Elon Musk spřádá plán B na ovládnutí Twitteru. Síť je podle něj klíčová pro svobodu a civilizaci

Jak by měla fungovat jím tolik vzývaná maximální svoboda slova a kde leží hranice mezi nenávistným a hloupým projevem, ale neví ani on sám.

Elon Musk, šéf automobilky Tesla a vesmírné společnosti SpaceX

Zapomeňte na čisté ovzduší, mír, všeobecné volební právo. Klíčem k prosperující civilizaci je… přece Twitter. Alespoň podle Elona Muska. Jasně, je to s nadsázkou, ale od chvíle, kdy oznámil, že by si sociální síť rád koupil, se k této argumentaci stáčí blíž a blíž. A při svém vystoupení na konferenci TED to dokonce řekl. Jenže jeho mantra o aréně, kde vládne svoboda slova, není bez chyb.

Už jsou to dva týdny, co vyšlo najevo, že Elon Musk se s podílem 9,2 procenta stal největším akcionářem Twitteru. A pár dní nato nabídl, že svou oblíbenou sociální síť koupí celou za zhruba 43 miliard dolarů. Je to sice jen asi sedmina jeho celkového jmění, ale pořád není tak úplně jasné, jak by transakci vlastně financoval, když skoro všechno Muskovo bohatství spočívá v držení akcií Tesly.

Řešení ale nepochybně existuje. Jednak může cenné papíry své automobilky použít jako zástavu, jednak se už začali ozývat zájemci z řad investičních fondů, že by mu klidně s obchodem pomohli. Ohlásil se například fond Apollo Global Management. A vzhledem k tomu, že vedení Twitteru se rozhodlo jeho plánu na převzetí firmy bránit, možná bude Musk něčí pomoc potřebovat.

Sice už dřív prohlásil, že jeho nabídka na odkup firmy při ceně 54 dolarů za akcii (momentálně se obchoduje pod 50dolarovou hranicí) je konečná, tak úplně konečná ale být nemusí – možná mu nezbude nic jiného než přihodit pár miliard navíc. Když mu šéf neziskové organizace TED, která pořádá stejnojmenné konference, položil otázku, jestli má záložní plán pro případ, že management Twitteru se mu postaví, jen stručně odpověděl: „Ano, mám plán B.“

Víc to nerozváděl, což je logické, protože každý krok v této nastávající právně-burzovní bitvě bedlivě sleduje Komise pro cenné papíry, s níž má Musk několik nevyřízených účtů. Nicméně v den, kdy vedení Twitteru aktivovalo takzvanou jedovatou pilulku, tedy mechanismus, který mu případný odkup akcií má zkomplikovat a prodražit, na svém twitterovém účtu napsal: „Love Me Tender“.

To je jméno slavné písničky od Elvise Presleyho. Pod slovem tender se ovšem, jak upozornil například slavný reportér deníku The New York Times Andrew Ross Sorkin, skrývá také jiné označení pro nepřátelské převzetí: „Může nepřátelská nabídka přebít jedovou pilulku Twitteru? Ne, jenže dostane vedení firmy pod větší tlak, aby ochranu zrušili, pokud bude víc akcionářů podporovat Muskův plán.“

Na rozuzlení tohoto příběhu si budeme muset ještě počkat, zatím si ovšem můžeme udělat aspoň rámcovou představu, proč to vlastně všechno Musk podniká. Cožpak mu nestačí Tesla, SpaceX, Neuralink, Starlink, Boring Company a sedm potomků včetně nejmenších pojmenovaných Exa Dark Sideræl a X Æ A-12?

„Když mně až chorobně záleží na pravdě,“ odpověděl při vystoupení na pódiu na závěr konference TED ve Vancouveru. A Twitter je podle Muska klíčem nejen k pravdě, ale i ke zdravému rozvoji civilizace a demokracie. Tedy Twitter takový, jaký by jej udělal on, nikoli ten stávající.

„Je klíčový pro demokracii a její fungování nejen v Americe, ale i v mnoha dalších zemích,“ prohlásil nejbohatší muž světa a dodal: „Twitter může pomoct šířit svobodu ve světě. Je důležité, aby tu byla inkluzivní aréna pro svobodu slova. Je to takové náměstí a je důležité, aby lidé měli pocit, že tam mohou mluvit otevřeně. Samozřejmě v mezích zákona.“

Jenže s těmi mezemi zákona je obtíž. A bylo to patrné i na Muskovi, když se jej moderátor ptal, jak si to vlastně představuje. Že přece absolutní svoboda slova může být velmi nebezpečná. Kde se pozná hranice, co je ještě tolerovatelné a co už ne? Vždyť algoritmy tohle pořád ještě neposoudí a nakonec bude muset přijít nějaký člověk a určit, co je nenávistné a nepřípustné.

„Rozhodující jsou zákony, těch je třeba se držet. Je určitě riskantní nechat algoritmy, aby rozhodovaly, které tweety se upozadí nebo smažou a které naopak ne. To je pak černá skříňka, která může být nebezpečná,“ řekl Elon Musk s tím, že příspěvky, které jsou na hraně, by povolil. A určitě by prý, pokud by měl do fungování Twitteru co mluvit, nepodporoval mazání účtů a trvalé zákazy něčích profilů.

To se mimochodem stalo exprezidentu Donaldu Trumpovi, který přišel o své účty jak na Twitteru, tak na Facebooku. Provinil se tím, že nejprve šířil různé fake news a konspirace a poté podněcoval své příznivce, aby vzali útokem Kapitol, když prohrál volby. Trumpa a jeho tým kvůli tomu dodnes vyšetřují americké úřady.

Když se mi něco líbí, prostě to napíšu nebo nasdílím. Není za tím žádná strategie.

Ostatně sám Musk, který má k Trumpovi, matadorovi populismu, relativně dobrý vztah, se něco z té demagogie přiučil. Při svém tažení za lepší Twitter oznámil, že jeho představenstvo by zbavil odměn a honorářů. Společnost by na tom sice ušetřila ročně tři miliony dolarů, její roční obrat v roce 2021 byl ovšem více než pět miliard dolarů. Takže je to něco podobného, jako když někdo v Česku slibuje, že stabilizaci veřejných rozpočtů provede mimo jiné zmrazením platů ústavních činitelů…

Během rozhovoru ještě zmínil to, co řekl už několikrát – že Twitter by měl svůj zdrojový kód včetně algoritmů, které jej řídí, zveřejnit, aby mohl být podrobený kritice a vylepšení od veřejnosti. Nebo že by za svou prioritu číslo jedna stanovil boj se spamem a reklamními boty, kteří Twitter zaplavují.

No a jak vlastně on přemýšlí o svém twitterovém účtu? Má nějakou strategii, co a kdy vypustit? „Nemám. Můj Twitter je vlastně takový kontinuální záznam mého vědomí. Když se mi něco líbí, prostě to napíšu nebo nasdílím. Není za tím žádná strategie, že bych dlouze dumal, co dám na Twitter,“ prohlásil muž, který má desátý nejsledovanější účet na světě s 82 miliony followerů.

Luboš Kreč

Baví mě technologie, byznys, společenské dění, startupy, knížky, auta... prostě novinář. Zformovaly mě Hospodářské noviny, prošel jsem i Forbesem.

Baví mě technologie, byznys, společenské dění, startupy, knížky, auta... prostě novinář. Zformovaly mě Hospodářské noviny, prošel jsem i Forbesem.