Tenerife zná většina Čechů jako turistickou destinaci. Stále více z nich si sem ale jezdí nejen odpočinout, ale také investovat a třeba i rozjíždět nový byznys. Ostrov totiž nabízí nejen pláže a hory, ale i stabilní prostředí, celoroční sezonu a příležitosti. Poměrně skryté přitom zůstávají příběhy Belgičana a Švéda, bez jejichž přičinění by dnes mohl celý ostrov vypadat jinak – a možná by Čechy Tenerife ani tolik nelákalo, aby si zde kupovali své apartmány.

Tenerife patří mezi turisticky hodně žádané evropské destinace. Dle oficiálních statistik během loňského roku přilákalo přes šest milionů lidí a je zdaleka nejnavštěvovanějším místem na Kanárských ostrovech, které dohromady přivítaly přes patnáct milionů návštěvníků (pro srovnání, podle Českého statistického úřadu Prahu loni navštívilo přes osm milionů turistů).

Pro stále více Čechů se ale ostrov stává nejen turistickou, ale i investiční destinací. Jiří Zvoníček investuje do nemovitostí v Praze a v rámci diverzifikace přemýšlel, zda si koupí další na Moravě, kde vyrůstal, nebo se po nějaké rozhlédne v zahraničí. Nakonec jeho volba padla právě na Tenerife. „Cenově to vyšlo přibližně nastejno, navíc je tam díky skvělému počasí turistická sezona celý rok,“ vysvětluje své důvody.

Zvoníček na ostrově tráví několik týdnů v roce a zbytek času svoji tamní nemovitost pronajímá turistům. Jako on přitom Tenerife objevuje stále více Čechů, které na podobných destinacích kromě potenciálního výdělku láká i vyšší jistota související také se značnou vzdáleností od Ruska. Ostrov přitahuje také zdejší podnikatele, nový byznys tam rozbíhají například Eliška Slámová a Šimon Brabec, kteří předtím vybudovali úspěšnou značku batohů Braasi.

Dlouho přehlížený potenciál

Z geografického hlediska se dá Tenerife popsat poměrně jednoduše. Uprostřed je sopka (s nadmořskou výškou 3 718 metrů je Pico del Teide nejvyšší hora Španělska), u pobřeží kolem dokola zástavba měst a vesnic různých velikostí, v severovýchodním cípu pak hustě zalesněná a zarostlá džungle rostoucí na o to méně přístupných skalách. Severní a východní část ostrova je zelenější díky vyššímu úhrnu srážek, což bylo důvodem, proč právě tam vznikla i hlavní městská centra ostrova, od Puerto de la Cruz přes San Cristóbal de La Laguna až po současné hlavní město Santa Cruz de Tenerife.

Na jižní a západní straně Tenerife prší méně, svítí víc slunce, teplota je tak v průměru o pár stupňů vyšší a půda je zde méně úrodná. Historicky zde proto nevznikalo mnoho osad a oblast byla o to méně osídlená. Dnes je ale právě tato část ostrova hlavním centrem lokálního turismu, zejména kolem dnes hustě zastavěných měst Costa Adeje, Playa de las Americas a Los Cristianos.

Právě poslední zmiňované město ještě v padesátých letech pomohlo k většímu rozmachu cestovního ruchu na jižní straně Tenerife. Jak popisuje Wikipedie, v roce 1956 do Los Cristianos přicestoval Švéd Bengt Rylander, jenž trpěl roztroušenou sklerózou, s vírou, že mu teplé podnebí a čistý vzduch uleví. Po pobytu se jeho stav skutečně zlepšil a jakožto bývalý spisovatel a televizní moderátor mezi svými přáteli tuto zprávu rozšířil, což na přelomu padesátých a šedesátých let vedlo k počátkům rozšíření turismu do Los Cristianos zejména mezi Švédy.

