Firmu založili v hospodě, pak i taxikařili, aby ji udrželi naživu. Být ziskoví je základ, říkají
Vývojářské studio Koala42 dává práci desítkám lidí a průmyslovým firmám pomáhá s přechodem do 21. století. Letos míří na tržby 60 milionů.
Bydleli od sebe sotva šest set metrů vzdušnou čarou. Chodili do stejných barů, navštěvovali stejná hřiště a měli desítky společných známých, přesto se ve svém rodném Zlíně nikdy neseznámili. Jan Jelínek a Filip Molčík na sebe narazili až o stovky kilometrů dál, v Praze, když se s pomocí společného známého potkali u rozjezdu firmy. Byla to jedna z těch šťastných náhod, které definují úspěšné byznysové příběhy, ačkoli na samém začátku to na sukces rozhodně nevypadalo. Dnes jejich společnost Koala42 sice dosahuje obratu v desítkách milionů korun a pomáhá českým fabrikám vstupovat do 21. století, ale cesta k tomuto bodu vedla přes thajské pláže i přes dluhy a stovky hodin strávených za volantem taxíku.
Zatímco Filip Molčík po studiu na ČVUT nastoupil do skupiny Certicon, kterou založil a nedávno i prodal známý český vědec Vladimír Mařík, Jan Jelínek se věnoval sportovnímu marketingu a podpoře basketbalu a streetballu. Právě z toho vznikl nápad založit agenturu.
„Náš společný kamarád nás dal dohromady. Potkali jsme se poprvé v legendární, dnes už neexistující hospodě Tlustá koala, od toho se ostatně odvíjí i název naší firmy,“ vypráví Jelínek s tím, že z původní trojice zakladatelů velmi brzy zbyli jen dva – tedy on a Filip Molčík, kteří se vzájemně navíc ani pořádně neznali. A Molčík dokonce nebyl v Česku.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs„Bavíme se o roku 2018. Dal jsem výpověď v Certiconu a vyrazil na půl roku do Thajska, že tam budu trochu odpočívat a trochu dělat z pláží. Měl jsem pár klientů. Nakonec právě tyhle melouchy byly můj vklad do rozjezdu podnikání, jinak jsme totiž nic neměli,“ směje se Molčík.
Aby firma vůbec přežila a bylo na nájem v coworkingu Impact Hub, musel Jan Jelínek po nocích jezdit pro tehdejší taxikářskou platformu Taxify, dnešní Bolt. „Mám odježděno přes 300 hodin. Neměl jsem tehdy ani vlastní auto, tak jsem se nechal najmout u flotily. Finančně to vůbec nevycházelo, byl jsem v celkem velkém dluhu a rodiče nade mnou zlomili hůl,“ vzpomíná.
Molčíkovy bokovky z druhého konce světa je tak držely nad vodou, zatímco se snažili marně prorazit se sportovním marketingem. Původní myšlenka navázat na Jelínkovu neziskovku se ale ukázala jako slepá ulička – trh byl malý a obsazený. A tak brali v podstatě cokoli, co se nabízelo: tvorbu webových stránek či přípravu mobilních aplikací.
„Bastlili jsme to, pivotovali jsme různými směry. Věděli jsme, že chceme podnikat. Lidsky jsme si sedli a nechtěli se vzdát. Během roku 2019 jsme se začali zvedat, nabírali jsme i první lidi. A pak přišel covid,“ říká Filip Molčík. Když vzpomíná na pandemii, není to ale čistě negativně.
Když totiž přišel covid, mnoho agentur panikařilo, ale pro Koalu to byl paradoxně booster. Tým, který byl zvyklý „bojovat z nuly“ a neměl za zády investory, se dokázal rychle adaptovat. Zákazníci z řad průmyslových firem najednou zjistili, že digitalizace není jen módní slovo, ale nutnost pro přežití. „My tyhle krizové momenty máme vlastně rádi, člověk má pocit, že se něco děje, že trh trochu dýchá. Covid nám pomohl v tom, že zákazníci byli najednou ready se připojit na call a řešit věci digitálně,“ doplňuje Jelínek.
Zásadní rána přišla ovšem v souvislosti s válkou na Ukrajině a ochlazením trhu, kdy se firma potýkala s pohledávkami ve výši téměř deset milionů korun. Nejbolestivější zkušeností byl krach společnosti Stebal Spedition, která za sebou nechala dluh 1,8 miliardy korun, a Koala musela své pohledávky odepsat. „Člověk se z toho naučí, že i když s někým sedíš na kafi a všechno vypadá super, systém musí být nastavený tvrdě,“ glosuje Filip Molčík moment, který je naučil nekompromisnímu řízení financí, zvlášť když za sebou nemají žádného movitého majitele ani nejsou součástí širší skupiny.
Oba pochází z podnikatelských rodin a podle Jelínka jim byla od začátku blízká právě cesta bootstrappingu, tedy budování firmy bez cizího kapitálu a s potřebou být ziskoví ve všem, co dělají. Což se právě během covidu osvědčilo, protože už byli z rozjezdu zvyklí na improvizaci, schopnost změnit směr, navíc dokázali fungovat velmi efektivně.
Jejich úplně prvním klientem byla společnost MyQ, která vyvíjí systémy pro tiskárny. Dnes se ale Koala42 profiluje jako expert na takzvanou poslední míli digitalizace. V praxi to znamená, že nechodí do firem zavádět obří ERP systémy, ale hledají místa, kde drahé technologie selhávají na lidském faktoru nebo chybějícím propojení.
Krizové momenty máme vlastně rádi, člověk má pocit, že se něco děje, že trh trochu dýchá. Covid nám v něčem pomohl.
Příkladem je spolupráce s firmou Petainer v Aši nebo výrobcem pergol Dřevěné stavby. „Firmy mají super stroje, ale data z nich nemají propojená, administrativa se řeší v Excelu nebo na papíře. My jim to lepidlo mezi těmi systémy vyrobíme,“ popisuje Jelínek. Majitelé firem najednou vidí tvrdá data o tom, kolik materiálu skutečně projde výrobou a kde vznikají prostoje.
Jejich záběr se s nástupem umělé inteligence posouvá ještě dál. Aktuálně běží pilotní projekt s významným výrobcem baget, kde jejich technologie nahrazuje lidské oko při kontrole kvality. Na pásu, kde se vyrobí tři tisíce baget za hodinu, je pro člověka nemožné udržet stoprocentní pozornost. Kamerový systém s AI to ale zvládne a okamžitě. „AI je pro nás další nástroj, dramaticky to zrychluje práci,“ říká Molčík a dodává, že v budoucnu se jejich byznys stane ještě více konzultačním.
A co dělá v názvu číslo 42? Řečeno s klasikem – Modří už vědí! Číslo 42 je „přece odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec“ ze slavného Stopařova průvodce po Galaxii, tedy knihy, kterou oba majitelé firmy milují.
Ostatně když loni v září pořádali teambuilding, při pohledu do statistik zjistili, že se kruh uzavřel. „Měli jsme obrat 42 milionů, 42 lidí a odpracováno 42 tisíc hodin,“ usmívá se Jan Jelínek. Letos prý cílí na obrat 60 milionů, ale přejmenovávat se nebudou.
