Podnikají spolu v podstatě od střední, během studia vysoké školy Filip Koubek a Radek Pšurný rozběhli úspěšnou menší agenturu Motionhouse, kde klientům zvučných jmen tvořili animovaná videa. Agenturní práce je však nárazová, hledali proto způsoby, jak tvorbu škálovat. Přes různé peripetie se dopracovali až k současnému startupu Match Hype. „Zjednodušeně řečeno měníme sportovní data na poutavé příběhy o zápasech,“ přibližuje Koubek. Zápas o přežití ale museli odehrát i oni sami.

Match Hype vyhrál celoevropské soutěže, což s sebou přineslo i zvýšený zájem investorů. Zakladatelská dvojice nakonec všechno vsadila na jednu kartu, v pokročilém stadiu ale jednání ztroskotala. „Dost jsme zvažovali, že startup zavřeme. Nakonec jsme si řekli, že tomu dáme poslední šanci,“ popisuje Koubek s tím, že museli celou firmu i produkt překopat. Po roce se ale nakonec dostali do černých čísel.

„Že nakonec investice nedopadla, jsem teď zpětně upřímně rád. Jsme stabilní, bez dluhů, v zisku a rychle rosteme. Máme skvělý produkt a klienty napříč Evropou,“ říká Koubek v rozhovoru pro CzechCrunch, v němž mluví o tom, jak se od agentury dostali k vlastním produktům, jak se dostali ke sportu, ale i o úskalích s hledáním investora a záchranou projektu, který teď už sleduje jasnou vizi: „Cílem je poskytnout koncovým uživatelům zábavu, aby si sportovní zápas mohli vychutnat lépe.“

Měli jste sice menší, ale úspěšnou a známou agenturu Motionhouse. Co vás pak vedlo k rozběhu vlastního produktu?
Práce v Motionhousu nás bavila, ale byla nárazová a projektová. Sice jsme měli stálé zákazníky, ale fungovali jsme na poptávkách: přišla firma, chtěla video, udělali jsme jej a čekali na další. Hledali jsme způsoby, jak tvorbu škálovat, hráli jsme si s různými technologiemi a automatizacemi. Postupně jsme do problematiky pronikali hlouběji, zlom přišel, když jsme s Jindrou Fáborským vymysleli personalizované pozvánky na Marketing Festival (Fáborský je jeho zakladatel – pozn. red.).

Pamatuju si, že tyto pozvánky minimálně v marketingovém rybníčku dost rezonovaly, že?
Povedlo se to skvěle. Ve videu Jindra představil všechny řečníky, poté řekl, že zmíní i zajímavé lidi z publika, a oslovil diváka videa jeho jménem. Někteří lidé to nechápali a ptali se, proč si vybral zrovna je. Nečekali, že je to personalizované. Na Twitteru a LinkedInu to pak vybouchlo, hodně se o tom psalo. Dávalo nám smysl v tom pokračovat, založili jsme proto další firmu Motionlab a začali se produktu věnovat primárně. Nechtěli jsme být jen agentura s nástrojem, chtěli jsme nástroj, který budou využívat jiné agentury.

Podařilo se?
Měli jsme i docela úspěchy. Vyhráli jsme regionální kolo startupové soutěže, což nám pomohlo zviditelnit se v Česku. Pak jsme jeli do finále do Silicon Valley, kde jsme sice neuspěli, ale jednu dobu se o nás hodně psalo. Naše vize byla, že z toho uděláme samostatný SaaS (software jako služba, tedy na předplatné) produkt. Na tom jsme nakonec trochu pohořeli.

Co se stalo?
Když jsme kampaně dělali my, byly úspěšné, protože jsme si uhlídali proces. Ale nedělo se, že by si produkt adoptovaly i další agentury a dělaly kampaně samy. Přechod na SaaS model se tak úplně nezdařil a tuto myšlenku jsme opustili. Firma nicméně pořád funguje, máme i zákazníky jako Generali nebo UNICEF, ale už nemáme tak velké ambice.

To platí pro Motionhouse i Motionlab?
V případě Motionlabu už se tolik nesoustředíme na stavění SaaSu, ale staráme se o zákazníky napřímo. V rámci studia Motionhouse obsluhujeme klienty, kteří chtějí mít třeba super animovanou TV reklamu, nemyslím si však, že se aktuálně vývoj hýbe příznivým směrem. Když jsme začínali, animovaná videa vypadala profesionálně, jejich výroba byla levnější než hrané spoty, doba nám přála. Dnes do toho výrazně zasahuje umělá inteligence, obor se extrémně rychle mění a tlak na efektivitu je mnohem větší.

Jak velký váš byznys je?
V průběhu času se to hodně měnilo. Kumulativně u obou firem to byly nižší desítky milionů ročně, nikdy to nebyl žádný super obří byznys. Lidsky nás bylo dohromady nejvíc asi pětadvacet, teď je tým dost fluidní, lidi využíváme napříč firmami.

