Filip Molčan není úplně klasický CEO vývojářského studia. Bydlí mimo civilizaci v tradiční roubence na samém okraji Českého Švýcarska, o které pečuje coby dobrovolný strážce parku. Svým zaměstnancům koupil apartmán v Chorvatsku, a se svou společností Good Sailors hledá u handicapovaných osob superschopnosti, díky kterým dovedou dělat některé věci lépe než zdravý člověk. „Myslíme si, že to, co děláme, je natolik unikátní, že bychom s nápadem chtěli vyrazit na západní pobřeží do Spojených států,“ říká Molčan, který má v plánu v Silicon Valley ukázat, jak dobří umí být vývojáři s autismem, obsedantně-kompulzivní poruchou či zrakovým postižením.

S Filipem Molčanem se potkávám před jeho roubenou chalupou v Doubici, relativně nenápadné severočeské vesničce, ve které je však poměrně živo. Díky turistickému ruchu je tu šest hospod a často tu lze narazit na velmi zajímavé osobnosti. „Není to úplně standardní obec. Za komunistů sem začali z Prahy odkládat nepohodlné a máničky. A díky tomu se tu začali potkávat zajímaví lidé a ti přitahovali další. Proto se dnes Doubici říká pobočka pražské kavárny,“ vysvětluje hrdý Doubičák a prozrazuje některá zajímavá jména.

„Naším starostou tu byl třeba publicista Martin Schulz, poslední roky života tu trávil Karel Gott, pro inspiraci sem jezdí michelinský kuchař Olda Sahajdák, řežiséři Honza Bubeníček, Honza Hřebejk a s vesnicí je silně spjatá třeba i herecká rodina Prachařů. A takhle bych mohl pokračovat,“ vyjmenovává Molčan.

On sám do této pestré mozaiky také zapadá, byť jeho přestěhování se do obce, ve které žije natrvalo zhruba jen stovka lidí, byla tak trochu náhoda. Původně hledal byt v Děčíně, kde celý život žil. „V nabídce panelákových bytů se najednou nějakým omylem zjevila tahle naše chalupa, tak jsme se na ni jeli podívat a řekli si, že to zkusíme,“ vzpomíná Molčan v momentě, kdy spolu zaplouváme mezi stromy národního parku.

Kam se přestěhovali, začali zjišťovat až pak. Jak sám říká, v životě se často rozhoduje na základě citu a bez většího rozmyslu. Ostatně chalupu pořídil, aniž by uměl vyměnit žárovku. Molčan byl totiž především ajťák a v tomto oboru také začal hned na vysoké podnikat. Psal se rok 2002, když zjistil, že školu už nemá smysl dodělávat, a tak se do projektu později pojmenovaného Good Sailors pustil naplno.

Dobří námořníci

Tehdy projekt ještě neměl tak sociální charakter jako dnes. „Prostě jsem chtěl podnikat v IT a víc jsem neřešil. Pak se k nám ale přidal kolega Jirka Maule, který byl na vozíku, a který byl otcem myšlenky celé to začít stavět víc na tom, že zaměstnáváme lidi s určitým handicapem,“ vysvětluje Molčan. „V té době byl ale každý, kdo zaměstnává handicapované, považován za podvodníka, takže jsme to ani moc neříkali.“

To se ovšem změnilo v momentě, kdy se na nějaký čas přesunul do amerického Silicon Valley, kde ze sociální stránky jeho podnikání byli všichni paf. Ten nejdůležitější zlom ovšem nastal, když Molčana a jeho kolegy oslovilo RWE s prosbou, zda by nebyli schopni vyvinout systém na správu plynových zásobníků.

„Dopředu nás varovali, že čtyři renomovaní dodavatelé před námi nebyli schopni takový systém vytvořit. Přesto jsme si domluvili schůzku s tím, že asi budeme pátí,“ vzpomíná dnes už spíše manager než ajťák, na důležitou zakázku. „Ukázalo se, že na to byly potřeba složité algoritmy, a tak jsme zapojili kolegu s poruchou autistického spektra. Ten zajásal, že má konečně něco pořádného, a systém jsme dodali,“ dodává s úsměvem.

V ten moment mu došlo, že by to šlo celé otočit a z handicapu udělat superschopnost. Už dříve zjistil, že lidé s poruchou autistického spektra jsou skvělí na vývoj, lidé s obsedantně-kompulzivní poruchou jsou zase dokonalí testeři, kterým nic neunikne. A třeba neslyšící jsou nepřekonatelní v designování rozhovorů pro počítačové hry díky zesílenému vnímání neverbální komunikace.

Celý projekt s 55 zaměstnanci se postupně rozrostl na obrat okolo 30 milionů ročně a dnes spolupracuje například i s českým studiem Warhorse, které má na kontě videohru Kingdom Come: Deliverance. Nyní stojí před Molčanem další výzva. „Myslíme si, že to, co děláme, je natolik unikátní, že bychom s nápadem chtěli vyrazit na západní pobřeží do Spojených států. V první fázi bychom chtěli využít české vývojáře, ale pak dávat práci i lidem tam,“ vysvětluje, zatímco se kocháme výhledy z vrcholků rozeklaných pískovcových skal Českého Švýcarska.

