Ceny plynu rostly již celý loňský rok, protože tuto komoditu Rusko do Evropy dodávalo méně než v předchozích letech. Letos od zahájení invaze na Ukrajinu pak cena plynu vyrostla na výrazně vyšší úrovně, kde ji udržuje i nejistota ohledně dalších rozhodnutí Vladimira Putina. Toto dění přímo ovlivňuje i to, za kolik se na trzích předává elektřina. I když si většina lidí představí, že plynem se zejména topí a že se využívá průmyslu, pro výrobu energie je klíčový také.

„Ve střední Evropě plyn určuje cenu elektřiny přibližně dvě třetiny roku, proto s rostoucími cenami plynu u nás hodně roste i cena elektřiny,“ vysvětluje pro CzechCrunch Pavel Řežábek, hlavní ekonom společnosti ČEZ. Úkolem týmu, který ve firmě vede, je sledovat dlouhodobé trendy na energetických trzích a hledat na nich obchodní příležitosti, ale také rizika.

Rizik je na trhu aktuálně hodně, upozornil nedávno pro CzechCrunch Martin Pich, ředitel divize trading společnosti MND, jež spadá pod investiční skupinu KKCG miliardáře Karla Komárka. Cena plynu by podle něj mohla být příští rok i třetinová, otazníků je ale pořád spousta. Vysoké ceny ale nastartovaly samočistící mechanismus trhu a například elektřina by se na současných extrémech dlouho udržet neměla.

Děním v energetice se plánuje zabývat také Evropská unie. Mimořádná rada pro energetiku se má sejít v pátek 9. září. Svolal ji ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, podle nějž trh s energiemi přestal fungovat a Evropa by měla oddělit ceny plynu od ceny elektřiny. Rada bude projednávat návrh na stanovení maximální ceny plynu, který se využívá pro výrobu elektřiny.

Pavel Řežábek z ČEZu pro CzechCrunch vysvětluje, proč a do jak velké míry plyn určuje cenu elektřiny, což slouží i jako jednoduchý průvodce fungováním energetické burzy.

***

Z pohledu zákazníka se cena elektřiny skládá ze dvou základních složek – ze silové elektřiny, tedy z oněch „kilowatthodin“, a z regulovaných složek, jako jsou přenos a distribuce elektřiny, příspěvky na obnovitelné zdroje energie a podobně. Do silových složek se přímo přepisují velkoobchodní ceny elektřiny, které se obchodují na trhu.

Tento trh se tvoří na každou jednu hodinu. Když se podíváte na pražskou burzu PXE, takzvaný spotový trh se obchoduje na den dopředu, kde se nabízí a prodávají kapacity hodinu po hodině. Na burze se setkají jednotlivé zdroje, které vyrábí určitou kapacitu a říkají, za kolik jsou ochotny prodávat. Nabídka se seřadí do takových schodů a strana poptávky určuje, kolik elektřiny chtějí hráči nakoupit.

Elektrárna, která je poslední potřebná pro uspokojení poptávané spotřeby – nazývá se marginální elektrárna – stanoví cenu pro celý trh. Ti, kteří nabízeli i za nižší cenu, dostanou víc. Ti, co byli dražší, vyrábět nesmí a musí vypnout. Nastartovat znovu elektrárnu je přitom drahé, proto se všichni hráči na trhu snaží nabízet co nejnižší cenu, tedy takovou, aby vyrábět mohli.

I když jste jako vlastník elektrárny hodně investoval do její výstavby, máte zaměstnance a další fixní náklady, do ceny na burze je započítat nemůžete, respektive nechcete. Trhu je to jedno. Když totiž budete vyrábět a vyděláte i jen korunu, je to vždy lepší než nevyrábět vůbec, protože náklady platíte pořád dál – zaměstnance, údržbu, investice. Elektrárny proto nabízí cenu jen ve výši svých variabilních nákladů, což jsou v zásadě náklady na palivo plus CO₂ a nic navíc.