Jednou z vašich dalších firem je Match Hype. Jde o další pokus o vytvoření samostatného produktu?
K němu jsme se dostali, když jsme hledali další případy využití dynamického videa. Velký impuls nám dal Livesport, se kterým jsme vymýšleli společný use case a ověřili si určité teze. Začali jsme víc objevovat sportovní affiliate a sázkovky. Sport je uzavřený a jasný ekosystém: fotbal má stejná pravidla, jedenáct hráčů na každé straně, hraje se devadesát minut… a kolem toho vzniká spousta dat, která lidi zajímají.

Nás napadlo, zda bychom nepřehledná nebo nudná data dokázali zpracovat do krátkého a hezkého videa pro fanouška, který si chce vsadit nebo se podívat na predikce, aniž by musel číst složitou analýzu.

Jak konkrétně Match Hype funguje?
Hlavní zaměření máme ve dvou oblastech. V jedné slouží videa jako reklama na sociálních sítích, kde klientům generujeme obsah připravený na použití, nevyžaduje to žádnou složitou integraci. Největší potenciál ale vidíme právě přímo v integracích, kde ve sportovních aplikacích můžeme nabízet videopredikce či analýzy k zápasům.

Na to teď navazujeme novým produktem Hype Feed, což je feed videí podobný TikToku nebo Instagramu, který se také integruje do aplikace. V podstatě tvoříme interní sociální síť, což je hodně zajímavé pro segment sázkových společností, které v mnoha zemích nemohou fungovat na běžných sociálních sítích a chtějí mít interaktivní obsah u sebe.

Zmínil jste, že jste začínali s Livesportem. Pak jste začali přidávat další klienty?
S nimi jsme udělali první testy, které dopadly pozitivně, spolupráce se ale zasekla. Začali jsme víc zkoumat trh a bavit se s dalšími firmami, s některými hráči probíhaly i diskuze o akvizici, ale řekli jsme si, že na to je ještě brzy. Zaměřili jsme se na produkt a ten vyvíjíme.

Kromě toho jsme začali obíhat oborové akce, ještě s poloověřeným konceptem jsme vyhráli dvě celoevropské soutěže: SBC Lisbon je v našem oboru největší na světě, další byla iGB Live v Amsterdamu. Přitáhlo nám to velkou pozornost, zájem byl velký, pořád jsme ale neměli přesně definovaný product-market fit. Řekli jsme si, že nabereme investici a pořádně to nakopneme.

Dokážu si představit, že když vyhrajete dvě evropské soutěže, začne kolem vás kroužit spousta potenciálních investorů. Hledali jste je i v Česku nebo rovnou mezinárodně?
Ještě před výhrou jsme se snažili o financování z Česka, ale naráželi jsme na to, že sportovní betting je pro investory trochu neznámý a specifický obor. Není to klasický SaaS. Po soutěžích to ale bylo naopak. Začaly se nám ozývat zahraniční fondy z oboru, které viděly náš potenciál. Poměrně rychle jsme se dostali do pokročilých diskuzí.

I když jsme měli vícero několik příležitostí, zaujal nás jeden strategický partner, dávalo nám to i byznysový smysl. Intenzivně jsme se soustředili na něj, dokonce po nás poslali soukromé letadlo, aby nás přivezlo na schůzku v zahraničí. Nakonec ale dohoda nedopadla, za což jsem teď zpětně upřímně rád.

Na čem vyjednávání ztroskotala?
Podmínky, na kterých jsme se domluvili, si pamatovala jen jedna strana. I když jsme si všechno naživo vždy potvrdili, v papírech vypadala dohoda jinak. Celé se to tak začalo rozpadat.

Předtím jste se ale bavili i s dalšími investory, k nim jste se nevrátili?
Debaty s ostatními investory už vychladly, a i kdybychom je obnovili, věděli jsme, že to časově nestihneme. Kromě ostatních investorů jsme tehdy upozadili také sales, což ovšem byla chyba. Docházely nám finance a byli jsme ve fázi, kdy jsme projekt dotovali z vlastních zdrojů. Myslím si, že máme talent vybrat si pro investice špatné načasování. (smích) Když se nám dařilo, odmítali jsme investory s tím, že to zvládneme vybudovat sami takzvaným bootstrapingem. Když to bylo horší a investici bychom potřebovali, vyjednávání už šlo samozřejmě hůř.

I proto známá poučka zní, že pro peníze se chodí, když je nepotřebujete…
Přesně tak. My jsme byli ve stavu, kdy jsme nevěřili, že bychom už dokázali nová jednání s investory dostatečně rychle dotáhnout. Byli jsme za hranou, měli jsme velký tým a negativní cash flow. Dost jsme zvažovali, že Match Hype zavřeme. Nakonec jsme si řekli, že tomu dáme poslední šanci, ale musíme všechno od základů překopat. Změnili jsme mentalitu. Do toho přišel boom umělé inteligence, která nám ohromně pomohla s produktem a vývojem.