Hlavní know-how, které chce skrze Good Sailors v Americe nabídnout, je znalost, jak lidi s hendikepem či dokonce s extrémním talentem do technologických firem zapojit. Takoví vývojáři totiž často potřebují specifické podmínky pro práci, aby se jí mohli věnovat naplno, a tým Good Sailors ví, jak jim je vytvořit. Do USA ale chtějí vyrazit i s dalšími produkty. „Pracujeme například na matching platformě, se kterou chceme hledat lidi s takovými superschopnostmi,“ vysvětluje dvačtyřicetiletý Molčan s tím, že vše plánují spustit od nového roku.

Druhý domov v Chorvatsku

Že jsou Good Sailors tak trochu jiná firma, dokládá i fakt, že Molčan před pěti lety koupil pro své zaměstnance coby „podnikovou chatu“ bezbariérový apartmán v Chorvatsku. „Vzhledem k našemu jménu byla původně ve hře i loď, ale tam je to s bezbariérovostí trochu problematické. Ale protože jsme ajťáci, tak jsme apartmán pořídili na ostrově Vir,“ vtipkuje tenhle dobře naladěný IT námořník.

Nákup nemovitosti v zahraničí byl podle něj vlastně docela jednoduchý. Opět zafungovalo jeho rozhodování podle citu – koukli na dům a do dvou hodin byl jejich. Cena? „Tehdy 80 tisíc eur, dneska by to bylo asi 150 tisíc, takže i dobrá investice. Provoz nás vyjde ročně asi na 20 tisíc korun a jediný problém byly vypadlé pojistky na Vánoce, když jsme překročili odběr. To pak musel přijet pán z energetické společnosti a zmáčknout tlačítko reset, na které nesmí nikdo jiný sáhnout,“ směje se Molčan, který na ostrov i s rodinou vyráží dvakrát až třikrát do roka.

Nákup další zahraniční nemovitosti ale coby vášnivý milovník cestování nevylučuje. „Nechci ho na investici, jde mi hlavně o zážitek. Hodně levné nemovitosti se ještě dají koupit v horách v Itálii, ve Španělsku i v Řecku. Extrémně levné nemovitosti jsou v Norsku a Švédsku. Slušný dům bez nutnosti velkých rekonstrukcí, připravený k nastěhování, se dá pořídit okolo 100 tisíc eur. Když je člověk hodně skromný, tak kamenná chata v 1 700 metrech nad mořem, bez elektřiny a bez vody, ale s výhledem jak z knížky, se dá sehnat i za 50 tisíc eur,“ vysvětluje.

O svých objevech na zahraničních realitních trzích informuje na sociálních sítích, na kterých je celkově velmi aktivní, i ve svém pravidelně vydávaném newsletteru. V něm se ale zaměřuje především na novinky ve světě technologií, byznysu, cestování a celé řady dalších témat.

Strážce Molčan

Jak ovšem říká, nedokáže si představit, že by zestárl kdekoliv jinde než v Doubici. „Když vidím, jak hezký život tu mají místní důchodci, přeju si, aby to vydrželo i do našeho stáří,“ říká s tím, že by kvůli podnikání dávalo větší smysl bydlet v Praze nebo dokonce v Americe, nicméně se rozhodl zůstat v regionu.

„Všímám si, že za posledních pět let je takových lidí i tady stále víc. Uvědomili si, že se dá spousta věcí dělat na dálku, a chtějí dát něco i regionu,“ vysvětluje zakladatel Good Sailors, který se sám rozhodl posloužit coby dobrovolný strážce parku.

„To začalo celkem nenápadně. Jel jsem na kole po cestě a naproti mně jel autem strážce parku. Slušně mi vysvětlil, že tam na kole nesmím, protože to není cyklostezka. To mě v tu chvíli naštvalo, protože on tam jezdil autem,“ vysvětluje mi Molčan v momentě, kdy se dostáváme do cíle naší cesty na Tokáni.

Setkání bylo pro něj hybným momentem, po kterém si začal o fungování parku zjišťovat víc, až se nakonec sám stal aspirantem na uniformu rangera. Proces jejího získání spolu s odznakem mu zabral dva roky. Jednou za 14 dnů chodil do terénu s profesionálním strážcem, který jej učil vše potřebné o fauně i flóře parku.

„Po dvou letech jsem absolvoval zkoušky a mám teď stejná práva jako profesionální strážce. Můžu pomáhat, zastavovat auta i lidi, a dokonce je i pokutovat, což ale nedělám,“ uzavírá Molčan s tím, že lidé často ignorují zákazy vstupu například do hnízdišť, nedovoleně létají po parku s drony a problém jsou samozřejmě i požáry.

Ostatně během velkého požáru parku v roce 2022 využil svého dosahu na sítích, a chvilku fungoval jako jeden z hlavních zdrojů informací pro média, veřejnost, ale i osoby zasažené samotným požárem. V tu chvíli se tak jeho pracovna v zapadlé roubence kdesi na severu Čech dostala do samotného centra dění.