učenlivé a cílevědomé, jen se neumí dobře prosadit.

Co byl hlavní důvod prodeje Abry? Peníze, únava, ambice?
Jaroslav Řasa: My jsme vždycky na všechno, co jsme potřebovali, peníze měli. Na velké dealy to ale nebylo – a nám jde o velký rozvoj. A jelikož Elvaston Capital jsou ochotni investovat další značné prostředky do růstu skupiny a my od nich získali prodejem většiny v Abře finanční polštář, můžeme teď investovat společně s nimi. A ano, jedním z důležitých momentů bylo, že jsem si po dvaatřiceti letech v byznysu řekl, že by nebylo špatné mít na kontě pořádný balík. Mám na mysli o dost větší hotovost, než jakou si běžně vyděláte, teď definitivně víme, že jsme zajištění.

Monika Vondráková: Příměr, který použiju, je možná otřepaný, ale je přesný: bylo to jako s dítětem. Můžete si ho pořád hýčkat, mít ho u sebe, nebo ho vypustit, dát mu svobodu a umožnit mu, aby se plně rozvinulo. Toto přesně Jaroslav věděl. Upřímně to byl nutný krok, aby mohla Abra pomýšlet na vykročení do světa. Nejde jen o peníze, ale i o to, že lidé z Elvastonu se pohybují v mezinárodním prostředí a mají spoustu kontaktů. To je nakonec možná ještě důležitější než finance, ty totiž nakonec vždycky nějak seženete, ale známosti a vztahy vám žádná banka nepůjčí.

Vy jste před lety zkusili vykročit do Švýcarska právě s tím, že se chcete prosadit na západě. Byla tato zkušenost jedním z důvodů, proč jste na nabídku investorů kývli? Že jste už věděli, že expanze v cizině je prostě náročná?
Jaroslav Řasa: Je to přesně tak. Prorazit na západ je extrémně těžké, vyzkoušeli jsme si to. Když se ale spojíte s velkou skupinou a dostane šanci některou z jejich dceřiných společností na západě převzít pod sebe, rázem získáte zázemí s dlouholetou zkušeností, se zákazníky, s historií a znalostí trhu. Přínos je ale i v tom, že jsme se dostali zase na novou úroveň, pomůže nám to být lepší. To vidím už teď po pár měsících vzájemného fungování. Znovu se mi potvrdilo, že kapitál kultivuje.

Zároveň pro vás musí být ale hodně těžké si po třech desítkách let nechávat třeba rozpočty schvalovat u někoho dalšího.
Jaroslav Řasa: Ano, změna to je samozřejmě velká, musím si na to zvyknout. Na druhou stranu jsem v Abře nikdy nebyl samovládce, vždycky jsem měl spoluakcionáře. Sice jsem měl právo veta a držel jsem více než čtyřicetiprocentní podíl, ale nemohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Zároveň je to obohacující, novou situací se učím. Třeba když mi druhá strana řekne, ať se nad nějakým výdajem zamyslím, jestli je opravdu nutný. A já pak zjistím, že se věnujeme něčemu, co není podstatné. Chápu to pro nás i jako závazek vůči Elvastonu. Částka, za kterou nás koupili, byla opravdu mimořádná, šla hodně nad rámec oboru. A já bych chtěl, aby i oni mohli říct svým investorům, kteří jim dávají peníze, že to byla nejlepší investice, jakou kdy udělali.

Monika Vondráková: Důležité bylo také to, že klíčový partner Elvastonu, se kterým jsme obchod řešili, nám rozumí. Jednak má sám doktorát z informatiky ze Stanfordu, jednak má akademické kořeny. Takže se mu líbilo nejen to, jak funguje Abra, ale i naše aktivity v nadaci Neuron. Prostě si to sedlo na více úrovních.

rasa

Foto: Abra Software

Jaroslav Řasa, zakladatel Abra Software

Jak dlouho jste se vlastně o obchodu bavili?
Jaroslav Řasa: Byli jsme v kontaktu už delší dobu. Popravdě jsme je dvakrát odmítli, že nemáme zájem, že nic prodávat nechceme. První kontakt přišel zhruba dva roky nazpátek, když řádil covid, všude se řešila digitalizace a nám chodila týden co týden na stůl nějaká nabídka. Ani jsme na ně pak už neodpovídali. Pamatuju si, že jsme takto s Monikou a pár dalšími kolegy seděli v kanceláři a já říkám, že nám znovu píšou z Elvastonu. A že když jsou tak neodbytní a ozývají se potřetí, že bychom je teda ze slušnosti mohli na půl hodiny vyslechnout.

Monika Vondráková: A že si záměrně řekneme o tak vysoké peníze, že to stejně odmítnou.

S nikým dalším jste nejednali?
Jaroslav Řasa: Bylo jich hodně, kdo měli zájem. V úplném finále byl jeden velký americký fond, který nemohu jmenovat, ale o Abru dlouhodobě projevoval zájem. Zvítězilo to, že vedení Elvastonu dalo celkem jasně najevo, že investici nechápe jen jako finanční transakci, ale že chce budovat velkou IT skupinu a že to chce dělat s námi.

