Filharmonie je budova se vším, co si Praha zaslouží, říká architekt Pleskot. Vybírala se naslepo

Málokdo se o novou filharmonii zasloužil tak jako architekt Josef Pleskot. O její vznik usiloval roky a podílel se i na výběru finálního návrhu.

pleskot-boxedRozhovor

Foto: Ester Havlová

Architekt Josef Pleskot

Josef Pleskot je jedním z nejuznávanějších českých architektů. Kromě toho se ale také dlouhá léta bil za to, aby v Česku vznikla nová, moderní budova filharmonie. V roce 2008 byl dokonce jedním ze zakládajících členů Spolku pro výstavbu nového koncertního sálu v Praze. A to spolu s dirigentem Jiřím Bělohlávkem nebo šéfem festivalu Pražské jaro Romanem Bělorem. O novém kulturním svatostánku mimochodem poprvé jednali s primátorem Pavlem Bémem. Ale až nyní se Praha filharmonie konečně dočká.

V průběhu času Pleskot a ostatní členové spolku uvažovali o několika místech, kam by filharmonie pasovala. Mluvilo se o Letné nebo náměstí Republiky, Klárově, Smíchově, Libni i Těšnově. Nakonec ale padla volba na řeku, tedy na Vltavu. Favoritem byla Štvanice, nakonec ale vyhrála Vltavská.

„Má obrovský urbánní potenciál, ale zároveň je dnes v tak špatném stavu, že se musí předělat. A to z gruntu,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch Josef Pleskot, který seděl i v porotě mezinárodní architektonické soutěže na podobu nového koncertního sálu hlavního města.

Hlasoval jste jako člen poroty pro návrh od ateliéru BIG?
Hlasoval. Byl to také můj favorit. Byť je nutno říct, že bylo potřeba se nejdříve prokousat těmi devatenácti návrhy a toho favorita v nich najít. Nebylo to vůbec jednoduché. S výsledkem jsem ale v tuto chvíli víc než spokojený.

filharmonie1

Foto: BIG

Vltavská filharmonie v Praze podle návrhu studia BIG

Návrhy byly anonymizované. Ani tak jste nepřečetli rukopis jednotlivých účastníků soutěže a nevěděli jste, že saháte po světoznámém dánském studiu?
Absolutně ne. Samozřejmě jsme tipovali, kdo by mohl být kdo, ale rozpoznat se to nedalo a nakonec jsme zjistili, že jsme se ani netrefovali. Bylo až překvapivé, jak se v návrzích hvězdné ateliéry na první dobrou nezjeví. Skoro jsem z toho byl až zklamaný, protože jsem si myslel, že tam ten rukopis bude.

Co se vám na tom návrhu líbí nejvíc?
Praha je prostorově velmi členitá a má jedinečnou vertikální dimenzi. To ten návrh podtrhuje, v jednom domě ustanovuje vertikální princip pohybu a života ve městě. Také vytváří svébytný městský veřejný prostor, a to jak venku, tak i uvnitř. Je to budova postavená od řeky až do nebe. Se vším, co si Praha zaslouží.

V minulosti jste hodně mluvil o nutnosti propojení nové budovy na řeku. Splňuje to tento projekt?
Máte pravdu, říkal jsem to velmi vehementně a tady se to podařilo. A to i díky vtipnému řešení dopravy v místě. Kontakt budovy s řekou je velmi čistý a doširoka otevřený.

Jak je doprava řešená?
Budovu nejvíce blokovala nájezdová rampa, která vede jako pravé odbočení z Jiráskova mostu. Vítězný návrh dopravu stočil hluboko do podzemí a díky tomu se podařilo prostor u řeky zpřístupnit v plné šíři.

Dříve jste mluvil i o tom, že budova musí řešit předmostí Hlávkova mostu, podobně jako je to například u Národního divadla. To se podařilo?
Dopadlo to trochu jinak, než jsem si původně myslel. Povedlo se to ale brilantně a výsledek je nakonec ještě účinnější a originální.

Mnoho evropských zemí začalo filharmonie stavět po druhé světové válce. U nás se to podařilo až teď. Zaspali jsme hodně?
Tento proud začal po druhé světové válce v Berlíně, kde vznikla progresivní filharmonická budova podle pravidel, kterými se řídíme prakticky dodnes. Jde vlastně o třetí generaci budov pro hudbu. Nejdříve se stavěly středověké a barokní sály. Pak šlo o filharmonie z druhé poloviny devatenáctého století, kterou máme i my v Rudolfinu. Nyní přišla třetí generace, kdy se z hudebního aktu stává velmi společenská záležitost. Muzikanti jsou obklopení a foyer jsou téměř součástí městského veřejného prostoru. Je žádoucí, aby budova byla otevřená 24 hodin sedm dní v týdnu. A to vše dává domu novou dimenzi pro třetí tisíciletí.

vltavska-filharmonie

Foto: BIG

Pohled z plánované Vltavské filharmonie v Praze

Pro pražskou filharmonii byla ve hře spousta míst, například Letná. Favoritem ale byla pražská Štvanice, a to především kvůli přímému spojení s řekou. Jaký to mělo smysl a kdo s touto ideou přišel?
Přišli jsme s tím my. A tím míním náš spolek pro vznik filharmonické haly. Vytipovali jsme místa od Vltavské přes Štvanici a Těšnov až po Palác kultury. Na prvním místě byla právě Štvanice. Vltavská byla ale hned na tom druhém. Věděli jsme, že Štvanice se s největší pravděpodobností nepodaří prosadit, brojili jsme tedy právě za Vltavskou, která má obrovský urbánní potenciál, ale zároveň je dnes v tak špatném stavu, že se musí předělat. A to z gruntu. Místo schválilo už minulé vedení Prahy.

Kromě spojení s řekou byla tedy zásadní i ta potřeba proměnit území jako celek?
Ano, i to hrálo roli. Pamatuji si, že jsem při jednání rady říkal, že nepůjde jen o samotnou filharmonii, ale že další miliardy spolkne celé to území. Odpovědí bylo, že se s tím počítá. Uvidíme tedy, jak to bude dál.

Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jste, že v době krizí se mají velké akce připravovat, v době konjunktury pak stavět a že to na naši dobu sedí. My jsme se teď trochu přehoupli do doby krize. Nastane konjunktura ve správný čas pro filharmonii?
Myslím, že ano. Nedovedu si představit větší krizi, než je teď. Společnost by se měla těšit na nějaký zvrat, na nějakou radost. V těžkých dobách se mají vymýšlet světlé projekty. A tím filharmonie dozajista je.

Eliška Nová

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.

Obdivovatelka měst i přírody. Obojímu se věnuje i ve svých článcích jako redaktorka CzechCrunche.