Letos na jaře oslaví Rolls-Royce rovných 120 let od momentu, co Charles Rolls a Henry Royce založili vlastní automobilovou značku. Mně se naskytla příležitost zažít odkaz těchto dvou velikánů na vlastní kůži prostřednictvím jízdy hned ve čtyřech modelech automobilky. Do všech aktuálně prodávaných konvenčních modelů Rolls-Roycu jsem usedl ve stínu Sněžky, nikoliv však na české, ale polské straně Krkonoš, v okolí Jelení Hory a Sklářské Poruby. A to znamená jízdu na úzkých a klikatých silničkách, proplétajících se kulisami horských vesniček, jejichž omšelost podtrhovalo uplakané počasí a mlha.

Šarm vozů značky Rolls-Royce je však natolik silný, že jej trocha šedi a aerosolu ve vzduchu vůbec nerozházela, jak jsem se přesvědčil hned, když jsem ráno vyšel z horského hotelu Seidorf. Před ním byly vzorně seřazeny všechny čtyři stroje: Phantom a Cullinan a dvě specifická provedení modelu Ghost. K dokonalosti tak chyběl už jen Spectre, historicky první elektrický model značky.

Jízdu jsem odstartoval pěkně zostra, rovnou v tom nejtradičnějším, co bylo na místě k dispozici. Rolls-Royce Phantom platí od roku 1925 za synonymum moci a úspěchu. Tento model v minulosti vlastnili například Elvis Presley či John Lennon, a tak jsem byl zvědav, jakou písničku zašeptá do mého ucha.

Náš Phantom byl oděn do stříbrného laku v kombinaci s krémovým interiérem a detaily vyvedenými v chromu a černém laku, vyšívanými zelenou nití. Na sedadle za volantem tu běžně usedá řidič, zatímco majitelovo místo je vzadu. Právě volant, respektive jeho velikost, upoutá jako první. Oproti jiným vozům je nadstandardní, zatímco centrální displej infotainmentu je v porovnání se současným trendem velkých obrazovek naopak spíše menší.

Důvodem je fakt, že i v interiérech si Rolls-Royce snaží držet určitý tradicionalistický postoj, přestože nabízí vše, co dnešní moderní vozy mají mít. Tento přístup se projevuje také přítomností řady čistých ploch, čas zde měří analogové hodiny a některé funkce se ovládají manuálními ovladači typu „tahem zapni, stiskem vypni“, ovšem v tom nejluxusnějším slova smyslu.

To už jsem se ale s celou kolonou ostatních vozů vydal na cestu. Těžko říct, co se honilo hlavou místním. Že by bohatí šejkové přijeli koupit Krkonoše? Ostatně cena všech vozů dohromady atakovala částku 50 milionů korun. Pro představu: cena Ghostu Black Badge se pohybuje okolo 10 milionů korun, verze Amber Roads je o další 2 miliony dražší, Cullinan v našem provedení vychází přibližně na 11,5 milionu korun a základní cena Phantomu se pohybuje okolo 14 milionů. Z nákupu hor by ale nejspíš rychle sešlo, kdyby šejkové viděli místní infrastrukturu, která na některých místech připomínala spíše tankodrom než klasickou silnici.

Naštěstí tu byl tzv. Magic Carpet, tedy technologická specialita značky navozující pocit, že se při jízdě skutečně vznášíte na létajícím koberci. Vůz si již dopředu čte informace o trase a automaticky nastavuje odpružení či převodovku. Díky tomu je jízda ladná, bez drncání a při vyhýbání se výtlukům si člověk připadá, jako by se vznášel na loďce. Někteří kolegové si však během přestávky stěžovali, že kombinace horských klikatic a magického koberce jim nedělala moc dobře.

Já jsem si však jízdu užil. Dost možná nejvíc v momentě, kdy se do naší kolony infiltroval traktor. Díky tomu jsem mohl zpomalit a jen vnímat opulentnost limuzíny, ve které jsem právě seděl. Došlo mi, jak rychle jsem překonal obavy z velikosti auta i samotného výkonu. Přece jen od sošky Spirit of Ecstasy, která se majestátně tyčí nad charakteristickou chromovanou maskou vozu, až po jeho záď má Phantom na délku přes 5,5 metru. I přesto jej dokáže benzínová V12 naladěná na výkon 563 koňských sil pohánět kupředu rychlostí až 250 km/h, kdy z 0 na 100 kilometrů umí akcelerovat za 5,1 sekundy. Je však nutné počítat se spotřebou okolo 16 litrů na 100 kilometrů.

Temné alter ego

Po pauze přišel čas usednout za volant modelu Ghost, se kterým jsem měl tu čest již před dvěma lety. Tentokrát však byl k dispozici ve verzi Black Badge, tedy jakémsi temném alter egu klasiky, a verzi Amber Roads, což je jeden z pouhých dvanácti vzniklých exemplářů, které svými detaily připomínají slávu jantarové stezky táhnoucí se od Baltu až k Středozemnímu moři.