Kolik tedy máte na další nákupy nachystáno?
Jaroslav Řasa: Máme poměrně velký kapitál k dosažení našeho záměru.

To jsem hned moudřejší.
Jaroslav Řada: Zdráhám se říct, kolik přesně to je. Jakmile se někde objeví bližší částka, tak by si každý, kdo chce prodat firmu, mohl myslet, že od nás dostane, co si usmyslí. Jenže o co větší suma to je, o to větší jsou naše očekávání. Asi můžu říct, že to jsou jednotky miliard korun.

abra

Přečtěte si takéJaroslav Řasa a jeho Abra vyrazili po příchodu investorů na nákupy, ovládli experty na plánování

A kam s nimi cílíte? Nedávno jste mi říkal, že byste z Abry měl brzy rád obratově miliardovou firmu.
Jaroslav Řasa: To bychom rádi. Zhruba do roka chci, abychom v obratu byli na miliardě, což znamená nárůst až o sto procent. Primárně půjdeme cestou akvizic, zájem vnímám velký, s řadou firem už jednáme.

Teď je na nákupy dobrá doba, ne?
Jaroslav Řasa: Nemá cenu si nic nalhávat, máte pravdu. Někdy si s Monikou říkáme, že máme určitý dar a vždycky proklouzneme zavírajícími se dveřmi. A platí to i teď. Peněz na investice bude na trhu mnohem méně než před rokem, firmy zároveň budou v určité nejistotě, což se projeví na nižších valuacích. Zároveň je fakt, že jsme Abru prodali za pět minut dvanáct, ačkoliv – a to bych rád zdůraznil – si za její cenou stojím. Ale je pravda, že kdybychom se bavili dnes, bylo by to podstatně složitější. Každopádně i v tomto ohledu se řídím mým oblíbeným Baťou – ten také za krize rostl nejrychleji. Nebáli se, protože věděli, že všechny krize pominou. To platí i dnes. Jen musíte mít vytrvalost a neztrácet víru, že děláte dobré věci.

Zároveň asi nehledáte firmy, které by byly přímo ve výprodeji, že?
Jaroslav Řasa: Přesně, my nehledáme firmy, které sotva přežívají. V našem oboru je spousta společností, které jsou řízené hodně technicky, ale kvůli tomu zapomínají na ekonomiku. Anebo firem, které naopak sází na ekonomiku, ale pak jsou produktově a technicky slabé, protože málo investovaly. Jedni jako druzí to v krizi budou mít těžké, nehledáme ani jeden z těchto typů. Chceme firmy, které podobně jako my umí oba pohledy skloubit.

trio

Foto: Abra Software

Zakladatel Abry Jaroslav Řasa (vpravo) s Monikou Vondrákovou a Martinem Jirmannem

Proč by pak ale byly na prodej?
Monika Vondráková: Nezapomínejte na něco, čemu já říkám únava materiálu. Abra není zdaleka jediná technologická firma, která existuje od devadesátých let a kterou i nadále řídí a vlastní její zakladatelé. Řada z nich hledá, jak firmu předat. Jejich podniky fungují, ale oni už by si chtěli odpočinout a třeba nemají byznys komu předat.

Jaroslav Řasa: Nebo hledají partnery a kapitál, aby se mohli někam posunout. Nás nejvíce zajímají firmy s opravdovým cílem působit především na západě. Podobně jako to máme my.

Vaše nákupy budou probíhat primárně v Česku?
Jaroslav Řasa: Chceme jít ve dvou vlnách. První bude v Česku a na Slovensku, perfektně to tady známe, víme, kdo je dobrý a kdo ne. Zároveň potřebujeme nashromáždit intelektuální kapitál tam, kde jsou vývojáři ve srovnání se západní Evropou pořád ještě relativně levní. Ve druhém kroku chceme expandovat formou akvizic v německy mluvících zemích. Tam už bude důležitá součinnost s Elvastonem.

Monika Vondráková: Ke srovnání s cizinou je dobré ještě říct, že jsme vypozorovali, že v Německu nebo Švýcarsku naši konkurenti, kteří se zaměřují na podnikové systémy, moc neinovují. Na vině je právě vysoká cena tamních vývojářů. A právě v tom pro Abru vidíme velkou příležitost.

Hovoříte o Evropě, takže plány na vstup do Ameriky či Asie nemáte?
Jaroslav Řasa: Amerika a Čína jsou pro nás jiné světy, takové ambice už nemám. To je hra, na kterou ani nevím, jestli Abra má. A já se jí už každopádně nejspíš nedožiju. Je třeba mít ambice, ale zároveň zůstat nohama na zemi. Abyste uspěl v USA, musíte být extrémně silný a mít ohromné množství energie, času a peněz.

Nemyslím si, že je úplně šťastné držet českou korunu. Nejradši mám švýcarský frank.

