Dvouapůlleté čekání, které protáhly i loňské hollywoodské stávky, je u konce. Duna: Část druhá je tady. Ale stálo to za to, jde o jedno z nejlepších sci-fi posledních mnoha let. Přesto se neobejde bez pár okamžiků, které celkovému dojmu ubírají na dokonalosti. Hlavně v závěru, který okatě láká na třetí díl, na němž režisér Denis Villeneuve a spol. už pracují.

Zhruba první polovina nové Duny je ovšem ohromující, strhující film. Když se hlavní hrdina Paul Atreides v podání Timothéeho Chalameta poprvé zahákne za kůži písečného červa a projede na jeho hřbetu několika dunami, máte pocit, jako byste tam byli s ním. A budete si říkat, že takových zážitků chcete víc.

Před dvěma lety na podzim jich Duna od Denise Villeneuva divákům servírovala nespočet. Druhá část navazuje tam, kde první skončila. Paul se svou matkou Lady Jessikou přežil řádění krutého rodu Harkonnenů na planetě Arrakis a podařilo se mu přesvědčit vůdce domorodých fremenů Stilgara, aby je nezabíjel a dal jim šanci mezi svými lidmi.

Villeneuvův film fanouškům původní knihy Franka Herberta, ale taky velké části těch, co na jeho film prostě jen vyrazili do kina, vytřel zrak. Převedl na plátno jednu z klasických a nejkomplexnějších knih svého žánru a zabalil ji do velkolepého, bombastického hávu. Dvojka ale ztrácí něco z toho, čím jednička nadchla.

Foto: Vertical Entertainment

+4

První Duna ukázala podivný vesmír v tisícovky let vzdálené budoucnosti, kde se mísí souboje na nože, genetické věštby a galaktická politika. Ve druhém díle si vesmírný imperátor povídá s dcerou na zahrádce.

První díl zaujal originální choreografií bitevních scén podléhajících neobvyklým pravidlům univerza. Ve druhém do sebe prostě kolikrát jen naběhnou hromady nepřátel.

Jednička epicky a rozmáchle (v dobrém slova smyslu!) natáhla přílet rodu Atreidů na planetu Arrakis. Část druhá sfoukne přílet císaře celého vesmíru v pár okamžicích.

Tohle zjednodušení ale neplatí vždy, o úchvatné jízdě na červu už byla řeč. A hned jedna z úvodních scén připomíná, dost možná i překonává nezvykle vypadající souboje předchozího dílu. Futurističtí vojáci krutého rodu Harkonnenů s antigravitační výbavou se vznášejí horkým pouštním vzduchem a bojovníci fremenů je přepadnou.

Těch pár desítek sekund dlouhý souboj mimochodem okamžitě sděluje, že divák, který nečetl knihu nebo nedej bože neviděl jedničku, se nebude chytat. Film přímo navazuje na první polovinu rozjetého příběhu. Nečekejte odpovědi na to, proč skoro nikdo nepoužívá střelné zbraně. Nebo co je zač to koření, o kterém se tu a tam někdo zmíní. Snímek ani nevysvětlí, proč ten, kdo ovládá jeho produkci, ovládá celý vesmír.

První díl měl tu výhodu, že do podobné stopáže potřeboval dostat mnohem méně dějových linek. Měl tak čas všechno ukázat a vysvětlit. Dvojka oproti tomu musí odvyprávět složitější příběh o náboženském fundamentalismu a fanatismu, mesiášství, galaktické politice a nakládání s vlastním osudem. Zvládá to, ale ne na všechno jí zbývá čas.

Ke cti filmového zpracování slouží, že po vzoru knižní předlohy se s těmito tématy nebojí pracovat. Paul Atreides svádí vnitřní boj s tím, že se pro fremeny nechtěně stává božskou figurou. Ale bez věrnosti fremenů nemůže naplnit svou pomstu. Jeho matka Jessica, se kterou bylo dříve snadné soucítit, zase v pozadí spřádá až chladnokrevné plány, jež mají k naplnění Paulova osudu pomoci. Ale ne nutně tím způsobem, jakým by sám chtěl.

Časový i obsahový pres je znát i u poměrně hvězdného obsazení, kdy Christopher Walken coby nepříliš přesvědčivý imperátor, představitelka lady Fenring Léa Seydoux nebo Anya Taylor-Joy jako dospělá verze Paulovy nenarozené sestry dostanou jen hrstku scén. Když znáte knihu, užijete si i těch pár chvil, ale jinak je to spíš uspěchaná snaha slavné tváře ukázat. Alespoň že skvělý Javier Bardem coby fremenský vůdce Stilgar má vedle hlavní dvojice Chalamet-Zendaya dost prostoru pro odlehčenější okamžiky i chvíle zaslepené víry.

Je to trochu paradox. Bezmála tříhodinový film by si zasloužil klidně o třicet minut víc. Možná i hodinku, ve které by svým postavám a složitému ději dal víc prostoru vyrůst a vyniknout. Anebo by z Duny mohla být rovnou minisérie. Není samozřejmě nutné na plátno převádět knihy doslovně – ale Duna: Část druhá dělá mnoho odchylek a zjednodušování.

Nejvíc tohle všechno vyniká na konci, kde už film příliš okatě utíká ke svému vyvrcholení, ze kterého se ale stane nijak nezastíraný můstek pro třetí díl. Ten má vzniknout podle druhé Herbertovy knihy s názvem Spasitel Duny a Villeneuve už pro něj začal psát scénář. A my doufáme, že ho nejen napíše, ale i natočí, protože kdyby Duna skončila takhle, byla by to pro ni velká škoda.