Frusack není jen sáček, ale změna myšlení. Udržitelnost se nemá dělat jen na oko, říká Hana Fořtová v podcastu

Ondřej HolzmanOndřej Holzman

hana-fortova-boxed2

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Hana Fořtová, spoluzakladatelka Frusacku

0Zobrazit komentáře

„Když jsme s Frusackem v roce 2014 začínaly, slovo udržitelnost tehdy ještě rozhodně nebylo číslo jedna,“ vzpomíná v novém díle CzechCrunch Podcastu Hana Fořtová. Se svou spolužačkou Terezou Dvořákovou ale od začátku věděly, kam míří, teď za sebou mají necelý milion prodaných kusů, a hlavně už Frusack není jen znovupoužitelný sáček.

Témata ve společnosti se za poslední roky různě proměňovala, ale důraz na vyšší ochranu životního prostředí a s tím související omezovaní spotřeby plastů se stále více řeší napříč generacemi i průmyslovými odvětvími. A Frusack část této diskuze rozjel před lety i v Česku.

„Bez plastů se určitě neobejdeme, ale problémem je jejich nadměrná spotřeba. V některých případech totiž plasty vůbec nepotřebujeme, zatímco jindy je doopravdy nutné je použít. Je ale vlastně jedno, o jaký materiál jde – s každým se musí zacházet rozumně,“ přemítá v podcastu Hana Fořtová.

Novou epizodu CzechCrunch Podcastu si můžete pustit v přehrávači níže, stejně jako ve všech oblíbených podcastových aplikacích, včetně Spotify, Apple Podcastů a Google Podcastů:

O čem dalším byla v podcastu s Hanou Fořtovou řeč?

***

Devětadvacetiletá podnikatelka, která se před šesti lety rozhodla předčasně ukončit studia medicíny, aby se mohla pustit do rozvoje Frusacku naplno, dnes hovoří o svém byznysu jako o větší misi, dalece přesahující znovupoužitelný kompostovatelný sáček, kolem kterého se vše točí.

„Tehdy se nemluvilo o tom, že byl měl někdo třeba opakovaně používat obaly. Byly jsme tehdy pionýry, kteří o tématu začali mluvit, a teď se dostáváme do další fáze, kdy chceme, aby se lidé dívali, jaké produkty kupují a odkud pochází. To, že se něco tváří jakkoliv udržitelně a zeleně, ještě neznamená, že to takové skutečně je,“ říká Fořtová.

Sama nemá hraní si na udržitelnost jen tak na oko ráda ani u firem, které často různé „zelené“ aktivity skrývají například pod své CSR programy, třeba když jedou někam mimo firmu sázet stromy. „Do nedávné doby to stačilo, ale i na straně zákazníků je vidět, že chtějí po firmách něco víc. Udržitelnost by se měla dostat do samotného jádra podnikání,“ říká.

hana-fortova3

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Hana Fořtová, spoluzakladatelka Frusacku

Přestože to může znít jako klišé, Hana Fořtová dnes říká, že Frusack už není jen produkt, ale změna myšlení. „Chtěli jsme zasít o těchto tématech povědomí a hned na začátku se to velmi dobře chytlo,“ usmívá se. Dnes Frusack i svůj přístup k podnikání a fungování rozšiřují do celého světa a mají před sebou americký trh, kde je takřka nekonečný potenciál.

O tom, jak složité bylo znovupoužitelný sáček, který skutečně dokáže zmizet z povrchu zemského, vyvinout, kolik jich dokáží vyrobit, kde všude se prodávají a také jestli je lepší si vzít v obchodě papírovou, nebo igelitovou tašku, hovoří Hana Fořtová v našem podcastu. Najdete ho online jak na Spotify, Apple Podcastech nebo Google Podcastech, tak ve svých oblíbených podcastových aplikacích.

Startupy často mluví o umělé inteligenci, jen aby byly cool. Do Facebooku mě přetáhl Zuckerberg, říká Tomáš Mikolov v podcastu

tomas-mikolov

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Vědec a expert na umělou inteligenci Tomáš Mikolov

0Zobrazit komentáře

Z tuzemského akademického prostředí přes vylepšení překladače Googlu nebo práci ve Facebooku a Microsoftu až po návrat do Česka na půdu ČVUT. Tak by se dala ve zkratce popsat kariéra Tomáše Mikolova, uznávaného experta na umělou inteligenci, který se věnuje různým technologiím s ní spojených a který se velkou měrou podílel na vylepšení nástrojů a služeb zmíněných amerických obrů.