Na začátku jste zmiňovali, že důvodem prodeje bylo i to, abyste měli víc času pro sebe.
Jaroslav Řasa: Zatím jsem v Abře plně pohroužený, ale čím dál víc se věnujeme i jiným aktivitám. Pro Moniku to je nadační fond Neuron, ve kterém se chci i já začít intenzivněji angažovat. Chceme, aby byl větší.

Vy spolu teda trávíte fakt hodně času…
Monika Vondráková: Toto zmiňuje hodně lidí. Ale my jsme si s Jaroslavem vyzkoušeli, že tato tandemovost nám vyhovuje. Muž vidí věci jinak, žena také a vzájemně se doplňují.

Takže po prodeji Abry nebudete kupovat jachtu ani letadlo ani ostrov v Karibiku?
Jaroslav Řasa: Žádné letadlo, jachta ani ostrov. Radši si to přes Booking.com objednáme a zajedeme tam, navíc s výhodou, že se o nás postarají. Jakmile cokoliv vlastníte, jsou to v první řadě starosti. A o ty nestojíme. I když nedávno jsme byli v Barceloně, která nás nadchla, a blesklo nám hlavou, jestli si v ní nějaký menší apartmán nekoupit. Zatím jsme tu myšlenku ale opustili, majetek zavazuje.

Ještě bych ale rád doplnil něco k otázce, co budeme dělat s penězi. Hodně v Abře rozumíme IT a softwaru. Je to ovšem obor, ze kterého se stalo něco podobného, co potkalo automobilový průmysl ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století. Je to už dospělý obor, který jede po celkem předvídatelných kolejích, kde inovace úzce souvisí s investicemi. Chybí v něm takové to euforické nadšení – a když chcete dosáhnout něčeho nového, potřebujete k tomu obvykle opravdu velké peníze, nestačí osobní energie. My v životě ale nepotřebujeme rutinu, chceme i pel objevování. Proto bychom rádi část prostředků, které jsme z prodeje Abry dostali, použili i na investice do nových oborů.

Jak to máte vlastně investičně rozdělené?
Jaroslav Řasa: Máme velmi pružné uspořádání. Původní majitelé si ponechali v Abře dvacet procent, ale může se stát, že u některých akvizic bude podíl Abra Investment, což jsou původní akcionáři včetně mě, klidně padesát procent. Bude se to lišit případ od případu. Když to zjednoduším, tak Abra Holding nechce investovat do klasických ajťáckých startupů, ale pro Abra Investment už by to mohlo být. Zároveň ale Abra Investment těžko vykročí mimo softwarový svět, ale například já s Monikou jsme nedávno vložili peníze do fondu I&I, který vznikl při Ústavu organické chemie a biochemie a který hodně sleduje biotechnologické projekty. Nás obecně s Monikou hodně baví být obklopeni mladými a nadšenými lidmi.

mv

Foto: Abra Holding

Monika Vondráková a Jaroslav Řasa

Jaroslave, když se vám na účtu objevil ten balík peněz, o kterém jste hovořil, jak teď přemýšlíte o investování?
Jaroslav Řasa: Dobrá otázka. Udělal jsem si ještě předtím, než mi jakékoliv peníze přišly na účet, tabulku, podle které se snažím řídit. Aktuálně je mojí hlavní strategií držet dost hotovosti. Ekonomické otřesy v Evropě budou poměrně výrazné a příležitosti pro investování se zlevňují, takže je dobré být připravený. Nejsem žádný investiční poradce, takže ať se tím, co říkám, nikdo neřídí, ale můj soukromý názor je, že nejhůř bude kolem dubna. Je úplně jedno, jestli se bavíme o bytech v Praze, pozemcích nebo akciích na burze. Dno očekávám na jaře letošního roku. Samozřejmě vycházím z toho, že nedojde k nějaké zásadní změně stran války na Ukrajině. Ale ani do budoucna nemám v plánu všechno rozinvestovat, protože to jsou vždycky další starosti.

A hotovost držíte v bance v korunách?
Jaroslav Řasa: Nemyslím si, že je úplně šťastné držet českou korunu. Nejradši mám švýcarský frank. Víte proč? Směnné kurzy se nakonec vždycky drží toho, jak je která ekonomika efektivní. Když se podíváte na HDP na hlavu ve Švýcarsku, jejich hospodářství je dvakrát efektivnější než německé a čtyřikrát než české. To znamená, že dovede mnohem snáze absorbovat nárazy a ekonomické poryvy zvenku. Její kurz to neodnese. Švýcarsko má inflaci pět procent, eurozóna i Amerika kolem deseti procent, my šestnáct.

Riziko, že kurz české koruny spadne v dohledné době třeba o deset procent, je celkem vysoké, protože ČNB dnes hodně intervenuje, drží kurz uměle na hranici 24 až 25 korun, ale to nepůjde dělat do nekonečna. Když to shrnu, držel bych větší část hotovosti ve švýcarských francích, něco bych dal do dolaru.

A co akcie?
Jaroslav Řasa: Nejlepší je podle mě vsadit na fondy kopírující index S&P 500 a nemusíte o ničem přemýšlet.