Od chvíle, kdy byl vyhlášen vítěz soutěže na novou podobu pražského hlavního nádraží, se o návrhu vede debata. Vyjadřují se k němu zainteresovaní i laici, teď o něm promluvil také Adam Gebrian, vystudovaný architekt, který se rozhodl, že se stane spíš popularizátorem své profese. Podle něj je návrh od dánského studia Henning Larsen Architects – který se jmenuje Šťastný Hlavák a jeho symbolem se stala dřevěná střešní konstrukce – generický a stejně jako v Praze by mohl stát na jakémkoli jiném místě.

Gebrian se na největší dopravní uzel v centru metropole zaměřil ve čtyřdílném videu na svém kanále na YouTubu. V poslední části (byť na jejím konci mluví o tom, že by mohl vzniknout i díl pátý) se dostal i k analýze samotné soutěže a vítězného návrhu. Architekt v bezmála hodinovém videu probral různé aspekty vítězného návrhu nového hlavního nádraží. Vyjádřil se mimo jiné i k debatě, která se vede o odbourání části nové odbavovací haly, u níž se nyní řeší, zda je, nebo není památkou.

„Zadavatel řekl, že střecha nové odbavovací haly je ve špatném technickém stavu a bude se muset opravovat. A najednou se objevil někdo, kdo říká, že když už se musí střecha sundat, pak by se možná ani nemusela vracet,“ líčí Gebrian. Tomu vadí, že autoři návrhu ani zadavatelé soutěže nepřiznají, že jde v podstatě o radikální proměnu, nikoli o novou vrstvu současného stavu.

Návrh je nicméně podle Gebriana legitimní, byť v mnoha ohledech kontroverzní. To, že dřevěná konstrukce sice kryje prostor jako střecha, zároveň ale nejsou lidé na nádraží chránění ze strany, je podle něj dánský přístup. Zatímco Dánové jsou podle Gebriana zvyklí odolávat nepřízni počasí, Češi ne. „Když jsem návrh viděl, říkal jsem si, že je dělaný pro lidi, kteří to dokážou používat, ale vůbec si nejsem jistý, že jsme to my,“ říká ve videu.

Foto: Henning Larsen Architects

+4

Gebrian se také vrací k debatě, která se týkala přímo podoby dřevěné konstrukce. Na internetu se v diskuzích objevovaly různé přívlastky pro návrh. Především dřevěná konstrukce mnohým připomínala stavby z arabského světa. Návrh proto získal přezdívku Abú Prahí. „Architektonické tvarosloví mi jiné prostředí nepřipomíná. A ani si nemyslím, že by nemohlo být v Praze. Když se na to ale podívám, vidím docela univerzální konstrukci a strukturu, která by mohla být téměř kdekoli. A z něčeho takového zas tak velkou radost nemám,“ uvádí Gebrain s tím, že si váží projektů, které jsou šité na míru danému místu. „Abychom ale byli fér, takových projektů je velmi málo na celém světě,“ dodává.

Problém by podle něj mohl být také s údržbou. A to proto, že v Česku je několik staveb, které jsou v havarijním stavu především proto, že se o ně léta nikdo nestaral. Může to být příklad několika pražských mostů, přičemž nejdiskutovanější byl ten Libeňský, v současné době je to most železniční. Může jít ale i o samotnou novou odbavovací halu a její střechu, která je ve špatném stavu.

„Proč by to zrovna v tomto případě mělo být jinak? Umím si představit, že když je něco nové, nalije se do toho spousta peněz, lidé o tom diskutují, takže se o to opravdu staráte. A dokonce mám pocit, že tam bude někdo chodit s kartáčkem na zuby a čistit prach v každé spáře. Ale také si myslím, že o pět let později už to tak nebude. A o dvacet let později to tak nebude zcela určitě. Je to něco, co vidím dnes a denně, a není možné to pominout a tvářit se, že to neexistuje,“ popisuje popularizátor architektury.

Podívat se je nicméně podle Gebriana potřeba rovněž na samotnou soutěž. Do ní se přihlásilo 26 týmů. To je podle Gebriana málo. Pokud jde o tak důležité místo v centru města, pak by tomu měl odpovídat i počet studií, která se do soutěže přihlásí. V soutěži na budovu Národní knihovny v roce 2007 bylo podle České komory architektů (ČKA) odevzdáno 410 návrhů. Když se pak podle Gebriana pomocí portfolií hledaly žádosti o týmy, které by se mohly zúčastnit soutěže na Vltavskou filharmonii, byly jich téměř dvě stovky. Z nich pak porota vybrala devatenáct, aby soutěžily, celkovým vítězem se stalo dánské architektonické studio Bjarke Ingels Group.

„Rozumím tomu, když někdo říká, že to je složité a komplexní, je to nádraží, tramvaj, veřejný prostor a park. Jsou dané podmínky, aby se týmy mohly soutěže vůbec zúčastnit. To jsou faktory, které možná účast limitují, ale i tak se bavíme o budoucnosti nejdůležitějšího dopravního uzlu centra Prahy a 26 žádostí z celého světa je málo. Je to zpětná vazba pro zadavatele, že se to nepodařilo vypsat tak, aby žádostí bylo mnohem víc,“ líčí Gebrian, který má výtku také k tomu, že území, na kterém se soutěž konala, mělo být mnohem rozsáhlejší navzdory různým majetkovým vztahům.