Začátkem šedesátých let pak oblasti udělal reklamu belgický podnikatel Michael Albert Huygens. Uvědomil si turistický potenciál do té doby poměrně ignorované části ostrova a v roce 1963 ve své společnosti Ten-Bel (zkratka od slov Tenerife-Belgie) započal výstavbu prvního turistického komplexu.

Nedaleko jižního cípu Tenerife u městečka Las Galletas odkoupil pozemky o velikosti přes osmdesát tisíc metrů čtverečních, kde během následujících jednadvaceti let vyrostlo celkem osm apartmánových komplexů s celkovou kapacitou přes pět tisíc lůžek. Dnes nazývané jako městečko Costa del Silencio do velké míry turistům nabízelo úplně všechno pro příjemnou dovolenou – od tanečního klubu po nákupní centrum se sedmdesáti obchody.

Následný úspěch komplexů mezi cestovateli inspiroval i další investory k tomu, aby na do té doby přehlížené části ostrova začali budovat další. To do velké míry ovlivnilo i zmiňované trojměstí Costa Adeje, Playa de las Americas a Los Cristianos, které dnes z většiny tvoří jen ubytovací resorty promíchané s venkovními nákupními centry. V podobném duchu se ale rozvíjela a vznikala drtivá většina osídlení na západní a jižní straně ostrova – a z pohledu turisty proto ani zdaleka nevypadají tak lákavě jako historická a romantická města jako Puerto de la Cruz.

K většímu turistickému boomu na Tenerife v sedmdesátých letech přispěly i další faktory včetně zlevnění letecké přepravy a vzniku cestovních kanceláří, ale také aktivity španělské vlády, která v cestovním ruchu viděla ekonomický potenciál. Kromě pobídek pro investory došlo i na výstavbu a v roce 1978 k otevření jižního – dnes hlavního – letiště na Tenerife.

S rozmachem nových komplexů pak postupně areál Ten-Bel začal pomalu upadat, v devadesátých letech tam již turisty z většiny nahradili domácí obyvatelé, kteří se v apartmánech zabydleli. I z architektonického hlediska ale jde o významnější stavby. Ten-Bel ve své knize Léto na Tenerife zmiňuje i známý propagátor architektury Adam Gebrian, avšak v části, v níž popisuje, která místa na ostrově nenavštívil.

„Až po návratu domů jsem se dozvěděl o prvním skutečném turistickém resortu na jihu ostrova v oblasti Costa del Silencio. Pod taktovkou společnosti Ten-Bel měli jeho návrh na starosti vynikající architekti Javier Díaz-Llanos La Roche, Luis Cabrera Sánchez del Real a Vicente Saavedra Martínez,“ píše Gebrian.

„Z fotografií tuším, že svou vrcholnou slávu má už nějaký pátek za sebou, ale i tak by mě ta série různých typů atriového ubytování docela zajímala,“ pokračuje. S jeho popisem lze po osobní návštěvě této lokality částečně souhlasit. Shodou náhod přitom svůj apartmán v komplexu Ten-Bel vlastní i v úvodu zmiňovaný Zvoníček.

„Ještě před pár lety se celé oblasti přezdívalo kanárský Černobyl, některá místa zůstala opuštěná a město moc nepečovalo ani o veřejná prostranství,“ popisuje Zvoníček. Zároveň ale doplňuje, že v poslední době se situace otočila a výsledky jsou zjevné. „Rekonstrukce se dočkala bývalá vstupní brána a správní budova, postupně se opravují i promenády a parky,“ říká.

Do budoucna se ale situace může opět obrátit. Španělská i regionální vláda na Kanárských ostrovech totiž ve větší míře začaly bojovat proti masovému turismu, stále více se zmiňují možnosti regulací platforem jako Airbnb, Booking a možná i krátkodobých pronájmů jako takových. „Jde o riziko, které z pozice vlastníka nemovitosti neovlivním, i když mám na poskytování ubytování oficiální licenci. Pokud ale nedojde k opravdu radikálním změnám, předpokládám, že ceny nemovitostí zde budou narůstat i do budoucna,“ dodává Zvoníček.