Nákladní lodě a tankery patří dlouhodobě k nejvíce znečišťujícím dopravním prostředkům. A zatímco například vliv aut nebo letadel lze redukovat veřejnou dopravou či omezením cestování, bez lodí přepravujících zboží či ropu se neobejdeme. Je proto zvlášť důležité co nejvíce minimalizovat jejich negativní dopady na životní prostředí. Jednou z cest je pro pohon zčásti využít vítr, jak to činí nový obří tanker, který teď do mezinárodních vod v ostrém provozu vysílá Čína.

Když Rudolf Diesel koncem 19. století vynalezl motor, pojmenovaný po něm jako dieselový, rozpoutal tím revoluci v námořní dopravě. Na novou technologii časem přešly prakticky veškeré nákladní lodě dosud spoléhající na plachty či parní motory a dnes si bez ní nelze dost dobře představit globální obchod. Diesela ale nejspíš nenapadlo, že o sto let později bude jeho vynález představovat velký environmentální problém vypouštějící miliony tun skleníkových plynů do atmosféry. Jak to zlepšit? Vrátit se do minulosti, alespoň částečně.

Přejít zpět na plachetnice není vůbec jednoduché – a to ze stejných důvodů, proč je loďaři opustili. Jednak jsou podstatně náchylnější na změny počasí, jednak se dosud nikdo nepokusil postavit plachetnici, která by se velikostí byť jen přiblížila typickému ropnému tankeru. Sílu větru ale nemusíme nutně použít jako jediný pohon.

Foto: CCS

Oslava uvedení ekologičtějšího supertankeru do provozu

Loď New Aden, která se 24. září stala součástí flotily čínské dopravní společnosti China Merchant Energy Shipping (CMES), je tak v zásadě hybrid. 333 metrů dlouhý supertanker, tedy tanker spadající do té největší kategorie lodí přepravujících ropu či jiné kapaliny, pohání primárně dieselový motor otáčející lodním šroubem. Na palubě se ale nachází čtveřice velkých plachet, které mají snížit spotřebu neekologického lodního paliva asi o desetinu.

Poněkud netypicky tvarované plachty jsou ve skutečnosti spíše pevnými listy, vyrobenými z nerezavějící směsi s uhlíkovými vlákny. Po rozložení dosahují výšky 40 metrů nad úrovní paluby a všechny čtyři dohromady mají plochu 4 800 metrů čtverečních.

Systém nesoucí název „Aerofoil Sails Intelligent Control“ zahrnuje také mnoho senzorů, které kombinují informace o poloze s analýzou okolních podmínek v reálném čase. Listy se podle toho automaticky natáčejí tak, aby byly co nejefektivnější. Posádka se o jejich provoz téměř nemusí starat, jediným tlačítkem je jen nechá rozložit nebo složit.

Supertanker a jeho systém plachet postavila čínská Dalian Shipbuilding Industry Company ve spolupráci s dalšími subjekty. Podle jejich testování dokážou listy New Adenu snížit spotřebu lodního paliva o více než 9,8 procenta. Na trase mezi Blízkým a Dálným východem to má znamenat ušetření asi 2 900 tun emisí oxidu uhličitého při každé plavbě.

Foto: CCS

Supertanker New Aden už brázdí moře

Jak uvádí agentura Reuters, podle studie organizace OSN z roku 2018 je lodní přeprava zodpovědná za 2,89 procenta globálních emisí skleníkových plynů. Jelikož přitom efektivita používaných paliv neroste úměrně k nárokům na objem dopravy, toto číslo stále roste. Řešení podobná čínskému supertankeru by tak mohla pomoci tento trend postupně změnit. Mezinárodní námořní organizace spadající pod OSN chce emise skleníkových plynů do roku 2050 snížit o polovinu oproti hodnotám z roku 2008.

Čína samozřejmě není jedinou zemí, která se toho snaží docílit moderními technologiemi. Počátkem letošního roku jsme psali také o francouzské firmě Airseas s podobným konceptem jako má New Aden, místo čtveřice uhlíkových listů jen používá jednu látkovou plachtu ve tvaru padáku. Experimentuje se také s obřími plachetnicemi, bateriemi nebo pohonem na vodík.

V dlouhodobém horizontu je ale důležité myslet i radikálněji. Potřeba ropných tankerů by měla klesat s tím, jak se země po celém světě budou zbavovat závislosti na fosilních palivech. Snížit vytížení dopravních lodí by zase pomohlo uskromnění cestování nebo nároků na rychlé doručování velkých objemů zboží.