Jak konkrétně vypadalo rozhodnutí, že startup ještě nezavřete a zkusíte to hecnout?
Kroků bylo několik, oběma nám přišlo líto projekt zahodit. Nestává se každý den, aby český startup vyhrál takové zahraniční soutěže. Ale nejvíc nás zachránil Radek. Prostě se zasekl a řekl, že to půjde udělat jinak, na jiné technologii a v menším počtu lidí. Zhostil se toho neskutečně, vždy byl technicky zdatný, rozuměl architektuře, ale nebyl programátor.

Jaké kroky jste udělali pro záchranu?
V týmu nás bylo dohromady kolem deseti, museli jsme se zmenšit minimálně na polovinu. Mnohem více práce zůstalo ležet na nás zakladatelích a nerad bych říkal, že nás spasila umělá inteligence, ale byla to nutná podmínka, bez které bychom to asi nedali. Pomohla nám změnit mindset. Radek se dostal hluboko do produktu a celý jej překopal, dnes je mnohem lepší, stojí méně peněz a vyvíjíme ho rychleji.

Říká se, že současná doba nahrává menším týmům s nižšími náklady.
Určitě, dnes je zlatá doba pro bootstrapování projektů. V konečném důsledku jsem rád, že nám investice nedopadla. Teď jsme mnohem lehčí, můžeme dělat pivoty a rychlé změny. Otočit firmu s pěti lidmi je prostě jednodušší než s dvacítkou lidí.

Po jaké době jste si oddechli a řekli, že už vám nehrozí zavření a že to zvládnete?
Takový moment úplně nenastal, asi z toho všeho pořád máme trochu posttraumatický syndrom. Nejdřív jsme byli v opravdové krizi, pak jsme tvrdě makali, nebyl čas se zastavit. Možná až po roce jsme se optimalizovali do stavu, který nám vyhovuje.

Už jste ale v černých číslech, že?
Ano, v černých číslech jsme asi od loňských Vánoc, a v tomto ohledu je to nejlepší období za dlouhý čas. Navíc mě práce teď daleko víc baví, díky umělé inteligenci jsme mnohem techničtější, spoustu věcí jsme pochopili a sám jsem se pustil do vibe codingu. Je to doba, která přeje tvůrčímu mindsetu, i když samozřejmě nevíme, jak to bude vypadat za pár let.

Nadále teď plánujete fungovat bez investorů?
Jak jsem zmínil, myslím, že současná doba tomu ohromně přeje a osobně mi to i více vyhovuje. Nejsem totiž typ zakladatele, který bere investici na lehkou váhu, i když vím, že jde o rizikový kapitál, beru to jako obrovský závazek, skoro jako půjčku, pro jejíž vrácení musím udělat maximum. Co se teď navíc mění, matematika mi už u SaaS investic přestává dávat smysl.

Co tím myslíte?
Valuace SaaS startupů jsou mnohem nižší. Když si vezmu od investora milion dolarů za deset procent, valuace při případném prodeji firmy musí být hrozně ustřelená, aby to pro něj dávalo smysl. Šance naškálovat se do potřebné velikosti je malá. A obecně, při boostrapování máme jako dva zakladatelé svobodnější ruce, firmu nemusíme prodávat a multiplikátory nemusíme řešit. Vše se ale hrozně rychle mění, takže bůhví, co bude.

Na investory se ptám i kvůli startupu ValkaAI, který nedávno oznámil historicky největší pre-seed kolo českých startupů ve výši 300 milionů. Přijde mi, že svým zaměřením dělají něco podobného jako Match Hype na pomezí obsahu a sportu. Vnímáte je jako konkurenci?
S Vlastou (Venclíkem, zakladatelem ValkaAI – pozn. red.) se známe a bavíme. Zatím přesně nevím, co z jejich produktu vyleze, možná to bude konkurence, možná budeme jejich klienti. Pohybujeme se ve stejném segmentu, k nějakému překryvu určitě dojde, ale zatím nedokážu říct jakému. My ale nemáme ambici budovat vlastní engine, jsme spíše uživatelé těchto technologií a aplikujeme je na náš use case.

Kam tedy směřuje samotný Match Hype?
Zkrátka se soustředíme na hluboké integrace do aplikací a obsah, který dynamicky reaguje na dění na hřišti. Čím dál víc proto bude Match Hype o velkých integracích do aplikací. Každý hráč na trhu chce mít poutavý obsah přímo u sebe, chtějí „vlastnit“ fanouškovskou základnu. Spoléhat na sociální sítě je riskantní, mohou vás kdykoliv vypnout. Proto vymýšlíme i nové produkty více zaměřené na real-time komunikaci během zápasů. A sledujeme také trendy z Ameriky, například predikční trhy – sportovní sázení je tam regulované stát od státu a predikční trhy stojí tak trochu nad tím. Uvidíme, kam to povede.