Ceny elektřiny se tak striktně odvíjí od těchto variabilních nákladů a jednotlivé elektrárny se seřadí do zmiňovaných schodů. Úplně nejlevnější elektřinu na trh dodávají obnovitelné zdroje, protože máte jen náklady na výstavbu a pak nepotřebujete žádné palivo, takže náklady jsou nízké. Druhé jsou jaderné elektrárny, které jsou drahé na výstavbu, ale pak jako variabilní náklady platíte už v podstatě jen odvod na jaderný účet, provoz je na vyrobenou jednotku elektřiny levný.

Další stupeň představují hnědouhelné elektrárny, protože hnědé uhlí se těží relativně lacino, k ceně ale už musíte připočíst vysoké náklady na CO₂. Následuje černé uhlí, protože se vozí přes půl světa nebo se kope v hlubinných dolech, což je náročné a vyjde dráž než hnědé uhlí. Pak na řadu přichází plyn, nejprve paroplynový cyklus, jako máme v Počeradech, po něm plynové turbíny (podobné jako třeba pro pohon letadla) a na konci obecně bývají záložní zdroje jako hodně drahý diesel (i když ten je v dnešní době paradoxně levnější než plyn).

Když je večer a poptávka po elektřině vysoká, cenu stanovují plynové elektrárny. Ve tři v noci je spotřeba malá a cenu stanoví levnější elektrárny. Například ve střední Evropě plyn určuje cenu elektřiny přibližně dvě třetiny všech obchodovaných hodin v roce, proto s rostoucími cenami plynu u nás hodně roste i cena elektřiny.

Elektřina byla díky tomuto systému dlouho velmi levná a její cena rostla méně než inflace. V roce 2018 tak byla velkoobchodní cena elektřiny nižší než v roce 2008, což můžete říct opravdu o málokterém zboží. A pak během covidu dále klesla. Teď je poprvé opravdu drahá kvůli velmi drahému plynu, ale po překonání této krize opět zlevní.

V jednom roce máte 24 hodin krát 365 dnů, což je 8 760 hodin v roce, všichni v energetice tuto násobilku znají zpaměti. Očekávaný průměr cen za těchto 8 760 hodin je takzvaný base load, roční základní zatížení. A na něj se obchodují takzvané forwardy na jeden, na dva a na tři roky. Je to finanční derivát – dnešní nejlepší odhad budoucích cen.

Do popsané křivky přitom vstupují nejen zdroje z Česka, ale do výše přeshraničního propojení i zdroje všech našich sousedů. Zároveň české zdroje vstupují stejným způsobem do opačné strany. Tento poměrně složitý optimalizační výpočet lze provést díky vysoce výkonným počítačům.

Historicky jsme tak s velkou přesností dopočítali cenu elektřiny podle forwardů na paliva a CO₂. To nám pak umožňovalo počítat i široké spektrum možných scénářů dalšího vývoje. Připravovat se na různé scénáře a hledat nejrobustnější složení výrobního portfolia se například u velkých ropných firem již řadu desetiletí osvědčuje jako nejlepší přístup.

Predikovat dlouholetý vývoj je přitom extrémně obtížné, proto ČEZ jako výrobce elektřiny diverzifikuje v čase. 30 procent výroby prodáváme na tři roky dopředu, dalších 30 procent na dva roky, 30 procent na rok dopředu a 10 procent nám zůstává na spotové, denní trhy. To nám umožňuje mít relativně stabilní příjmy v čase. Podobně to může fungovat i u koncových zákazníků, díky čemuž jim nebude cena elektřiny lítat nahoru a dolů.

Jak jsme již zmínili výše, na burze se cena elektřiny obchoduje za variabilní náklady, její provozovatel ale má i další náklady – jednak ty utopené za výstavbu, dále fixní na zaměstnance, provoz a údržbu. Pokud si postavíte elektrárnu, máte náklady na dalších čtyřicet let. Jestli si ji doopravdy zaplatíte, to je vaše podnikatelské riziko. Hledají se proto různé cesty, jak ho snížit. Jednou z nich je garantovaný výkup elektřiny za předem danou cenu. Touto cestou se v Evropě staví zejména obnovitelné a jaderné zdroje.