Zatímco Phantom svým provedením připomíná klub, kde se člověk usadí do velkého křesla, otevře noviny a nechává se obsluhovat, model Ghost bych spíš přirovnal k obývacímu pokoji v moderní vile, kde si člověk zahraje na PlayStationu nebo si pustí Netflix. Rolls-Royce nejnovější verzi tohoto modelu přizpůsobil potřebám zákazníků, kteří si chtějí automobil řídit sami, a naplno si tak užívat všechny technologické vymoženosti, přepracované hnací ústrojí a podvozek.

Jako první jsem usedl do verze Black Badge. Ono slůvko black zde není náhodou. Černě lakovaná je už samotná mřížka masky chladiče a černý oděv dostala i soška Spirit of Ecstasy. Temná duše vozu se však naplno projeví až po otevření dveří interiéru, který byl v našem případě kombinací modrého čalounění a opět černé barvy, ačkoliv na fotografiích působil trochu divoce.

Nebudu zastírat, že právě Ghost, zejména v tomto provedení, mi přirostl k srdci nejvíce. Zatímco u modelu Phantom jasně vnímáte, že jedete v limuzíně, a i přes jeho výkon tomu také přizpůsobujete styl řízení, Ghost více dával najevo potenciál své V12 o objemu 6,7 litru. Jeho temná povaha mi neustále našeptávala, ať pořádně sešlápnu plynový pedál, využiju bezmála 600 koní výkonu a ještě trochu navýším průměrnou spotřebu okolo 18 litrů. Na dálnici by to ale dávalo víc smysl než na silnici ze Sobieszówa do Piechowic, kde maximální rychlost 250 km/h prostě nevyzkoušíte.

Po obědové pauze bylo na čase vydat se po stopách severského zlata, jak se někdy přezdívá jantaru. Vůz z programu Bespoke je exkluzivita s hvězdným nebem nad hlavou, tedy led diodami na stropě, sbíhajícími se do obrazce mapy starých obchodních stezek. Nechybí ani samotný jantar vsazený do centrálního voliče uprostřed palubní desky. Ta kombinuje tóny krémové a červenohnědé, stejně jako exteriér.

Z designového hlediska se jednalo o nejvymazlenější exemplář a byl jsem zvědav, zda tento zážitek dokáže trumfnout poslední člen naší výpravy, velké SUV Cullinan. To bylo k dispozici opět ve verzi Black Badge, upravené v programu Bespoke ve stylu Inspired by Fashion. Usedl jsem do něj v momentě, kdy padla tma, a tak jeho celé aranžmá působilo až divadelním dojmem.

Stormtroopeři a sovětští kosmonauté

Vínový lak se snoubil s černým chromem a interiér rozehrál blyštivou přehlídku efektně nasvícených detailů. Díky kombinaci bílé a černé barvy si člověk připadal jako v lodi ze Star Wars, přičemž do této stormtrooperovské kombinace zasahovala i karmínová červeň Snokovy elitní stráže.

Ani tentokrát nechybělo předení V12 naladěné na výkon 592 koňských sil, které dovedou rozpohybovat 2,7 tuny těžký vůz z 0 na 100 km/h za méně než 5 sekund, přičemž maximální rychlost činí 243 km/h. Má jízda s modelem Cullinan byla kratší, než bych si přál, nicméně nejsilnějším dojmem pro mě byla velikost automobilu. Ano, všechny vozy Rolls-Royce jsou veliké, ale Cullinan při jízdě působil obrovsky. Paradoxem je, že ve skutečnosti se jednalo o nejkratší z aut, ve kterých jsem ten den seděl, ovšem s výškou 1,83 metru samozřejmě všechny ostatní hravě strčil do kapsy.

Celé dobrodružství vyvrcholilo průjezdem brány domu Jaskólka. Sídlo, jehož název se dá přeložit jako Vlaštovka, je unikátní objekt nad Sklářskou Porubou, který na první pohled působí jako kulisa z filmu Tima Burtona. Postaven byl v roce 1896 a během své bohaté historie sloužil jako klášter, rekreovali se zde sovětští kosmonauté, a dokonce i polští prezidenti.

Po revoluci si objekt prošel rekonstrukcí, která mu navrátila jeho historickou podobu, a dnes slouží jako hotel pro nejnáročnější. Dalo by se říci, že do jisté míry toto místo sdílí stejné hodnoty jako samotná značka Rolls-Royce. Jsou pyšné a zdůrazňují svůj tradiční charakter, zároveň se však snaží držet prst na tepu doby. Vzhledem ke stáří a vzhledu budovy by se tu cítili dobře i Charles Rolls s Henrym Roycem, jejichž odkaz žije díky luxusním vozům Rolls-Roycu dodnes.