„Před zhruba deseti lety, kdy jsem se do zmíněných firem dostal, byl často sen mnoha doktorandů, že po dokončení studia půjdou dělat do podobné zajímavé firmy, dnes už se to trochu mění,“ říká Mikolov v novém dílu CzechCrunch Podcastu a zmiňuje, že v posledních letech má mnoho lidí naopak pocit, že obor umělé inteligence a strojového učení trochu stagnuje, že nemáme množství nových a převratných nápadů.

„To, co máme, můžeme využívat deset dvacet let, ale abychom dosáhli nějakého zásadnějšího pokroku, musíme dělat věci od začátku, znovu a jinak,“ míní. Přesto má Tomáš Mikolov pocit, že v Česku máme obrovské množství talentu a že se zdroje amerických firem často přeceňují. V podcastu upřímně popisuje, jaká pro něj byla práce ve Facebooku nebo Googlu, jak se k ní dostal, co ho zarazilo, ale i důvody svého návratu do Česka.

Novou epizodu CzechCrunch Podcastu si můžete pustit v přehrávači níže, stejně jako ve všech oblíbených podcastových aplikacích, včetně Spotify, Apple Podcastů a Google Podcastů:

O čem dalším byla v podcastu s Tomášem Mikolovem řeč?

***

Osmatřicetiletý Mikolov se programováním a prací s počítačem zabýval už od svých osmi let. „Odjakživa mě fascinovalo, že počítače vlastně umí dělat cokoliv podle toho, jak je naprogramujeme. Je jen na člověku, aby napsal zajímavý program, a počítač podle toho vykonával zajímavou funkci,“ říká. Nemuselo jít ale pouze o simulace, které sloužily pro hraní her, ale například i něco, co by dokázalo do počítače dostat simulaci lidského myšlení.

To je ostatně jednou z nejzásadnějších věcí, které se snaží vědci v tomto oboru dosáhnout. Zatím jsme ale podle Mikolova stále na začátku a může trvat ještě hodně dlouho, než se takovému stavu přiblížíme. To je ale jen jedna kategorie. V posledních letech se čím dál častěji skloňuje umělá inteligence ve spojení s mnoha startupy a firmami, které je využívají jako základ technologie pro svůj byznys.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Podle Mikolova se ale často startupy umělou inteligencí ohánějí jen proto, aby byly víc cool a zaujaly investory. „Dnes je to buzzword a upřímně z toho nadšen nejsem, protože to trochu devalvuje náš obor,“ přiznává Mikolov. „Pozoroval jsem to už v době, kdy do tohoto oboru začaly přitékat větší peníze a Google začal skupovat startupy, které umělou inteligenci využívaly. Často ani neměly výsledky, které byly využitelné, ale měly kolem sebe spoustu hypu.“

Podobně to podle Mikolova bylo i v době, kdy působil ve Facebooku, kam ho nabíral sám spoluzakladatel Mark Zuckerberg. „V té době to byla při přetahování lidí běžná praxe,“ zmiňuje. Zhruba čtvrtina zaměstnanců ve Facebooku navíc v té době byla právě z Googlu, protože v sociální síti viděli novou příležitost, která ještě není tolik postižena procesy korporátu, byť už tehdy měl Facebook několik tisíc zaměstnanců.

mikolov

Foto: Nguyen Lavin/CzechCrunch

Vědec a expert na umělou inteligenci Tomáš Mikolov

„Naopak v Googlu jsem si někdy připadal trochu jako v Potěmkinově vesnici. Byl tam bazén, masáže, lidi tam jí od rána do večera v kafeteriích, samé balonky, barvy, kola. Vypadá to jako taková super školka pro děti, což je na jednu stranu super, ale na druhou stranu, když šlo o výsledky, tak mi přišlo, že lidi se tam často nesnaží, protože nemají konkurenci,“ popisuje své pocity z prostředí amerických technologických gigantů Mikolov.

Podrobněji o tom, jak to za velkou louží u největších firem světa chodí, o největších rozdílech v práci pro podobné korporace a na akademické půdě, stejně jako o detailech návratu Tomáše Mikolova do rodné vlasti, budoucnosti umělé inteligence a jeho dalších plánech, si můžete poslechnout v novém CzechCrunch Podcastu.

Podcast s Tomášem Mikolovem najdete jak online na Spotify, Apple Podcastech nebo Google Podcastech, tak ve svých oblíbených podcastových aplikacích.